Máš dítě, tak koukej dřepět doma!
Můj manžel se po svatbě a hlavně po narození dítěte hodně změnil. Chvílemi mám pocit, že jsem si vzala někoho úplně jiného. Dřív byl příjemný, veselý, nezkazil žádnou legraci. Hodně jsme chodili do společnosti a bavili se.
Po pár letech se z něj stal nerudný a zapšklý chlapík, kolem kterého abych chodila po špičkách. Situace se ještě více vyhrotila, když se nám narodil syn, kterému je teď dva a půl roku. Jsem s ním ještě doma na mateřské, chtěla bych až do jeho tří let a pak ho dát do školky.
Manžel si patrně myslí, že mi k životnímu štěstí stačí nekonečná starost o něj, o domácnost a hlavně o naše dítě. První měsíce po narození Dominika jsem skutečně nikam nechodila, kojila jsem a někam si vyrazit by byl problém. Když jsem asi ve tři čtvrti roce začala malého krmit umělým mlékem, těšila jsem se, že si občas někam vyjdeme, moje maminka by byla ochotná pohlídat. Jenže u muže jsem narazila. Dominik je prý ještě malý a svěřovat ho někomu jinému je podle něj hazard.
Srazila jsem paty a řekla si, že počkám, až synek trochu povyroste. Asi za půl roku jsem byla pozvaná na oslavu narozenin jedné mé kamarádky a oznámila to manželovi. Aniž by se nad tím zamyslel, okamžitě mi to zatrhl s tím, že mám malé dítě, o které se musím starat. Oponovala jsem, že to dítě má rovněž otce, který by se měl dokázat alespoň čas od času o něj postarat sám bez mé asistence, a výsledkem byla několikadenní tichá domácnost.
Teď je malému už dva a půl roku a u nás je to pořád stejné. Já jsem uvázaná doma, když někam jdu, tak vždycky jen s malým v závěsu. Zajít si do kina, na pokec s kamarádkou, o tom si můžu nechat jenom zdát. Pokaždé, když jsem takové přání projevila, bylo doma velké dusno. Pravda, manžel sám taky vlastně nikam nechodí, pouze v sobotu dopoledne si jde s partou kámošů zahrát volejbal do tělocvičny a pak se zastaví někde na pivko, ale já nemám ani to.
Abych se doma úplně nezbláznila, začala jsem si zvát kamarádky na návštěvu. Vždycky dopoledne nebo hned po obědě, dokud je muž v práci. Jednou přišel nečekaně o něco dřív a našel mne sedět u kafe se dvěma přítelkyněmi a byl z toho pěkný trapas. Sice nic neřekl, ale zatvářil se tak nepříjemně a odpudivě, že se holky okamžitě sebraly a radši vyklidily pole. Já jsem si pak vyslechla přednášku o tom, že si nepřeje, abych do JEHO bytu zvala kohokoli cizího.
Jsem z toho nešťastná. Vím, že tak, jak se ke mně chová, to není v pořádku. Chtěla bych se mu nějak vzepřít, prosadit si svou, nebo ještě lépe, přesvědčit ho, aby se zamyslel a uznal, že i já potřebuji nějaký společenský život. On má práci, sobotní volejbal a je spokojený. Já mám jen plotnu, pračku, malé dítě a jeho, který mi ze života udělal peklo.
Nevím, jak na něj zapůsobit, čím ho přesvědčit. Každý rozhovor na toto téma utne hned v zárodku a odmítá se se mnou bavit. Chová se jako despota a já zjišťuji, že už vedle něj nemůžu dýchat.
14.2.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 71 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Kolegyně je zamilovaná do tyrana. Mám jí to říct?
- Život s cholerikem. Dá se to vydržet?
