Máme v péči manželova syna a už to nedávám
.jpg)
Asi jsem si ukousla větší sousto, než jaké jsem schopná spolknout. Je mi devětadvacet, jsem už, bohužel, jednou rozvedená a mám šestiletou dceru z prvního manželství. Se současným manželem momentálně čekáme narození našeho dítěte, mělo by se narodit v září.
V péči máme také manželova syna z prvního manželství. Je mu čtrnáct let a puberta s ním pěkně mlátí. Vlastně je tím hlavním důvodem, proč je kluk u nás, jeho matka ho nedokázala zvládnout. Ještě bych chtěla podotknout, že manžela jsem poznala už jako rozvedeného. Je o deset let starší než já, byla jsem tehdy krátce po rozvodu a nebylo mi zrovna dobře a on mi poskytl oporu a taky lásku. Mám ho ráda, je mi s ním dobře.
Dokud jsme měli jeho syna jen dvakrát do měsíce na víkend, tak to bylo v pohodě. Ale teď je tady s námi, vlastně už celý uplynulý školní rok. A já už jsem z toho dost na nervy. Manžel je od rána do večera v práci, celý den jsem s dětmi sama. Chtěli jsme, aby jel přes prázdniny aspoň někam na tábor, ale to odmítl.
Chová se strašně, dělá neskutečný nepořádek, nic po sobě neuklidí, když mu něco řeknu, tak mě buď naprosto ignoruje, nebo je drzý, vysloveně zkouší, co si může dovolit. Jako autoritu mě vůbec nebere, dává mi najevo, jak mě má na háku. Bohužel, ani manžel na něj moc neplatí, i když aspoň nějaký respekt z něj má.
Jsem unavená. Mám své dítě, jsem těhotná a starám se o kluka, který není ani můj. Jeho máma se ho vlastně zbavila, když jí začal přerůstat přes hlavu, k ní už nejezdí ani na ty víkendy, jen tak jednou za měsíc a to ještě ne pokaždé. Manžel je v práci a já to vlastně za ně oba odnáším. Vím, že kluk za to možná ani nemůže, od malička asi nevyrůstal zrovna v láskyplném prostředí, co mi manžel říkal, s bývalou se hodně hádali a pak měli dost bouřlivý rozvod a tahanice.
Vůbec nevím, co mám dělat. Chtěla bych mít normální rodinu, kdyby se kluk choval aspoň trochu normálně, tak bych neměla nejmenší problém, že bydlí s námi. Ale tím, že je hodně problémový a konfliktní, už nevím, kudy kam. Dokonce mě už napadlo, že se snad od manžela odstěhuju, protože na to už nemám.
Nevíte, co by mohlo na kluka v jeho věku zabrat? Čím ho zaujmout, jak s ním vycházet? Jeho nic nezajímá, jen sedí u počítače a hraje hry, kdyby aspoň chodil s kamarády někam ven, aby byl chvíli klid, ale on vysedává celé dny doma, po mé dcerce věčně huláká, nají se a ani talíř si po sobě neodnese, prádlo jak svlíkne, tak ho nechá válet, klidně v obýváku. Když mu něco řeknu, tak buď dělá, že jsem vzduch, nebo houkne: Trhni si, pi.. Když si postěžuju manželovi, tak on s ním vždycky promluví, ale nikam to nevede. Jsem zoufalá.
15.7.2014 Rubrika: | Komentářů 72 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Máme v péči manželova syna a už to nedávám
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Renee: nevybrala. Asi měla obavy, že zůstane sama, tak brala, co bylo. Nebo zbylo.
Tím samozřejmě nechci v žádném případě obhajovat např. to, jak synáček s Terezou mluví. To je neomluvitelné. Jenže tohle musí řešit ten otec, a to rázně. Žádné že to přejde vlažným napomenutím. Je bohužel vidět, že výchova je otci cizí. Nevím nevím, jestli si Tereza vybrala dobře 
chytrájakrádio: tornado-lou: 
Musím říct, že je mi toho kluka až líto. Musel by být hlupák, aby si nevšiml, že vlastní máma o něj nestojí a otce v podstatě nezajímá a je v jeho nové rodině jen trpěn. Děti jsou vnímavé a v pubertě tyhle věci hodně bolí 
Jeho chování je hodně odrazem tohoto všeho. Ale to je typický obrázek dnešní doby. Rodina už mnoho neznamená, lidi je rozpouští jako nic a zakládají nové, přičemž ty původní by nejradši vymazali ze světa. Nemám nic proti rozvodům, nepovedené manželství není třeba snášet, ale děti nejde zrušit úředním rozhodnutím jako to manželství, děti zůstanou. Připadá mi, že mnoha lidem jsou ty děti z těch zrušených manželství na obtíž, zvlášť v těch případech, kdy si založí rodiny nové. Chovají se k nim způsobem - Já mám teď novou rodinu a ty jen překážíš, tak se snaž být co nejmíň vidět a už aby tady byl čas, kdy vypadneš nadobro z baráku. Jak se mají ty děti cítit?
