Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nechala bych to na přírodě...bůhvíco se ještě stane...Znám případ matky,která po 40 do toho spadla a hned to byly trojčata...byli z toho všichni přešlí,měla myslím už dvě skoro dospělé děti...Až po létech jsem se dozvěděla,jak to dopadlo:děti byly zdravé,ale jejich máma dostala rakovinu a v jejich asi 8 letech zemřela...Starala se o ně pak prý jejich starší sestra s otcem...Takže z toho plyne,že ať se člověk rozhodne nějak,vždy se to může ještě změnit...

těžká situace, ale manžel je fakt "poklad". Jednou souhlasil, tak jakýpak se mnou nepočítej. Neměl vypouštět tolik spermií.
Stejný dotaz jako tu už padlo - co na to lékaři? Děti, babičky? Brala bych to jako dar - z nějakýho důvodu to tak měla být. Manžel má nejspíš strach, já bych teda taky měla, ale dávat to pryč, to bych asi neskousla....

Tak to je zapeklitá situace. Asi bych volila tu redukci. Taky se zkus pobavit s dětma, ne kvůli pomáhání, ale jestli by se uskromnily. Manžel se povinností úplně zříct nemůže, alimenty platit bude muset, vždyť ta trojčata nejsou ničí „vina“, když se to stalo přirozeně. Fakt nevím, co bych dělala, záleží taky jak velký máte byt, jestli máte nějaké úspory.

Promin, ale mám na to stejný názor jako tvuj manzel. Tobe se zbláznili hormony a chces si uzívat miminka. To si opravdu myslís, ze pri 2 pubertácích budes mít více casu na mimco nez jsi mela pred 15-ti lety, kdyz jsi byla doma sama s jedním dítetem? A co zbytek rodiny? Hlavne deti, urcite budou rádi, ze más mít casu je vecne kontrolovat, to se v puberte vzdycky hodí, ale na druhou stranu oni te ted potrebují taky. A uz vubec není jejich povinnost, ti s prckem pomáhat - tvoje díte tvoje zodpovednost, bude fajn kdyz ti pomuzou, ale vymáhat to od nich nemuzes. Pokud se na to cítís, drzím pusu a bez do toho, ale zvol redukci, 3 mimca ke dvou pubertákum je sebevrazda i kdyby vsech 5 detí byly svatý a ty matka tereza.

Urcite jako prvni moznost bych zvazovala redukci, jestli to pujde... jeste je tu i moznost, ze priroda zredukuje sama. No nemas to lehke a manzel je srabik... Naprosto chapu, ze si pripadas jak vrah, ze chces nechat veci byt jak jsou... Mela bych to nejspis podobne...
Na druhou stranu, ted skuhras, ze manzel se chova bez ohledu na tve pocity, ale copak ty jsi na nej ohled brala, kdyz jsi prosazovala dalsi dite i kdyz jsi vedela, ze on uz nechce... Kdyz nechtel a nakonec nedobrovolne svolil, tak se ted te jeho reakci moc nedivim, i kdyz je "kruta"...

Byla jsem v podobné situaci, až na to že jsem čekala jen jedno,ale neplánovaně. Manžel nebyl nadšený ani trochu, dokonce chtěl abych uvažovala o potratu vzhledem k mému zdravotnímu stavu a věku,bylo mi 35.Měla jsem mu strašně za zlé a myslela jsem si,že mu to nikdy neodpustím. Já měla naprosto jasno,to dítě chci. Doma jsem měla 10letého syna a za sebou ztrátu dcery. Dneska mám 15tiletou dceru, moc šikovnou a hodnou,naprosto bezproblémové dítě.Ale je pravda,že jsem při porodu málem umřela,takže dnes vím,že manželovi obavy byly opodstatněné.
Je mi 50 a představa, že bych měla takové děti tři, které ještě musím vypravit do života je dost stresující, ono i u jednoho je to záhul. Někdy si říkám,co by s ní bylo,kdyby se mi něco stalo. A ty bys to měla 3x
I když je to velmi vážné rozhodnutí,které tě poznamená na zbytek života, tři děti v tvém věku je moc. Je to riziko pro ně i pro tebe. Je velká šance,že se narodí předčasně a takové děti si většinou nesou nějaký hendikep. Umíš si představit,že se budeš starat o tři opožděné děti? I jedno zdravé je náročné, navíc čím je člověk starší,tím to hůř snáší.Nevyspání,neustálí stres a nakonec budeš mít pocit viny,že jsi přivedla na svět tři děti, kterým jsi dala do vínku nějaký zdravotní problém.
Myslím, že v tomto případě má tvůj manžel pravdu, bohužel na ten potrat musíš jít ty a ne on. Než uděláš konečné rozhodnutí, promluv si s lékařem o rizikovosti tvého stavu,jak pro tebe,tak pro děti. Ale myslím si, že šance, že přivedeš na svět tři naprosto zdravá miminka je velmi malá. Pokud je opravdu možnost regulace, bylo by to řešení.Místo tří jen jedno. Nejsem cynik,ale bylo by to pro všechny nejlepší řešení. Jedno mimčo by sis užívala a i rodina by byla nakonec ráda,ale tři si neužiješ, nebude na to čas.Bude to jen spousta práce a stresu pro celou rodinu.
Je mi tě líto a přeji ti hodně sil ať už se rozhodneš jak chceš.

