Puberta vlastních dětí? Jen pro silné nátury.
.jpg)
Naše drahá dcera se rozhodla ukončit svou školní docházku pět měsíců před ukončením základní školy. To nebohé dítě, které poslední dva roky s námi nemluvilo, zavíralo se do pokojíčku, ukončilo všechna přátelství a známosti, odmítalo vystrčit hlavu na veřejnost, nákup čehokoliv byl adrenalinovým sportem a vymalovalo si pokoj na černo. Teda nejdříve na šedo, pak dvě stěny přetřela na černo (kde a jak sehnala barvu je pro mě dodnes záhadou, když odmítala kamkoliv vystrčit nos) a poslední zeď je čtverečkovaná červeno šedá. Ale podle psycholožky depresemi netrpěla, na to má moc energie. Aha, takže je pouze v pubertě.
Nicméně po dvou letech zamklosti a uzavřenosti na nás začala ječet, mlátit věcma, sem tam se i něco proletí vzduchem a jediné, co z ní dostaneme, je, že ji ve škole už nikdo nikdy neuvidí. Proč? To pravděpodobně netuší ani ona sama. S manželem uzavíráme sázky, jestli já ji dřív zabiju, nebo on zmlátí. Ono by sice ani jedno nepomohlo, ale šel by sedět jenom jeden z nás, zatímco ten druhý by se nadále těšil z potomstva.
Frustrace si každý léčíme jinak. V sobotu odpoledne jsem se pustila do malování v technické místnosti a přes noc natřela botník. Sice, pravda, ve tři hodiny v noci by měl člověk podnikat jiné činnosti, ale to, co si vyslechl váleček, by se v jinou hodinu nedalo vypustit z úst. Mimochodem zlomila jsem jednu štětku. V neděli večer jsem dílo dokončila a v noci trošku pouklidila, abychom se ráno aspoň dostali ven a našli obuv. A ač jsem ráno usínala u počítače a bolelo mě celé tělo, mysl jsem měla poměrně klidnou. A hlavně mě přešly všechny vražedné myšlenky. Spala jsem necelé čtyři hodiny, ale byly to čtyři hodiny v tahu, což se mi nepovedlo už spoustu roku. Teď ještě uklidit a nastěhovat všechno zpátky. A obývák by taky potřeboval vymalovat, na to možná dojde, až mě potomstvo vytočí příště.
Manžel se v neděli vydal na den otevřených dveří po autosalonech. Vypadá to na nové auto, pokud se mu podaří přesvědčit banku o výhodné investici. Pravda, nové auto by se hodilo, ale coby léčba pocuchaných nervů mi to přijde krapátko drahý špás. I když vlastně ano, vždyť se říká, že pořídit si děti v dnešní době je luxus. Obešla jsem s ním Opla a projeli jsme se v Zafiře – hezké autíčko, až na tu cenu. Nejnovější Toyota Avensis taky není špatná, pak jsme se zastavili u VW a Škody a skončili u Peugeota. A u něho asi i vysypeme peněženky. Sice jsem byla pro něco menšího, než máme teď, nakonec to bude větší, ale s našimi aktivitami a nápady (my musíme mít místo .jpg)
na dva psy v přepravce a letadla) a navíc musí auto utáhnout karavan, toho zas tak moc na výběr na trhu není.
No a aby toho nebylo málo, snažíme se už pár měsíců prodat náš maxi karavan a za utržené peníze koupíme nějaký menší. A nebo vyměnit za menší. Ano, konečně se ozval zájemce, z Faerskych ostrovů. Jak ho tam dopraví naštěstí není můj problém, hlavně pokud se na něj přijede podívat a přiveze peníze.
A manžela přepadla fantastická myšlenka hodna zaznamenaní do dějin. Hele, nešla by ta holka něčím uplatit? Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala z faktu, že chce podplácet dceru za to, že laskavé dochodí školu. Ano, jeho logika = cesta nejmenšího odporu. Ale ať se mi to líbí, nebo ne (teda spíš ne), tak bude mít holka ukončenou základní docházku a závěrečné zkoušky. Účel světí prostředky. A pak děj se vůle boží, buď se vzpamatuje a někde začne něco studovat, a nebo taky ne. Ale i kdyby si dala rok pauzu, tak bude mít aspoň ukončenou základku. Takže jsem v neděli večer kývla na nemožné a ano, přispěji ji na zájezd do Tunisu (a všechno ve mně řve, abych to nedělala). Ale jestli školu i přesto nedodělá, tak jí urvu hlavu a budu vám popisovat zážitky z dánského vězení.
