Dcera se chce hned po maturitě odstěhovat z domova
.jpg)
Naše dcera právě úspěšně odmaturovala a oznámila nám, že by se chtěla osamostatnit a odstěhovat. Společně ještě s dalšími dvěma kamarádkami by bydlely v bytě, který má jedna z nich k dispozici po své babičce. Ten byt je v osobním vlastnictví, platily by jen náklady na teplo, vodu, elektřinu a nějaký fond oprav. Nájem ne, ten prý ta kamarádka nechce.
Mně i manželovi to připadá dost brzy, podle nás není na samostatný život ještě připravená, napřed by se měla zaběhnout v práci a zjistit, co obnáší jiný život než ten studentský, který znala doposud. Pravdou je, že má v dnešní době svým způsobem štěstí, protože ji manžel nabídl zaměstnání ve své firmě, kam hned v červenci nastoupí. Netrval na tom, mohla by nastoupit až v září a užít si poslední prázdniny, ale ona chce hned právě z důvodu, aby se mohla co nejdříve odstěhovat.
Moc tomu nerozumíme, vztahy máme dobré, žádné napětí mezi námi není, ani dceru nijak zvlášť nekontrolujeme a neomezujeme. Ale přiznám se, že o ni máme strach. Představa, jak tři ani ne dvacetileté slečny, které ještě vědí houby o životě, bydlí samy, nám nahání husí kůži. Bojíme se, aby se jim to nevymklo z rukou a nezadělaly si na nějaký průšvih. Ten pocit svobody bez ochranných rodičovských křídel může být hodně nebezpečný, zvlášť pro taková mláďata. Možná je náš strach umocněný i tím, že je dcera naše jediné dítě.
Co si o tom myslíte? Jsme přehnaně opatrní, nebo je v jejím věku takové osamostatnění normální a nemáme jí bránit? V kolika letech jste se osamostatnily vy a v kolika vaše děti? Měly jste o ně strach? Připadám si jako kvočna, vím, že jednou to vždycky přijde, že děti vyletí z hnízda, ale momentálně na to asi ještě nejsem připravená.
27.6.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera se chce hned po maturitě odstěhovat z domova
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ne dcera, ty na to nejsi připravená. Pokud jsi ji dobře vychovala, nezbývá než jí věřit, kontakt s otcem bude mít , tak kde je problém?
Já jsem v 19 změnila školu a do druháku VŠ nastoupila na druhém konci republiky , domů jezdila jednou za 14 dní, pak za měsíc, pak za dva. Doteď považuju tohle rozhodnutí za jedno ze svých nejlepších v životě.
Pro tvou dceru je tohle nezbytný krok k dospělosti a ty si časem zvykneš a ani ti to nepřijde, to jen teď je to šok, na který ses nepřipravovala, ale měla jsi.
Dřív měly holky ve 20 už svou rodinu a nikomu to nepřipadalo divné.
Linda - 27.6.2013 7:05
já se tímhle řídila
nabídla jsem podobnou možnost i vnučce, ale dcera nechce, ač ten byt je vedle našeho...
Také jsem se hned po maturitě odstěhovala z domova (a to dokonce z malého města na Vysočině rovnou do Prahy) a přežila jsem bez větších šrámů.
Je to úžasná zkušenost a každému bych leda doporučila.
Rodiče by měli věřit své výchově a potomky od toho kroku k samostatnosti nezrazovat.
.jpg)
Linda: já si teda nemyslím že je kvočna na entou....prostě má strach,tak jsem to měla se synem odstěhoval se ze dne na den(zamilovanej)ale dopadlo to dobře dnes je bohužel sám tak se mu snažíme pomáhat jak můžem ale doma už bych ho nechtěla
Moniku chápu strašně moc,nic s tím nedělá pro holku jen dobře,ono je něco jiného bydlet s přítelem nebo tři holky,třeba jí máš za měsíc doma
Je dospělá. Ta ochranná křídla nad ní stejně budete mít, protože bude úracoat u tvého manžela ve firmě. Možná se jí zdá, že pracovat u svého otce a ještě u vás bydlet je trochu moc. Nedivím se. Já se odstěhovala ve dvaavdvaceti, kdy jsem měla šanci dostat podnikovou garsonku (za socialismu). Své rodiče mám moc ráda, ale nikdo s nimi nebudeme do důchodu. Uvědom si, že dřív holky zcela běžně v osmnácti otěhotněly a vdaly se. Jsi zbytečně starostlivá. Jak tu píší dámy přede mnou, co bys dělala, kdyby šla na vysokou školu do jiného města? Nebo dokonce do jiné země? Vychovala jsi samostatnou bytost. Buď ráda.
