Máš dítě, tak koukej dřepět doma!
Můj manžel se po svatbě a hlavně po narození dítěte hodně změnil. Chvílemi mám pocit, že jsem si vzala někoho úplně jiného. Dřív byl příjemný, veselý, nezkazil žádnou legraci. Hodně jsme chodili do společnosti a bavili se.
Po pár letech se z něj stal nerudný a zapšklý chlapík, kolem kterého abych chodila po špičkách. Situace se ještě více vyhrotila, když se nám narodil syn, kterému je teď dva a půl roku. Jsem s ním ještě doma na mateřské, chtěla bych až do jeho tří let a pak ho dát do školky.
Manžel si patrně myslí, že mi k životnímu štěstí stačí nekonečná starost o něj, o domácnost a hlavně o naše dítě. První měsíce po narození Dominika jsem skutečně nikam nechodila, kojila jsem a někam si vyrazit by byl problém. Když jsem asi ve tři čtvrti roce začala malého krmit umělým mlékem, těšila jsem se, že si občas někam vyjdeme, moje maminka by byla ochotná pohlídat. Jenže u muže jsem narazila. Dominik je prý ještě malý a svěřovat ho někomu jinému je podle něj hazard.
Srazila jsem paty a řekla si, že počkám, až synek trochu povyroste. Asi za půl roku jsem byla pozvaná na oslavu narozenin jedné mé kamarádky a oznámila to manželovi. Aniž by se nad tím zamyslel, okamžitě mi to zatrhl s tím, že mám malé dítě, o které se musím starat. Oponovala jsem, že to dítě má rovněž otce, který by se měl dokázat alespoň čas od času o něj postarat sám bez mé asistence, a výsledkem byla několikadenní tichá domácnost.
Teď je malému už dva a půl roku a u nás je to pořád stejné. Já jsem uvázaná doma, když někam jdu, tak vždycky jen s malým v závěsu. Zajít si do kina, na pokec s kamarádkou, o tom si můžu nechat jenom zdát. Pokaždé, když jsem takové přání projevila, bylo doma velké dusno. Pravda, manžel sám taky vlastně nikam nechodí, pouze v sobotu dopoledne si jde s partou kámošů zahrát volejbal do tělocvičny a pak se zastaví někde na pivko, ale já nemám ani to.
Abych se doma úplně nezbláznila, začala jsem si zvát kamarádky na návštěvu. Vždycky dopoledne nebo hned po obědě, dokud je muž v práci. Jednou přišel nečekaně o něco dřív a našel mne sedět u kafe se dvěma přítelkyněmi a byl z toho pěkný trapas. Sice nic neřekl, ale zatvářil se tak nepříjemně a odpudivě, že se holky okamžitě sebraly a radši vyklidily pole. Já jsem si pak vyslechla přednášku o tom, že si nepřeje, abych do JEHO bytu zvala kohokoli cizího.
Jsem z toho nešťastná. Vím, že tak, jak se ke mně chová, to není v pořádku. Chtěla bych se mu nějak vzepřít, prosadit si svou, nebo ještě lépe, přesvědčit ho, aby se zamyslel a uznal, že i já potřebuji nějaký společenský život. On má práci, sobotní volejbal a je spokojený. Já mám jen plotnu, pračku, malé dítě a jeho, který mi ze života udělal peklo.
Nevím, jak na něj zapůsobit, čím ho přesvědčit. Každý rozhovor na toto téma utne hned v zárodku a odmítá se se mnou bavit. Chová se jako despota a já zjišťuji, že už vedle něj nemůžu dýchat.
14.2.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 71 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Kolegyně je zamilovaná do tyrana. Mám jí to říct?
- Život s cholerikem. Dá se to vydržet?
