Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jeste jsem zapomela.... kdysi mi jeden moudry clovek rekl, ze jako mama mam v zivote dve povinnosti at me to osobne stoji co stoji ,tak je musim splnit
1) vychovat sve deti
2) dat jim volnost k opusteni rodneho hnizda

Moniko nadechni se zhluboka a otevri si lahvinku . Dcera je normalni, naopak ji fandim, ty jsi kvocna na entou. Pocit prazdnyho hnizda a strach o dceru budes mit at se odstehuje dneska a nebo za 10 roku, stim nic nenadelas, to je soucasti byt mama. Bud rada,ze holka vi co chce a jde si za tim. Navic pokud pbude pracovat u manzela ve firme tak uz vubec nevidim problem, protoze 1)bude mit jisty prijem a tudiz neskonci na ulici a 2) budete mit prehled o jejich aktivitach, kdyz nic jinyho tak ze chodi pravidelne do prace a v jakym stavu.
Ptas se co my ostatni. Moje dcera v dubnu oslavila 19, presne pred tydnem odmaturovala, za tyden posila prihlasku na vysokou do mesta 120km od nas, takze bud privat (pokud si na nej vydela) a nebo koleje. Pokud ji nevezmou tak hodla pracovat a cestovat po svete a za rok to zkusit znovu. To by me zaimalo, jak bys na takove plany reagovala ty a pritom je to naprosto normalni.
A jen tak mimochodem v nasi generaci se bezne holky vdavaly a porizovaly mimco ve veku nasich dcer a svete div se, matky to prezily a strachy o ne neumrely

Ve dvaceti jsem byla vdaná a měla dítě. Holce se nedivím, že si chce vyzkoušet žít svobodně, když má tu možnost. Dnes se neutíká do těhotenství, ale takhle. Řekla bych, že bude v dobré společnosti a nic jí nehrozí. Taky by mohla chtít vyjet za hranice jako např. au pair....nebránila bych jí v ničem, jen jí to prospěje.

asi rozumín, co prožíváš - já to mám trochu jinak, ale pocity taky velmi smíšené, prvorozená příští rok maturuje a čeká ji studium v zahraničí - neumím si vůbec představit, že bude tak daleko - doted se zdržuje víceméně doma a s námi - okolnostmi dost nesamostatná - už jsem ukecala aspoň Evropu ... co bych dala za to kdyby se jen stěhovala ke kamarádce v našem městě

Pokud se ten byt nenachází někde na bojovém poli v Afghánistánu, nevím, v čem vidíte problém. Co si jako myslíte, že v tom bytě budou provádět - hromadné sexuální orgie, drogové dýchánky či co?

Obzvlášť pokud bude ještě pracovat v rodinné firmě, není se čemu divit, že 20ti letá holka nemá zájem trávit s rodiči 24 hodin denně.

Nedělejte z toho tragédii - no tak se občas opije, místo teplého jídla se bude živit rohlíkama se salámem, v pokoji nebude mít uklizeno. Nic tragického, já tak žila taky a újmu to na mě nezanechalo.

Kdyby šla na VŠ do jiného města a tam bydlela na koleji nebo v nájmu taky by jsi to viděla stejně? Já myslím, že sama sebe si moc idealizuješ, podle popisu jsi téměř dokonalá (až na to, že dcerce nevěříš, myslíš si, že je naivní až hloupá a bez Tebe nemá šanci, kontroluješ ji + paranoidní strach). Mě přijde normální, že dospělé děti po ukončení vzdělání vzlétnou a půjdou svoji cestou. Nezlob se, ale vyvádíš jak by dcera chtěla odjet do Arábie jako tanečnice s utkvělou představou jak si tam vydělá. Tohle mi přijde v pohodě, co by se jí asi tak mohlo stát co by se jí nemohlo stát doma? Když bude pracovat u manžela v práci tak ji denně uvidí a případně můžete zachraňovat, pokud o to bude dcera stát ( já myslím, že nebude ...). Hoď se do klidu, raduj se ze skvěle odvedené práce a pořiď si psa :-) :-) nebo jiný koníček. Neboj to dáte obě, hodně štěstí.

Moniko a v čem je vlastně problém? Plnoletá je, práci i bydlení má zajištěné, takže zamyslet se budeš muset spíš sama nad sebou

Ještě dodatek: bylo mi 18 a jeden den,kdy jsem opustila rodné hnízdo a odstěhovala se k mojí (tehdy) lásce a moje segra to samí,takže mě to nepřijde divný...dřív jsme mi 18ti letí,byli opravdu dospělí a taky se podle toho k nám okolí chovalo,dnes mi přijde,že i 20ti letí jsou považovány pořád za děti(viz.dnešní článek)

Ani nevíš Moniko,jakou si mi udělala radost napsáním tvého článku,žeto jde,vychovat z jedináčka samostatného rozumného člověka,který nechce vyset rodičům na krku a hned jak je to možné,jde do práce a živí se sám...moc vám gratuluju a vůbec bych se vámi o dcerku nebála,pokud je takhle rozumná už ve dvaceti,bude to jen a jen lepší

Modlím se aby moje děti byly v budoucnu jako tvá dcera.
Mě naopak děsí dvacetiletí a pětadvacetiletí (nemluvím už ani o třicetiletých) dětičkách co pořád žijou s rodiči.
Sama jsem žila sama od sedmnácti, měla spolubydlící a byly to krásné roky na které ráda vzpomínám.

gratuluju k samostatné svéprávné dceři

(nestěhuje se na Mars s agresivním alkoholikem, nechce se živit zpíváním na Karlově mostě, dělá dobře). Já sama jsem se osamostatnila podobným způsobem asi tři dny po opuštění školy.

Ty nevěříš ve svou výchovu? Pokud ano, tak věř i své dceři. Myslím, že Tě příjemně překvapí. A i kdyby se rozhodla vrátit, jistě jí dveře necháte otevřené, že?

Na tom není nic podivného, že se chce osamostatnit a žít svůj vlastní život, budíž jí naopak ke cti, že ihned chce pracovat a hradit si své životní náklady sama, získat i svoje vlastní životní zkušennosti. To že se bojíš pocitu tzv. opuštěného hnízda....je umocněno tím, že máš pouze jedno dítě. Najdi si koníčky a záliby a zbytečně nedumej o představách co vše by se jí mohlo přihodit, musíš v ní vidět již dospělého člověka sobě rovného a nikoliv tu malou tvojí holčičku. Určitě se budete stýkat a dobré vztahy jsou nadevše.