Máš dítě, tak koukej dřepět doma!
Můj manžel se po svatbě a hlavně po narození dítěte hodně změnil. Chvílemi mám pocit, že jsem si vzala někoho úplně jiného. Dřív byl příjemný, veselý, nezkazil žádnou legraci. Hodně jsme chodili do společnosti a bavili se.
Po pár letech se z něj stal nerudný a zapšklý chlapík, kolem kterého abych chodila po špičkách. Situace se ještě více vyhrotila, když se nám narodil syn, kterému je teď dva a půl roku. Jsem s ním ještě doma na mateřské, chtěla bych až do jeho tří let a pak ho dát do školky.
Manžel si patrně myslí, že mi k životnímu štěstí stačí nekonečná starost o něj, o domácnost a hlavně o naše dítě. První měsíce po narození Dominika jsem skutečně nikam nechodila, kojila jsem a někam si vyrazit by byl problém. Když jsem asi ve tři čtvrti roce začala malého krmit umělým mlékem, těšila jsem se, že si občas někam vyjdeme, moje maminka by byla ochotná pohlídat. Jenže u muže jsem narazila. Dominik je prý ještě malý a svěřovat ho někomu jinému je podle něj hazard.
Srazila jsem paty a řekla si, že počkám, až synek trochu povyroste. Asi za půl roku jsem byla pozvaná na oslavu narozenin jedné mé kamarádky a oznámila to manželovi. Aniž by se nad tím zamyslel, okamžitě mi to zatrhl s tím, že mám malé dítě, o které se musím starat. Oponovala jsem, že to dítě má rovněž otce, který by se měl dokázat alespoň čas od času o něj postarat sám bez mé asistence, a výsledkem byla několikadenní tichá domácnost.
Teď je malému už dva a půl roku a u nás je to pořád stejné. Já jsem uvázaná doma, když někam jdu, tak vždycky jen s malým v závěsu. Zajít si do kina, na pokec s kamarádkou, o tom si můžu nechat jenom zdát. Pokaždé, když jsem takové přání projevila, bylo doma velké dusno. Pravda, manžel sám taky vlastně nikam nechodí, pouze v sobotu dopoledne si jde s partou kámošů zahrát volejbal do tělocvičny a pak se zastaví někde na pivko, ale já nemám ani to.
Abych se doma úplně nezbláznila, začala jsem si zvát kamarádky na návštěvu. Vždycky dopoledne nebo hned po obědě, dokud je muž v práci. Jednou přišel nečekaně o něco dřív a našel mne sedět u kafe se dvěma přítelkyněmi a byl z toho pěkný trapas. Sice nic neřekl, ale zatvářil se tak nepříjemně a odpudivě, že se holky okamžitě sebraly a radši vyklidily pole. Já jsem si pak vyslechla přednášku o tom, že si nepřeje, abych do JEHO bytu zvala kohokoli cizího.
Jsem z toho nešťastná. Vím, že tak, jak se ke mně chová, to není v pořádku. Chtěla bych se mu nějak vzepřít, prosadit si svou, nebo ještě lépe, přesvědčit ho, aby se zamyslel a uznal, že i já potřebuji nějaký společenský život. On má práci, sobotní volejbal a je spokojený. Já mám jen plotnu, pračku, malé dítě a jeho, který mi ze života udělal peklo.
Nevím, jak na něj zapůsobit, čím ho přesvědčit. Každý rozhovor na toto téma utne hned v zárodku a odmítá se se mnou bavit. Chová se jako despota a já zjišťuji, že už vedle něj nemůžu dýchat.
14.2.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 71 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Kolegyně je zamilovaná do tyrana. Mám jí to říct?
- Život s cholerikem. Dá se to vydržet?
