Máš dítě, tak koukej dřepět doma!
Můj manžel se po svatbě a hlavně po narození dítěte hodně změnil. Chvílemi mám pocit, že jsem si vzala někoho úplně jiného. Dřív byl příjemný, veselý, nezkazil žádnou legraci. Hodně jsme chodili do společnosti a bavili se.
Po pár letech se z něj stal nerudný a zapšklý chlapík, kolem kterého abych chodila po špičkách. Situace se ještě více vyhrotila, když se nám narodil syn, kterému je teď dva a půl roku. Jsem s ním ještě doma na mateřské, chtěla bych až do jeho tří let a pak ho dát do školky.
Manžel si patrně myslí, že mi k životnímu štěstí stačí nekonečná starost o něj, o domácnost a hlavně o naše dítě. První měsíce po narození Dominika jsem skutečně nikam nechodila, kojila jsem a někam si vyrazit by byl problém. Když jsem asi ve tři čtvrti roce začala malého krmit umělým mlékem, těšila jsem se, že si občas někam vyjdeme, moje maminka by byla ochotná pohlídat. Jenže u muže jsem narazila. Dominik je prý ještě malý a svěřovat ho někomu jinému je podle něj hazard.
Srazila jsem paty a řekla si, že počkám, až synek trochu povyroste. Asi za půl roku jsem byla pozvaná na oslavu narozenin jedné mé kamarádky a oznámila to manželovi. Aniž by se nad tím zamyslel, okamžitě mi to zatrhl s tím, že mám malé dítě, o které se musím starat. Oponovala jsem, že to dítě má rovněž otce, který by se měl dokázat alespoň čas od času o něj postarat sám bez mé asistence, a výsledkem byla několikadenní tichá domácnost.
Teď je malému už dva a půl roku a u nás je to pořád stejné. Já jsem uvázaná doma, když někam jdu, tak vždycky jen s malým v závěsu. Zajít si do kina, na pokec s kamarádkou, o tom si můžu nechat jenom zdát. Pokaždé, když jsem takové přání projevila, bylo doma velké dusno. Pravda, manžel sám taky vlastně nikam nechodí, pouze v sobotu dopoledne si jde s partou kámošů zahrát volejbal do tělocvičny a pak se zastaví někde na pivko, ale já nemám ani to.
Abych se doma úplně nezbláznila, začala jsem si zvát kamarádky na návštěvu. Vždycky dopoledne nebo hned po obědě, dokud je muž v práci. Jednou přišel nečekaně o něco dřív a našel mne sedět u kafe se dvěma přítelkyněmi a byl z toho pěkný trapas. Sice nic neřekl, ale zatvářil se tak nepříjemně a odpudivě, že se holky okamžitě sebraly a radši vyklidily pole. Já jsem si pak vyslechla přednášku o tom, že si nepřeje, abych do JEHO bytu zvala kohokoli cizího.
Jsem z toho nešťastná. Vím, že tak, jak se ke mně chová, to není v pořádku. Chtěla bych se mu nějak vzepřít, prosadit si svou, nebo ještě lépe, přesvědčit ho, aby se zamyslel a uznal, že i já potřebuji nějaký společenský život. On má práci, sobotní volejbal a je spokojený. Já mám jen plotnu, pračku, malé dítě a jeho, který mi ze života udělal peklo.
Nevím, jak na něj zapůsobit, čím ho přesvědčit. Každý rozhovor na toto téma utne hned v zárodku a odmítá se se mnou bavit. Chová se jako despota a já zjišťuji, že už vedle něj nemůžu dýchat.
14.2.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 71 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Kolegyně je zamilovaná do tyrana. Mám jí to říct?
- Život s cholerikem. Dá se to vydržet?