Na starší sourozence bych teda nespoléhala. Je to vůči nim značně nefér, připravit je o zbytek dětství a pravděpodobně i o otce a úplnou rodinu. Jejich matka jim v podstatě svým jednáním sděluje "vyrostli jste, z roztomilých batolátek jsou protivní puberťáci, a to mě nebaví, tak si pořídím nová roztomilá miminka, a vy se budete muset uskromnit, protože vás bude v dětském pokoji pět" To je jistě bezva zpráva a ty děti to moc potěší. Osobně vůbec nechápu tyhle tendence mít k velkým dětem ještě mimino, je to sobecké a všechny v rodině to omezuje, ale hlavně když si paní prosadí svoje. Jako by ty starší děti už nepotřebovaly mateřskou lásku... a spoléhat se na pomoc babiček nebo dalších příbuzných, to je totéž. Oni žádné mimino nechtěli, a pochybuju o nějakém zvláštním nadšení skákat kolem trojčat. Před mnoha lety měla u nás v domě mladá slečna trojčata - jejich otec si ji nevzal, její matka musela přestat chodit do práce a pomáhat jí, všichni žili z podpory a dávek, a nakonec se museli odstěhovat někam do levnějšího bydlení ( a to zde není nijak luxusní adresa, normální panelák). Té slečně ovšem bylo 18 let a tedy je o cosi víc pochopitelné, že se včas nezachovala rozumně.

Drahomíro,
podobne jsem před pár lety byla zaskočena já. dve deti doma, na "stará kolena" jsem svolila s třetím pokusem o chlapečka. když jsem se dozvedela, že jsou dva byla jsem taky dost v šoku. manžel, ale na rozdíl ode mne a od vaše to vítal. nicméně i tak jsme lékařem probírali možnost redukce. Ve vaší situaci bych se asi rozhodla pro (i s rizikem , že to muže skončit hodne smutně). nevím, v jaké jste finanční situaci, ale nedovedu si predstavit mít 5 detí sama , nejen finančně, ale i organizačně, psychicky....

Paní Drahomíro, vím úplně přesně, jak Vám je.Když bylo našemu synovi 11 let, taky na mne přišly miminkovské touhy. Taky jsem to prosadila já, i když manžel vzhledem k tomu, že jsme měli jen 1 dítě vcelku ochotně souhlasil. Ale nevím, jak by se postavil k trojčatům.Upřímně, ani já ne. Nejsem tak perfektní, abych to zvládla. A to vůbec nehovořím, o penězích. Kolegyně s dvojčaty je vůbec neposílá na lyžák, sourozenci vybavení podědí, pobyt se platí jen u jednoho, příště u druhého. Představte si, pojedou se třídou lyžovat a min. 20tis. a to 3x. A další věci. Studium! Na studiích v Praze jsme dávali staršímu 7tis. měsíčně. A Vy to dáte 3x. A noťák, oblečení,mobil atd. Řeknete si, že nemusí mít všechno, ale při 5 dětech to bude skoro nic. Teda jen to nejnutnější. Jak psala monja, myslím si že starší děti, až si uvědomí, co by trojčata obnášela, budou taky proti. Nejenom míň financí, ale i nutná celkem velká pomoc v domácnosti. A ještě jedna zkušenost, příbuzní měli opečovávanou puberťačku, když zjistila, že čekají mimi, velmi nevybíravě jím to dávala na jevo, dokonce chtěla z domu. Naštěstí už se to uklidnilo, malého má ráda a občas i pomáhá. Ty spolupisatelky, které argumentují skromností a tím, že taky vyrůstaly ve velké rodině a že v penězích štěstí není určitě mají pravdu. Ale svět je dnes jiný, tvrdší. A otázka peněz je velmi důležitá. Přeji hodně štěstí, ať už se rozhodnete jakkoliv.