- Přítel mi nedovolí ve svém bytě na cokoli sáhnout
Diskuse ke článku - Máš dítě, tak koukej dřepět doma!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
No...to nevidím dobře...jako optimistka ti radím, aby sis s tímto další dítě nepořizovala. Jestli odmítá i návštěvy, tak ...se časem stejně rozvedete..pár takových partnerů mají moje kamarádky...jeden je dokonce kopie tohoto. Po čase přišly facky- byla vzpurná...a po 20 letech hádek se stejně rozvedli. Je to magot.
P.S. taky jsem byla návštěvnice, co potkala doma nerudného toho manžela- náhodou.
Každý má jinou potřebu.... já třeba mohla kdykoliv kamkoliv a manžel byl schopný se o děti postarat, ale nikdy jsem neměla potřebu se vykecávat s kamarádkami u kafíčka, prostě jsme občas šly na společnou procházku s dětmi, ale o relax typu klábosení u kafíčka jsem nestála, prostě rodina byla u mne nadevše a ostatní bylo podružné, občas jsme si rádi vyšli s manželem za kulturou, když hlídala babička, ale takové ty "frončafty" nikdo z nás neměl potřebu pěstovat, ale jsme lidé různí....že.
Už jen ten název - máš dítě. Snad máte dítě, ne? Normálně si domluv jednou za týden jít si někam zacvičit nebo posedět s kamarádkama, zrovna tak, jako chodí manžel. Buď pohlídá on, nebo dej malého k mamince. A neptej se, oznamuj! Nejsi manželův majetek, a jestli on to nepochopí, tak s ním taky nemusíš být. Normálně nejsem tak rázná, ale tohle by mě fakt vytočilo.
Ten můj měl taky snahu mě "vychovávat". Když jsem se chystala na sezení s kámoškama ( po 5 letech poprvé ), tak dělal přednášku a cirkus že s tím nesouhlasí ......... A já mu tenkrát řekla, že se ho na nic neptám, že mu to oznamuju ( děcka u babičky a večeře v troubě ). A i kdybych měla 3 hodiny sedět sama třeba na lavičce nebo na nádraží, prostě jsem šla pryč - sama bez dětí. Časem pochopil a někdy mi dělá i taxikáře.
.jpg)
Milá Romano, každej (i Tvůj manžel) si k Tobě dovolí tolik, kolik dovolíš Ty jemu. Divím se, že jsi to nechala zajít tak daleko.
Příště přestaň srážet paty a jestli se chceš vzepřít tak se se prostě vzepři - návod jak, ti nikdo nedá a ani to za Tebe nevyřeší, to si musíš vyřešit ty sama. Linda to napsala zcela výstižně a jestli teda ze své podstaty máš potřebu někoho ,,poslouchat a srážet paty" tak tentokrát bys měla poslechnout ji.
.jpg)
Taková byla moje máma, jak se narodila dcera nejradeji by me k ní uvázala. Hruza 
.
Osobne bych mu oznámila, ze v sobotu kámoska slaví narozky a jdu na oslavu at si ríká co chce. A v sobotu bych se nachystala, s úsmevem mu predala syna a sla bych slavit. Nastvaný bude tak jako tak, a jestli s tebou nebude mluvit k vuli tomu ze te to vubec napadlo a nebo k vuli tomu ,ze jsi to udelala je sumafuk. A dále on má v sobotu dopoledne volejbal fajn, ty más treba v pondelí vecer aerobic. A tak to je - nediskutovat, neptat se, ale oznámit tak to je a jinak nebude. Ber nebo nech být.
PS. ten plán se skolkou ve 3 letech je TVUJ plán a nebo jste o tom doma mluvili. A jak se pán tvorstva tváril / co ti na to rekl?
PS 2 - urychlene bych si s ním vysvetlila ten JEHO byt. Porizovali jste ho spolecne nebo ses k nemu stehovala? Je vsechno jeho - jeho stul, jeho postel, jeho manzelka, nebo jsou veci vase? Nekterí chlapi tohle vidí jednobarevne a chce si ho tzv vzít na koberec a vyjasnit. Jestli je vsechno jeho tak co ty? A jsi jenom uklízecka a vychovatelka tak bacha pro nej, protoze v tom prípade tam jednoho krásného dne nemusís být. 
