Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak teď jsem si přečetla komentáře a vidím, že mám stejný názor a výchovný postoj shodný s Lindou. Myslela jsem si, že nás bude víc, kteří neschvalují jakékoli šmejdění v cizí skříni a obzvlášť před Vánocemi.

Nečetla jsem komentáře pod sebou, tak to tu už třeba někdo zmínil, ale určitě bych nedělala, že o tom nevím, Naopak bych dětem řekla, že o tom vím a že jestli si uvědomují, že už další překvapení nebude, když si dárečky vyštrachaly a prohlédly. Mně maminka hned, když jsem se dozvěděla o neexistenci Ježiška řekla, že dárky schovává ve své skříni. Pokud nechci být překvapená,ať si dárky hledám, ale, že se sama připravím o to nejhezčí, o překvapení. A věřte, že jsem nikdy nehledala a to těšení bylo krásné. Stejně jsem to udělala i u svých dětí a musím říct, že také nechtějí přijít o překvapení, tak neštrachají. Váš manžel má pravdu, asi bych jim už nic jiného nekupovala. Chápu, že tím, že dárky našly dřív, připravily o radost i Vás. Vždyť všichni čekáme na ta rozzářená očka našich dětí, ale tím, že budete dělat mrtvého brouka a ještě dokoupíte další dárečky, tím Vaším dětem službu neuděláte, naučte je těšit se a čekat. To je pro další život také důležité.

sevenofnine: Proč kult dítěte? Ona by to Lída udělala i pro sebe, jak psala Linda, aby o Vánocích viděla ty překvapené dětské oči.

Mně se docela osvědčilo pár malých dárků schovat různě po pokoji, takže i když pod stromečkem už nic není, pořád to ještě neznamená úplný konec, děti prohledávají pokoj a sem tam něco dalšího najdou. Rok od roku jsou důkladnější , ale i tak něco objeví až za pár dní, to je pak radosti (no to původně vzniklo jako nutnost, když balíček od dědy nedorazil včas).

Tak třeba by se dala nějaká nová maličkost taky odložit až na druhý den.

Verera: já bych jim některé dárky nedala a to by pak čuměly, že to tam bylo a pod stromem to není. a ty dárky bych jim dala třeba k narozkám nebo tak

souhlasím s vaším manželem. z vlastní zkušenosti musim říct, že jsme s bratrem takhle šmejdili jednou dvakrát. našli jsme třeba jeden dva dárky a pak jsme, právě z důvodu připravení se o překvapení, toho nechali. kdyby nám mamka koupila další dárky za naší debilitu, tak bysme se nepoučili a dělali to dál. takže asi tak. a nebo si ty dárky schovejte někde u přátel, u rodičů a tak, aby je děti nenašly

Já souhlasím s tvým manželem. To je problém vašich dětí, že se samy připravily o překvapení. A není to nic, na co by se umíralo. Kupovat kvůli tomu další dárky mi připadá velmi nevýchovné. Naopak bys měla dětem vysvětlit, že hrabat se v cizích věcech, byť tam hledám domnělý dárek pro sebe, je neslušné a nedělá se to. Co když ty dárky ani nebyly pro ně?
Takže já bych to možná dokonce udělala přesně opačně. Schválně bych ty nejlepší dárky pod stromeček nedala. Aby dětičky pochopily, že něco udělaly špatně. Samozřejmě bych je potom přinesla taky, ale až po rozbalení všech ostatních.
Nám přesně tohle jednou rodiče provedli, když zjistili, že jsme se v dárkách hrabali. To zklamání, když jsme ty nejlepší věci, na které jsme se tak těšili, nenašli! A ta radost, když nám je pak rodiče přece jen přinesli! Od té doby už jsme nikdy dárky předem nehledali.

Já jsem nehledala, protože mi to nestálo za to - pod stromeček jsme dostávaly se sestrami penál, punčocháče, výchovnou knížku... Jen jednou mi dala ségra kytaru a to jsem málem radostí vybourala panel.

U syna tomu předcházím tím, že ihned všechno balím.

nezlob se Lído, ale tenhle kult dítěte se mi protivý, nech je nést důsledky jejich chování to jim dá do celého života víc jak jakýkoliv dárek ...
my jako děti taky hledali, ale osobní prostory (skříně, peřináč, stůl) jsme vynechávali. Ani moje děti (6a3) by si nikdy nedovolili hrabat se v mých věcech ... a mě by nenapadlo porušovat jejich soukromí ...

Rodiče to jednou vyřešili tak, že ten NEJ dárek, který jsem si moooc přála pod stromeček nedali a nechali mě chvíli dusit než mě navedli na jinou skrýš. Měla jsem pak stejnou radost že jsem ho dostala jako kdybych ho objevila pod stromečkem -))

Jako malá jsem dárky taky hledala, jestli to naši někdy zjistili nebo ne, to nevím, ale spíš si myslím, že ano. A byla to moje volba, já jsem se dobrovolně připravovala o překvapení... nemyslím, že by bylo správné dětem ještě něco dokupovat, co když už se fakt těší na to, co našly? A jestli ne, tak už s tím jsou aspoň smířené....

nic nekupovat - ať pochopí důsledky svýho chování. Chtěly to vědět - tak to ví.....

Neřekla bych jim, že vím, že se hrabali v mé skříni. Nic dalšího by nedostali. Naopak, asi bych něco z toho schovala na jindy. To by teprve bylo překvapení. Děti jsou od toho, aby hledaly dárky, ale taky musejí poznat, že pak nebudou mít pod stromečkem překvapení. Ale záleží na věku dětí. Pokud je jim méně než deset, asi by se tam nějaká opravdu malá drobnost navíc objevila výměnou za něco z toho, co už našly. Jsem matka Herodeska.

Nic nedokupovat. Ať si snědí, co si nadrobily. A že budou pod stromečkem zklamané? Neměly hledat dárky, zvědavost se nevyplácí...
Nikde jsem nevyčetla, jak jsou dítka staré, ale asi bych jim jasně řekla, že vím, že šmejdily a že se připravily o kouzlo překvapení.
No a příště dárky líp schovat, popř hned balit. Já je mám v kufrech na zámek...

Jako děti jsme s bráchou samozřejmě hledali po bytě dárky a našli....Pak jsme museli předstírat údiv nad něčím,co už jsme viděli...Ovšem nemohli jsme si pomoct,zvědavost byla silnější...a zklamání nad tím,že jsme nedostali,to co jsme si přáli dostat (byli jsme dost chudí a 4 děti),bylo někdy velké a pamatuji si to dodnes.Taky se stávalo,že máma tak dobře něco schovala,že se to našlo až za půl roku,i déle (měli jsme velký byt).Našim dětem jsme od mala říkali,aby si napsali Ježíškovi,a snažili jsme se, pokud to šlo,jim to i koupit .

mashanka: Přesně! To jsem i kdysi udělalaA bylo to fakt překvapení...