Dcera se chce hned po maturitě odstěhovat z domova
.jpg)
Naše dcera právě úspěšně odmaturovala a oznámila nám, že by se chtěla osamostatnit a odstěhovat. Společně ještě s dalšími dvěma kamarádkami by bydlely v bytě, který má jedna z nich k dispozici po své babičce. Ten byt je v osobním vlastnictví, platily by jen náklady na teplo, vodu, elektřinu a nějaký fond oprav. Nájem ne, ten prý ta kamarádka nechce.
Mně i manželovi to připadá dost brzy, podle nás není na samostatný život ještě připravená, napřed by se měla zaběhnout v práci a zjistit, co obnáší jiný život než ten studentský, který znala doposud. Pravdou je, že má v dnešní době svým způsobem štěstí, protože ji manžel nabídl zaměstnání ve své firmě, kam hned v červenci nastoupí. Netrval na tom, mohla by nastoupit až v září a užít si poslední prázdniny, ale ona chce hned právě z důvodu, aby se mohla co nejdříve odstěhovat.
Moc tomu nerozumíme, vztahy máme dobré, žádné napětí mezi námi není, ani dceru nijak zvlášť nekontrolujeme a neomezujeme. Ale přiznám se, že o ni máme strach. Představa, jak tři ani ne dvacetileté slečny, které ještě vědí houby o životě, bydlí samy, nám nahání husí kůži. Bojíme se, aby se jim to nevymklo z rukou a nezadělaly si na nějaký průšvih. Ten pocit svobody bez ochranných rodičovských křídel může být hodně nebezpečný, zvlášť pro taková mláďata. Možná je náš strach umocněný i tím, že je dcera naše jediné dítě.
Co si o tom myslíte? Jsme přehnaně opatrní, nebo je v jejím věku takové osamostatnění normální a nemáme jí bránit? V kolika letech jste se osamostatnily vy a v kolika vaše děti? Měly jste o ně strach? Připadám si jako kvočna, vím, že jednou to vždycky přijde, že děti vyletí z hnízda, ale momentálně na to asi ještě nejsem připravená.
27.6.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera se chce hned po maturitě odstěhovat z domova
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Já odešla po maturitě do Prahy na vysokou. Hned od října jsem začla bydlet s mým současným manželem. Kdysi to bylo normální, moje mamka se vdala za mého tátu ještě před maturitou. A nikoho nenapadlo, že je mladá a ví houby o životě. Za jednu generaci se to o tolik změnit nemohlo, ne.
Šikovná holka. Na vašem místě bych byla ráda, že ji nebudu mít na krku do jejích 30.
Já jsem se stěhovala z domova měsíc po osmnáctinách, čerstvě vdaná
Ale jak už tu někdo psal, tenkrát to bylo normální.
Starší dcera se osamostatnila v 19 a nevzpomínám si, že bych to brala nějak dramaticky. Věřila jsem, že je rozumná, a že co jsme do ní nevložili do té doby, to už nedoženem. Ale je fakt, že jsme ještě měli doma benjamínka. Té je teď 14, a až se jednou bude chtít odstěhovat, asi už to pro mě bude horší. Ale bránit jí nebudu, takový je život a musí se s tím počítat, i když je to pro nás mámy někdy dost těžké.
.gif)
Claritass: 
je fajn,že si sem napsala i pohled z druhé strany
Vidím to takhle: pokud děvče chce a bude pracovat a chce bydlet mimo rodinu, tak byste měla dát na modlení nebo zapálit svíčku, že se takto staví k samostatnosti,dospělosti a k životu. Ona vás neopouští. Ona chce být tím,čím jste vy - dospělým, samostatným a zodpovědným člověkem. A ano, zjistí,že ani koš na odpadky se sám nevynese. A nemusí být hned stoprocentně dokonalá.Kdo z nás starších je...?
Syn loni na jaře odmaturoval,v říjnu si našel slečnu,na velikonoce si spolu pronajali byt a žijí spolu.Jsou v opačné části naší čtvrti,mají to k nám asi 10minut,takže nějaký "přehled" o sobě máme.Měla jsem obavy,jak to všechno zvládnou,ale zatím .Ze začátku to bylo zvláštní,že syn nechodil z práce domů,ale zůstala doma ještě dcera.která studuje a maturovat bude příští rok.Už ted si ale s přítelem plánují,že jen co dokončí školu,půjdou bydlet taky sami.Bránit jí rozhodně nebudu,ale je pravda,že to pro mě bude těžké
.JPG)
Ono je to dobrá škola, lepší, než viset rodičům na krku do pětatřiceti.
Však vrátit se může kdykoliv.
My jsme bydleli spolu až od 22, začátky byly těžké, ale neměnila bych.
Dcera si uvědomí, že nic není zadarmo a nikdo za ni nic neudělá - proč ne?
Schvalne se zeptam zitra mamky, jak to nesla psychicky kdyz jsem sla v osmnacti pryc. Nemuzu si vubec vzpomenout, ze by me nejak odrazovala. Docela by mne ted zajimalo, jak to tenkrat nesla uvnitr.
Jinak je ale pochopitelné, že se bojíte. Dcera odchází z domu, bude se vám stýskat. Ale pokud je to možné, snažte se jí vyjít vstříc a nechat ji jít. Z pohledu druhé strany a dcery, která se v dohledné době bude dnad také stěhovat, vám mohu říci, že i pro druhou stranu je to těžké. Zvlášť když vidí, jak jsou z toho rodiče smutní. Nejde o to, že by vás neměla ráda. Ale chce začít žít svůj život. A o tom je dospělost. Osamostatnit se, starat se sám o sebe. Nést zodpovědnost. Umožněte jí to, je to nejlepší věc, kterou pro nic můžete udělat
. Přeju hodně štěstí
Kdyby šla na vysokou školu, bude to úplně stejné. Jen by třeba nebydlela s kamarádkami ale úplně cizími lidmi. Takto se nejlíp naučí starat sama o sebe. Když bude bydlet u vás doma, nebude to nikdy její domácnost a nebude mít možnost rozhodovat o zásadních věcech. Naopak může být jednoduší bydlet sama, vařit jen sobě a podobně. Mluvím z vlastní zkušenosti. Bydlela jsem v jiném městě kvůli VŠ a teď jsem se vrátila domů. Už se těším, až se zase odstěhuju a není to nic proti mým rodičům, které mám ráda. Ale chybí mi ta samostatnost, volnost, rozhodování o nákupech a podobně. Je rozdíl vařit pro sebe a pro 3 (v mém případě 4 lidi). To samé s nákupy. Měla jsem přehled, co mám koupeno a co ne, naplánováno co si uvařím. Teď mi to chybí.
.jpg)
Jo a taky mě zaráží ta dnešní shoda - velmi mile
Ještě jsem nečetla zbylé příspěvky, ale trochu mi to zvedlo mandle... A kde a kdy se tomu životu má dcera naučit? U vás doma? Já se odstěhovala taktéž hned po maturitě (resp. dva měsíce po ní), navíc k chlapovi, kterého jsem do té doby viděla třikrát... A co? Takhle se nejlíp naučí, jak zacházet s penězi, jak vycházet s dalšími lidmi, toleranci, komunikaci... Dejte jí najevo, že vrátit se může k vám vždycky, a kdyby se tak opravdu stalo, hlavně se pak na ni neušklíbejte stylem ´my ti to říkali...´ Buďte rádi, že je tak flexibilní a nebojácná, taky by vám mohla viset na krku do třiceti...
Já jsem z domu odešla v 15 na internát a už jsem se v podstatě nikdy nevrátila - trvale nebydlela. Máma to přežila v pohodě a já jsem se mohla bez problémů ve 20 osamostatnit úplně a začít se o sebe sama starat. Díky tomu jsem pak dokázala uspět v práci i soukromém životě, protože jsem byla zvyklá spolehnout se na sebe. Spíš se podívejte do sebe, proč se bojíte dceru pustit a upřímně si odpovězte... pak zjistíte, že to není o ní, ale o Vás.
.jpg)
orinka: jj já pro synka vařím skoro každý den a ráda....bych se unudila
.gif)
orinka: to jeden čas takhle dcera bydlela.....kastrůlky nevystydly a viděly jsme si do oken..... a u ní tehdy taky nebyl výtah
