Zrádný úplněk
„Tak kam dneska vyrazíme?“ Daniel má v hlase lásku i naléhavost. V jeho očích vidím i nedočkavost. „Tak prosím..."
„Ne, Danieli, víš, že když je úplněk, nikam nechodím. Mám tě ráda, ale výjimku neudělám ani kvůli tobě.“
„Prosíííím!“ Jeho hlas nabyl ještě větší naléhavosti a oči mu zesmutněly.
„Ne, opravdu nikam nejdu. Zavřu se do pokoje a budu se učit. Ostatně když uděláš totéž, bude to, jako bychom byli spolu.“
„Tak tedy ahoj zítra,“ rozloučil se se mnou krátkým polibkem. Od domovních dveří jsem pozorovala, jak odchází se svěšenou hlavou. Tak ráda bych ho zavolala zpátky, ale už pro naši lásku to nemohu udělat. Ach, Danieli, kdybys věděl!
Jeho vytáhlá postava zmizela za rohem. Jdu skutečně domů, a jak jsem mu řekla, zavírám se do pokoje a rozkládám po stole učení. Zatáhnu závěsy a rozsvítím si stolní lampičku. Zaberu se do složitých matematických příkladů, takže ani nepozoruji, že se začíná stmívat.
Zvednout hlavu od knížek mě donutí teprve hlad. Nebo to byl ten podivný neklid, který na mě sedl? Zvednu se, odhrnu závěs a zadívám se naproti do TOHO parku. Trochu mrholí a vysoké smrky vypadají, jako by plakaly. Začínají se rozsvěcet pouliční lampy. Po obloze se povalují těžké mraky.
„Fíííííí, fííííííí!“ rozezní se zvenčí můj a Danielův smluvený signál. Ale ne! Proč dneska přišel? Jsem hloupá, kdybych si nestoupla k oknu, mohl si myslet, že třeba nejsem doma. Tak tedy dneska... Uklízím učení ze stolu, knížky mi padají z třesoucích se rukou. Pak jen lístek mamce a taťkovi. ŠLA JSEM S DANEM, VRÁTÍM SE POZDĚ! ... Nebo vůbec ne. Kdo ví?
Přes mikinu si obléknu bundu a sbíhám po schodišti. Víc než kdy jindy si všímám poškrábaného, rozviklaného zábradlí a odrolených pískovcových schodů dole. Když hledám vypínač, rukou sjedu po poškrábané zdi. Těžké dveře v průjezdu jdou špatně otevřít, musím do toho vložit všechnu sílu. A už jsem na chodníku.
Daniel mi jde naproti, vyhýbá se kalužím a v šeru vidím, jak mu září oči. I ten déšť ustává a mraky se začínají trhat. Daniel mě objímá a vede mě přes ulici do TOHO parku. Hned za prvními stromy mě začne dychtivě líbat a já mu to trochu nesměle oplácím. Z hloubi parku se ozve táhlé, bázlivé psí zavytí. Je to ošklivý zvuk, při němž běhá mráz po zádech.
Trochu se otřesu, ale Daniel mě k sobě přivine. „Snad se nebojíš? Vždyť jsi tady se mnou.“ Přitáhnu Dana k sobě, studené ruce mu vsunu pod rozhalenou košili a cítím to teplo holé kůže a jeho vůni. Snažím se nevnímat, co se začíná dít. Přestalo pršet a na obloze se ukázala světlá mezera mezi mraky. Pomalu se sune do míst, kde by právě teď měl být měsíc.
Kousek stříbrného srpečku vykoukne a paprsek se rozlévá mezi temnými obrysy stromů. Snažím se Dana postrčit za velký keř, ale on stojí pevně na cestičce a nemíní uhnout. A pak zasáhne paprsek i mne. Jsem zoufalá, přesto se to začíná dít. Je to velká a rychlá proměna a já jí nemůžu zabránit, i když bych tolik tolik chtěla.
Do paží se mi vléva síla a z dlaní, které ho před chvílí něžně hladily, se staly dravčí pařáty. Pak můj mozek ovládne ta temná síla, které nemůžu zabránit.
Dan vykřiknul, když se moje spáry bolestivě zabořily do jeho zad. Jeho zářivé oči ztmavly. Hrůzou a poznáním. Je mi strašně, ale 
nemůžu už ničemu zabránit. Jsem zuřivý netvor. Cítím, jak se moje oči zalévají krví. Zuby se mi mění ve zvířecí tesáky a to štíhlé, krásné, milované tělo se přede mnou mění ve změť cárů, páchnoucích krví. Rybí oko měsíce zalije děsivý výjev studeným světlem a mně z hrdla vytryskne hrubé, vítězoslavné zavytí. Jsem netvor a právě jsem stvořila další zrůdu.
*
Je teplá letní noc a v šeru stromů se k sobě tisknou dvě postavy, chlapec a dívka. Na obloze vyšel kulatý, medově žlutý měsíc.
"Miluješ mě, Dane?" zeptala se nesměle.
