Neumím udržet korunu
Hodně se trápím jednou svou vlastností, se kterou bojuji celé roky. Bezúspěšně. Strašně ráda totiž nakupuji. Cokoli. Jídlo, oblečení, doplňky do domácnosti, různé tretky. Ze všeho, co si pořídím, mám velkou radost a těším se z toho. Bohužel, tato má neřest leze poměrně dost do rodinného rozpočtu a manžel se na mne oprávněně zlobí. Chápu ho a jsem si vědoma, že chyba je na mé straně, ale to nákupní šílenství je silnější než já.
Jakmile mi na účet dorazí výplata, jsem jako utržená z řetězu. V ten okamžik se cítím velice bohatá a jdu si dělat radost po obchodech. Výsledkem je, že nejpozději do týdne jsou mé peníze fuč. Sice se z nich zaplatí nájem za byt a poplatky, ale to je vše. Zbytek doslova rozfofruju za spoustu nepotřebných zbytečností, které jsou v drtivé většině k ničemu. Sice se z nich chvíli raduji, ale brzy upadnou v zapomnění a jsou nahrazeny dalšími úlovky.
Muž už zuří. Z jeho výplaty se kromě nájmu platí vše ostatní: jídlo, ošacení, pojistky, kroužky a oblečení pro děti, dovolené… Moc se na mne za mou marnotratnost zlobí a pokaždé, když přijdu domů s něčím novým, máme tichou domácnost.
Nevím, co s tím. Jsem plná dobrého předsevzetí, že tento měsíc své úchylce nepodlehnu a obchody budu míjet bez povšimnutí, ale jakmile vím, že na účtu jsou peníze, je to, jakoby mě svrběly, dokud je všechny neutratím. Manžel přišel s nápadem, že tedy budeme mou výplatu posílat na jeho konto a on bude držet rodinnou kasu, ale tenhle nápad se mi nelíbí a bráním se jeho uskutečnění. Představa, že bych neměla možnost disponovat vlastními penězi a musela si mu o každou korunu říkat, je pro mne doslova děsivá.
Možná nejsem jediná, kdo má podobný problém. Dá se s tím nějak bojovat a tuto závislost se odnaučit, nebo jsem, jak tvrdí manžel, ukázkový případ pro psychiatra?
16.8.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 74 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Neumím udržet korunu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Grainne: souhlasim.Pokud to funguje takhle, je nejlepsi posilat penize k manzelovi. Kdyz se pani neumi krotit.
To jste opravdu ukázkový případ pro psychiatra, to je děs taková ženská, co se neovládá a vše rozfofruji, vůbec se manželovi nedivím , že zuří. Opravdu jediné řešení léčit se a odebrat dispozici peněz, dostane denně 50Kč na nejnutnější a kau povede manžel. Třeba se po léčení a zásahu odborníka vzpamatujete natolik, že budete moci disponovat větším obnosem.
Manžel přišel s nápadem, že tedy budeme mou výplatu posílat na jeho konto a on bude držet rodinnou kasu, ale tenhle nápad se mi nelíbí a bráním se jeho uskutečnění. Představa, že bych neměla možnost disponovat vlastními penězi a musela si mu o každou korunu říkat, je pro mne doslova děsivá.
No a na tohle jsi přišla jak?
To je takový hezky ukřivděný výkřik, který ovšem dost nekoresponduje se situací.
Ten by byl na místě v případě, že ve vztahu žijí dva zodpovědní jedinci, schopní nést zodpovědnost za finanční stav domácnosti, ale to ty rozhodně nejsi, požadavek přenést zodpovědnost na toho, kdo to zvládne, je na místě a je oprávněný.
S takovým člověkem je totiž dost riskantní žít, protože život není vždycky jen procházka růžovou zahradou a v případě, že dojde ke snížení příjmů, je člověk jako ty neúměrnou zátěží, která dokáže rodinu stáhnout pod vodu dřív, než se stihnete rozhlédnout, co a jak. Zvlášť v této odbě je riziko reálné.
Na tvém místě bych si hodně rychle přestala foukat na bolístku, pokud je to třeba, ani vyhledat odbornou pomoc není od věci, už to je známkou snahy o zodpovědný přístup a do doby, než to zvládneš, je jediné řešení - peníze z dosahu.
Teda lidi, zasnu. Evidentne jsem si vybrala spatný obor, kdyz koukám jaké "kapesné" doporucujete nechat si sama pro sebe, predpokládám, ze stejnou cástku má i manzel sám pro sebe, fakt zasnu. A to jsem si myslela jak nemám fantastický plat
Můj manžel má podobné sklony. Sice, podle toho, co popisuješ, na tom není zase tak zle, peníze na účtu ho nechávají alespoň trochu chladného, ale jakmile má peníze u sebe, jako by ho v té kapse pálily. Nejedná se mu o to, kupovat něco jen pro sebe, třeba koupí něco mně, ale o to nejde, prostě, když je má u sebe, utratí je.