- Přítel mi nedovolí ve svém bytě na cokoli sáhnout
Diskuse ke článku - Máš dítě, tak koukej dřepět doma!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Riki: ups, tohle se mi zdá už moc přitažené za vlasy. Jak nedá peníze, aby si nemohla nikam zajít, popř. zajet k rodičům. Copak je díky dítěti v kriminále?
rychlonožka: jenže tohle se těžko prosazuje, když je žena na mateřské závislá na manželových financích. Jednoduše jí nedá peníze na to, aby mohla někam chodit, nebo jezdit - silně pochybuju, že při výše popsaném způsobu soužití má Romana nějaké "svoje" peníze. Tady nepomůžou ani ultimáta, ani sebrat se a odjet na víkend - po návratu by mohlo být dost dusno. Třeba by taky mohla najít vyměněný zánek a kufry za dveřma, co my víme. A pak se roky soudit o dítě, protože ho přece opustila, tak jí ho manžel už nesvěří. Takové případy se stávají... Ztracená půda se musí získávat zpátky pomalu a diplomaticky - pokud teda jí na tom chlapovi záleží a doufá, že on to je schopný akceptovat. Mně se líbí návrh jedvatazmyje - zkusit to po dobrém a po kratších časových úsecích, aby si zvyknul. A seznámit ho postupně s těmi kamarádkami, aby už nebyly "cizí"...
No, Riki, to ano. Po návratu domů má asi rád klid každý. Jenomže když ona nevěděla, že on přijde dřív. A když ona nikam nesmí, tak to si má povídat sama se sebou? Nezvala by si domů lidi, kdyby za nimi mohla jít ven...
Romano, v daném stavu situací již proběhnuvších bych to nehrotila ultimáty včera jsi byl ty na volejbale dneska jdu já na aerobik. Bude jen zle. Takticky bych na víkend odjela k rodičům. Opakovaně. Zdůvodnila bych to krátce a klidně - odpočinu si od dítěte, vyspím se, udidím se se spolužačkou. Zda budete zavařovat okurky a přitom klábosit či vyrazíte na dámskou jízdu, o tom bych nevyprávěla. Návštěvám rodičů bude bránit jen skutečný manipulátor. Ať si pán tvorstva přemýšlí, co kde děláš. Mohl hlídat a mohl vědět, kdy se vrátíš. Takhle bude vědět houby. Vrátila bych se spokojená a oznámila, že za týden jedu zas. Že jsou tam spolužačky ve Tvém věku, mají taky děti a že si máte o čem povídat. A kde si povídáte, je Tvá věc.
Zajímal by mě názor druhé strany. Jestli případně manžel naopak není zklamán, že z příjemné veselé dívky, která nezkazí žádnou legraci a se kterou mohl hodně chodit do společnosti, je dneska taková ta kuchyňka, co neumí mluvit o ničem než o papání, hajání a kakání, a tudíž jaksi do společnosti je naprosto nevhodná. 
No a druhá věc - tady je něco špatně asi už od začátku. Manželčiny kamarádky by neměly být pro manžela cizí a neznámé osoby, stejně tak manželčina matka by neměla být podezřelá osoba, které svěřit dítě je hazard. Jak to, že se lidi vezmou, a nevědí nic o rodině a přátelích toho druhého? A proč si někdo pořídí dítě s člověkem, co se po svatbě změnil a musí se kolem něj chodit po špičkách? 
Proč tady není vůbec řeč o rodičích a dalších příbuzných manžela? Tady svítí takových červených kontrolek, že se dost divím, že takový vztah vůbec vydržel "pár let" po svatbě.
V jednom ale pána chápu - najít doma nečekanou návštěvu poté, co se vrátím unavená z práce, taky bych se tvářila nepříjemně. Mám ráda svoje soukromí a domov za něj považuju.
.jpg)
mě by fakt zajímalo jaký to bude až bude Romana chodit do té práce
jedvatazmyje: vadí mu i kamarádky...to není normální! Vyloženě se snaží o izolaci.
Kassy: No asi máš pravdu, ale možná by stálo za to zkusit to napřed po dobrém. Pokud pohlídá na půl hodinky sám je napůl vyhráno. A bez velkých scén, pláče a skřípění zubů :-))
jedvatazmyje: Pokud by šlo jen o to, že se pán bojí být s dítětem sám a nechce to přiznat, tak by asi Romaně nebránil i v tom dát dítě na hlídání babičce nebo si pozvat kamarádky domů. Naopak by byl rád, že si Romana našla přijatelné náhradní řešení a jeho do péče o dítě nenutí. Tohle, co předvádí, je opravdu despotismus těžkého kalibru, když dokáže vypustit z pusy něco takového jako že do JEHO bytu (kde bydlí i Romana) si nebude zvát žádné CIZÍ lidi (kamarádky předpokládám nejsou pro Romanu cizí). A je úplně jedno, čí je byt nebo jakou má pán výchovu stran péče o děti a domácnost. Tady nejde o to, že se na tom nepodílí, tady jde o to, že se svou ženou zachází jako s nesvéprávnou onucí a osobuje si práva, která mu nepřísluší. Milující partner, který si své ženy váží, by se takhle nechoval.
