Mám podezření, že zeť bije mou dceru
Mám třicetiletou dceru, je vdaná, s manželem mají dvě děti. Já sama jsem již vdova a žiji sama. V posledních dvou letech mám čím dál větší podezření, že je má dcera fyzicky týrána svým manželem. Když jsem se jí na to zeptala, důrazně to popřela a odmítala se o tom bavit. Nevím, co mám dělat.
Manžel mé dcery je hodně temperamentní a nervní. A taky cholerik. Startuje tak zvaně na první našlápnutí. Vždycky mi to na něm vadilo, ta jeho neschopnost se ovládat. Jakmile není po jeho, okamžitě řve, tříská do stolu a vynucuje si prosazení svého názoru za každou cenu. Něco takového bych nesnesla, dcera to nějak zvládala a patrně stále zvládá.
Před dvěma roky jsem si všimla modřiny na její ruce. Nekomentovala jsem to, napadlo mne, že se uhodila. Po nějakém čase jsem viděla další modřiny, dokonce na krku. To už jsem se zeptala, ale dcera to zamluvila a mávla rukou.
Od té doby ji pečlivěji pozoruji a mé podezření, že je týraná, hraničí téměř s jistotou. Není možné, aby dospělá žena, která pracuje v kanceláři a nedělá žádný sport kromě občasného plavání, měla tak často na svém těle stopy po nějaké fyzické újmě. S postupujícím časem je to u ní čím dál častější, jednou měla dokonce i tmavé brýle a vymlouvala se na zánět spojivek.
Sedla jsem si s ní a zkusila promluvit na rovinu. Snažila jsem se jí říct, že jsem její máma a vždycky budu stát při ní, že přede mnou se nemusí stydět, ať mi všechno řekne. Nabídla jsem jí i možnost přestěhování i s dětmi ke mně, včetně finanční podpory. Všechno odmítla, prý slyším trávu růst, ona i děti jsou prý v naprostém pořádku. A vysloveně mi zakázala na toto téma hovořit, natož si promluvit s jejím manželem.
Na venek se tváří, jako že se nic neděje, ale já vím, že to u nich úplně v pořádku není. Trápí mne, že odmítá mou pomoc, že se ani mně, jako své mámě, nesvěří. Jsem z toho nešťastná a bezradná. Strašně bych ji chtěla nějak podpořit, jenže nevím jak. Proti její vůli nemůžu udělat vůbec nic, ještě by se to mohlo otočit proti mně. Mám o ni strach, i o vnoučata, která jsou ještě malá, obě chodí do školky.
18.5.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 75 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám podezření, že zeť bije mou dceru
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Riki: dobrá -rozumná matka.A jak bys žila dál ,kdyby ji zabil?Vědělas a nic si neudělala
Dcera vtobě má oporu, má kam jít. Ale určitě to pro ni není jednoduché...Abys získala jistotu, že je to tak, jak si myslíš, jdi na to přes děti, ty řeknou všechno.
Nedovedu si dost dobře představit, že muž bije ženu a ta si to nechá líbit. Kdyby šla se svými modřinami k lékaři a následně na policiii, byl by její manžel trestaný.
Už v zájmu dětí bych s tím něco dělala, protože do budoucna je pro ně moc důležité,jak se k sobě rodiče chovají.
"Proti její vůli nemůžu udělat vůbec nic" - správně, rozumná matka. 
Jakkoli je to těžké, skutečně proti něčí vůli bychom nikdy nic dělat neměli, ani jsme-li přesvědčeni, že pácháme dobro. Dotyčný to může vidět zcela jinak.
orinka: co je hůř?Až ji přizabije nebo dokonce zabije?Je toho plná televize anení týdne aby se to nedělo
chudák holka,děti a vy taky,protože se musíte dívat na to,že vaše dcera je týraná a ikdyž by jste ji chtěla pomoci ona to odmítá.Je zvláštní,že vnoučata mezi řečí nic nepoví.
Zkusila bych taky nějak mezi řečí -když bude vchodná situace navodit řeč -třeba tatínek má určitě maminku rád a nikdy by ji nebil že?Neuhodit na ně přímo,jelikož pokud to mají zakázané tak budou zapírat.
Vím jaké to je,moje dcera taky dlouho zapírala,že ten její je na ni hodný,ikdyž to tak nebylo.Naštěstí přišla chvíle a včas pochopila,že takto žít nechce natož mít s takovým člověkem děti a rozvedla se.