PS. Od sepsáni tohoto článku uplynuly už skoro 3 týdny a potomek se sám od sebe začíná poohlížet po středoškolském vzdělávacím systému – možná není všechno ztraceno
PS.2 Záloha na Tunis je zaplacená a tiše doufám, že se během října nezačnou v tamních končinách domorodci vraždit!
PS.3 Karavan se na Faerské ostrovy stěhovat nebude, zájemce si to rozmyslel
6.2.2012 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 69 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Puberta vlastních dětí? Jen pro silné nátury.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Když bylo mým dětem tak 10-15,zkoušeli také různé kecy typu:půjdeme si na vás stěžovat,zavoláme na linku pomoci týraným dětem a pod.,kvůli naprostým blbostem-např. že měli vysypat koš,uklidit vlastní pokoj...Tak jsem jim předestřela,co na ně čeká,že jim zbalím a jdou si do toho děcáku,že na ně tam už čekají...Toho už se poměrně zalekly,zjistili,že ani tam by je nečekalo nicnedělání, válení u PC a hraní her...
teda, žalovat na mně dítě ve škole kvulivá výchově, vychovává ho už děcák. Lindo, vydrž, je to jen pár let. Přesně mam-ča připomněla Bety McDonalds - posílám Vám Imogenu, vraťta jí, až jí bude 30 let
Kassy: Jestliže sarmyn syn šel na VŠ po průmyslovce, tak už nějaké nasměrování měl ze SŠ. To není stejné, jako když jdeš z gymnázia.
U nás byl obor předem jasný, jen ta silná vůle prostě v tu chvíli chyběla.
Špatně zvolený obor, to se pochopitelně ve 20ti může stát. Jen je třeba to rodičům slušně vysvětlit a začít konat kroky k nápravě (přípravka na zkoušky). Né ukončit před Vánoci studium a než začne studovat vysněný obor, tak se válet na peci.
sarmyn: Tak Ti držím palce ! 
Chce to vydržet a nepovolit. Když je na straně studenta málo silná vůle, musí jí mít rodiče. Jednou, až bude mít vlastní děti, před Tebou hluboce smekne. 
.JPG)
taky už jsme si vysvětlovali, co nás bude zhruba stát její studium, že dokud bude studovat, jsme ochotni hradit školu a životní náklady, ale na nadstandard si taky bude muset přivydělat
- ale jak už jsem psala níž, fakt nevím, jak nám to všechno bude platné, až nastane puberta
sarmyn: No tak bych k těm pravidlům přidala, do jakého věku jsi ochotná to kapesné poskytovat, aby chlapec věděl, že věčného studenta živit nebudeš.
mam-ča: Hele, trvat na dostudování oboru, který člověka nebaví a nechce se mu věnovat, je fakt blbost. To jsou akorát zbytečně ztracené roky. Že se člověk s prvním výběrem sekne, se může stát velmi snadno, po maturitě málokdo ví, co přesně studium na VŠ obnáší a propagační materiály a kecy na dnech otevřených dvěří se od reality velmi často dost krutě liší. Podstatné je, jestli chce něco vystudovat, jen si prostě napoprvé špatně vybral nebo jestli se jen snaží prodlužovat dobu, kdy ho živí rodiče. V tom prvním případě podle mě není nějaký nátlak nebo výčitky na místě. Tohle je trochu jiná situace, než když se pubertální dítko šprajcuje dokončit základní vzdělání. Já se na to možná dívám víc z pohledu toho studenta, ale ještě mám v živé paměti, jak mě vytáčelo, když si moje maminka osobovala právo mluvit mi do toho, co studuju a jak, přetože mě dokonce už ani neživila. Je to stále stejné - pokud rodiče chtějí, aby se jejich dospělé dítko chovalo zodpovědně a dospěle, musejí se k němu taky jako k dospělému chovat a nechat zodpovědnost za jeho život na něm.
Linda: co se u vás dělá s dětma, které odebere sociálka rodině?