Drahomíro nějak to dopadne. Příroda často redukuje sama, to už musí být,aby byly všechny tři plody v pořádku. Předpokládám,že budeš tak v 9-10 týdnu, vydrž, doktoři dělají redukci myslím kolem 16.týdne, redukují ten opožděnější. Znám pouze z doslechu od kámošky,ale plod se normálně nechá v děloze a vstřebá se. V pohodě porodila dvojčata. Poraď se s doktory a nenech se teď trápit manželem, on je z toho holt taky vykulenej, není se čemu divit..Držím palce a snad dáš vědět, jak to dopadlo..Kdyby to šlo, tak bych si od tebe dvě vzala , bohužel to nejde..chjo, já bych taky chtěla a nic

Nečetla jsme zatím reakce, tak nevím co ti holky radí..ale z mého pohledu...mám děti tři, poprvé to byl kluk,napodruhé dvojčátka holky...i ty dvě mě překvapily
O tom že bych šla na potrat jsem neuvažovala...ale zase vím, že těhotenství s dvojčaty je náročné, co teprve s trojčátky...asi bych volila redukci, na dvě či jedno dítko(záleží na vás¨) To se už pak zvládnout, i finančně dá. Rozhodně bych nedávala pryč všechny tři...i tohle rozhodnutí by pro mě bylo těžké...zredukovat, ale přeci jen přijatelnější.
Přeji štatsné rozhodnutí

Tak já sama bych už nešla ani do jednoho mimča (mám dvě děti) - ale myslím si, že když jsi po něm tak toužila, že pro Tebe bude jednodušší zvládnout nějaký ten rok velkou honičku kolem prťat i třeba bez pomoci manžela, než kdyby sis celý život vyčítala přerušení těhotenství.
Takže i já, známá spíš jako Herodes, se spíš kloním k tomu, abys děti měla.
Bude to moc těžké kvůli manželovi,ale třeba opravdu najdeš podporu a pomoc u starších dětí.

požádej o podporu starší děti - asi bych do toho šla - co udělá manžel - opustí tě ??? vyrostla jsem jako nejstarší ze čtyř dětí a nijak zvlášť mi to nevadilo i když jsem ségry měla často na krku / i na randeti /

Pokud vím, tak u trojčat je možná redukce - tzn. že dojde k potratu jednoho nebo dvou plodů. Samozřejmě, že je tento zákrok spojen s rizikem,že nedopadne dobře celé těhotenství.
Spíš se divím, že ses o tomto nebavila s gynekologem.
Ve většině případů to navrhuje sám, protože donosit trojčata až do zdárného konce je téměř zázrak a těch komplikací po porodu bývá nepočítaně...

Chtěla jsi benjamínka, kterého si budeš hýčkat a budeš na něj mít čas, který jsi u dětí neměla. Toto nutkání má asi více žen, co měly děti brzy. Toto by ale byla honička do skonání. Nehledě na to, že děti ve věku 13 a 15 let jsou poměrně velké, ale právě v tomto věku potřebují oporu a pochopení rodičů, mám dceru 15 a syna 18 a vidím, jak potřebují komunikaci. Osobně bych do tří dětí naráz nešla (je to však názor od názoru). Chápu tvoje mateřské pudy, taky bych se miminku nebránila, syna jsem měla v devatenácti - bez hojné účasti babiček, takže si kolikrát říkám, že ani nevím, jak to uteklo se všemi starostmi. Ale tři najednou? To né. Už jen představa, že jedno nebo všichni najednou onemocní a ty noci..... A školní věk? tři lyžáky, tři školy v přírodě, troje vybavení na cokoli, tři studenti najednou? Rozvaš to a promluvte si celá rodina, není to sranda.