Hrozivý dar
„Bim...bam...bim...“ Do podvědomí se mi neodbytně vkrádá zvuk stojacích hodin po babičce. Neochotně pootevřu jedno oko. Jde to ztěžka, div to nemlasklo. Páni, to musel být včera mejdan.
Hlavu mám jako cent, dokonale vymetenou a v žaludku burácí bouře. Budík na mě v šeru zatažených závěsů ukáže sedm hodin. Ráno, nebo večer? To je fuk. Stejně je sobota a nemusím vstávat. Sednout si dokážu až na třetí pokus a ještě se lehce houpu ze strany na stranu.
Uf! Dopotácím se do koupelny a netroufám si pohledem do zrcadla odhalit, jak asi můžu po probdělé noci vypadat. Ani sprcha mi moc nepomůže. Pořád je mi dost slabo. Cestou do kuchyně míjím zmuchlané části oblečení, rozeseté od dveří až k posteli. Šlápnu na pohozený střevíc a jen rám dveří mě zachrání před pádem.
Postavím vodu na kafe, abych se vzpamatovala, a nahlédnu do ledničky. Fuj! Pohled na jogurty a salám mi zvedne žaludek, který se zkroutí jako igelitový sáček v plameni. Co jsem to proboha včera pila?
Než začne voda v konvici vřít, kouknu se z kuchyňského okna ven a tam se pomalu začínají rozsvěcet lampy. Aha, rozbřeskne se mi. Tak to jsem prospala celý den. Rozsvítím, ale když se mi ostré světlo bodavě opře do očí, honem rychle zhasínám a zapínám milosrdné modré světélko pod linkou.
Rozespale se škrábu v rozcuchaných vlasech a na krku, který mě pálí uvnitř i zvenčí. Jen pomalu a neochotně se začínám rozpomínat. Začalo to v jednom baru, kde kamarád Radek slavil narozeniny. Kolem půlnoci se celá naše parta přesunula do nonstopu, kde dál bouchaly zátky a šampus se střídal s panáky. Pěkný hnus.
Konvice dobublala a po kuchyni se line vůně kávy. No, vůně... ani to kafe mi dneska nevoní, a když si loknu, místo aby se žaludek uklidnil, rozhoupe se mi ještě víc. V minutě jsem na WC. Potom se sesypu do křesla . Co se to jen včera dělo?
Přes opěradlo visí v chumlu moje včerejší halenka s cizím svetrem. Vezmu ho do ruky a do nosu se mi vetře jemná pánská kořeněná vůně. Ach ano! Jak jsem mohla zapomenout? Při jedné cestě od barového pultu jsem vrazila do toho krásného kluka s dlouhými černými vlasy a polila ho.
Když se naše oči setkaly, byla jsem ztracená. Mumlala jsem ztěžklým jazykem jakousi omluvu a topila se v jeho temném a zároveň podivně žhavém pohledu. A ty jeho rty. Plné jako u ženy a rudé a měkké a líbající....... Vzpomínám tak usilovně, že mně začíná třeštit hlava.
A náš tanec na parketu prosvíceném odspoda červeným světlem... Barvilo do růžova jeho bledou tvář, v níž bělostně svítily jeho krásné zuby jak z reklamy... Cesta ke mně domů starým městem, polibky v každé uličce, v každém zákoutí, stále žhavější, stále lačnější... Nekonečné stoupání po schodišti k mému bytu. Dveře dokořán, jimiž mě pronesl jako o svatební noci...
Oblečení, které jsme ze sebe strhávali. Milování žhavé jako dosud nikdy v životě. A polibky, polibky, polibky. Jeho rty rozpalující celé moje tělo od konečků prstů až ke krku... ke krku... na krk.
Láska, slast až do nebe i bolest, všechno v dohromady v jednom okamžiku. Ať to nikdy neskončí! Koušu se do rtů, až cítím chuť krve, kterou on z mých rtů slíbává. Jeho rozpálená tvář tak blízko u té mé ... nad tou mou.
„Miluji tě. Teď už jsi jen moje. Navždy, navěky!“ vdechne mi do ucha. To mi ještě nikdy nikdo neřekl. „Ano, ano, ano!“ křičím mu do obličeje. Při vzpomínce mě polévá horko i zima. Srdce mi zběsile buší. Tak jako včera to jeho.
A pak, pak se rozpomenu na všechny podrobnosti. Schoulím se v křesle, jako bych dostala ránu elektrickým proudem. Donutím se vstát a dopotácím se do koupelny pro strašlivé potvrzení. Zrcadlo nad umyvadlem, u kterého jsem se tisíckrát česala a líčila, odráží místo mě jen holou protější stěnu.
Měl pravdu. Můj miláček, moje láska i zkáza. Jsem už jen jeho. Navěky...
5.10.2007 Rubrika: | Komentářů 68 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Hrozivý dar
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Ota: dí za tip
Stanik:
elephant:
jsi pila bylinkove vino, neee? :-D
a "reknijestekonskyslovoEsme "
elephant: začni určitě Nikdykde to je výborný , mě se osobně nejvíc líbil Hvězdný prach , dost dobrý sou i Američtí bohové a následní Anansiho chlapci
Skvělá je Koralina ale je spíš pro náctileté ("dětský horor")
Stanik: no mělo následovat: "ze stoličky ve světnici, dostane i žirafici, ale paní ježková, i když se vám neschová, počestnost si zachová" ale pak na mne padla únava a já jsem usnula
elephant: no... jeste jsi mohla zpivat...
"jezkoveeeeee proste takoveeee uz jsouuuu... i kdyz chtely byyyyy.. tak stejne nemuzouuuuu .... "
Ota: znám, orientačně, nic jsem ještě nečetla. jakej je?
Ota: jo, to je fakt měli jsme minulý víkend návštěvu, já si přivodila pěknou alkoholovou špičku a pak jsem příteli zpívala:"My jsme malá, blíže neurčená hospodářská zvířátka a my jsme se ztratila, béééééééé, bééééééééé", tak z toho měl asi depresivní sny on
elephant: Znáš Neila Gaimana ?
Sheeni: no já taky fetuju jak voní nový knížky, ale tady na těch stránkách si hlídám co novýho vyšlo, co by mě mohlo zajímat teď jsem takhle přišla na tu Lisey, jinak bych to ani nevěděla, já právě taky většinou z knihkupectví něco odnesu, takže tam chodím co nejmíň, abych se finančně nezruinovala. takže pak do jednoho ze svých dvou oblíbených knihkupectví naklušu pro něco určitýho, moc se tam nerozhlížím, koupím co mám naplánováno a mažu pryč
elephant: no po Prachettovy nemám depresivní sny
elephant: To já musím do obchodu, protože miluji vůni nových knížek...procházím se, listuji, procházím a co čert nechce - vždycky, opravdu vždycky, když vlezu do knihkupectví, nějakou knížku si donesu Ale nijak mě to netíží
Sheeni: já si novinky hlídám tady http://www.fantasya.cz/ a http://www.dobrovsky.cz/catalog/ a tady http://www.knihycz.cz/
Viki opet boduje :-)) naaadhera :-)
no co, tak halt kazdej den pokouse par jedincu a bude :-) bleda plet a smave vlasy maji neco do sebe , ne?
já jsem si kjako poslední kousek od Kinga koupila sbírku povídek Mlha. Jsou tam kousky starší i novější. Miluju povídku "Zkratka paní Toddové"
A Osvícení bylo taky dobrý, já jsem se po jeho přečtení bála do sklepa a ke kotli na topení.....