Máme v péči manželova syna a už to nedávám
.jpg)
Asi jsem si ukousla větší sousto, než jaké jsem schopná spolknout. Je mi devětadvacet, jsem už, bohužel, jednou rozvedená a mám šestiletou dceru z prvního manželství. Se současným manželem momentálně čekáme narození našeho dítěte, mělo by se narodit v září.
V péči máme také manželova syna z prvního manželství. Je mu čtrnáct let a puberta s ním pěkně mlátí. Vlastně je tím hlavním důvodem, proč je kluk u nás, jeho matka ho nedokázala zvládnout. Ještě bych chtěla podotknout, že manžela jsem poznala už jako rozvedeného. Je o deset let starší než já, byla jsem tehdy krátce po rozvodu a nebylo mi zrovna dobře a on mi poskytl oporu a taky lásku. Mám ho ráda, je mi s ním dobře.
Dokud jsme měli jeho syna jen dvakrát do měsíce na víkend, tak to bylo v pohodě. Ale teď je tady s námi, vlastně už celý uplynulý školní rok. A já už jsem z toho dost na nervy. Manžel je od rána do večera v práci, celý den jsem s dětmi sama. Chtěli jsme, aby jel přes prázdniny aspoň někam na tábor, ale to odmítl.
Chová se strašně, dělá neskutečný nepořádek, nic po sobě neuklidí, když mu něco řeknu, tak mě buď naprosto ignoruje, nebo je drzý, vysloveně zkouší, co si může dovolit. Jako autoritu mě vůbec nebere, dává mi najevo, jak mě má na háku. Bohužel, ani manžel na něj moc neplatí, i když aspoň nějaký respekt z něj má.
Jsem unavená. Mám své dítě, jsem těhotná a starám se o kluka, který není ani můj. Jeho máma se ho vlastně zbavila, když jí začal přerůstat přes hlavu, k ní už nejezdí ani na ty víkendy, jen tak jednou za měsíc a to ještě ne pokaždé. Manžel je v práci a já to vlastně za ně oba odnáším. Vím, že kluk za to možná ani nemůže, od malička asi nevyrůstal zrovna v láskyplném prostředí, co mi manžel říkal, s bývalou se hodně hádali a pak měli dost bouřlivý rozvod a tahanice.
Vůbec nevím, co mám dělat. Chtěla bych mít normální rodinu, kdyby se kluk choval aspoň trochu normálně, tak bych neměla nejmenší problém, že bydlí s námi. Ale tím, že je hodně problémový a konfliktní, už nevím, kudy kam. Dokonce mě už napadlo, že se snad od manžela odstěhuju, protože na to už nemám.
Nevíte, co by mohlo na kluka v jeho věku zabrat? Čím ho zaujmout, jak s ním vycházet? Jeho nic nezajímá, jen sedí u počítače a hraje hry, kdyby aspoň chodil s kamarády někam ven, aby byl chvíli klid, ale on vysedává celé dny doma, po mé dcerce věčně huláká, nají se a ani talíř si po sobě neodnese, prádlo jak svlíkne, tak ho nechá válet, klidně v obýváku. Když mu něco řeknu, tak buď dělá, že jsem vzduch, nebo houkne: Trhni si, pi.. Když si postěžuju manželovi, tak on s ním vždycky promluví, ale nikam to nevede. Jsem zoufalá.
15.7.2014 Rubrika: | Komentářů 72 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Máme v péči manželova syna a už to nedávám
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Stejně je divné, jak málo se mu vlastní otec věnuje. Podle mě si pisatelka moc dobře nevybrala, asi šla z bláta do louže. Normální bývá, že děti většinou zůstanou matce. A jestli tohle má být očekávaná výchova ze strany táty, tak ničemu nerozumím. Proč by vlastně nemohl u maminky být? Táta ho nijak nekoriguje a hodil to na krk těhotné ženské. Je to hrozná situace. Kdyby nebyla těhotná, byl by to vlastně důvod k rozchodu. Až bude další dítě na světě, tak to bude ještě horší. Není na ní, aby se věnovala dítěti, které jí spadlo shůry, má co dělat s těmi vlastními! Ano, kluk je na tom špatně, cítí, že je tam cizí element, jenže když je to tátovi fuk, bude zle.
.jpg)
Jarča*: do puntíku souhlas!!!!!
