Mám podezření, že zeť bije mou dceru
Mám třicetiletou dceru, je vdaná, s manželem mají dvě děti. Já sama jsem již vdova a žiji sama. V posledních dvou letech mám čím dál větší podezření, že je má dcera fyzicky týrána svým manželem. Když jsem se jí na to zeptala, důrazně to popřela a odmítala se o tom bavit. Nevím, co mám dělat.
Manžel mé dcery je hodně temperamentní a nervní. A taky cholerik. Startuje tak zvaně na první našlápnutí. Vždycky mi to na něm vadilo, ta jeho neschopnost se ovládat. Jakmile není po jeho, okamžitě řve, tříská do stolu a vynucuje si prosazení svého názoru za každou cenu. Něco takového bych nesnesla, dcera to nějak zvládala a patrně stále zvládá.
Před dvěma roky jsem si všimla modřiny na její ruce. Nekomentovala jsem to, napadlo mne, že se uhodila. Po nějakém čase jsem viděla další modřiny, dokonce na krku. To už jsem se zeptala, ale dcera to zamluvila a mávla rukou.
Od té doby ji pečlivěji pozoruji a mé podezření, že je týraná, hraničí téměř s jistotou. Není možné, aby dospělá žena, která pracuje v kanceláři a nedělá žádný sport kromě občasného plavání, měla tak často na svém těle stopy po nějaké fyzické újmě. S postupujícím časem je to u ní čím dál častější, jednou měla dokonce i tmavé brýle a vymlouvala se na zánět spojivek.
Sedla jsem si s ní a zkusila promluvit na rovinu. Snažila jsem se jí říct, že jsem její máma a vždycky budu stát při ní, že přede mnou se nemusí stydět, ať mi všechno řekne. Nabídla jsem jí i možnost přestěhování i s dětmi ke mně, včetně finanční podpory. Všechno odmítla, prý slyším trávu růst, ona i děti jsou prý v naprostém pořádku. A vysloveně mi zakázala na toto téma hovořit, natož si promluvit s jejím manželem.
Na venek se tváří, jako že se nic neděje, ale já vím, že to u nich úplně v pořádku není. Trápí mne, že odmítá mou pomoc, že se ani mně, jako své mámě, nesvěří. Jsem z toho nešťastná a bezradná. Strašně bych ji chtěla nějak podpořit, jenže nevím jak. Proti její vůli nemůžu udělat vůbec nic, ještě by se to mohlo otočit proti mně. Mám o ni strach, i o vnoučata, která jsou ještě malá, obě chodí do školky.
18.5.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 75 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám podezření, že zeť bije mou dceru
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
a ještě něco - to že je cholerik není důvod k tomu, aby někoho mlátil - a cholerik nestartuje na první našlápnutí, cholerik obyčejně čeká na poslední kapku, bouchne a pak je zas klid, je fakt, že ty výbuchy se mohou lišit člověk od člověka, ale není to zas až tak, jak to paní popisuje. A že to dcera snese - no asi ví, že až se vyhuláká, tak je s ním normální řeč 
On jen ten, kdo zažil cholerický výbuch si myslí, že cholerici jsou mlátičky a vzteklouni.
.JPG){kind=avatar}
Jadvinka: A pak jim do konce života platit výpalné
. Není tak snadné zaplést se s takovým póvlem. To se snadno řekne. Kromě toho není jisté, že ji muž bije. My matky občas vidíme věci, které ani nejsou pravda. A na druhou stranu občas nevidíme, co vidí všichni ostatní.
Riki: 
taky pravda - nehledě na to, že i ty modřiny může mít klidně přirozenou příčinu - já mám problém s krevníma destičkama, třeba, proto jsem pořád samá modřina - ale taky se to nedá svádět na neoblíbeného zetě
.gif)
a je tu ještě jedna možnost,ale zavání to paragrafama.Zaplatit nějakým dvěma rusky mluvícím spoluobčanům 
aby mu pořádně rozbili držku,aby věděl jaké to je 
Markýza: mohla. Ale zánět spojivek není tak dramatický, a nedá se přišít na triko neoblíbenému zeti. 
sharon: no, chlapi nejsou úplně blbí, řeči o doktorech by prohlídnul snadno, a kdyby to opravdu byl člověk, který nemá zábrany, tak je to riziko mu vykládat cokoli, aby se situace ještě nezhoršila.
a taky nechápu, proč by jako nemohla mít zánět spojivek???
ješt mě napadlo jít na to z jiné strany
říct, že by si měla nechat udělat rozbor krve, že je asi něco špatně, když má modřiny...
ty se dělají i při užívání analgetik...např...
.gif)
Riki: já to ale psala jinak...............
sharon: fajn. Ty si promluvíš se zeťem, a on, ranař, který mlátí svou ženu, dojde domů a "Cos to vo mně napovídala svý matce?!? Ještě jednou mě bude votravovat s takovejma kecama, a víckrát k ní nepůjdeš, abys vo mně roznášela nějaký drby! A tady máš, aby sis to pamatovala..." a holka bude mluvit o štěstí, když z toho budou jen modřiny. To bys jí moc posloužila...
já jsem taky samá modřina - sedím v kanceláři a kromě posilovny nepěstuju žádný sport - prostě mi stačí, když mi někdo silněji sevře ruku - a ani to nemusí být s úmyslem ublížit mi - a mám modřinu.
a jinak - pokud dcera nebude sama chtít, tak vaše vměšování spíš situaci zhorší. Stačilo jí říct, že jste její matka a aby nezapoměla, že se má kam obrátit, když bude potřebovat pomoct. Jinak budete ta špatná vy!
Bellana: asi nic, jen promluvit s tím zeťem jak už jsem psala...neměla bych klidný spaní....
sharon: Ale co bys s tím mohla dělat? Unést dceru s dětmi a nepustit je ze svého bytu? Jít za zetěm a nabančit mu? Nebo jen pohrozit prstíkem? Poslat tam policajty? To těžko, když to dcera popírá. Nevidím jinou možnost než nabídnout pomoc, třeba opakovaně, ale ne při každé návštěvě. To by pak nemusela vidět ani dceru, ani vnoučata.
Jste skvělá matka (moje by mi řekla, že si za to můžu sama a koho jsem si to našla), myslím, že jste udělala maximum, snad se to časem nějak vyvine 
Kočkomilka: něco podobnýho jsem psala níže.....