Tak já bych asi nejdřív zjišťovala, jestli je to opravdu despota anebo si jen nepřizná, že se bojí zůstat s klukem sám a není si jistý, jak by to zvládnul.
Možná by to chtělo, po obědě, když syn spí, vzpomenout si že musíš na poštu nebo jinam a odběhnout opravdu jen na půl hodinky. Později bych přidala instrukce o čaji a připravené svačině.
Případně dítě večer uložit na spaní a odejít si zacvičit, jednou dvakrát týdně. Zpočátku bezpracné hlídání a postupně přitvrzovat .-)))
On se nechová jako despota. On despota je. To dítě je jen záminka, která tě účinně udrží doma a on má jakoby pádný argument, proč chtít, abys nikam nechodila. A bude se to stupňovat.
Tak jak tu mnozí radí- zajisti si v nějakou vhodnou dobu hlídání a manželovi s úsměvem oznam, že odcházíš a dělej si co uznáš za vhodné.
A když bude mít po návratu řeči, hlavně se neomlouvej, nenech se vmanipulovat do pocitu, že jsi udělala něco špatně- o dítě bylo postaráno, ve jeho věku mu už jedině prospěje, když není pořád s matkou,manžel se o sebe dokáže postarat sám a ty máš nárok na osobní volno. Tečka, konec diskuzí. Není totiž o čem diskutovat.
Jednou jsem v jedné knížce četla zajímavou reakci na to, že pán neustále omílal dokola to stejné a chtěl se dohadovat a prosadit svoji pravdu.
"Jdu spát, pokud tě napadane ještě něco nového a podstatného k danému tématu, napiš mi to, ráno si to přečtu" a hrdinka odkráčela.
Nevím, jak by na to manžel ve skutečnosti reagoval, ale musí se mu dát nějak najevo, že blábolí nesmysly, které nikoho nezajímají 
orinka:
právě proto bych tam to dítě nenechala, ale dala ho k babičce - tím spíš , že babička s tím problém nemá.
Milajska:
přeju Romaně, aby to zvládla jako ty 
doufám, že tu čte ...
a jeste k tomu JEHO bytu - podle mne je uplne jedno , jestli ho měl nebo nemel před manželství - tohle ríká jen hovado.
orinka: Tak ho může odnést k té své mamince, když je ochotná hlídat. Ale rozhodně se neptat, jestli to SMÍ udělat. Jen prostě oznámit. Ať si pán tvorstva řve jak chce. Nehádat se, neoponovat, maximálně říct "jsem dospělá, svéprávná, a pokud hodláš nechat celou péči o NAŠE společné dítě na mě, tak se mi do ní ale nepleť a nech na mě, kdy a komu ho svěřím na hlídání". A odejít.
Tomuhle je potřeba se postavit rázně a zavčas. Domluvy a argumentace nepomůžou, pán to prostě neuzná, protože pravdu má přece on a nikdo jiný. Je potřeba si to udělat po svém a on si buď časem zvykne, nebo se to zhorší a Romana se s ním rozvede. Nic mezi není, protože tahle situace je trvale neudržitelná. Jde o to nenechat ze sebe udělat nesvéprávnou služku.
Kassy: to není tak jednoduché. Už ho slyším, jak na ni řve, že On si potřebuje odpočinout, protože vydělává prachy a přišel z práce, zatímco ona je celý den doma s děckem a do práce nemusí. Věřte mi, že někteří uvažují takto. Nevěřím, že bude tak otrlá a tak rozzuřenému chlapovi dítě nechá napospas.
A ty se musíš ptát na dovolení? Pokud je manžel doma, prostě se seber a odejdi. Mobil vypni. On se o dítě bude MUSET postarat, když tam nikdo jiný nebude. A nikdo ti na to nemůže říct půl slova, dítě má dva rodiče.
A proti tomu, že si do JEHO bytu nemáš nikoho zvát, se velmi důrazně ohraď. Pokud nic nepomůže, seber se a kopni ho do zadku. Tohle je taky forma domácího násilí, i když z ní nejsou modřiny.