Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

chytrájakrádio: A co rodiče, jejichž dítě nerevoltuje ani proti nim ani proti společnosti, jen klade občas nepříjemné otázky?

Před časem jsem někde četla (nebo slyšela v TV, už nevím), že jsou vlastně jen dva základní průběhy puberty: bouření se proti rodičům a bouření se proti společnosti. Rodiče dítěte, které se v pubertě začne přivazovat k Temelínu a obcházet sousedy s peticí proti týrání zvířat, si vlastně můžou gratulovat - dali mu zázemí, lásku a důvěru a ono tudíž nemá důvod se proti nim bouřit, zpochybňovat je. Naopak rodiče dítěte, které je drzé, hádá se, dělá naschvály, by se měli zamyslet: kde udělali chybu, co podcenili? Neříkám, že to platí vždy a na všechny, ale něco na tom rozhodně je

Jarča*:
Kluk sice je chudák, ale už to zašlo příliš daleko. Pokud otec nezarazí jeho klackovité chování, tak se rozpadne další rodina. Taky by se víc měla angažovat maminka, měl by u ní syn pobývat častěji, ne jednou za měsíc. A hlavně vyhledat odbornou pomoc, protože tohle už sami nezvládnou.

Anahir: já to taky chápu, jenže rozbor příčin, proč je ten kluk takový, jaký je, je jedna věc, a řešení momentální situace věc druhá. Na tom se shodneme asi všechny, že by se měl angažovat hlavně tatínek. Ale viděla jsem to u nás, že oni jsou chlapi v těchle věcech někdy bezradní. Nebo to jen tak dělají, že se vlastně tak moc neděje, protože je to pro ně pohodlnější

Ještě mě napadla jedna věc. Když je tak zapálený do počítače, mohla by to Tereza zkusit přes něj. Jít za ním, že potřebuje s něčím poradit, a třebas by se kluk chytil.

Anahir: Naprosto s tebou souhlasím. Jestliže jeho otec a matka řeší problémy řevem a nadávkami, on s jejich geny a výchovou nemůže být diplomat a gentleman. Chápu, že puberťáci mohou být na zabití, ale rozumná matka nehodí svoje dítě na krk cizí ženě, jen aby se pomstila exovi.
Kde kdo rád cituje Srámka, ale když dojde na věc, je po pochopení.
Tereza by mohla napsat klukovi dopis, ve kterém mu vysvětlí, že není jeho nepřítel a taky stanoví pravidla. Stejně tak promluvit i s mužem a když to muž nepochopí a nebude se snažit změnit, tak jí i dětem bude lepe, když od něho odejde.

Jarča* - 16.7.2014 7:52 to rozhodně krátkodobé řešení nemá a je možné, že na řešení je možná už pozdě.
A také si myslím, že tento stav se musel nějak vyvíjet. Ovšem z článku též vyplývá, že otec na něj čas nemá po celou dobu (protože práci od rána do večera a zajití večer do chlapcova pokoje aby mu domluvil netrvá předpokládám týden) Po celou dobu nastaveny matinely nejsou, přichází puberta a jedinou akci kterou už delší dobu otec činí, že zajde za synem mu domluvit. Toť asi vše.
Nikde nečtu, že by se chlapci nějak zvlášť po dobu, kdy se tento stav vyvíjel, nějak věnoval. Musel vědět, že chlapec je po rozvodu problémový a za celý rok na něj má čas jen tehdy, když si odskočí z práce aby mu domluvil. Celou věc i se synem hodil na Terezu. Tomu neříkám věnování se, či zkoušení po dobrém. Za celý rok neoslovili odborníka, když si neví rady. Vlastně matka si věděla rady - hodila ho otci a ten si taky věděl rady - hodil ho Tereze.
V celém článku prostě nevidím jakoukoliv snahu otce se s tím poprat, učinit vše. Až by udělal všechno co se dá, včetně požádat o radu jinde, pak neřeknu ani ťuk. ale z článku vidím jediné - hozen Tereze a otec uklizen do práce.

Anahir: vidim to naprosto stejne..... a cesta z toho ven ? Ta bude sakramentsky dlouha a tezka, byt Terezou zasla bych sama za odbornikem (detskym psychologem, rodinnym poradcem nebo tak neco) a vylozila mu situaci. Kdyz nic jinyho mohl by Tereze poradit jak s klukem zacit komunikovat. A hlavne zaprahnout tatika!

Jarča*: rozumím ti, ale já se na to snažím dívat očima toho chlapce. Protože ten, kdo má vážné problémy, je především on.
Stále je to více dítě než dospělý i když právě překračuje hranici, což je o to horší.
co vidí?
rozhádané rodiče do krve, řev, nadávky (však to v článku stojí, bouřlivý rozchod není o jemném vyslovení názoru) a on mezi tím vším se vypořádává jak umí. Svět je rozbit, nelze již věřit
Matka ho nakonec strčí k tátovi (očima chlapce o něj nestojí, očima našima ho přece má rada jen na něj nestačí - myslíš že tohle 14ti letý chlapec pochopí? Ne, nepochopí). Otec na něj nemá čas, radši se uklidí do práce, 14tiletému nevysvětlíš - jojo, on Tě má rád, ale prostě nemá čas, radši Tě uklidí na tábor, protože kam vlezeš všude vadíš.
vidí, že i to pro něj cizí dítě (dítě Terezy) má víc zájmu než on.
Ten chlapec tvrzení, že ho mají všichni rádi a přitom se s ním šoupou jak s pantoflí, nikdy neuvěří. Věří tomu, co vidí. Matka se ho zbavila, otce nezajímá a cizí ženská po něm štěká. Tím Terezu neviním, ta je bez viny, ta je totiž taky oběť. Oběť neschopného chlapa, co umí dělat děti, ale postarat se, když jeho syn trpí, to se raději uklidí do práce.
A že je sprostý a dělá naschvály? A co udělali ti nejbližší jemu? Přehodili si ho jak smrdutou botu kterou nikdo nechce a tak seká kolem sebe jak se dá. Taky bych nejela na tábor, když bych věděla,že je to proto aby se mne zbavili (jako už několikrát a puberťákům to stačí i jednou). Na just.
Zlý je proto, že nikdo o něj vlastně nikdo nestojí. Kdyby o něj někdo stál, neseděl by celé dny doma, ale byl například s vlastním otcem na fotbale.
jak si má najít kamarády, když nikdo z jeho rodiny ho nenaučil, co to je být součástí celku, když stále i ve vlastní rodině, stojí na okraji.
Jen se na to podívej očima toho chlapce a o lásce tvrdit nebudeš ani popel.