Tady se strčí do děcáku - i to už jsme se starší dcerou probírali a myslím, že by raději sociálku nekontaktovala
mam-ča: já doufám, že to u nás taky dopadne dobře, už se to začíná zlepšovat:-)
Linda: ...a nějaké "polepšovny" nebo "útulky pro týrané děti" u vás nemají ?
Když jste tedy podle úřadů tak "hrozní" rodiče, že na vás vlastní děti žalují sociálce ? 
Třeba by dcerunce nějaká "ústavní" výchova na chvíli projasnila mysl ?
Já vím, pořád je to vaše holčička, i když je teď zrovna na zabití. 
sarmyn: U nás to takhle zafungovalo. Jeden z dvojčat se někdy ve třeťáku vykašlal na "ročníkovou práci", a oznámil mi, že bude opakovat ročník.
Tak jsem mu řekla že klidně, ale pokračovat že bude už dálkově. Tak si zařídil přestup na dálkové studium a dostudoval tak. Měl ovšem výhodu, že brácha-dvojče mu nechával všechny studijní materiály.
Faktem ale je, že měl už někdy od druháku souběžně práci, a že studium začal flákat protože ho ta práce bavila víc než studium.
.jpg)
PEGG: zastávám názor tvého otce, ale jsem presvedcena, ze tvá sestra vzala po této konfrontaci zpátecku a zacala se chovat jako clovek. Moje dcerunka po ´podobné konfrontaci druhy den kontaktovala sociálni urad a my s manzelem dostali prvni pisemnou vytku + narízenou rodinnou terapii.... nejaky nápad jak by tvuj otec resil tuto situaci??? Nemyslim to ironicky, ale spis stylem kazdá rada dobrá. Ale to byla starsi dcera, mladsi to tenkrát pouze pozorovala a poucila se ze situace
chytrájakrádio: Přesně to si řikám.
mam-ča: Kassy: pravidla jsou nastavená pořád stejně..studuješ..dostaneš kapesný, nestuduješ nedostaneš.
To, že šel na VŠ, která navazovala na průmyslovku bylo celkem logický a status student má pořád, jen tam nechodí nepotřebuje být na ÚP.
mam-ča představuješ si to jako Hurvínek válku..jako já..ale ono to tak jednoduchý není.. ať si dělá co chce, jediný co je dobrý, je, že ví, že chce studovat..tak čekám do podzima a pak se uvidí...
jeden z nejlepších antikoncepčních článků, jaké jsem kdy četla 
Moc nepřispívám, ale ŠŽ sleduji už delší dobu. Lindo, podle komentářů na mě působíš jako žena, která se s ničím nic moc nepáře. Přijde mi, že máš styl chceš - nechceš, Tvoje smůla. Možná otom to je, o nezištném rodičovském zájmu. Jenže říkat, že dříve mělo být něco jinak, nemá smysl. Už to dnes zaznělo, že to chce práci, povinnost. Ale v takovém věku, jakém dnes Tvá mladší dcera, už je asi pozdě, na zavádění nějkých služeb. Má (mají) dcera (dcery) nějaké povinnosti, které souvisí s chodem domácnosti? Nebo je to klasifikováno jako dětská práce...
Já jsem své děti tělesně moc netrestala. Snad jen když byly malé. Když už bývaly samy doma, běžně součástí trestu bylo zapečetění šňůry od TV, nebo (později) odebrání kabelu od PC. Když jsem se otom později zmínila v práci kolegům, smáli se, a prý že si děti koupí svůj kabel :-) Nestalo se tak, jsme v malé vesničce, neprodává se to zde. A ikdyby, poznala bych to, nestihly by to "odstrojit" a PC jaksi hned neschládne. Ale stejně si to děti nedovolily.
Jako součást výchovy a trestů jsem v období 8 až -cca 14 roků používala psaní trestů. Ve škole, v mém dětství, jsme tresty psávali. Takže např. když bylo dítě v mé přítomnosti na veřejnosti mimořádně drzé, (apod.) tak pak psalo např 30x "Chci se se na veřejnosti chovat slušně" Samozřejmě že u toho brblaly. Ale schválně jsem volila pozitivní formulaci, místo "nechci...." A přišlo mi to lepší než je dodatečně "zmydlit" btw když už byly velké... Ale asi to fakt jsou geny. Já osobně nejsem žádný velký "ražoň", takže mám potomky 14 a 17 roků celkem v pohodě. Spíš bych uvítala kdyby byli víc akčnější, ale po kom asi....
