Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Autorce článku. Maturita se chápe jako zkouška dospělosti. Proto se chce trhnout od rodiny. Je zkrátka dospělá. Není na tom nic špatného, v přírodě je normální, že se mláďata po určitě době osamostatní.

sharon: PEGG: já kdesi četla moudro, že rodiče od dětí mají bydlet tak daleko, aby jim přinesené jídlo cestou nevystydlo. Mám to takhle s mámou a je to skvělé. Jen by mohla bydlet v nižším poschodí, není tam výtah.

PEGG: přesně...i mě by se to líbilo....já jezdila se starat o mamku přes celé město, ještě že u ní vlastně bydlel ten nejstarší sestřin a staral se .....za to jsem mu dodnes vděčná....

Moniko, myslim, ze mate velice moudrou a sikovnou dceru. Chapu, ze mate strach, ale uz je velka dost a zvladne to. BUdete ji mit v jednom meste, jestli jsem to spravne pochopila, bude mit vyhodne bydleni a dokonce ji budete mit v rodinne firme. Predstav si, ze jsou devatenactileti, kteri kvuli studiim odjedou zit do jineho mesta, daleko od rodicu, nebo na zkusenou nebo za studiem do zahranici. Me osobne to prijde jako jednodussi zpusob osamostatneni. Nebojte, nejspis jste ji vychovali dobre, tak ji verte a nechte ji jit, ona se vam bude vracet, neboj... zvladne to...

sharon - 27.6.2013 10:41 taky si myslím, že pokut to ty děti nechápou jako bezplatný mamahotel, tak na tom není nic špatného. Mně by náhodou vyhovovalo několik malých domečků okolo společné zahrady, nejlépe do půlkruhu, kde by žili prarodiče,rodiče i děti, každá rodina ve svém, ale vlastně pěkně pohromadě. Nebyl by problém, postarat se o nemocnou babičku a neležela by ta tíha na jedné osobě. Práce by lepší ubývala, ale to je utopie, většinou se rodiny neschodnou ani když se vidí jen občas, natož kdyby měly bydlet pohromadě.

ještě jen podotku že mě teda vůbec neděsí dospělé děti které stále žijí u rodičů - proč by mělo ? za prve si myslím že je to každýho věc a že ať si každý žije jak on chce
moje sestra taky stále bydlí se svýma dvěma ze tří synů....proč ne ? a není to žádný mamahotel , naopak se má sestra dobře , přijde domů a má navařeno a i upečeno - ten nejstarší se v tom vyžívá - společně gruntují , mladší vymaluje a tak podobně.....nechápu to odsuzování některých že dospělé dítě bydlí u rodičů , no a co ?.....má platit drahý podnájem ? proč ?

Moniko, myslim, ze mate velice moudrou a sikovnou dceru. Chapu, ze mate strach, ale uz je velka dost a zvladne to. BUdete ji mit v jednom meste, jestli jsem to spravne pochopila, bude mit vyhodne bydleni a dokonce ji budete mit v rodinne firme. Predstav si, ze jsou devatenactileti, kteri kvuli studiim odjedou zit do jineho mesta, daleko od rodicu, nebo na zkusenou nebo za studiem do zahranici. Me osobne to prijde jako jednodussi zpusob osamostatneni. Nebojte, nejspis jste ji vychovali dobre, tak ji verte a nechte ji jit, ona se vam bude vracet, neboj... zvladne to...

Moniko , chápu tě a pochopí tě jen ten kdo to zažil......naše děti šly taky brzy z domu ...za svýma láskama a dcera v 18 ještě ani školu neměla hotovou a i když bydlela vlastně naproti tak jsem jen trnula aby neotěhotněla a školu dodělala - nestalo se !
a syn ten šel bydlet k lásce hned po vojně.....a všechno klaplo, je mu 41 a mají tři děti
neboj se o ni , jednou to přijít musí a pokud bude pracovat u manžela tak kontakt nestratíte, ale jinak chápu vše - říká se tomu syndrom prázdného hnízda......důležité pro tebe musí být aby byla spokojená a šťastná a v neposlední řadě zdravá , jinak se se životem musí poprat sama...... a nezapomeň jí říct že u vás má dveře vždycky otevřené.......