- Přítel mi nedovolí ve svém bytě na cokoli sáhnout
Diskuse ke článku - Máš dítě, tak koukej dřepět doma!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pokud takhle nechceš žít dál a věř mi, že časem by se to jen zhoršovalo -už jen ten pocit, že půjdeš pozdě z práce a manželovi musíš vysvětlovat kde jsi se zdržela a proč, následné žaludeční vředy, stavy úzkosti a to nepočítám odpor k pánovi, co se zove manžel- tak s tím začni dělat něco HNED TEĎ. Včera bylo pozdě. Já chápu, že pro klid v rodině jsi ochotná leccos překousnout, ale tady jde o tvoji budoucnost a schopnost se ohradit. Časem by z tebe udělal pipku bez názoru, co se jde vyčurat jen s manželovým dovolením...
Jemně, ale nekompromisně si začni organizovat svůj volný čas a hlavně se neptej nýbrž oznamuj. Pak uvidíš, jestli je manžel opravdu ten správný pro život nebo je to despotickej macho.
Jen by mě zajímalo, jestli když jste spolu chodili chtěl mít dokonalý přehled o tom kde jsi a s kým 
Romano, jsi přece dospělá svéprávná osoba. Tyhle věci se nepovolují, tyhle se oznamují. Pokud to nepůjde jinak, asi se budeš muset poohlédnout po tolerantnějším partnerovi. Někteří muži halt mají ten Taliban v krvi a nedá se s tím dělat nic.
.jpg)
ježiš to je ale debil.Pardon. Jdu si přečíst reakce
.jpeg)
Angua - 14.2.2011 13:00 
Přesně takový článek bych ještě před rokem psala i já...Stalo se mi, že jsem šla tajně s kamarádkami na večeři, syna jsem nechala doma s hlídačkou, manžel zavolal, že jde domů z práce dřív, tak jsem vystartovala z restaurace, běžela domů a tam dělala "jakoby nic"...No hrůza! V očích kamarádek jsem vypadala fakt trapně...
Řekla jsem si "a dost". Postupně jsem manželovi oznamovala, co se kdy "chystá" (sraz se spolužáky, bowling s kamarádkami...) a že půjdu "mezi lidi". Pomalu to schroustal a z "občas" se stalo "pravidelně" a doma je klid!!!
bohunka: v tomhle je naštěstí můj manžel úžasný. Když byly prckovi 4 měsíce, tak jsem je pravidelně 1x týdně začala opouštět na 2 hodiny a chodila jsem cvičit. Nikdy jsem neslyšela slovo proti, naopak byl rád, že vypadnu taky chvilku ven a místo maminy s vykojeným mozkem se mu domů vrací člověk 
Jak uz tu nekdo psal, skoda tveho prvniho ustupku, ted bude boj o to tezsi. Takze jak uz psaly holky, urcite bych nekompromisne, v klidu a s usmevem na tvari (pokud by to jen trochu slo) oznamila, ze zitra odnasim prcka k babicce a jdu s kamaradkou cvicit (na kafe atd.). Pokud se bude zas vztekat nebo s tebou nemluvit, bylo by dobre ho upozornit, ze NEDELAS NIC SPATNEHO a ze si vedle nej pripadas jak nesvepravna osoba a ze se ti to takhle nelibi. A to, ze nedelas nic spatneho bych omilala pri kazdem jeho oduti porad dokolecka. Pokud to neuzna a bude se jeho teror jeset zhorsovat, myslim, ze bys mela zvazit, jestli ti takovy zivot, plny stresu a neprijemnosti za to stoji. Navic, dusno a stres vnima dozajista i malej a muze se z nej stat klubko nervu, bude bojacny a peckoveitej... nebo se zacne projevovat jako tatinek...
.gif)
Romano, jaké manželství mají jeho rodiče? Myslíš že tchýně by měla stejný názor? Pokud ne, pozvi na hlídání ji a třeba tě podpoří. Pokud ne, je to jasný, je to výchovou a měnit to budeš těžko. Pak máš oporu jen ve své mamince. Syna dej k ní, manželovi třeba jen zavolej a jdi se bavit.
