Puberta vlastních dětí? Jen pro silné nátury.
.jpg)
Naše drahá dcera se rozhodla ukončit svou školní docházku pět měsíců před ukončením základní školy. To nebohé dítě, které poslední dva roky s námi nemluvilo, zavíralo se do pokojíčku, ukončilo všechna přátelství a známosti, odmítalo vystrčit hlavu na veřejnost, nákup čehokoliv byl adrenalinovým sportem a vymalovalo si pokoj na černo. Teda nejdříve na šedo, pak dvě stěny přetřela na černo (kde a jak sehnala barvu je pro mě dodnes záhadou, když odmítala kamkoliv vystrčit nos) a poslední zeď je čtverečkovaná červeno šedá. Ale podle psycholožky depresemi netrpěla, na to má moc energie. Aha, takže je pouze v pubertě.
Nicméně po dvou letech zamklosti a uzavřenosti na nás začala ječet, mlátit věcma, sem tam se i něco proletí vzduchem a jediné, co z ní dostaneme, je, že ji ve škole už nikdo nikdy neuvidí. Proč? To pravděpodobně netuší ani ona sama. S manželem uzavíráme sázky, jestli já ji dřív zabiju, nebo on zmlátí. Ono by sice ani jedno nepomohlo, ale šel by sedět jenom jeden z nás, zatímco ten druhý by se nadále těšil z potomstva.
Frustrace si každý léčíme jinak. V sobotu odpoledne jsem se pustila do malování v technické místnosti a přes noc natřela botník. Sice, pravda, ve tři hodiny v noci by měl člověk podnikat jiné činnosti, ale to, co si vyslechl váleček, by se v jinou hodinu nedalo vypustit z úst. Mimochodem zlomila jsem jednu štětku. V neděli večer jsem dílo dokončila a v noci trošku pouklidila, abychom se ráno aspoň dostali ven a našli obuv. A ač jsem ráno usínala u počítače a bolelo mě celé tělo, mysl jsem měla poměrně klidnou. A hlavně mě přešly všechny vražedné myšlenky. Spala jsem necelé čtyři hodiny, ale byly to čtyři hodiny v tahu, což se mi nepovedlo už spoustu roku. Teď ještě uklidit a nastěhovat všechno zpátky. A obývák by taky potřeboval vymalovat, na to možná dojde, až mě potomstvo vytočí příště.
Manžel se v neděli vydal na den otevřených dveří po autosalonech. Vypadá to na nové auto, pokud se mu podaří přesvědčit banku o výhodné investici. Pravda, nové auto by se hodilo, ale coby léčba pocuchaných nervů mi to přijde krapátko drahý špás. I když vlastně ano, vždyť se říká, že pořídit si děti v dnešní době je luxus. Obešla jsem s ním Opla a projeli jsme se v Zafiře – hezké autíčko, až na tu cenu. Nejnovější Toyota Avensis taky není špatná, pak jsme se zastavili u VW a Škody a skončili u Peugeota. A u něho asi i vysypeme peněženky. Sice jsem byla pro něco menšího, než máme teď, nakonec to bude větší, ale s našimi aktivitami a nápady (my musíme mít místo .jpg)
na dva psy v přepravce a letadla) a navíc musí auto utáhnout karavan, toho zas tak moc na výběr na trhu není.
No a aby toho nebylo málo, snažíme se už pár měsíců prodat náš maxi karavan a za utržené peníze koupíme nějaký menší. A nebo vyměnit za menší. Ano, konečně se ozval zájemce, z Faerskych ostrovů. Jak ho tam dopraví naštěstí není můj problém, hlavně pokud se na něj přijede podívat a přiveze peníze.
A manžela přepadla fantastická myšlenka hodna zaznamenaní do dějin. Hele, nešla by ta holka něčím uplatit? Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala z faktu, že chce podplácet dceru za to, že laskavé dochodí školu. Ano, jeho logika = cesta nejmenšího odporu. Ale ať se mi to líbí, nebo ne (teda spíš ne), tak bude mít holka ukončenou základní docházku a závěrečné zkoušky. Účel světí prostředky. A pak děj se vůle boží, buď se vzpamatuje a někde začne něco studovat, a nebo taky ne. Ale i kdyby si dala rok pauzu, tak bude mít aspoň ukončenou základku. Takže jsem v neděli večer kývla na nemožné a ano, přispěji ji na zájezd do Tunisu (a všechno ve mně řve, abych to nedělala). Ale jestli školu i přesto nedodělá, tak jí urvu hlavu a budu vám popisovat zážitky z dánského vězení.
PS. Od sepsáni tohoto článku uplynuly už skoro 3 týdny a potomek se sám od sebe začíná poohlížet po středoškolském vzdělávacím systému – možná není všechno ztraceno
PS.2 Záloha na Tunis je zaplacená a tiše doufám, že se během října nezačnou v tamních končinách domorodci vraždit!
PS.3 Karavan se na Faerské ostrovy stěhovat nebude, zájemce si to rozmyslel
6.2.2012 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 69 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Puberta vlastních dětí? Jen pro silné nátury.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Linda: 
Vydrž! Bude líp. Tak za deset let. 
.jpg)
sevenofnine: Doudice: dekuju 
. Já vim ze je to prechodne obdobi a nejak to dopadne. A at se mi to libi nebo ne, porád lepsi kdyz dcera takhle vybuchne a aspon z ni clovek neco dostane. Co bych za to dala pred rokem, kdyz jeden doktor ji chtel cpát práskama proti depresi a druhy ji honil po terapiich a doma lezela zavrená v pokoji a s nikym nemluvila a clovek netusil, co se ji choni v hlave. Ted aspon vim, proc nechce do skoly, mluvi se mnou, konecne vim co se delo ve skole poslednich pár roku (proc proboha mi to nerekla driv teda netusim) a spolecne se snazime najit vychodisko. A k tomu puberta a doma je obcas veselo.
Linda: nedej se
jednak je u vás jiná výchova než tu a taky....znáš to po bitvě je každý generálty řeči, že moje děti by nikdy......jak to je..nikdy neříkej nikdy
Jsem zvědavá co mě ještě čeká..holce je 12 a už to s ní mlátí od osmi
podobný případ máme v rodině.Neteři je 13 ,ale v rodině se jede podle ní.Když chtěli rodiče prvně v životě jet sami na dovolenou,tak se kupoval dotykový mobil jinak by je nepustila.Pokoj si snad v životě neuklízela,maminka skáče jak dcerunka píská
Linda: já Tě chápu, pracovala jsem spoustu let v zahraničí, v podstatě po celém světě a začínala jako nana a máš pravdu, co tady začíná a z čeho se chytáme za hlavu na "západě" je dlouholetým faktem. Na dítě se nesmíš ani křivě podívat, vše jen vysvětlovat, ale neječet, dítě je přece citlivé a poškodíš mu jeho psychiku ... na druhou stranu děti tam jsou spratci, ale vyrostou z nich dospělí, kteří jsou schopni pracovat, o sebe se postarat, nějak se to časem srovná. Jistě spousta z nich nedopadne úplně "OK", ale těžko říct jesti je to tady lepší. Ani tady kde se děti běžně bijí nevyrůstají jen samí úspěšní, vyrovnaní a šťastní dospělí. Zřejmně má výchova mnohem menší vliv než se snažíme si namluvit :- ):-) Hodně štěstí a neboj, jednou vyroste a najednou z ní bude mladá úžasná žena.
Já vedela ze to od vás schytám 
, a behem dne bude hur..bojim bojim.
Mladsi dcera je slaby odvar toho co vyvádela svého casu starsi. A ano trestala jsem, zakazovala jsem, sem tam svého casu i maly dvur s bicem byl. Nojo pak jsem parkrat vysvetlovala ve skolce a ve skole na koberecku svou vychovu. Ono jaksi se tezko zakazuje kdyz druhy den si detatko s brekem postezuje pani ucitelce a maminka skonci na koberecku s domluvou do duse, ze takhle vychovavat nelze 
.
A poslednich pár roku uz neni zakazovat co. Co chcete zakázat? To je jak hra s mysi. Zakázu tv, ona dela mrtveho brouka, zablokuju satelit, soupnu tam password a casem zjistim, ze se stejne kouká kdyz nejsem doma (sama prisla na to jak odblokovat satelit). PC zakazat nejde, ten je do skoly, zablokovali jsme internet (FB, Scype apod) a manzel ji sleduje pres monitor kde je na internetu a co tam provádí. A i kdyz ji rano odvezu do skoly a predám ucitelce nikdo mi nezaruci ,ze za hodinu nezmizi neznámo kam. Navic kdyz ji rano odvázim do skoly prijedu do prace o 1,5h pozdeji a nadelavam po vecerech coz znamená ze doma jsem nekdy do 18-19 hodin a holcicky maji "pré" 
. Skutecne já z toho cestu ven nevidim (aspon nejakou rozumnou). a kdyz predam vychovu tatinkovi, tak dite pojede do tunisu, ale chodi do skoly a dokonce obcas tam i neco rozumnyho delá (aspon to tvrdi tridni)....babo rad
Lindo, obdivuju tvůj nadhled, se kterým všechno zvládáš. Jo, možná jste měli být od začátku přísnější, těžko soudit, ono se to pěkně říká těm, kdo to nezažil. Já za mého dětství si taky něco takového neumím představit, ale holt je "jiná doba", děti jsou sebevědomější a člověk aby se jim pomalu bál něco říct.
Sama z blízkého příbuzenstva znám případ, kdy holka taky ani nedodělala devátou třídu, a nehnulo s ní nic, ani když jí její táta honil v noci s řevem po sídlišti, ani když jí hodiny promlouvali do duše. Prostě nic, až v dospělosti se srovnala. Pravda, Tunis jí nenabízeli, ale ani si nejsem jistá, že by to zabralo.
No, snad to tu tvojí dcerku taky přejde, oporu v rodině určitě má a tvoje PS.1 vypadá nadějně
Máme taky dvě holky,ale zírám! Pubertou prošly víceméně ony i my rodiče bez úhony, jen s nepatrnými výkyvy.Asi by si to,co tvoje dcera, netroufly. Srovnala bych je jak "sviňa branku".
Jsi na děti moc hodná, Lindo, já vím, že píšeš s humoristickou nadsázkou a jsi velká optimistka, ale všecko má své meze, holka je určitě chytrá, ale asi se má doma moc dobře a všecko se jí toleruje. Hele, zajímalo by mě, jestli vůbec kdy dostala nějaký trest.
Kratky dvur a dlouhy bic by to chtelo Tohle bych si ja doma mohla zkusit...bych se nestacila divit, jak by se mnou nasi zametli Pri predstave, ze jim sdelim, ze odmitam dochodit zakladni skolu a jecet na ne, mlatit necim a hazet vecma...Hehe, zemetreseni v Japonsku by bylo cajicek oproti tomu, co by u nas nastalo To by mi nestal doma takovy rezim, ze bych se nestacila divit a nejakou pubertu bych si velice rychle rozmyslela. A dobre by drazi rodicove udelali. Se mnou sice dospivani silo hodne, ale tohle bych si ani ve snu nedovolila. Ze Tunis Za to, ze se uracim dochodit zakladni skolu To tak
