Trojčata ohrožují naše manželství
Připadám si jako ve snu. Potkalo mě něco, co bych někomu jinému jen těžko uvěřila. Čekám trojčata! A to nikoli díky umělému oplodnění. Mám pocit, že se zblázním, tím spíš, že již máme dvě větší děti. Touha po benjamínkovi se mi zatraceně vymstila. Nejhorší na tom je, že manžel tři děti narozené naráz odmítá a máme kvůli tomu doma doslova válku.
Starším dětem je 13 a 15 let. Už delší dobu jsem v sobě cítila silnou touhu po dalším dítěti. První dítě jsem měla v necelých jednadvaceti, brzy následovalo druhé. Byla jsem tehdy mladá, nezkušená, možná i pitomá. Mateřství jsem si nijak zvlášť neužívala, nejvíc jsem z něj vnímala ten nekonečný kolotoč a honičku. Peněz nazbyt nebylo, šetřit jsme museli opravdu tvrdě. Brzy po narození druhého dítěte jsem šupajdila do práce a lítala mezi domovem, prací, školkou a jeslemi.
Před asi dvěma lety to na mne najednou přišlo. Absolutní touha držet v náručí malého tvorečka, sladké miminko, na které bych měla dostatek času, trpělivosti, zkušeností i již vytvořeného stabilního zázemí. Více než rok mi trvalo, než se mi podařilo přesvědčit i manžela. Mými mateřskými pudy nebyl nijak nadšený, vyhovovalo mu, že děti jsou již velké, samostatné, představa řvoucího mimina pro něj lákavá nebyla. Nakonec souhlasil, i když s jen špatně skrývaným sebezapřením.
Nedělala jsem si z toho hlavu a říkala si, že až se malé narodí, zjihne a počáteční nechuť bude ta tam. Když jsem později na těhotenském testu objevila jasný důkaz, že budu mít dítě, byla jsem blahem bez sebe. Jakoby se mi celý svět rozsvítil, rozzářil. Cítila jsem se neuvěřitelně šťastná. Manžel tu radostnou zprávu přijal poněkud vlažněji, ale to mě netrápilo. Bylo mi blaze.
Jenže pak přišel šok. První ultrazvukové vyšetření ukázalo, že miminko není v bříšku jen jedno, ale že jsou tam hned tři naráz. Šokovalo mě to. Najednou jsem nevěděla, co si počít. Tři děti, to je opravdu hodně, obzvlášť, když už dvě máme. Pere se ve mně rozum s citem. Nedokážu si představit, že bych měla podstoupit přerušení těhotenství. Pro manžela je to však jediná možná volba. Absolutně nepřemýšlí o variantě, že bych ta trojčata přivedla na svět. Smetl to ze stolu jasně, striktně a nekompromisně. Bez jakéhokoliv ohledu na mé pocity.
Je mi strašně. Na konečné rozhodnutí už moc času nemám a připadám si v tom celém úplně sama. Pořád jen pláču, zvažuji všelijaké možnosti, ale ať dělám, co dělám, to kruté a definitivní řešení je asi nevyhnutelné. Manžel by tři děti neskousl, navíc ani nevím, jak bychom posléze všech pět dětí ekonomicky zajistili. Připadám si strašně, jako vražednice, která zabije vlastní děti. Komukoli se o tom zmíním, každý to vidí jasně, potrat jako jediné možné řešení. Nikdo však nechápe, jak zle mi je, jak zoufale se cítím. Občas mne napadne, že si ty děti prostě nechám a budeme vše řešit za pochodu, už nebude vyhnutí. Ale obavy a strach mne vždycky přemůžou. Navíc mi manžel doslova řekl, že pokud na potrat nepůjdu, nemám s ním počítat.
16.11.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 71 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Trojčata ohrožují naše manželství
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
velice těžká rada ,nikdy jsem v takové situaci nebyla tak se těžko radí ,ale zkus si s manželem i dětma jsou už dost velké sednout ještě jednou to vše probrat nechat si děti ,nebo jít na interupci moc Ti držím palce ať se rozhodneš zprávně 
To je velmi těžká situace, nevím jak bych se rozhodla já... zdá se že žádné řešení není to správné.
Drahomíro a jak se celkově dívají na Tvé těhotenství lékaři? Řekli Ti jaká jsou rizika, jaké možnosti? Jaký je Tvůj celkový zdravotní stav? Jaký finanční? Jak se na to dívají rodiče, děti, tcháni? Dívala jsi se jestli stát nenabízí nějakou pomoc rodině, která má trojčata? Koukala jsi po vebu na nějaký klub pro tyto rodiny, mohou tam být zkušenosti, které Ti pomohou lépe situaci zvládnout.
Klidně mě odsuďte, ale já bych na potrat nešla, pokud je touha po dítěti tak silná, že rok ukecává manžela a pokud po "dobré" zprávě na ultrazvuku neomdlela s požadavkem na okamžitou interupci, tak je možné, že by s tímto činem nedokázala žít. Navíc šance donošení všech tří dětí v tomto věku bude celkem malá. Nechala bych to na přírodě.
