Mám doma nezbedného žáka. Ve škole jsem častěji než v práci.
Mám syna ve čtvrté třídě a začínám mít pocit, že jsem snad porodila nějaké monstrum. Alespoň dle postoje jeho třídní učitelky to tak vypadá. Zajímavé je, že až donedávna bylo všechno v pořádku. Od chvíle, kdy jeho dosavadní učitelka odešla na mateřskou a její místo zaujala jiná, je všechno najednou jinak.
Od první až do pololetí čtvrté třídy měl stále stejnou učitelku. Byla báječná, s dětmi si rozuměla, chápala je, věnovala se jim. Třídní schůzky byly přímo balzámem na duše rodičů. U každého dítěte našla něco, za co ho pochválila, vyzdvihla jeho schopnosti. Pokud už musela sdělit nějakou výtku, udělala to vždy taktně a ohleduplně. Děti ji zbožňovaly a rodiče zrovna tak.
V pololetí se s námi všemi rozloučila a odešla na mateřskou dovolenou. Novou třídní se stala jiná učitelka, věkově přibližně stejně stará jako ta předešlá. Ovšem se zcela odlišným přístupem. Hned v prvních dnech začal syn nosit domů poznámky plné jeho kázeňských prohřešků. To jsem dříve neznala, pravděpodobně si bývalá učitelka uměla ve škole zjednat dostatečný respekt a neměla nutnost o každém zakolísání karatelsky kázat v žákovské knížce.
Synovy poznámky jsou leckdy k pousmání. A možná bych se nad nimi skutečně bavila, kdyby toho nebylo tolik. Nemine snad den, abych se nedozvěděla, že: polil při výtvarné výchově spolužačku vodou na máchání štětců, zapomněl cvičební úbor, při hodině českého jazyka se nekontrolovatelně a nezvladatelně smál při čtení básně, o přestávce houpal batohem, až tento vylétl a srazil květinu na učitelském stole…
Pokaždé, když tyto perly čtu, musím se držet, abych zachovala vážnou tvář. Podle mne kluk nedělá nic jiného než každé jiné normální dítě. Přesto, abych podpořila autoritu paní učitelky, se mu vždy snažím domluvit. On mi to odkýve, slíbí, že už bude hodný, a druhý den přijde s další poznámkovou perlou.
Poslední dva měsíce paní učitelka své působení na rodiče ještě rozšířila a já začala pomalu každý týden docházet „na kobereček“ do školy, abych si vyslechla, jaký je ten můj syn výlupek.
Už mi to začalo dost vadit, považuji to za zbytečné a také za neschopnost paní učitelky. Myslím, že od toho, aby se děti ve škole chovaly tak, jak mají, je tam ona. A informovat rodiče by měla až ve chvíli, kdy se jedná o nějaké skutečně závažné porušení kázně.
Promluvila jsem si s několika dalšími rodiči a skoro všichni přiznali, že se potýkají s tím samým. Vypadá to tak, že z dosud celkem hodných a normálních dětí se jako mávnutím kouzelného proutku staly malé bestie, které paní učitelce s potěšením pijí krev. Špatné na tom je, že se to na dětech začíná projevovat. Do školy se netěší, často si stěžují, že je učitelka pořád hubuje, napomíná i různě zesměšňuje.
Přemýšlíme s ostatními rodiči, že začneme tuto situaci řešit. Je to přeci škoda, aby ty děti byly vydané na milost a nemilost ženské, která patrně pro práci s dětmi nemá ty správné předpoklady. Nemůžeme se však shodnout, zda bychom měli napřed dojít za ní, nebo rovnou k řediteli. A taky máme obavu, aby naše stížnost padla na úrodnou půdu a problém se začal skutečně řešit. Neradi bychom, aby pak tuto „rodičovskou rebelii“ odnesly naše děti.
Co si o tom myslíte? Je na místě si stěžovat, a když, tak u koho? Šli byste v tomto případě za učitelkou, nebo rovnou za vedením?
17.5.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám doma nezbedného žáka. Ve škole jsem častěji než v práci.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
modroočka: No to snad nemyslis vazne, ve ctvrte tride bezbranne deti? Spise ucitele jsou proti tem malym grazlum bezbranni. V tomto veku by uz dite melo dokazat rozlisit, co si dovolit muze a co ne.
Jsem moc zvedava, jestli sem napisi zkusenosti i ucitelky, pro porovnani.
Ja jsem take ucila, ne proto, ze bych si to vybrala jako povolani, tedy ne ze bych tu praci chtela vykonavat, ale proto, ze jsem byla nejakou dobu bez prace a tohle mi bylo nabidnuto, protoze v mem oboru je nedostatek ucitelu. Proste jsem se potrebovala uzivit a chtela jsem pracovat. Vydrzela jsem to tyden, a rychle jsem se vratila na socialku, nez neustale disciplinovat bandu pubertaku (byl to prvni rocnik secondary) tak se radeji necham zivit danovymi poplatniky.
Špatný pedagog se pozná podle dopisovatelské činnosti v žákovské knížce. Neumí uplatnit psychologii v praxi, takto si vynucuje autoritu a respekt.
Zino, být na Tvém místě, domluvila bych se s ostatními rodiči, možné je sepsat petici, kterou bych zaslala řediteli, případně inspektorovi školství.
Nikdy nepochopím, proč lidi chtějí vykonávat nějakou práci, když na ní "fyzicky" nestačí.
Tato učitelka je jednoznačně mimo obor, anebo si řeší svoje mindráky na dětech, ještě k tomu malých dětech, které jsou v tuto chvíli bezbranné.
dadka: I moje vnucka uz chodi do skoly... 
No tak Minda přehání, asi ještě nemá děti. Učitelka má učit, ale kázeň si má zajistit svojí autoritou a ne poznámkami. To co Zina popisuje, je normální dětské chování. Bože, kolikrát jsem já vylila ve škole vodu na štětce, vysypala aktovku, neutřela tabuli a dokonce jsem si při houpání mezi dvěma lavicemi rozsekla bradu, dodnes tam mám jizvu od 16 stehů.
Za hrubý kázeňský přestupek bych považovala šikanu nebo něco podobného.
Pokud nejste jako rodiče s učitelkou spokojeni, tak bych jí asi oznámila, že se půjdu poradit s vedením, proč všechny děti dostávají až nyní poznámky. Neobešla bych ji, to si myslím je slušnost.
Ucitelka, jak uz to slovo naznacuje, ma deti ucit, ne vychovavat, To, co tu popisujete, se za zavazne poruseni kazne da povazovat. Nebo co je, podle vas, zavazne poruseni kazne? Tvrde drogy nebo strelna zbran v aktovce? To uz by pak na reseni mohlo byt pozde, nemyslite?
