Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

je to uplne normalny pocit a zdielam ho s tebou tak isto ako mne ine matky.
ja svoju dceru milujem, je uzasna a to najlepsie, co sa mi podarilo stvorit ale su chvile, kedy si myslim, ze to hadam ani nie je moje dieta a mam pocit, ze by som ju dokazala za ziva stiahnut z koze aka vie byt niekedy protivna najlepsie na tom je to, ze ona ma asi tie iste pocity (kedze ma 7 rokov, uz mi tos tihla potvrdit )
nikto nie sme dokonaly, nauc sa ako si najst viac casu pre seba, vecer je cas na spanie, tak dieta ide spat, lebo aj maminka si potrebuje oddychnut a tak to aj prezentuj dcerke. nie si otrok ani robot, tiez musi mat chvilku pre seba. a s tym zachodom to ti tu niektore kocenky pisu spravne. ja som nikdy nechodila na zachod alebo osprchvoat sa s otvorenymi dverami. musi existovat nejaka hra, zabava, rozpravka, ktoru Adelka ma tak rada, ze chvilku vydrzi bez teba a nic nevyvedie. ked mala moja dcerka 2,5 roka, chodila som vyniest smeti sama, alebo som sla po kompoty do pivnice ale to vsetko je otazka toho, co si ju naucila a aku povahu ma dieta.
neber to ako poucovanie skus sa pozriet na to tak, aby si zo zivota mala nieco aj ty, nie len dieta. ved nie nadarmo sa vravi ked je spokojna matka, je spokojne aj dietatko

Tak to snad někdo napsal pod mým jménem, akorát, že nedělám přednášky a kursy tance, ale rovněž při mateřské částečně pracuji.

Takové pocity jsou naprosto normální a kdo tvrdí, že je občas nemá buď lže a nebo mu roste svatozář.

Na druhou stranu zase není nutné snášet vše, že to chce dítě, neznamená, že to musí matka vydržet. Když tě nebaví posté básnička, tak přesměruj dítě jinam. Tihle prckové se nedají vypnout, ale dají zaujmout něčím jiným.

V tomhle věku už bys snad dítě mohla nechat chvilku doma bez dozoru a na záchodě se zavřít, předpokládám, že z dosahu jsou odstraněny nebezpečné předměty.

Ledasčemu lze předejít, ledacos je nutné brát jako fakt, tak proč se tím rozčilovat. Je jasné, že dítě nadrobí a patrně rozlije pití, takže proč z toho dělat vědu. , proč to sledovat. Pořiď omyvatelný ubrus a bryndák nebo nějaké oblečení, na kterém nesejde a můžeš jíst v klidu, uklidí se to až potom. Maximálně ji můžeš začít učit nést odpovědnost a své chování, pokud to dělá schválně- když vylije šťávu, dostane pak už jen vodu. Co jí spadne z talíře, už nemůže sníst (u jedlíků), musí sníst (u úzkostlivě čistotných), za to dostane nášup ( u nejedlíků)... no prostě něco, co se dítěti moc nelíbí, fantazie ti jistě poradí

Proč pořád loudí z tvého talíře? No, asi ji to baví, možná občas má úspěch nebo sis ní o tom povídáš. Když to rázně stručně odmítneš a nebudou kolem toho cavyky, bavit ji to nebude a najde si něco jiného.

Monik: Veselá příhoda podobného charakteru : Naši známí měli panelový byt s průchozím záchodem do koupelny. Ráno, všichni ve frontě na hygienu, a na WC sedí zamčená malá Zuzanka.
Za dveřmi nervózní otec : "Zuzano, co tam děláš ?"
A protože tatík už je třetí kdo na ní buší, tak už vytočená princezna Zuzanka odpovídá : "Co asi, s.e.r.u !"

Monik:
No vidíš, a proč jí to teda neřekneš hned ?

no myslím, že s přibývajícím věkem ty záporné myšlenky budou ještě silnější, ale to budoi jiné mproblémy než rozlitý čaj a rozsypaný jídlo, mně momentálně napadají myšlenky, proč občas nemůžu vrátit puberťáka do dětských let nebo někomu předat jako vnoučka, po týdnu hlídání dvouleťáka možná vyhlížím maminku víc jak to prtě

mam-ča: 9:13 Ano, prikladna situace. Prave toto obdobi mame ted. Dcera stoji za dverma zachoda a :
"Mami, co tam delas?"
Mama: "No co se asi dela na zachode?"
Dcera:"Kaka a cura."
Mama:" No vidis. Tak se neptej, kdyz to vis."
Dcera:"A co tam teda delas? Curas?"
Mama:"Jo"
Dcera:"A taky kakas?"
Mama:"Jo, taky a ted uz me nech a jdi pryc."
Dcera:"A rekni mi teda co tam delas."
Mama:"Vzdyt jsem ti to rekla."
Dcera: A co tam teda delas."
A takhle porad dokola, az matka nevydrzi a s otevrenym okynkem za zady zarve:" Kakam."
Dcera:" No vidis, tak proc mi to nereknes? Tata mi to vzdycky rekne."
A jde konecne pryc.
A matka jen doufa, ze nikdo nesel zrovna kolem toho okna

Nikoliv začila, alel zažila, ale vy si to přeberet. To víte, stáří.