- Přítel mi nedovolí ve svém bytě na cokoli sáhnout
Diskuse ke článku - Máš dítě, tak koukej dřepět doma!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já bych ten vztah řešila co nejdříve kvůli dítěti. Ono vycítí, kdo je v rodině pánem. Pak by mohlo dojít k tomu, že by tě vůbec nerespektovalo a chovalo by se k tobě stejně jako tatínek. Nebo naopak by bylo tvým spojencem a spolu s tebou by trpělo.
punh: 
přesně tak, jde o princip.
.gif)
Mitrola: píšeš - u mě je rodina nade vše a neměla jsem potřebu vykecávat někde u kafíčka. 
To tedy znamená, že maminka, která chce občas vypadnout ze stereotypu a jít někam sama bez dítěte, je špatná matka a nejde jí o rodinu? Je hrozné, že Romana se musí doprošovat manžela jako nějaký nevolník. Takhle velké dítko už může tatínek sám ohlídat a mamka má taky nárok na pěstování svých zálib.
Ještě bych si dovolila přidat jednu zkušenost z doby, kdy mě manžel "vychovával". Koupila jsem si nějakou maličkost - tepláky a tričko. Manžel mi udělal přednášku o utrácení, že jsem zbytečně vyhazovala atd. Já jsem se naštvala, vzala svou mateřskou a celou ji buchla ve městě. Jenže jaksi - no z těch hadýrek jsem na sebe nikdy nic nevzala, náušničky jsem darovala neteři a knížky dodnes mají na sobě jakoby napsané - to bylo tenkrát jak jsme se chytli. Celý problém jsme nějak ustáli, všechno si vyříkali a dnes už bych rozhodně nezvolila stejné řešení - protože ani jedna koupená věc mi neudělala radost. Rozhodně je ale potřeba toyhle "výchovné" snahy utnout a vyříkat si hned v začátcích. Oni si k nám lidé dovolí jen tolik, kolik my jim povolíme.
Chybí mi tam údaj,kolik let je Romaně a jejímu manželovi....Zdá se mi,že zapomněli diskutovat včas o tom,jak si představují své životy po narození dítěte...Já jsem měla děti hodně po 30,takže jsem byly hodně závislá na mé práci a těšila jsem se,jak se tam vrátím,neboť mě nebavilo být jen doma s dítětem(později s dětmi...).Chyběly nám hlavně ty moje peníze(vydělávala jsem víc,než manžel).Nějaké pokecy s kamarádkami mě nebavily a koníčky jsem pěstovala vždycky...U vás bych to viděla dost do budoucna nedobře,váš muž je asi typický staromil s despotickými sklony.....
.jpeg)
Ježíš
mě až zamrazilo, první co mě napadlo, že takhle asi začíná domácí násilí. Nejdřív zákazy,urážení a pak možná i facky. Prostě se nedej, začni chodit cvičit a dítě nech na starosti jemu. Chlapi jsou jak malé děti, dělají jen to,co se jim dovolí. Přeji hodně sil
a teď mi napadlo - on může takhle maskovat své obavy, aby mu někde nenasazovala parohy a pro jistotu ji teda radši nikam nepouští. Ale když se párkrát přesvědčí, že manželka sice někam zmizí, ale že se zas za pár hodin usměvavá a v pořádku vrátí, může to dokonce atmosféru i vylepšit. Anebo se to zkrátka rozsekne. Co s takovým chlapem? To je poukázka na blázinec anebo v jiném případě na žaludeční vředy.
Je mi lito, ale toto nevidim do budoucna dobre. bud se vzepres a ustojis, pak je slaba nadeje, ale jestli to nechas byt takhle, tak bude jenom hur.