To se mi vždycky strašně líbí, jak jsou chlapi vyčuraní - mají svoje děcka a hodí je na krk nové manželce! Ať se stará on, on je otec! Být tebou, kluka ignoruju, jeho bordel mu nakopu do jeho pokoje a neperu nic, co není v koši na špinavé prádlo. Jídlo navařím dám na stůl, pokud nepřijde a nesní to, jeho problém. A běda, jak vysloví nějak sprostou nadávku - u nás se tak nemluví! Trvala bych na tom ať ho jeho tatínek srovná, jinak a´t si kluk táhne nadávat vlastní matce, ne mně!
Linda: a jak mu jinak ukázat, že už to přehnal? Když mu není trapný být sprostý na ženskou, navíc těhotnou, tak přes hubu zasluhuje. Kdyby se venku v partě zachoval nevhodně, možná už by byl i bez zubů. Já uznávám, že mu tam není dobře a že si takový život sám nevybral. Ale ve 14 už se musí umět chovat. Když došly veškeré argumenty a pokusy, tak právě tento by mohl účinkovat.
.JPG){kind=avatar}
Kluk se neumí chovat, neměl se to od koho naučit. Rodiče se hádali před ním, jako by ani neexistoval. A tak se chová, jak se chová. Matky na něho neplatí, otec se nestará. Nemá s kým si normálně popovídat. kdo by mu pomohl přežít složité období. Kde jsou prarodiče? Ti nejsou nebo rodiče kluka byli tak pitomí, že se s nimi nestýkali? Nebo jsou stejně sociálně nezdatní jako rodiče? Podle mě by ho otec měl vzít k psychologovi. Třeba by mu psycholog pomohl srovnat se se světem. Kluk se chová hnusně, o tom žádná, ale chovají se snad dospělí kolem něho lépe? Vnímá ho někdo nebo jen chtějí, aby jim dal pokoj? Tereze nezávidím, ale klukovi taky ne. Asi bych nechtěla mít dítě s jeho otcem, který ukázal už u jednoho dítěte, že na otcovství kašle. Od kluka chtějí, aby měl rozum. Má ho ale jeho otec, který za čtrnáct let nenašel způsob, jak mluvit se svým synem?
.jpg)
To už chalan pôjde na strednú školu nie?
Takže za mňa by som navrhla pre mladého internátnu školu, čo tak vojenskú? 
Muž by to mal riešiť a nenechávať výchovu svojho syna na teba.
Ak nemá čas možno by bolo dobré keby sa do výchovy zapojili napr. babičky, dedkovia, tety, strýčkovia. Nemohla by s tebou nejaký čas byť doma ešte iná dospelá osoba? Posielať dvoch ľudí do p*če je ťažšie a hlavne mala by si svedka, že to ten chalan naozaj robí.
Inak by som šla metódou odmeny a tresty. Chováš sa ok, splnil si si povinnosti? Tak máš kapesné a prístup k PC. V opačnom prípade smola. Pomohol si s varením a prádlom? OK máš večeru ako my a čisté oblečenie. V opačnom prípade si namaž niečo na chleba a obleč si čo chceš. Špinavé oblečenie a iný bordel by som kopala za dvere jeho izby prípadne by som to po upozornení vyhodila z okna. To vyhadzovanie z okna robil môj svokor svojej dcere, kupodivu zabralo. Mladá si potom zbierala veci po sídlisku, keď nezbierala nemala, iné nekúpili. A to bola švagriná v puberte tvrdá povaha a skúšala nervy svojich rodičov poriadne.
Btw. píšeš že je u Vás celý uplynulý šk. rok, mimino sa má narodiť v září, tj otehotnela si začiatkom roka. Dovtedy bolo všetko v pohode? Lebo ak by som mala doma to čo popisuješ tak na ďalšie dieťa by som ani nepomyslela.
My jsme u sebe jeden čas měli přesně v tomhle věku manželovo dceru z prvního manelství, taky si s ní její máma nevěděla rady. Takže vím, o čem píšeš, i když si myslím, že vztahy tam nebyly tak vyhrocené, jako u vás. Pí... by mi řekla jen jednou a šla by buď ona, nebo já. Ona se těžko snáší puberta u vlastního dítěte, natož u takového, ke kterému nemáš skoro žádnou citovou vazbu. Rady od Lindy jsou prima, ale taky jsem se zkoušela domluvit, jenže když na tebe ten druhý kouká skleněným pohledem jako z jiného světa, je to těžké. Druhá věc je pořádek. To mě napadlo hned, že tu hromádku hadrů bych nechala na zemi a překračovala jí, ať si synka srovná tatínek, nebo ať si pak bere čisté prádlo, kde chce. Jen psychicky vydržet a naučit se být splachovací (to já jsem tedy bohužel moc nedovedla, dneska už bych byla chytřejší). Asi je hodně důležité, jakou máš v manželovi oporu. Jestli by byl, pokud by to fakt jinak nešlo, ochoten uvažovat i o jiném řešení. Tím krajním je diagnostický ústav. A kdyby nebyla domluva ani s jedním z nich, tak bych už kvůli mladším dětem uvažovala o tom, jestli mi to za to stojí.
