Hrozivý dar
„Bim...bam...bim...“ Do podvědomí se mi neodbytně vkrádá zvuk stojacích hodin po babičce. Neochotně pootevřu jedno oko. Jde to ztěžka, div to nemlasklo. Páni, to musel být včera mejdan.
Hlavu mám jako cent, dokonale vymetenou a v žaludku burácí bouře. Budík na mě v šeru zatažených závěsů ukáže sedm hodin. Ráno, nebo večer? To je fuk. Stejně je sobota a nemusím vstávat. Sednout si dokážu až na třetí pokus a ještě se lehce houpu ze strany na stranu.
Uf! Dopotácím se do koupelny a netroufám si pohledem do zrcadla odhalit, jak asi můžu po probdělé noci vypadat. Ani sprcha mi moc nepomůže. Pořád je mi dost slabo. Cestou do kuchyně míjím zmuchlané části oblečení, rozeseté od dveří až k posteli. Šlápnu na pohozený střevíc a jen rám dveří mě zachrání před pádem.
Postavím vodu na kafe, abych se vzpamatovala, a nahlédnu do ledničky. Fuj! Pohled na jogurty a salám mi zvedne žaludek, který se zkroutí jako igelitový sáček v plameni. Co jsem to proboha včera pila?
Než začne voda v konvici vřít, kouknu se z kuchyňského okna ven a tam se pomalu začínají rozsvěcet lampy. Aha, rozbřeskne se mi. Tak to jsem prospala celý den. Rozsvítím, ale když se mi ostré světlo bodavě opře do očí, honem rychle zhasínám a zapínám milosrdné modré světélko pod linkou.
Rozespale se škrábu v rozcuchaných vlasech a na krku, který mě pálí uvnitř i zvenčí. Jen pomalu a neochotně se začínám rozpomínat. Začalo to v jednom baru, kde kamarád Radek slavil narozeniny. Kolem půlnoci se celá naše parta přesunula do nonstopu, kde dál bouchaly zátky a šampus se střídal s panáky. Pěkný hnus.
Konvice dobublala a po kuchyni se line vůně kávy. No, vůně... ani to kafe mi dneska nevoní, a když si loknu, místo aby se žaludek uklidnil, rozhoupe se mi ještě víc. V minutě jsem na WC. Potom se sesypu do křesla . Co se to jen včera dělo?
Přes opěradlo visí v chumlu moje včerejší halenka s cizím svetrem. Vezmu ho do ruky a do nosu se mi vetře jemná pánská kořeněná vůně. Ach ano! Jak jsem mohla zapomenout? Při jedné cestě od barového pultu jsem vrazila do toho krásného kluka s dlouhými černými vlasy a polila ho.
Když se naše oči setkaly, byla jsem ztracená. Mumlala jsem ztěžklým jazykem jakousi omluvu a topila se v jeho temném a zároveň podivně žhavém pohledu. A ty jeho rty. Plné jako u ženy a rudé a měkké a líbající....... Vzpomínám tak usilovně, že mně začíná třeštit hlava.
A náš tanec na parketu prosvíceném odspoda červeným světlem... Barvilo do růžova jeho bledou tvář, v níž bělostně svítily jeho krásné zuby jak z reklamy... Cesta ke mně domů starým městem, polibky v každé uličce, v každém zákoutí, stále žhavější, stále lačnější... Nekonečné stoupání po schodišti k mému bytu. Dveře dokořán, jimiž mě pronesl jako o svatební noci...
Oblečení, které jsme ze sebe strhávali. Milování žhavé jako dosud nikdy v životě. A polibky, polibky, polibky. Jeho rty rozpalující celé moje tělo od konečků prstů až ke krku... ke krku... na krk.
Láska, slast až do nebe i bolest, všechno v dohromady v jednom okamžiku. Ať to nikdy neskončí! Koušu se do rtů, až cítím chuť krve, kterou on z mých rtů slíbává. Jeho rozpálená tvář tak blízko u té mé ... nad tou mou.