.jpg)
A co děti, ty modřiny nemají ? Když bije ženu, tak občas přiletí rána i dětem. Nebo ty modřiny má právě proto, že děti brání . Nech ji " otevřená vrátka " . Děti ti na hlídání nedává ? Ty to taky dokáží "vykecat" při hře- stylu hry ... Tak to přece dělahí psychologové - kresby, hra .....
Těžko někomu pomoci, když pomoc odmítá......ale alespoň o vaší možné nabídce na pomoc ví a až uzraje čas muže jít přijmout. Už to vědomí, že má kam jít a pochopení je cenné.
orinka: Ale chtělo by se to zeptat dětí nějak oklikou. Třeba co dělají večer, když táta příjde, jestli často křičí atd. Taky pokud jsou děti zaražené, tak tam něco nehraje. Vím, že ženy jsou na těch svých tyranech závislé, ale měly by si uvědomit, že ony na rozdíl od dětí, můžou z pekla pryč a že pokud od tyrana neodejdou, nesou vinu na psychickém nebo i fyzickém týrání dětí taky.
Bohužel nemůžete dělat vůbec nic. Jen bych jí řekla, že pokud je tomu tak, že ji fyzicky nebo psychicky týrá, že tím ubližuje svým dětem, už jen tím v čem musí vyrůstat. Šla bych na to přes děti.
počkat, až co řeknou děti, ale neptat se jich, vyzradily by mámě, že ses ptala. Případně počkat, až bude hůř a dceru to donutí jednat.
.jpeg)
Bože to je smutné
sallie - 18.5.2011 3:30 - ono svěřit se s takovou věcí asi není lehké.
No, jestli bije ji,bude za chvíli bít i děti,jestli už to teda nedělá teď. Tvoje dcera nutně potřebuje pomoc a sama si o ni neřekne. Zkusila bych linku bezpečí,tam určitě dokáží poradit jak zjistit pravdu a jak pomoci, protože pokud to je tak si myslíš,jsi asi jediná, kdo pomoci může. Taky bych nenechala trápit svoje dítě
Když můj první manžel začal hrát automaty a mí rodiče na mě taky poznali, že se trápím, taky jsem jim to neřekla, Prostě jsem se styděla. Stejně by mě v mé situaci nemohli pomoct, tak jsem jim nechtěla přidávat starosti. Řekla jsem jim to, až jsem jim to až v den, kdy jsem se rozvedla. Bylo mě v té době taky 30 let a měla jsem 2 malé děti. Možná se dcera taly stydí za manžela a nechce Vás trápit. Když se bude stále vyptávat, bude to jen horší. Teď už mám taky děti velké a vím, že si taky problémy řeší sami a moc se jim nelíbí, když se ptám. Ve Vaší situaci bych dceři nabídla jen pomoc, že si např. budete k sobě brát často děti, že může kdykoliv přijít atd, ale asi bych se nevyptávala,ikdyž vím, že Vás to moc trápí. . Pokud bude chtít, tak Vám to sama řekne. Když si vzpomenu na tu dobu, kdy jsem měla já problémy, tak se mě taky nelíbilo, když se mě naši stále ptali, co se děje a raději jsem k nim nejezdila, abych nemusela stále lhát a dívat se jim do očí.
zopakuj nabídku, že může k tobě - a vypusť to, že ti musí něco říkat nebo vysvětlovat. Nebyla jsem v tak blbý situaci jako tvoje dcera, ale to, že mi rodiče nechali otevřené dveře a NA NIC se neptali a nemusela jsem jim nic vysvětlovat, to mi pomohlo hrozně moc... návrat svým způsobem podmíněný tím, že se člověk musí zpovídat a vysvětlovat, je hrozně těžký.... takže zkus to ještě takhle... bez těch podmínek (i když tobě to jako podmínka nepřijde, tak finální výsledek je, že chceš, aby se ti dcera svěřovala) to pro ní bude přijatelnější.
A až se trošku vzpamatuje sama, třeba bude schopná o tom s někým mluvit.
A co zkusit zavolat na nějakou odbornou linku, třeba Bílý kruh bezpečí. Tam mají zkušenosti, co by se případně dalo ještě podniknout.
Ona ať si to snáší, když má pocit,, že by měla, ale co děti?
Udělala jsi všechno, co bylo v Tvých silách. Jediné, co ještě můžeš přidat, je narušená psychička dětí (pomočování se apod.). A až dcera uvidí i toto u dětí, možná se teprve bude chtít odstěhovat. Můžeš jen doufat, že to nebude horší.
Bohužel více se dělat nedá, jen čekat... musím dodat, že jsi báječná matka a babička, která vidí, chceš pomoci a jsem si jistá, že jsi obrovskou její oporou.