V tomhle případě to dobře nevidím. Kluk bude vyšilovat ještě pár let, kluci jsou v pubertě dlouho. Mladá paní to asi nevydrží, tak se rozvede podruhé. Vznikne další dítě z rozpadlé rodiny, o které vysoce pravděpodobně otec nebude moc jevit zájem a výchova z jeho strany bude nulová. Časem si paní možná najde dalšího manžela a s ním možná bude mít další dítě...... A syn? Ten v dospělosti pojede podobným stylem, protože to bude mít odkoukané 
Jarča*: postrašit by ho s ním mohli, ale nevěřím, že by ho tam skutečně chtěli dát. Ono to, mezi náma, není zas tak jednoduché a nezáleží jen na přání či vůli rodičů. Holubník to určitě není, aby si tam každý vletěl jak se mu uzdá, tomu předchází hodně jednání a mluví do toho víc institucí, než jen táta s mámou.
tornado-lou: no, šťastný děti v pasťáku většinou nekončej Ale já to nemyslela tak, že zrovna tenhle kluk tam patří. Jenom by mu to možná pomohlo k tomu se trochu vzpamatovat, kdyby viděl, že ta možnost tu reálně je. Nebo taky ne
.gif)
1234-5: než jsem odeslala tak ty ses vyjádřila ve stejným duchu ....souhlas
Linda: no líbat nohy Tereze nebude ale někdy taková dobře mířená facka udělá víc jak hodinový proslov.....
.jpg)
Linda: poslední přeshubu syn dostal v jeho 19 ... a divil se a do dnes na vzpomíná a v dobrém ( je mu 44)... řekl, že se mu tak rozsvítilo a že tak trochu trucoval a večer o tom přemýšlel a druhý den jsem dostala kytičku se slůvkem "promiň" ... někdy to je jediný, co miláčky probere, ale netvrdím, že bych to v tomto případě použila, ale asi to co jsi psala o tom úklidu ...
chytrájakrádio: 10:57.....v podstatě máš pravdu - kluk je obrazem svých rodičů....toho v čem vyrůstal.....
orinka: 6:57....holka ty mi čteš myšlenky..... taky bych mu takovou flákla.....
nechápu proč se nestará matka , já být pisatelkou tak v tomhle případě bych s tím nesouhlasila aby byl u nás , v jeho věku už by měl vědět co si může dovolit a co ne.....
zpět k mamince , ta ať si poradí.......a ani mi ho není tak nějak líto když se v jeho věku chová tak jak se chováá.....
Vicemene souhlasim s chytrajakradio. Pastak mi pripada jako hodnehodne silnej kalibr na nestastnyho kluka, kteryho si doted vicemene nikdo nevsimal. Jeho rodice by se meli sebrat a nejak to resit. Psychologa, rodinnyho poradce, ale honem. A cely se to jeste zhorsi, az chlapec uvidi, jak tata, kterej si jeho nevsima bude rotovat kolem mimina. Hodne smutny.
Tak v první řadě bych se zamyslela nad tím, jakou oporou pro život mi je manžel.Vzít kluka z jeho prostředí, strčit ho na krk skoro cizí ženské a vřískajícím dětem, odkráčet do práce a občas- na výslovné požádání manželky- udělat na kluka ty,ty,ty- to je teda manžel kabrňák. Přitom řešení leží hlavně na něm, na jeho přístupu k synovi i k tobě, jeho ochotě se zapojit atd. Takže pro začátek bych vzala manžela někam, kde by mu poradili i jiné postupy, než je útěk do práce.
.gif)
Chce to všichni tři si sednout a probrat situaci, vyslechnout jeho názor i když v tomto věku na všechno odpoví po svém,tudíž bez zájmu.
Podívej se chlapče , buď budeš tady s námi a budeš dodržovat naše pravidla , nebo můžeš zpátky k vlastní matce ,nebo je ještě možnost umístit tě do diagnostického ústavu, máš na vybranou .
Pokud toto neuděláte ,vaše manželství bude plné napětí a vzájemných hádek a napětí .
.jpg)
chytrájakrádio: mas děti?
chytrájakrádio: a zažilas to někdy? Já taky nehoruju pro pasťáky, ale věř, že o tom začneš vážně uvažovat, když se ti čtrnáctileté dítě, za které jsi zodpovědná, toulá 2-3 dny bůhvíkde, nechodí do školy, kabelku si bereš na noc do ložnice, protože nevíš, kdy ti z ní co zmizí... Já vím, že je to hlavně věc výchovy, ale někdy ani výchova není nic platná, když se dotyčný(á) chytne party. A můžeš domlouvat, vysvětlovat, zkoušet to po dobrém i po zlém, když druhá strana nemá zájem, stejně nic nenaděláš.
Tenhle kluk se aspoň drží doma, ale zase provokuje. Věřím, že každý, nebo většina, to zkusí nejdřív po dobrém, ale donekonečna to taky nejde. Pravdu máš v tom, že by se měl angažovat hlavně tatínek.