„Miluji tě. Teď už jsi jen moje. Navždy, navěky!“ vdechne mi do ucha. To mi ještě nikdy nikdo neřekl. „Ano, ano, ano!“ křičím mu do obličeje. Při vzpomínce mě polévá horko i zima. Srdce mi zběsile buší. Tak jako včera to jeho.
A pak, pak se rozpomenu na všechny podrobnosti. Schoulím se v křesle, jako bych dostala ránu elektrickým proudem. Donutím se vstát a dopotácím se do koupelny pro strašlivé potvrzení. Zrcadlo nad umyvadlem, u kterého jsem se tisíckrát česala a líčila, odráží místo mě jen holou protější stěnu.
Měl pravdu. Můj miláček, moje láska i zkáza. Jsem už jen jeho. Navěky...
5.10.2007 Rubrika: | Komentářů 68 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Hrozivý dar
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Ota: jak můžeš říct, že je někdo lepší, je to úplně jinej žánr. mjá mám ráda oba, na každým něco jinýho
Ota: Díky za tip, musím ho vyzkoušet!!!
Milá Vikino,jak jsi vyřešila chudáka upíra?Taky měl kocovinu? V té krvi muselo být alkoholu požehnaně a jestli nemá trénink,musel mít draka jak vidle.
elephant: Možná to přijde někomu směšné, že mám z knížky takový strach, ale on to prostě má napsané tak opravdově, že to člověka úplně vtáhne do děje. Když ho čtu, mám nohy na křesle, aby mě zespodu nemohlo nic chytit
elephant: Prachett je lepší než King
elephant: No trpělivě čekám a chodím pravidelně kontrolovat obchod
Sheeni: já to mám takhle teď s dokupováním Pratchetta, v létě jsem si koupila orientačně jeden díl, jak se mi to bude líbit a teď nakupuju každý měsíc tak dva tři díly, tenhle měsíc jsem zvládla asi 4 a ještě to ani nemám přečtený (King má zatím přednost) ale hrdě nakupuju dál
já se zas po Osvícení bála chodit do koupelny aby tam na mě nejukla mrtvá ženská
elephant: Taky je to moje závislost...ale jsem s tím smířená Jak jsem nastoupila, řekla jsem si, že si každý měsíc koupím jednu jeho knížku...dopadlo to tak, že jsem je kupovala po několika, dokud jsem si neudělala základní průřez Teď už je to s tím sháněním těžší. Každopádně salem je drsný. Když jsem to četla poprvé, musela jsem si zatáhnout žaluzie, protože jsem pořád čekala, kdy budu mít dítko na parapetu
ne osvícení, ale prokletí salemu, kecám
Sheeni: jo, jinak s tím Svědectvím, mě se to podařilo koupit, když to vyšlo před x lety. ale teď Beta znova vydává dostisky starších románů, nedávno vydali znova osvícení, misery, dračí oči a tenhle rok by měl vyjít ještě dotisk carrie, tak snad dojde i na to svědectví
Sheeni: já první četla ve 14-ti Řbitov zviřátek a totálně jsem Kingovi propadla. po přečtení Osvícení, Prokletí salemu a hlavně po Talismanu jsem byla jeho no a pak se z toho stala taková pěkná dlouholetá závislost
elephant: Miluji ho už od třinácti, kdy jsem četla poprvé Osvícení!! Jo, to provázání s ostatními knížkami je naprosto super úúúúžasné! Akorát mě strašně moc štve, že nemám Svědectví. Četla jsem to jen jednou a úúúplně jsem to žrala, jenže k sehnání to není No, můj typ by byl určitě Cuthberth, to je mi jasné
Sheeni: aaa další kingofil? já mám doma taky v podstatě všechno co tu vyšlo teď jsem si koupili Lisey a její příběh, jsem na to zvědavá mně se hlavně na Temný věži líbí, jak jsou na ní odkazy ve spouště jinejch románů, všechno je pěkně logicky provázaný
čekáš až si pro tebe pistolník přijede jo? jj, Rolad, to je chlap
Vikina: Každopádně povídka je to super!!!!
Vikino a četla jsi Kulhánka Noční klub ?