Je si toho vědom, že je špatný hospodář, tak to řeší tak, že si na účtu nechá na alimenty a asi dva tisíce pro svoje drobnosti a zbytek přepošle na můj účet. Ví, že tam budou v bezpečí a když budou potřeba na něco nestandardního, vždycky budeme mít rezervičku.
Já sice nejsem nějaký halířek, ale nekupuji zbytečné krámy
Okamžitě, když přijde výplata, tak si převeďte peníze k manželovi a nechce si tak 3 tisíce na měsíc. To už by pak manžel zuřit nemusel. Obávám se, že když budete nadále pokračovat v tom, co dnes, tak manžel podá žádost o rozvod. Teda já bych to na jeho místě udělala. Musíte myslet i na budoucnost. Z čeho budete platit jídlo a nájem, když manžel či vy přijdete o práci a druhý onemocní? Vždy musíte něco odkládat, kdyby se něco stalo.
A udělejte to zavčasu, než se rozpadne vaše manželství.
Sevenofnine: Spousta ženských visí na chlapovi (samozřejmě nemyslím tím období mateřské a rodičovské), ale je to druh upírství, kdy jeden má na starosti vše a druhý si jen pořád dělá radost.
Tak si nechte na měsíc 3-5 tisíc a ostatní pošlete manželovi, který beztak platí vše a dojděte si k psychologovi, jste závislá.
Převést většinu peněz na manželův účet a pro sebe si nechat jen malou část, kterou lze použít na uspokojení nakupovací touhy. Žádné jiné řešení mě nenapadá. Kromě psychiatrie.
modroočka: platit v hotovosti ji nepomuže, ona prostě ví, že ty peníze má ... a neudrží je na účtě ... tohle je závislost jako každá jiná ... hlavně aby si nezačala pujčovat na "úžasné" věci ... určitě si už 100x říkala, dnes budu silná utratím je 1000,- a půjdu domů ... mám takovou kamarádku, pokud má korunu na účtě není schopná přestat nakupovat. Teď má zřízený internet banku a hned v práci jak zjistí, že má peníze na účtě, je až na 1200,- převede na manželův ... kam nemá přístup ... takže za blbiny utratí 1200,- manie se nasytí a všichni jsou spokojeni ...
vzhledem k tomu, že jsi schopná neutratit peníze na nájem tak si na účet dej trvalý příkaz a převeď větší část peněz k manželovy (alespoň 80%) ... zbytek pokud utratíš tak už nebude taková hrůza ...
Mě osobně by hanba fackovala kdyby mě měl živit chlap, co živit vydržovat ... a, že nedokážu ani zabezpečit děti :-(, vyset na někom jak balvan, no hlavně, že máš vlastní peníze ... kdo chce kam ... ten si bude říkat samoživitelka ...
Zkus ještě jednu variantu: vyber si tolik peněz, které chceš utratit, aniž by ses trápila tím, že jsi jako malá holčička.
A plať pouze v hotovosti. A to, co zůstane v bance, to bude třeba na něco krásného, co si naplánuješ sama a manžela tím příjemně překvapíš.
Pokud toto nezvládneš, je potřeba se sebou něco dělat.
Tvoje utrácení lze astrálně vysvětlit takto: Ty jsi jako "molekula", která s příchodem peněz na konto ihned vysílá své atomy do obchodů. A protože nemůžeš být jen častečná, ihned za těmi svými atomy běžíš, aby ses zkompletovala a utrácíš za cokoliv.
Tím že si svoji slabost uvědomuješ, jsi ve veliké výhodě.
Takto podléhají svým slabostem lidé, kteří hrají automaty, jdou s kamarády na pivo atd ... a časem je z toho závislost obrovská.
Přeji Ti hodně štěstí a sil. Neboj se, zvládneš se.
Ano, ukázkový případ pro psychiatra. "Představa, že bych neměla možnost disponovat vlastními penězi a musela si mu o každou korunu říkat, je pro mne doslova děsivá." - a to vám to není hloupé, že je všechno na manželovi? Že vás všechny živí, zatímco vy vyhazujete za blbosti? Co kdyby onemocněl a nemohl vydělávat, nebo přišel o práci, co byste dělala pak? Šup se léčit, včera bylo pozdě.
Nerada to říkám - buď psychologa nebo psychiatra nebo se nikdo nebude divit, že od tebe manžel odejde. Jinak: nechej si posílat peníze na manželův účet a domluv si s ním "kapesné", které ti z něho pošle na tvůj účet. Podívej se, jestli nemá tvůj muž svatozář, protože já bych s mužem, který by s penězi zacházel jako ty nežila ani rok