.jpeg)
Tak teď jsem si přečetla vaše příspěvky a koukám, že tu vládne vzácná shoda 
A ano, Monika by měla být na svou dceru pyšná a podpořit ji.
.jpg)
Jakej by byl rozdíl v tom, kdyby odešla na VŠ a odstěhovala se na privát ? To bys ji taky nechtěla pustit ? Drž jí palce a všemožně ji podpoř ... je to evidentně dospělá a rozumná holka .... Nerozházej si to s ní ... 
Jelikož mám osmnáctiletou dceru dovedu pochopit tvoje obavy pochopit, ale dcera je dospělá, co chceš udělat? Zakázat? Jak? Když bude chtít, stejně odejde a ještě se rozejdete ve zlém. Nebylo by lepší nechat ji, ať si to zkusí a nabídnout spíš pomoc, radu i případný návrat? I když vím, že mladí o rady moc nestojí, přesto je někdy rádi využijí (vlastní zkušenost) Nehledě na to, že se nestěhuje na jinou planetu, budete s ní v denním kontaktu.
Nedělá nic špatného, jen chce být dospělá, tak ji nechte
Dcera bydlí od 18 let po celou vysokou školu ve sdílených bytech a nijak jí to neuškodilo. Tvoje dcera Moniko má už i práci, moje musela zvládat brigády a v posledních dvou letech i zaměstnání při vysoké škole. Dětí, které v 18 odejdou na vysokou a nemají koleje, je hodně. U tvojí dcery je to podobné a navíc bude pracovat v rodinné firmě, takže vždycky o ní budete vědět.
.gif)
Moniko,snad by ses o ní nechtěla starat do důchodu
kolem 20r je to nejlepší,aby se dítě osamostatnilo,ber to jako běh života,vše jednou skončí,tak i totoJá odešla z domova kolem 24r,a bylo to docela pozdě,můj syn také tak nějak
Dceru podpoř a nedělej z toho tragédiiKaždý rodič se s tím musí nějak vypořádat,ber to z té druhé-lepší stránky,budeš mít více klidu a času na sebe
Alice.: No muj svagr bydli s matkou jeste do ted a to je mu 40
Taky bych rekla, ze to na nem nechava docela nasledky, je jak z jinyho sveta.
Odpovedela sis v podstate v posledni vete. Nejsi na to pripravena ty a ne dcera.
Na jednu stranu pises jak ji neomezujete a nekontrolujete a vzapeti jak dvacetilete slecny vedi houby o zivote a jak je to pro ne nebezpecne 
No tak kdyby o me mama uvazovala takhle, zdrham taky.
Jinak ja se odstehovala od mamky v osmnacti a zacala pracovat hned po maturite, mela jsem v te dobe uz pritele..
Já jsem se osamostatnila v osmnácti, moje děti kolem dvaceti. Mě by se nápad tvojí dcery moc líbil a s potěšením bych jí podpořila. Ve dvaceti už přece není žádné dítě. Je to mladá žena a nemá smysl jí neustále strkat zpátky do dětských sukýnek.
Na to, že dítě vyletí z hnízda, není matka asi připravená nikdy. Ale je to normální, že se chce osamostatnit, není na tom nic špatného. Zkusit to chce každý a pokud k tomu je příležitost, tak proč ne.
.JPG){kind=avatar}
Rozumná holka. Pracovat v otcově firmě, bydlet u rodičů, to by nebyla dospělá nikdy. Občas ji pozvat na nedělní oběd a nechat ji žít. Obě moje děti odešly po maturitě na kolej a nezvlčily. Některé holky jdou po maturitě dělat au pair do Anglie nebo USA. A dobře dělají.
Chápu, že se o dceru bojíš, protože zatím jsi jí asi moc volnosti neposkytla a nevíš, jak s ní naloží, ale mám dojem, že se víc bojíš o sebe, že se nebudeš mít o koho starat. Jsi ještě mladá, pokud jsi dceru neměla v pětačtyřiceti, tak si musíš najít jiné hobby. Věř své výchově a do života jí nemluv, dokud tě sama nepožádá o radu.