Taky to cvičení pro ženy nebo nějaká posilovna je dobrý nápad. A oznam a jdi, nediskutuj. Pokud bude vyvádět, oznam mu, že jsi svéprávná a nehodláš se nikým nechat omezovat.
Angua: Přesně tak ! Já nemusím mít kolem sebe spousty kamarádek, nemusím chodit po kavárnách, představa kávových dýchánků v obýváku mě děsí, ale chci si o tom rozhodovat JÁ SAMA, ne že se budu jako malá holka ptát jestli smím s holkama ven, úlohy už mám přece udělané ..... V takové situaci jsem schopná sedět třeba celé odpoledne někde na mezi s knížkou, chodit celé odpoledne venku, ale prostě SVOBODNĚ odejít a zase se vrátit. Když chci cvičit, jdu sama (nemusím mít doprovod kamarádky), do knihovny taky trefím bez doprovodu, ale manipulaci a poroučení nesnesu. To už ten můj pochopil - ale dalo to fušku.
Pentlička: ale tady nejde o to, jestli někdo je nebo není introvert. Tady je problém v tom, že jeden dospělý člověk chce něco nakazovat nebo zakazovat jinému dospělému a svéprávnému člověku. Jsem taky introvert , individualista a jemná žena, ale zkusit na mě manžel něco podobného, tak se změním v tajfun.
Já teda na mateřské sama nikam nechodila, kromě do knihovny,ale 1x za týden jsme bývali o víkendu pozvaní k tchánovcům na oběd a poté jsme spolu s manželem zašli do kina, nebo na nějakou tu procházku jen sami dva. Jsem individualista a introvert, takže mi to tak vyhovovalo.
Milá Romano,mi ten váš článek přijde jako dobře mířená cesta do pekel,já nevím ale já bych si to líbit nenechala,manžela mám každý týden 3-4 dny služebně o nějakých cca300km dál,takže přes týden je všechno na mě,v týdnu chodí děti do kroužků a je fakt že občas zajdem na návštěvu,nebo někdo přijde k nám,1x měsíčně máme s maminama bowling,párkrát švihnem koulí a pak se prokecáme skoro až do 2ranní hoďky,já si přes víkend zajedu kam potřebuji,není to u nás tak že jak se vrátí manžel,že bych mu hodila na krk děti a prchla,to ne,jezdíme společně na výlety,užíváme si to,že jsme všichni spolu,to co máte vy je strašné,já bych to nesnesla
punh: Já jsem přeci neřekla, že by byla špatnou matkou, když si chce pokecat u kafíčka....psala jsem, že každý má jiné potřeby a to je rozdíl.
.gif)
souhlasím s Křečkem.....jaký si to uděláš , takový to máš.......já jezdila do vinných sklípků, chodila na podniková MDŽ, s kámoškama na kafe.......on zase na ryby......záleží na domluvě,když spolu dva chtějí být , tak se musí domluvit a tolerovat a odpouštět.......
škoda těch prvních "sražených pat" - jak jednou viděl, že to funguje, bude se to špatně napravovat.
Podle mne vubec nejde o to, že by nezvládl pohlídat dítě, ani o to, že by byl staromilec (to si myslím, že je třeba můj manžel - zastánce klasické rodiny - máma u plotny atd., ale v životě by ho nenapadlo - no, možná napadlo, ale neudělal by to 
- mi nedovolit jít ven )
Tam je neco hooodně špatně. Asi bych na místě R udělala jeden pokus, jak tu nekdo radil - v čase, aby nemohl říkat, že to narušuje dítěti režim atd, takže odpoledne, bych mu oznámila, že jdu tam a tam, přijdu cca za tu a tu dobu, malého dala k babičce (ne babičku domů) a buď i někam šla a nebo si dala to kafe s ní. Oznámit, odejít, ale napoprvé nijak "nezatěžovat" (myslím hlídání, večeře). Po návratu bych viděla, co dál. Ono se to tím taky muže vyhrotit - padnout i facka... ale aspoň bych měla jasno.