holka, na tohle se musí zaměřit manžel, já si něco podobnýho užila s dcerou v 15 a když jsem přitvrdila, tak se sebrala a utekla k tátovi, kde měla naprostou volnost a nová matinka ji využívala jen jako zdroj penez, když pak bylo holce 18, tak měla kufry přede dveřma

takže manžel musí nastavit jasný pravidla a hranice, co kluk může a co ne, jinak to bude ještě horší

Anahir: víš, já bych si netroufla tvrdit, že na něj jeho máma sere. Možná jo, ale nevíme to. Oni jsou kolikrát na zabití puberťáci i ve vlastní, milující rodině. A to, že máma kluka nezvládala, že se s jeho tátou hádali a bouřlivě rozváděli (taky nevíme proč) ještě neznamená, že ho nemá ráda. Třebas si jen nevěděla rady, zrovna jako teď Tereza.

orinka: jenže tohle žádné krátkodobé řešení nemá, to se bude táhnout x let.
Chápu všechny, které píšou, že ten kluk je vlastně chudák, že se na něm podepsala výchova, jenže to momentální Terezy situaci neřeší. Přečtěte si ještě jednou článek, jak se kluk chová. To nevzniklo ze dne za den a ze dne na den se to taky neodbourá. Nevím, kdo tu má zkušenost s problémovým puberťákem, troufnu si říct, že já ano. Společné aktivity by byly fajn, ale měly přijít mnohem dřív, mám obavy, že teď už o ně zájem nebude. Tereza píše, že mají manželova syna doma už rok, nevěřím, že by to s ním za tu dobu nezkoušeli po dobrém. Teď je nejvyšší čas na rázné řešení - buď se budeš chovat jako slušný člověk, nebo budou sankce. I ten počítač se dá zabavit, ne? To není buzerace, jen uvědomění si určitých hranic. Návštěvou psycholga se taky nic nezkazí. Ale určitě to chce něco dělat, nebo jim kluk za chvíli přeroste přes hlavu, a podepíše se to na celé rodině, vím, o čem mluvím.

Anahir: a bylo by dobré, kdyby se Tereza ozvala, abychom věděli, jak to u nich pokračuje. Vlastně mi pokaždé vadí to, že tu sice reagujeme, radíme co můžeme a ani se pak nedovíme, jak to dopadlo.

Anahir: moc dobře napsané, přesně - tatíček je krásná ukázka neschopného otce...a co zbývající rodina? babička + dědeček z matčiny strany? Nějaký strýc a teta?

Neomlouvám to, jak s Terezou kluk mluví. Je mi ho svým způsobem líto, protože i on prožívá celkem složité období puberty, máma se ho zbavila, táta na něj kašle, o sám se sebou si určitě neví rady a jeho chování je toho jen odrazem, snaží se na sebe připoutat pozornost tak, jak to umí a není to zrovna nejšťastnější způsob. Nikdo na něj nemá čas, nikdo se mu nevěnuje, všichni mu jen nadávají. Tady musí v první řadě zapracovat otec, hlavně si na něj udělat čas, trávit ho sním a dát mu najevo, že i když s ním cloumá puberta, má ho pořád rád a záleží mu na něm, kluk hledá sám sebe.

Ve vaší rodině vidím jedno obrovské selhání a to 1/ v otci a za 2/ v jeho matce.
Je naprosto neomluvitelné, že se mu jeho otec nevěnuje.
A nepokoušej se to omluvit tím že tvůj manžel je v práci - ať si laskavě na svého syna taky udělá čas.
Dělat děti, na které nebude mít čas, mu koukám jde dobře. Jaký čas si udělá na vaše budoucí dítě, když teď se odmítá věnovat vlastnímu synovi, který má zcela evidentně velmi vážné problémy?
Proč by ne, když je zvyklý hodit ti je na krk a ty to ještě omlouváš.

Ten kluk je po citové stránce strašlivě zanedbaný a narovinu ti řeknu, že teď s tím jeho otec bude mít velké problémy to srovnat. 14 let je už hodně na to, aby otci co na něj doslova sere (a jeho matka totéž) znovu uvěřil.

Řešení existuje - jeho rodiče a hlavně otec (když u vás chlapec žije) se bude chovat jako otec a nebo budeš trpět ty, tvoje dcera a to dítě co se narodí. a ten chlapec vlastně taky.
Jen proto, že máš doma neschopného sobce.

Kdy naposled vzal toho chlapce někam ven? Kdy s ním podnikl nějakou akci? Jen oni dva? nikdy co? To by se totiž tatíček musel trochu namáhat a být otcem.