Jste přehnaně opatrní Že by měla nejdřív poznat jiný život než studentský - ale když zůstane bydlet u vás, co se pro ni změní? Jen bude místo do školy chodit do práce, jinak nejspíš nic. S vaším přístupem pochybuju, že byste po ní chtěli příspěvek na domácnost a rozhodovací právo bude mít stejně malé jako měla dosud. Pracovat bude v tatínkově firmě, bydlet by měla u vás - zdá se mi, že byste ji prostě rádi měli stále pod kontrolou, i když tvrdíte opak. Kdo ví, jak to vnímá dcera? Třeba se omezená cítí už jen tím, že vás má pořád za zády, i když třeba mlčíte a do ničeho jí otevřeně nemluvíte. A kdyby šla po maturitě na vysokou školu do jiného města, taky by tam přece bydlela sama, ať už na koleji nebo na nějakém privátě s kamarádkama. Vaše dcera chce dospět, tak buďtě rádi a nebraňte jí v tom. Jestli máte opravdu tak dobré vztahy, jak píšete, bude za vámi ráda chodit, i když bude bydlet jinde. Nechte ji se osamostatnit dřív, než se ty vztahy zkazí. Snad jste ji vychovali dost dobře na to, aby si nezadělala na průšvih, jak říkáte.

kubikm: jenže Kamča ještě nemá ani odmaturováno, to se Dáše nedivím, s tím bych taky nesouhlasila

Syn se odstěhoval do bytu s kamarády v den svých 20.narozenin, za dva roky byl zpět doma, po pár měsících odjel na rok jako au-pair do Anglie, pak se vrátil, po 5 měsících se odstěhoval do bytu - zase s kamarády, pak se zaláskoval a nastěhoval se k přítelkyni, teď je mu 25 a žádnou újmu to na něm nezanechalo. A jak píše evropka, už bych ho doma nechtěla
Dcera odjela po maturitě jako au-pair do Skotska, za rok se vrátila, bydlí s námi, ale kdyby nechodila na VŠ, věřím tomu, že už s námi nebydlí. Jsem ráda, že je doma.
Obě děti jsem vypouštěla do světa samozřejmě s obavami, ale věřila jsem tomu, že jsem je dobře vychovala a že se neztratí, že jsou rozumné. Kromě toho mi doma zbyl ještě benjamínek, o to to asi bylo snadnější, i když - když jsem viděla dceru na letišti, jak mi mizí z očí na minimálně 4 měsíce, bulela jsem jako , ale uvědomovala jsem si, že to je mlj problém, že se mnou nebudou pořád, a jen jen na mě, jak se s tím poperu.
Na Tvém místě bych jí to umožnila - ono Ti nic jiného nezbyde, nevyčítej jí to, musí si to vyzkoušet. Už je to dospělá holka, tak jí tak prostě ber.

Moje nejstarší jak našla práci se osamostatnila, krvácelo mě srdce. Ale jen proto, že na ni bylo spolehnutí, že pomáhala s nejmladší a mohla jsem se na ni spolehnout jsem ji nemohla bránit aby se osamostatnila, když si to přála. Asi nás měla plné zuby
Nikdy nezklamala, nikdy nepřišla domů, že nemá, že potřebuje peníze aby vyšla. A to věděla, že jsme řekli, že tu jsme pokud nastanou nějaké problémy, nezneužila nabídky.
Je to více jak 19 let a jsem si jistá, že se za ní nemusím stydět.
Důvěřuj

Já jsem ráda,že děti už jsou z domova pryč...Přeci je nebudu do smrti obskakovat...Já jsem pro,že děti jsou doma do konce studií na VŠ,i když to už jsou napůl odpoutaný,neb bydlí tam,kde je škola a domů jen jezdí tu častěji,tu méně často.Ale jak studia skončí,tak už se musí osamostatnit,jen ještě dohlížím na to,kdyby jim došly peníze,tak vypomůžu,aby nevznikly nějaké dluhy např. Já sama byla doma asi do 26 let,nijak mne to netáhlo z domova,i když bych bývala chtěla bydlet sama,tak tehdy nebyl byt k sehnání pro jednu osobu,bez známostí a peněz...takže jsem pak bydlela u budoucího manžela a ještě později jsme dostali byt,to mi bylo 29.

Zažila jsem paní (kdysi to byla moje kolegyně) které odmaturovala dcera a chtěla vyjet jako aupair do Anglie, naučit se pořádně jazyk.....ale paní se o ní bála tak, že ji nepustila, raději ji upíchla ve fabrice k pásu aby ji měla pod dohledem. po pár letech fabrika skončila a holka se nikde neuchytí, protože nic neumí...takovou budoucnost snad pro svou dceru nechceš.....

Věř přece trochu své dceři.....
Ale stejně myslím, že problém není v tvé dceři, ale v tobě....prázdné hnízdo se tomu říká, ale není to nic co se nedá překonat a začít žít jinak, stačí chtít.