Televize jako kulisa
.jpg)
Když jsem byla malá, ani mi to nepřišlo. Televize u nás běžela od rána do večera. Tedy, samozřejmě hlavně v sobotu a v neděli. První z rodiny vstával táta. Pustil televizi, kde běžely pohádky, a šel si uvařit ranní kávu. My s bráškou byli ještě v posteli a sladce spali. Ale jakmile k nám začaly doléhat zvuky nedělní pohádky, probrali jsme se, vyběhli z postelí, bleskurychle se umyli a oblékli a zasedli k pohádkám. Maminka nám zatím udělala snídani, a tak jsme všichni snídali u televize.
Televize byla u nás doma nezbytnou kulisou. Byla puštěná, i když se nikdo nedíval. Kdokoli přišel ve všední den první domů, ať už jsme to byly my děti nebo někdo z rodičů, pustil televizi a šel dělat, co bylo potřeba. Úkoly, úklid… Televize si běžela v obývacím pokoji sama a její mumlání tak nějak patřilo k rodinnému koloritu.
Teprve když jsem se vdala, došlo mi, že by to mohlo být jinak. Manžel byl na televizní kulisu úplně vysazený. Doma to nebyl problém, nijak jsem televizi nepostrádala, ale když jsme jeli na návštěvu k rodičům, tlačil mě v žaludku šutr velký jako Nový Zéland. Věděla jsem, že manžel bude televizi neustále vypínat, otec zase zapínat a nakonec se kvůli tomu pohádají. Ze strany mých rodičů nešlo o neúctu k návštěvě. Jen prostě jsou zvyklí mít televizi puštěnou, aniž by ji sledovali. Znám takových rodin více, i někteří z mých známých a přátel takhle fungují. Nenapadne je, že jiný člověk to může považovat z hrubý přestupek proti zdvořilosti.
.jpg)
Já osobně si dnes, kdy žiju v domku sama, většinou televizi pouštím. Ne kvůli tomu, že jsem na to byla zvyklá z dětství, ani proto, že bych ji toužila sledovat. Ale pomáhá mi udržet pozornost, když mi při nočních překladech z němčiny a angličtiny padá hlava únavou. Taková detektivka v televizi mě dokáže, aniž bych ji musela sledovat, udržet při životě (a při překládání) dalších několik hodin. Zkoušela jsem nahradit televizi hudbou. Ale jako aktivní muzikant (a ženská navíc) nedokážu z muziky odfiltrovat text písně (na rozdíl od televizního breptání), takže pak místo překládání rozjímám nad textem, i kdyby byl anglický. Ale mám zásadu. Jakmile přijde návštěva, televizi vypínám. Leda by návštěva vysloveně požádala o společné sledování nějakého zajímavého pořadu.
A co u vás? Patříte mezi televizní kulisáře, nebo mezi odpůrce běžící televize? Kolik hodin denně vám doma běží televize? Díváte se aktivně? A co nejvíce v televizi sledujete?
20.8.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 68 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Televize jako kulisa
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Rustynka: přesně, taky by mě to nenapadlo jako hrubost vůči návštěvě, (teda v případě, že jí věnuju a nesleduju zaujatě televizi)
spíše mi to přijde jako hrubost od manžela, že narušuje zvyky domácnosti, kde je jenom jako host.
.jpg)
Markýza: Žejo, fakt to funguje líp než cokoli jiného... Já přes den televizi nepouštím. Ale jakmile potřebuju pracovat dlouho do noci, tak bez puštěné televize usínám na klávesnici tak v půl dvanácté nejpozději... S puštěnou televizí vydržím tak do půl třetí do rána..
.jpg)
Jsem kulisář a funuje to přesně jak říkáš - udržuje mě v bdělém stavu při noční práci
Televizi zapínám jen pokud se chci dívat na nějaký film nebo pořad. Pokud uklízím tak mám puštěné rádio. Občas si při úklidu pustím na TV hudební kanály, ale zjistila jsem, že mě to odvádí od práce. Jak se mi totiž nějaká písnička líbí nebo i klip, tak na ni čučím. Takže polovinu úklidu prostojím s hadrou v ruce 
Televizi jako kulisu nepoužívám. Raději si pustím rádio. Já vlastně televizi k životu vůbec nepotřebuji. Když dávají něco zajímavého, stejně to je v čas, který mi vůbec nevyhovuje, tak si to později pouštím na internetu. Ale těch zajímavých pořadů je tam stejně málo. 
A musím se přiznat, přijdu-li někam na návštěvu a sedí se u zapnuté televize, vadí mi to. 
Tak u nás když jsme byli s manželem sami, tak televize běžela furt. U nás se televize pouštět nesměla, jen když jsem se chtěla na něco podívat a musela jsem mít dovolení, no a pak když jsem přijela na návštěvu k ségře, tak tam byla televize puštěná furt a mně se to hrozně líbilo - nekoukala jsem se na ni, ale jen prostě ten pocit, že kdybych chtěla, tak můžu......
Nějak se to přeneslo i dál - když jsem se osamostatnila a bydlela sama, tak jsem si televizi pouštěla hned ráno, jak jsem usedala ke snídani a vypínala, když jsem odcházela pryč.
Když se narodil starší syn, tak to ještě tak přetrvávalo, ale protože se na ni začal ve 4 měsících dívat, tak jsme to začínali vypínat a teď, po dvou letech, to je jak kdy. Snažím se televizi vyměnit za rádio, ale rádio mám na pc a jak Patrik vidí zapnutý PC, chce jít k němu, takže u nás je spíše zákaz počítače než televize.
Když si s Páťou hrajeme, televize je vypnutá a když si hraje sám, nezapínám ji, ale spíš kvůli sobě, ať se naplno věnuju jen jemu a neutíká mi pozornost někam jinam. Patrik je vůči televizi imunní, nevnímá ji. Na televizi se kouká cíleně půl hodiny denně, a to večer, když potřebujeme, aby se zklidnil před spaním.
Co se týká mě, tak mě ale zapnutá televize chybí, nesnáším, když je doma ticho, připadá mi to děsně opuštěný. 
Když přijde návštěva, nikdy mě nenapadlo ji vypínat, většinou jsem tam dala hudební Óčko a fungovalo to jako kulisa. Nikdy mě nenapadlo, že by se to dalo brát jako hrubé porušení v chování. 
televizi nemáme už asi tři roky. Filmy máme na harddisku a pouštíme z toho... tak asi jednou týdně? Děti mají denně pohádku (taky z HD).
U nás doma běžel rozhlas po drátě, ale já sama jsem odvykla... mám ráda ticho.
V televizi nám běží pouze pohádky a filmy na DVD pro děti, a ty to rozhodně nemají dovoleno sledovat jako kulisu - jakmile se přestanou dívat, vypínám. Pokud by děti nebyly doma, nebyla by televize zapnutá třeba několik týdnů (dokud jsme neměli děti, neměli jsme dokonce ani napojení na anténu, dívali jsme se jen na filmy z DVD). Přestala jsem sledovat televizi už před lety, její pouštění jako kulisy naprosto nechápu.