.jpg)
Terezo respekt neni neco co automaticky spadne z nebe. Bud to v sobe mas a nebo holt na tom musis pracovat. Pises co tobe se nelibi, co ty chces a nechces, ani slovo o tom co kluk chce / nechce / libi se mu. Myslis ze on omdliva nadsenim, byt uklizeny u tatovy manzelky? Vem to z druhy strany (uznavam s tebou mlati tehotenstvi a tak to neni lehky, mela jsi zacit hned jak se kluk pristehoval)..... rozloz si v hlave co ti vadi nejvice, s cim jsi shopna jakz takz zit a co je ti sumak. Klidne si to sepis. A pak si v klidu sedni s klukem a predloz mu plan. REALISTICKY!!!! Ano bydlime spolu a nejsme ani jeden stestim bez sebe, ale tak to je minimalne dokud ti nebude 18, takze nejaky plan, jak spolu prezijete. A co z toho ocekava on. Proste nejaky plan podle kteryho se budete oba dva chovat..... nabidni mu ze ty respektujes jeho pokud on respektuje tebe. Zajima se o nejaky sport - cokoliv? Nabidni mu ze zajistis trening (aspon jednou tydne vypadne - to je plus pro vas oba), nezajima ho nic nez pocitac, ok co na nem hraje? Jsou ruzne pocitacove kluby kde se muze setkavat se stejnyma nadsencema a opet vypadne ti ven.
A k uklidu...chtit uklid po pubertakovi 
...good luck!!! Ja zavedla ze co neni v kosi na pradlo nevyperu, c oneni v mycce (nebo aspon v kuchyni na stole) neumyju - neboj ono mu casem dojde spodni pradlo a talire 
. A hlavne klidne a zadny jeceni
orinka: a co tim vyresi???? Terezu bude bolet ruka jak prase, na zdi bude flek a kluk na ni bude srat z vysoka....nebo se domnivas ze tou fackou se synackovi rozsviti a zacne Tereze libat nohy....pres prdel muzes dat predskolakovi kterymu 3x reknes ne a on to stejne udela, mlatit pubertaka - to jsi mu tak pro smich a bude ji ignorovat o to vic.
To tedy nevím, je to příklad toho,jak dnešní rodiče neumí své děti vychovávat:jasně,je tam asi vliv rozvodu jeho rodičů,ale jeho matka se vyvlíkla z jakékoliv odpovědnosti a otec na něj taky kašle....Asi bych ho vrátila k jeho matince,co to má za smysl,aby byl u vás,když ho tatík neumí (nechce) srovnat do latě - má asi poslední možnost,jak hocha dovychovat.Puberta není omluva za drzé chování,například by taky mohl skončit v děcáku,kdyby jeho drzosti přesáhly meze....Pro vás je to cizí kluk,na druhé straně,věděla jste,do čeho jdete...
Na hruby pytel hruba zaplata. Zfackovat do modra.
Jo, a trhni si p**o by řekl jenom jednou. Takovou bych mu vrazila, že by vzal druhou o zeď. Hrubý pytel si nic lepšího nezaslouží. Pokud by tedy nestál opodál jeho otec a neudělal to on. Je vidět, že si chlapec se svým životem neví rady a kope kolem sebe. Čím dřív mu přestaneš ustupovat, tím líp. Až tam bude řvát mimino, to bude teprve peklo! A možná si bude přát vrátit se k mamince.
S tím nehneš. Ve 14 je hotový, chytrý a životem omlácený. Dospělým už nevěří. Udělejte s manželem rodinnou poradu, přizvěte kluka k tomu. Ty jsi oslabená těhotenstvím a místo odpočinku máš dvojí zápřah. Když už tam s váma bydlí, stanovte si pravidla. Jako s každým jiným spolubydlícím. Nevnucuj se mu, neuklízej po něm. Není invalida, jenom puberťák. Bordel, co nadělá, nech tatínkovi. Když nebude chtít jíst, ať nejí. Nenech si s*át na hlavu jen kvůli tomu, že je to jeho syn. Kdybys potkala jiného, byl by to cizí kluk. Nemáš k němu jinou vazbu než přes otce, nemáš povinnost z něj kultivovat člověka. Musíš ho jen snášet. Je to cynické, ale bohužel. Však on vyroste a odejde.