Romano, já bych udělala jednoduchou věc...když se nechce nebo z nějakého důvodu bojí starat o synka sám, svěř ho babičce a běž se bavit...2,5 roku je už dost i na to, aby syn mohl u babičky spát...nenech sebou manipulovat, kam tohle až dojde...řekla bych mu, že já se bavit chci a pokud on se mnou jít nechce, půjdu sama...tečka...jsi stejně plnohodnotný člověk jako on a máš právo i na svůj život a odreagování...já to znám, jsem doma už skoro 5 let a kdybych si občas nevyrazila ven buď s manželem nebo s kamarádkama, tak už bych byla někde ve vypolstrované místnosti ve svěrací kazajce...miluju svoje děti, ale občas potřebuju být i bez nich, stejně tak, jako děti potřebují být beze mne...
Zaffira: souhlasim se Zaffirou, lip bych to nenapsala.
no, pokud odmítá rozhovor, zkusila bych ještě jeden na téma, jaký má problém a proč má problém s tvými kamarádkami.... Pokud máš možnost hlídání, nebo mu důvěřuješ natolik, že v okamžiku, že přijde domů, předáš mu dítě a bez řečí vypadneš ven, tak bych to zkusila, jinak to vidím si zajít do manželské poradny a na rozvod. Nemá ti co nařizovat, a jestli mu dělá dobře tě takto ovládat, je nemocnej.
.JPG)
JAKÝ SI TO UDĚLÁŠ, TAKOVÝ TO MÁŠ
já vidím problém přesně v těch "sražených patách"
jenže čím víc se ncháš buzerovat, tím víc on to bude zkoušet
takže: dělej to tak, abys byla spokojená Ty, a on si manžel zvykne
když není ochotný hlídat on, tak si najmi chůvu (mně se to moooc osvědčilo, díky tomu jsem přežila mateřskou, když manžel stále a stále neměl čas)
Povědomé, hooodně povědomé...ze života. Naše generace si nedovolila dupnout...Zatímco Romana si to uvědomuje už nyní, mně to trvalo do dospělosti dětí. Když jsem usoudila, že jsem pro rodinu udělala maximum a mohla bych mít nějaký ten koníček...začaly doma docela zajímavé situace. Skončily tím, že bývalý muž žije dnes s někým, kdo mu asi lépe vyhovuje a já sama. Nebylo to snadné, ale jsem v klidu a z nějakého soužití jsem myslím nadobro vykurýrovaná. Mám fajn děti, koníčky, přítele, střechu nad hlavou díky vlastnímu úsilí, zařízenou ze svého a podle svého. Dříve jsem sice měla spořádanou rodinu, ale za tu cenu, že jsem naprosto potlačovala svoje zájmy, pocity, vkus, nápady... zkrátka jsem pracovala, poslouchala, mlčela. Dnešní děvčata to mají nastaveno jinak. Vidím to na dceři i snaše a naprosto otevřeně jim, stejně jako Romaně, fandím. Děvčata, nedejte se. Mámy a manželky jsou taky lidi, co mají právo se pobavit, odreagovat, nechat se zastoupit manželem v péči o děti i rodinný krb. Jasně, že nestraním chování typu válet se doma celý den v binci a čekat, až přijde po práci muž, aby nakoupil, uklidil, vypral, uvařil. Dneska jsou muži od porodu dítěte v jiné roli, než dřív. A je to tak dobře. Až bude Romana v práci, pokud ještě bude vdaná, je potřeba, aby se manžel pěkně zapojil. A jak tak na to koukám, ten se bude pane cukat i potom...!
Tohle jsem měla přesně doma, nesměla jsem nikam, zakázal chodit domů kamarádkám, pak i rodičům a sourozencům. Stal se ze mě jeho majetek se kterým si může dělat co chce. Takto se nechová muž který tě miluje, ale sobec a lepší to nebude. Já jsem takto prožila 10 let kvůli dětem, ale byly to ztracené roky. Život je velmi krátký na to jej takto proživořit. Určitou svobodu potřebuje každý člověk a ty jsi teď vlastně jeho vězeň, co musí sedět doma a nikam nesmí. Doufám, že si prosadíš alepoň že budeš moci chodit do práce. Hodně síly do správného rozhodnutí.
bohunka:
