Cizí žena mi zmlátila dítě. Právem.
Prosím čtenářky o radu, protože teď řeším něco, s čím si opravdu nevím rady, a docela tápu, jak se zachovat. Jedná se o mého dvanáctiletého syna.
Jsem rozvedená, syna vychovávám sama od jeho šesti let. Nikdy s ním nebyly větší problémy, docela dobře se učí, nijak zvlášť nezlobí. Jediné, co ho trápilo, byl nedostatek kamarádů. Už od mateřské školky měl problém se s některým dítětem více sblížit a ani ve škole to nebylo jiné.
Proto jsem měla velkou radost, když na začátku tohoto školního roku nastoupil do nové školy a našel si kamarády. Byl jako vyměněný, vyprávěl mi každý den spoustu zážitků. Záhy se s chlapci začali i navštěvovat, takže jsem je všechny poznala. Jsou celkem čtyři a tvoří dohromady takovou sympatickou partičku. Alespoň donedávna jsem si to myslela.
Minulý týden se totiž všechno změnilo. Sousedka mi sdělila, že viděla, jak mého syna přímo na ulici bije nějaká žena. Sprostě mu prý přitom nadávala. Zůstala jsem jako opařená, protože událost se stala den předtím a syn se mi s ničím takovým nesvěřil. Byl venku s kamarády, domů přišel jakoby nic, nenapadlo by mne, že se něco takového dělo.
Samozřejmě, že jsem na tu cizí anonymní ženu dostala pořádný vztek, protože něco takového si přece nemůže nikdo dovolit, bít cizí dítě. Sousedka ji však neznala, takže jsem nevěděla, o koho jde.
Šla jsem tedy za synem a řekla mu, co jsem se právě dozvěděla, a ptala se ho, proč se mi nesvěřil. Nejdřív dělal drahoty, prý se mu o tom nechce mluvit, ale pak se mi podařilo z něj všechno vytáhnout. Pravda, lezlo to z něj jako z chlupaté deky, čemuž se ani nedivím. Po jeho „výpovědi“ jsem byla doslova v šoku.
Vyšlo totiž najevo, že kamarádi mého syna – a on samozřejmě s nimi – nejsou takoví nevinní svatouškové, jak se jevili. Podle toho, co syn říkal, šikanují mladší spolužáky, kradou jim svačiny a drobné peníze. Některé prý dokonce nutí, aby jim peníze každý den nosili, jinak jim vyhrožují bitím. Hrůza. Syn mi sice tvrdil, že „on nic, to ti druzí“, ale v tom, abych mu stoprocentně uvěřila, jsem hodně opatrná.
No a výprask, který mu uštědřila ta paní přímo na ulici, se vztahoval k této jejich činnosti. Byla to maminka jednoho z chlapců, které synova partička trápí. Přiznám se, že v tu chvíli jsem onu maminku naprosto chápala. Kdybych byla na jejím místě, možná bych reagovala stejně.
Jenže já jsem na opačné straně barikády a tím agresorem je můj syn a jeho kamarádi. Radost, kterou jsem měla, že konečně není osamělý, je tatam. Řekla jsem mu, že s těmi chlapci okamžitě přeruší veškeré soukromé kontakty. Syn se rozplakal, prý jestli se kluci dozví, že mi řekl, co dělají, tak ho zbijí a zasednou si na něj. Bojí se jich.
Netuším, co mám dělat. Klukům by se to mělo rozhodně zatrhnout, než se jejich šikana rozroste ještě víc. Jak to mám udělat, abych tím neublížila svému synovi? Vím, že by zasloužil ještě jeden výprask ode mne, ale v podstatě je mi ho líto. Byl rád, že má konečně kamarády, a takhle naletěl. Jak byste tuto situaci řešili vy?
13.10.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 70 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Cizí žena mi zmlátila dítě. Právem.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
sharon:rád věřím, jen říkám, že to není novou dobou, šikana byla jak na ZDŠ tak na učnácích a na vojně. Rozmohlo se to právě za socialismu.