.jpg)
Drahomiro... a na adopci by jsi si netroufla??nevim co je horsi pocit, jestli zabit sve dite a nebo ho dobrovolne dat pryc
Kazdopadne jedna vec se mi nelibila..ten tlak na manzela
ted mam pocit, ze se ti tohle chovani vratilo
Hodne pri rozhodovani
moc těžká situace ,
vím,že to bolí,že máš ted pocit,že zabiješ,dáš sice dětem život,ale jaký?jak to zvládneš bez rodinného zázemí,zvolila bych přerušení těhotenství,ale naprosto chápu tvé pocity ,také jsem je měla a bohužel dodnes mám,stále vím,že jsem nedala šanci žít svému dítěti,v listopadu by mu (jí)bylo 28 let,nikdy jsem se nezbavila pocitu viny,že jsem zabila,(bohužel tvrdě zasáhly rodiče,tenkrát já jim podlehla,výčitky mám dodnes ač mám dva syny)být to jedno napíšu ti bojuj ,ale 3 to je opravdu dost na to abys pak v dnešní době zůstala bez rodinného zázemí.Utři si slzičky.to nesmíš ted,podívej se do budoucnosti ,přrkonej tu bolest,pocit viny ,čas ti pak pomůže,jen mám obavy,že budeš manžela nenávidět
trojčata jsou i docela riziková, možná bych v tvém případě zvážila redukci... že by to bylo nějaké "úžasné" řešení, to ne, ale je to určitý kompromis mezi trojčaty a žádným dítětem 
dadka: dadka: tak Drahomire je pokud pocitam 36 roku a proc by nemohla mit dite .Ale 3 deti je moc,ale rikam si,ze jejimu manzelovi se nechce uz do toho,poslouchat detsky plac atd.Nevim,jak se venoval svym detem,ktere uz ma.Ono to neni jen o tom,se postarat po financni strance....
Ahoj,jsi tedy v situaci ze ktere nejake vychodisko urcite je.Tri deti je moc najednou a nejhorsi je,ze v Tvem rozhodnuti nestoji po Tvem boku Tvuj manzel,ktery si stoji jen za tim,aby jsi si deti dala vzit.Pokud to udelas,budes to ve svem dalsim zivote nest psychicky tezce.Mam dohromady 4 deti,dve z prvniho manzelstvi a dve o 21 let pozdeji.Ctvrte dite se mi narodilo v mych 44 letech a ja jsem si ho uhajila,ackoli manzel chtel,abych sla na potrat.Synovi je nyni 13 let a ja rikam,ze je to nejlepsi muzsky meho zivota,dobre se uci ,je sportovec,je spolecensky....I manzel ho miluje.Rozhodnout se ale pro 3 deti najednou,kdyz manzel je tolik proti...V dnesni dobe je pet deti hodne,dnes chce kazdy zit na tzv.urovni,kdy v dobre fungujici rodine se dava detem vse,nejen jim venovat dost casu,ale i zaplatit dobre vzdelani,byt pro deti dobry tata a hlavne matka.Jeste nevim,jak to Tvuj manzel myslel,kdyz Ti rekl,ze s nim nemas pocitat,kdyz si deti nechas.?Rozebiram to s Tebou spis fylosoficky,ale nic spasneho me nenapada.Zalezi to hlavne na Tobe,jak chces svou situaci vyresit,je to hlavne i otazka Tve pozdejsi psychiky a take jestli jsi silna na to,deti eventuelne skoro sama vychovat a dovest do dospelosti i bez prispeni manzelovy pece o deti.Musis si stejne rozhodnout sama,manzelovo stanovisko znas a kazdy Ti bude radit neco jineho.Poslechni hlas sveho srdce,ale i rozumu.Preji Ti vse dobre a at se rozhodnes pro deti,nebo pro to druhe reseni,tak to bude jenom Tve svobodne rozhodnuti a preji Ti k tomu hodne sily.Bobi.
"Touha po benjamínkovi se mi zatraceně vymstila" - k tomu není co dodat. Poučný příběh. Manželovi se vůbec nedivím, bez ohledu na jeho pocity jste ho udyndala (rok přesvědčování by nevydržel nikdo, to by odkýval všechno, jen aby už byl klid), a on teď pochopitelně to, oč příliš nestál v jednom vydání, ve vydání trojnásobném rezolutně odmítá. Patrně si je také dobře vědom toho, že tak velkou rodinu by jednoduše neuživil. Uznat chybu a poslechnout manžela by bylo rozumné.
Neni moznost pocet zmensit? Po IVF se to obcas dela, kdyz se uchyti vic vajicek. Take to zni krute, ale bylo by mozna nejlepsi reseni.
Ale teda ten chlap..
Jednou je to manzel, u vyroby se podilel, a za to, ze to jsou trojcatka nemuzes. Prijde mi od nej sobecke, ze vyhrozuje necim takovym. Ja osobne bych nemohla byt s chlapem, co by me nutil jit na potrat, a to ani zatim 
nechci. Je mi te lito a preju hodne .
Manžel je docela drsňák, empatie z něj přímo kape 
Asi bych byla víc v šoku ne tak ze samotného těhotenství, ale z jeho reakce.
Nevím jak ve vašem případě, ale obecně doktoři moc těhotenství s trojčaty nepodporují a zvlášť v Česku velmi podporují redukci ze tří alespoň na dvě. Možná vás lékaři přesvědčí na tohle řešení, dvojčata by manžel už skousnul? 
Mé známé se stalo před lety to samé, dvě starší děti v pubertě a ona (v jejím případě navíc neplánovaně) otěhotněla také s trojčaty. Oni o žádném potratu neuvažovali, prostě s manželem brali tuhle situaci jak přišla i když v šoku byli pořádném. Bohužel postupně o všechny tři děti přišla.
Musíte se domluvit, ale je fakt, že jsi víceméně manžela na dítě přemluvila. On by už asi chtěl klid. Počítám, že ti je 36 roků, na třetí dítě ideální věk. Ale na tři? Nedovedu si to představit. Manžel je aspoň fér, že ti na rovinu řekl, že když nepůjdeš na interupci, že s ním nemáš počítat.
Možná mě jiné na ŠŽ odsoudí, ale já bych manžela poslechla. V dnešní době postavit dobře do života pět dětí, to je vážně o hubu. A co si budeme nalhávat, tři děti naráz v pubertě ve tvých padesáti letech, hrozná představa!!!