Jezís jako kdybych slysela toho mýho pred lety, jeste dneska se divím, ze jsem ho tenkrát neumlátila litinovou pánví
Dítě má snad dva rodiče!
Když chodí na volejbal, taky se tě neptá, je to pro něj samozřejmé, tak prostě udělej to stejné. Ono se to dobře radí, když to člověk nezažije, ale musíš mu jeho chování oplácet stejnou mincí. Co bude dělat, až půjdeš do práce, to ti ji taky zakáže ? Chová se jako despota a pokud se to stále stupňuje, tak bych možná uvažovala o rozvodu.
Když situaci nechce takhle dlouhou dobu řešit, vidím jen jedinou možnost... Rozvod. Jestli máte hodné rodiče, snad Vám pomůžou se synkem a vy si budete moct najít nějakou práci nebo brigádu. Manžel se podle mého nezmění, a snaha o změnění situace by bylo Pyrhovo vítězství. Bojovala byste o každou volnou chvilku pro sebe, ale pak by manželství bylo opravdu jen o boji a ne o lásce. Jak se manžel tváří na to, že se po půl roce máte teoreticky vrátit do práce?
.JPG)
Tak příště nesraz paty a neposlouchej na slovo.
Hlídání máš zajištěno v podobě maminky, takže to doma jen oznam a běž.
Kdo nezažil, jaké to je, být dvacetčtyři hodin denně s malým dítětem, ten nepochopí, že čas od času musí ta ženská - nebo kdokoliv - vypnout.
Manžel asi bude hezký žárlivec a diktátor - nechce tamto anechce ono a když neposlechneš, tak ti to dá "sežrat" v podobě nemluvení a dusna.
To je mi dáreček. Nechci radit, ale hlavně se nežeň do druhýho děcka - další tři roky doma a v takové atmosféře...
a co by dělal, kdybys náhle onemocněla a musela dejme tomu na operaci? Jak by dítěti zajistil péči, když se nemá k tomu, aby se něco naučil? Chová se jak přednosta domácnosti v 19. století, protože ve 20. už na tom byly ženy líp. Já neříkám, aby byla dokonalá emancipace, ale přece jen by se manželé měli umět vzájemně zastoupit. A až půjdeš do práce, to budeš mít samozřejmě doma druhou směnu, že? Vím, že jsem nic neporadila, možná ještě přilila oleje do ohně, ale ta situace fakt není dobrá.
Romano tak az se vrati priste z pivka tak bud oblecena ve dverich a bez. Takhle si s Tebe udela slipku co se bude muset pokazde ptat. Ja mam pocit, ze kazdy chlap to driv nebo pozdeji zkusi a zalezi jen na nas do jake faze to dovolime dojit. Bez, pobav se a hlavne zadne vycitk svedomi. Kdyz jste se rozhodli mit dite tak jste na tom meli oba 50% podil - takze i Ty mas pravo mit cas na sebe. Nebo at maleho pohlida mamka a Ty bez a jestli se to dozvi tak bych mu na rovinu rekla, ze kdyz s nim se nada bavit jako s rovnym tak to resis takhle...
Tvůj manžel je stále stejný, jen tenkrát Ti nedával najevo svoji skutečnou tvář. Teď už Tě má jistou, máte spolu dítko...už se nemusí přetvařovat.A ani nestojí o to, aby Ty jsi měla v manželství svoje práva. Měnit to sotva bude chtít. A je taky těžké odhadnout, jak se Vaše soužití bude vyvíjet, budeš-li toužit po něčem jiném, je-li to v rozporu s jeho představou.
Můžeš zkusit pečlivěji prozkoumat, jak žijí jeho rodiče.
Nezavidím Ti. A přeji hodně štěstí.