Z vojny pamatuji, že největší zkušenosti s šikanou měli právě vyučení co bydleli na internátech.....
tohle je dnes na i-dnes:
http://zpravy.idnes.cz/trinactiletou-divku-z-domazlic-znasilnili-spoluzaci-pdl-/krimi.asp?c=A091013_112322_krimi_js
Kam ten svět spěje 
sharon: ono je to asi od povahy... ja byla tele, co se nechalo otloukat a ani me nenapadlo, ze bych to mela doma rict... byla jsem takovy to tichy dite, navic bych mela pocit, ze kdyz to doma reknu, tak vlastne zaluju a zalovat se nema... 
jo, z pohledu dospelyho je to blbost, ale jako dite jsem to vnimala proste jinak... jeste ze se tenkrat ve me spenila krev... 
ta ruka mi vylitla jen tak mimodek... 
.gif)
Viv :o): moje děcka jsou ročníky 72 a 76 a tak jak je znám tak by doma řekli a taky jak je znám by si to líbit nenechali....u té mladší (dcera) bylo známo, že dirigovala celou třídu , to říkala třídní, že muže klidně onemocnět, že naše Jana třídu zvládne.....tak nevím
PEGG: šikanovali mi syna v 1. třídě, věděla jsem kdo a s matkou toho jednoho parchanta jsem si i typaka, přesto bych na něj ruku nevstáhla, o co bych byla jiná než oni? prostě jsem to řešila s vedením školy, vyřešilo se. mé dítě bylo patřičně poučeno a myslím, že kdyby se mu něco podobného stalo dnes už by to jistě nenechal dojít do fáze krvavých podlitin na holeních a pod.
sama jsem byla šikanovaná taky za hluboké totality, s rodiči jsem měla otevřený vztah, ale o tomhl ejsme se bála mluvit, šlo o šikanu psychickou , trvalo to víc než 2roky a provalilo se to až když se rodiče divili,proč trvám na družině v 5třídě a chci aby mě vyzvedávali, úplnoupravdu jsme jim řekla až skoro dospělá, takže neobhajuji násilí ani se nezastávám lidí co šikanují, a vím jaké je být šikanována i být matkou šikanovaného dítěte ...
Křeček: PEGG: já ale neřekla nic o tom, že neměl být potrestaný naopak, ale seřezala bych si ho sama, nikdo cizí mi dítě vychovávat nebude , asi jsme to jen hloupě formulovala avyznělo to jako ochrana spratka, ne tak to není 
.jpg)
Mila Mirka, toto je jedna z najtazsie riesitelnych situacii, ake kedy v skole mozu nastat a neexistuje na to riesenie, kazdy vam moze poradit co si mysli, ale jednoznacne a uplne spravodlivo a hlavne natrvalo to proste vyriesit nejde. Mozte na tento problem upozornit v skole, triedneho ucitela, prip. vedenie skoly, ale v takomto pripade sa bude situacia Vasho syna posudzovat samostatne, kym sa nedokaze aj tym ostatnym chlapcom, ze to naozaj robili, a ich "obete" ich najpravdepodobnejsie asi "neboznu". Vas syn bude teda povazovany ako agresor a bude sa musiet zodpovedat za ciny, znizena znamka zo spravania je pri tom dost pravdepodobna. Otazka znie, ci tak uz neurobila ta dotycna mamka o ktorej pisete... V kazdom pripade by som ju skontaktovala a ospravedlnila sa jej, ja sa jej totiz vobec nedivim, ze Vasho syna "zmastila", akurat je blbe ze si to zlizol on za tych ostatnych... Dalsim riesenim je dat syna na inu skolu, po takychto prostriedkoch by sa ale malo siahat, az ked nie je ine riesenie, ale popravde - vacsinou je to jedine a najjednoduchsie riesenie. No, k tomu dodat len: Drzim Vam naozaj palce, pretoze ak sa pustite do boja s tymto problemom, bude to vyzadovat pevne nervy a mozno pripadnu odbornu pomoc.
A není to trochu jinak? Kluk neměl dlouho kamarády, tak je vděčný za kohokoli, kdo se tak tváří a oni z něj mají v podstatě slouhu a legraci. On se jim chce zavděčit, tak dělá co mu řeknou, oni ho za to poplácají po rameni a za zády se mu smějí?
Zdá se, že máte dobrý vztah, tak se ho nějak vhodně zeptej.