16.11.2007 Rubrika: | Komentářů 79 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Zrádný úplněk
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Meryl: přednáší a zanáší 
Meryl: správně klidně zkritizivat a né říci že je to defacto špatný člověk
Mě teďka napadla krátká povídka :
O tej strašnej události v hostinci Esplánáde!
K posteli se plíží tiše
jako puchejř jeho stín
devče hrůzou sotva dýše
Už ji hodil na svůj klín !
A vinouc je k ní pohlíží
běda,běda děvčeti
on jí však neublíží
chce se zbavit prokletí!
Tu slyš kohout zakokrhá
snídaně má prý přijeti
princ Jiřík se z postele zvedá
na mladé líci slzy dojetí .
Vstávej lásko jídlo je tu
chtěl bych ti podat županu
však místo dívky mladé
má vedle sebe Zuzanu!
Mladosti Jiřího štěp
přelomil se v půli
to mu asi pravice
učinila zvůli. 
.gif)
Čárina: 
jojo a zpívá si: Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit...
Ota: a proč by nemohl být kritizován kritik? Když může kritik něco kritizovat, může někdo zkritizovat i jeho kritiku.
Čárina: hned dvě 
a správně je vedle monitorů
.jpg)
Ota: ty asi budeš mít vedle monitoru velký zrcadlo, zdrcadlo, že jo ?
Meryl: jo to jsi udeřila Otou o hlavičku .... mě jen přišlo divný kritizovat kritika za přísnou kritiku .
Nezapadl bych protože já jsem "pan hodný"
Ota: každej máme rád něco jinýho. Já si zase třeba radši dělám vlastní názor. Na film, knížku, divadelní představení. Buď mě to osloví, zaujme, nebo ne. A v tom případě mi nepomůže ani když si od někoho "moudrého" přečtu, jak to mám chápat a jak tomu mám rozumět. Buď se mi to líbí, nebo ne. Docela dlouho jsem se pohybovala mezi lidmi takto střelenými
a musím říct, že poslouchat někdy ty intelektuálské kecy bylo nad mé síly. Ale ty bys mezi ně zapadl..to nemyslím ve zlém, každý jsem nějaký. Ale jak tě tak čtu, ty se taky hooodně rád posloucháš... 
a ještě se musím opravit Darina a né Danuše Křivánková 
Qwea: mě až teď napadlo, že jsem jí to mohl poslat přes vzkazy .... prostě někdy rychleji píšu než myslím ....
Jinak opakuji, Rejžek a někdy Spáčilová jsou vzácnou vyjímkou mezi kritiky v tom, že si zjevně nedali za úkol zachránit český film, muziku a divadlo opěvováním jejich tvorby.
Není to prostě takový instatní mainstreamová kritika ála Danuše Křivánková ,kdy má člověk při čtení "kritiky" dojem, že čte placenou inzerci tvůrce nebo producenta.
Proč má být každé dílo "zajímavé" chytré" příjemné", proč je každý film "typickým autorovým dílem" ? Proč je to vždy originální, výstižné, neotřelý pohled ?
Co se jako zájemce o hudbu film a divadlo dovím z takových větiček ? Kde se mám dovědět něco o kameře, osvětlení, neobvyklých trikových scénách, unikátních výkonech zvukařů atd ? Kdepak dostanu vždy jen nastavovanou kaši od Křivánkové a jí podobných. Dovím se vše co tím asi chtěl autor říci a jaký byl jeho záměr ale nic o tom jak to ve skutečnosti dopadlo.
Proto je mi "cupovací kritika" milejší než mejdlová opereta "humanistického charakteru" .....
Ota: Ota: V tom vzhledu to nebylo.Zrovna Rejžek je dost podobnej dlouholetýmu kamarádovi,kterej je suprovej chlap.
Abych byla poctivá,tak jsem si vzpomněla,že byly doby,kdy jsem ho uznávala a proč.Ale brzo se mi těžce shodil - článkama v Reflexu a tím,jak přesně napsala Merylka - zdrtit,zkritizovat a shodit kdekoho a kde co a předhánět se,kdo je chytřejší.
Nicméně - 1/Ty to nedělej,ať nejsi místní Rejže.2/Vikina píše dobře.
Viv :o): to je právě to ....
1. jak Just tak Rejžek byli prostě typický rozhlasáci , kteří nesmí být při svém projevu vidět
2. oni měli i tu smůlu , že k tomu neměli dobrýho režiséra .... a náhodou poslední Katovna kdy nakopali prdel celému vedení ČT a to v přímém přenosu a poměrně přesně odhadli kam se řítí veřejnoprávnost.
3. viděl jsem pár dílů kam přišli totálně nepřipravený hosti to byla opravdu coolná událost
4. NEBÝT KATOVNY TAK BY NIKDY NEVZNIKLA PROSLAVENÁ PARODIE SKLEPÁKŮ NA KATOVNU ...
Meryl: 
Tos napsala moc krásně a výstižně.Samozřejmě,že to nebyl jen on,ale já byla dost ráda,že tyhle duševní sféry mi zůstaly doufám navždy uzavřeny.
Viv :o): 
to nebyla chyba u tebe, neboj