Nic si z toho nedělej, tento stav určitě začila každá z nás. Někdo si to však nechce přiznat. Každá máma své děti miluje, ale v některých okamžicích by je nejraději . Dnes kyž slyším dceru nebo syna, jak lamentují, tak už na to jen s úsměvem vzpomínám a občas utrousím nějakou nepatřičnou poznámku na jejich účet.
Je to naprosto normální stav každého rodiče. Nikdo není svatý.
Musím se přiznat, že když hlídám svá vnoučata ( celkem 4 od prosince 5), tak se přistihuji také občas při myšlence, že bych je nejraději , zvláště když se do sebe pustí, ale je dobré, že je mohu vrátit a opět se těšit na další hlídání.

Monik: presne situace kdy jsem vdecna za pubertu

Ted procitam prispevky a vybavila jsem si vcerejsi zazitek zrovna s tou biologickou potrebou
Prijela "milovana tchyne" a ze pry je venku hezyk a ze bysme meli jit ven, nejlepe do lesa na houby (pro deti je to samozrejme nejlepsi, s cimz celkem i souhlasim).
Protoze nas pes projevoval nadseni, kdyz nas videl nalezat do auta, sbalila jsem ho sebou.
Jenze. Prijeli jsme do lesa a mezitim synator usnul v aute.
Tchyne, ze at teda jdeme na houby a ze ho bude hlidat v aute. Jen to dorekla, volal na ni jeji pritel z lesa, ze neco nasel. Takove sprinty, ktere predvedla bych u osoby takoveho veku necekala
Nicmene zacala horlive sbirat ostruziny a zacala se od auta vzdalovat. Tak jsem usoudila, ze budu teda pobliz auta radsi taky. Dcera a pes nejspis usoudili, ze budou v moji blizkosti, protoze vsichni ostatni postupne zmizeli v lese a oni dva zustali se mnou. Tak jsem tam tak trhala ostruziny a najednou me prepadla ta potreba. Jenze vsude kolem domy, tak jsem zalezla do rosticka a z toho rosti davala dceri instrukce, at nikam nechodi.
Co "cert" nechtel (mame psa stejneho jmena ), okolo sli panove a meli na voditku psy. Takze jsem musela v pulce prerusit potrebu a letet za nasim psem, ktery mezitim chytil stopu a hnal se nekam do neznameho lesa. Mezitim jsem se modlila, at mi nezdrhne dcera
Tak jsem tam tak pekne sprintovala s napul utrenym zadkem a jecela jak "na lesy" nejdriv na psa, pak zase na dceru, kdyz jsem ji videla vzdalovat
Je to s tou potrebou nekdy dost tezky

Já jsem asi něšjaká divná, ale s takovými věcmi jsem nedělala žádné "štráchy". Prostě jsem děti vrzla do postýlky, když jsem šla na WC, žádné otevřené dveře. Jedla jsem až jsem je uložila odpoledne ke spánku, někdy jsem to nestihla, ale to mně nějak nevadilo. Holky byly moc hodné, stačila jsem při nich udělat spoustu věcí. Když jsem opravdu potřebovala klid, třeba po vytržení zubu, tak pomohl manžel..
Co mně vadilo, tak byl permanentní nedostatek spánku..

caira: 6:50 Nechci brat Oline iluze s tou skolkou
Nase mala nastopila do skolky na dva dny v tydnu ted v zari a vetsinou jezdima se scenama. Bud nechce ze skolky nebo pro zmenu do skolky apod

Oli, tak pokud jsi cvok, tak se k tem samym cvokum hlasim taky
A musim rict, ze te obdivuju, ze si ty paralelni myslenky nechavas pro sebe. To je vec, kterou ja osobne uz po ctyrech a pul letech doma, obcas nezvladam
Mam deti dve 4 a neco pres 2 roky. Kdyz je kazdy zvlast, je to parada, uz vim, co znamena veta Jedno dite=zadne dite.
Ovsem kdyz jsou pohromade, nejen, ze mam (a obcas vyslovuju) paralelni myslenky, ale obcas mam chut vrazdit

A s tim najist se v klidu a jine veci, co popisujes v tom odstavci, se asi budes divit, ale jak ja ti verim

HelenaPa: myslet znamená h....vědět............

jen jsem Olině odpověděla......tečka...