U nás jsme měli jednu holčičku, která rozdávala žvýkačky, aby měla kamarády, jinak to neuměla. My jsme si je vzali a měli jsme z ní legraci.
sharon: kazde dite to nerekne... jsem rocnik 77 a i u nas na ZS byla sikana. Resili jsme si to mezi sebou, delo se to, nikdo nezasah a dobre duse si mysleli, ze to proste musi vydrzet... jedna holcina me neustale nejakym zpusobem "zlobila", trvalo to par tydnu, jednoho dne do me neco vjelo a jednu jsem ji vrazila... dostala jsem poznamku, ale mela jsem klid... dokonce se pak holcina chtela kamaradit... tak nevim, doma jsem ale samna od sebe nic nerikala... 
je to sice trošku z jiného pohledu ale já bych ráda přispěla do diskuze svou vlastní zkušenotí z pohledu druhé strany
když jsem nastoupila do druhé třídy přestoupila jsem do nové školi kde mi začlo peklo na zemi až do osmičky než jsme se znovu stěhovali co těch šest let se dělo to byl horror
spolužáci mě bili nadávali mi ničili věci to vše jen protože jsem tam ve druhé přestoupila rodiče ani učitele to nezajímalo
ani když jsme jim v páté třídě řekla že mi jedna holka vrazila do břicha takou ránu pěstí až jsem se svalila na zem a nemohla jsem dýchat všichni stáli kolem mě a děsně se bavili tím jak se dusím ale když jsem to řekla nikdo mi nevěřil marcelka měla jít příští rok na gimpl taková chytrá holčička by nic takového neudělala
kůli šikaně jsem měla zkažené celé dětstvý kdyby to šlo zapoměla bych navždy na to že jsem kdy byla dítě bývalé spolužáky jsem neviděla už přes deset let ale dodnes to nemůžu rozdýchat tu jejich krutost a bezcitnost a svou bezradnost a bezmoc dělejte s tím něco dřív než ti kluci někomu ublíží tak jako to udělali mě
Ota: 9:47.....socialistické školství.....to jo, ale děcka by o tom doma řekli, aspoň Ty naše určitě....
Linda: Mne tohle pravidlo : nezacinat si, ale pokud mne nekdo opakovane ublizuje, tak si to nenechat libit. A ja to vstepuju svoji dceri, ktera ac ve skolce uz se taky s podobnym chovanim setkala.
Ostatne i za komunistu to existovalo, jen se o tom nesmelo mluvit. Mne dva roky na prvnim stupni sikanoval jeden synacek tajemnika okresniho vyboru strany. Teda nejen mne, v podstate celou tridu, vcetnu ucitelky, ktera se ho bala. Jednou mne strcil tak, ze jsem si narazila pusu a jak jsem uvidela krev, vjel do mne strasny vztek a rozbila jsem mu nos. Ja dostala poznamku, mati predvolani do skoly, ale od te doby jsem s nim nemela problem. A mamka mi pak rekla, ze jsem se konecne probrala a nenechala si to libit. Ono totiz spousta tech agresoru jsou strasni zbabelci.
konkretni zkusenost nemam, ale obecne bych rekla, ze spojit se s rodici tech ostanich deti nepomuze. nejspis ti neuveri. takze asi zkusit nejakou tu linku duvery, tam by meli poradit. dal pak skola - skolni psycholog, reditel, tridni ucitelka....
.jpeg)
lippia - můžeš se klidně urazit,ale právě to je ono: "Na moje dítě mi nesahejte". Já jako dítě něco takového provést a naši by se dozvědli,že mě ta paní natloukla, tak bych dostala doma ještě jednou a ne že by se mě zastávali. Kdyby to bylo obráceně, možná by sis to s tým hajzlíkem taky vyřídila ručně, já asi ano.
Víte,teď mě spousta z vás odsoudí,že to není výchovné a správné, ale já bych každému z nich v první řadě nařezela. Jak už jsem psla,děti jsem nikdy nebila,ale nějaké domluvy a návštěvy psychologa se mi jeví jako ztráta času. Oni chvíli dělají dobrotu,ale pak zjistí,že se jim vlastně nic nestalo, že trochu toho domlouvání klidně vydrží a budou to dělat dál. Velmi rychle jim dojde,že je vlastně nemají jak potrestat.
Linda - souhlasím, každá akce vyžaduje reakci. Vždycky si dovolí jen na ty,kteří si to nechají líbit. Taky jsme jednou natloukla klukovi,který mě otravoval a poznámku jsem dostala já,ale měla jsem pokoj.
