Adventní kalendář. Kdo říká, že je jenom pro děti?
Už jako dítě jsem se těšila na mikulášskou nadílku. Dopředu jsem věděla, co v punčošce každý rok najdu. Adventní kalendář.
Bylo to pro mě něco neodolatelného. Nevadilo mi ani, že jsem se o něj musela podělit s ostatními sourozenci. Každý den, kdy na mě vyšla řada, jsem nevstávala otrávená jako hadí zuby, ale nedočkavě jsem vyletěla z postele, abych našla příslušné políčko, vlámala se do něj, zvědavě odhalila figurku na daný den a pak ji nedočkavě snědla. Bylo to jako kouzlo. Nejenom, že jsme mohli mít aspoň kousek čokolády každý den, ale každým tímto nanejvýš příjemným úkonem byly Vánoce rázem o kousek blíž. A co na tom bylo úplně nejlepšího? Inu, že jsme mohli sníst prvních šest čokoládiček najednou!
Dětství je dávno v tahu, ale adventní kalendář si kupuji dodneška. Schválně až na Mikuláše, protože bez oněch šesti kousků najednou by to nebylo ono a mít ho doma předem... by zkrátka také nebylo ono. Vybírám ho ale dlouho předem. Je totiž těžké vybrat nějaký pěkný. Vzpomínám se slzou v oku na ty pradávné. Byla na nich zasněžená krajina, sáňkující děti nebo třeba štěňátko pod vánočním stromečkem. Neutrální příjemné zimní motivy. Najít dneska nějaký, na kterém se nenachází ta tlustá červená zrůda, je skoro nad lidské síly. Pokud už takový mají, je na něm něco jako Pikaču nebo hvězdné války, což na mě svátečně opravdu nepůsobí. Zkrátka se mi zdá, že snad jediný vkusný a krásný adventní kalendář dodává jeden švýcarský výrobce čokolády. Je veliký a s nádherným obrázkem zasněžené vesničky za nočního svitu. Pohlazení pro oči i duši. Jenomže stojí takřka pět stovek.
Přesto si ale nějaký vhodný nakonec vyberu a odnesu si ho domů. Potom nastává dvojí radost. Ta první je, když se mi podaří najít kýžené okénko. Mám totiž pocit, že ta čísílka někdo schválně schovává nebo tajně přepisuje. Najdu pokaždé všechna, jen ne to, které zrovna ten den potřebuji. To tam prostě nikdy není. Ale když se mi ho podaří najít, potom jásám nad tím, co v okénku objevím. Šištička! Mašinka! Medvídek!
Letos mám kalendář opravdu vydařený. Je také od jedné zahraniční čokoládovny a figurky v něm jsou nejen příslušně velké, ale také bezvadně provedené. Kde jsou ty doby, kdy se v okénku skrýval čtvereček kakaové hmoty, který byl často ještě málo vylitý, s reliéfem nějakého předmětu. Když si dneska vyndám autíčko, bojím se, že mi ujede. Tak věrohodné figurky se v něm nachází. Je mi skoro líto je sníst. Ale překonám se. A těším se na to, že zase za rok budu vybírat další kalendář. Rituál je zkrátka rituál.
Kupujete adventní kalendáře? Je to zábava jen pro děti, nebo si sami rádi otevřete okénko a slupnete kousek čokolády?
13.12.2011 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 67 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Adventní kalendář. Kdo říká, že je jenom pro děti?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.orinka: :-DDD Právě jsi odhalila díru na trhu :-D
U nás mají letos prvně svůj adventní kalendář i kočky - okýnka jsou s kočičími pochoutkami. Doufám, že to oceňují
orinka:
K nám každý den přijíždí jeden vagónek s číslem: od 1 do 23, na Vánoce dorazí mašinka :-D. ve vagónku bývá sladkost, a to 4x - i pro nás dospěláky :-D
orinka:
Malýmu jsem koupila trvalý adventní kalendář - dřevěný stromeček se šuplíčky na každý den. Samo, že první vec, co po ránu udělá, je zkontrolovat příslušný šuplíček. Dokonce ho to motivovalo i k tomu, aby si pozjišťoval, jak vypadají napsaná příslušná čísla.
Mně se moc líbil jeden adventní kalendář pro dospělé - štangle salámu zabalená ve folii a na ní nakreslené čárky s datem, aby obdarovaný věděl, kde zrovna dneska zaříznout.
když byly děti malé, adventní kalendáře jsem pro ně každý rok kupovala. To už je historie, pro sebe mi to zatím nenapadlo, holt už jsem asi moc zmoudřela, ale hlavně, bylo by to zas sladké navíc a musím spíš ubírat. Ale kdyby udělali adventní kalendář pro seniory, musely by tam být asi nějaké potravinové doplňky. Už to vidím: pondělí - kloubní výživa, úterý - dobré trávení, středa - energie a vitalita, čtvrtek - něco na prostatu....
Kdyz jsem byla mala, mela adventni kalendar v celem sirokem okoli jenom kamaradka a my ostatni ji ho strasne zavideli - vyloupnout si kazdy den cokoladku s jinym obrazkem pro nas bylo neco jako osmy div sveta Loni jsem si poridila adventni kalendar se sankujicim krteckem, ale neodhodlala jsem se rozbalit ho a sezrat cokoladky Tak zabaleny v celofanu a peknym celym obrazkem vypada totiz v kuchyni na polici moc hezky optimisticky Akorat jsem teda uvazovala, jestli by nebylo lepsi tu cokoladu z tama nejak opatrne nevypreparovat, aby se tam nepokazila nebo neco a krtecka a spol. mi nejak nezlikvidovala, ale jeste jsem se k tomu neodhodlala