Zrádný úplněk
„Tak kam dneska vyrazíme?“ Daniel má v hlase lásku i naléhavost. V jeho očích vidím i nedočkavost. „Tak prosím..."
„Ne, Danieli, víš, že když je úplněk, nikam nechodím. Mám tě ráda, ale výjimku neudělám ani kvůli tobě.“
„Prosíííím!“ Jeho hlas nabyl ještě větší naléhavosti a oči mu zesmutněly.
„Ne, opravdu nikam nejdu. Zavřu se do pokoje a budu se učit. Ostatně když uděláš totéž, bude to, jako bychom byli spolu.“
„Tak tedy ahoj zítra,“ rozloučil se se mnou krátkým polibkem. Od domovních dveří jsem pozorovala, jak odchází se svěšenou hlavou. Tak ráda bych ho zavolala zpátky, ale už pro naši lásku to nemohu udělat. Ach, Danieli, kdybys věděl!
Jeho vytáhlá postava zmizela za rohem. Jdu skutečně domů, a jak jsem mu řekla, zavírám se do pokoje a rozkládám po stole učení. Zatáhnu závěsy a rozsvítím si stolní lampičku. Zaberu se do složitých matematických příkladů, takže ani nepozoruji, že se začíná stmívat.
Zvednout hlavu od knížek mě donutí teprve hlad. Nebo to byl ten podivný neklid, který na mě sedl? Zvednu se, odhrnu závěs a zadívám se naproti do TOHO parku. Trochu mrholí a vysoké smrky vypadají, jako by plakaly. Začínají se rozsvěcet pouliční lampy. Po obloze se povalují těžké mraky.
„Fíííííí, fííííííí!“ rozezní se zvenčí můj a Danielův smluvený signál. Ale ne! Proč dneska přišel? Jsem hloupá, kdybych si nestoupla k oknu, mohl si myslet, že třeba nejsem doma. Tak tedy dneska... Uklízím učení ze stolu, knížky mi padají z třesoucích se rukou. Pak jen lístek mamce a taťkovi. ŠLA JSEM S DANEM, VRÁTÍM SE POZDĚ! ... Nebo vůbec ne. Kdo ví?
Přes mikinu si obléknu bundu a sbíhám po schodišti. Víc než kdy jindy si všímám poškrábaného, rozviklaného zábradlí a odrolených pískovcových schodů dole. Když hledám vypínač, rukou sjedu po poškrábané zdi. Těžké dveře v průjezdu jdou špatně otevřít, musím do toho vložit všechnu sílu. A už jsem na chodníku.
Daniel mi jde naproti, vyhýbá se kalužím a v šeru vidím, jak mu září oči. I ten déšť ustává a mraky se začínají trhat. Daniel mě objímá a vede mě přes ulici do TOHO parku. Hned za prvními stromy mě začne dychtivě líbat a já mu to trochu nesměle oplácím. Z hloubi parku se ozve táhlé, bázlivé psí zavytí. Je to ošklivý zvuk, při němž běhá mráz po zádech.
Trochu se otřesu, ale Daniel mě k sobě přivine. „Snad se nebojíš? Vždyť jsi tady se mnou.“ Přitáhnu Dana k sobě, studené ruce mu vsunu pod rozhalenou košili a cítím to teplo holé kůže a jeho vůni. Snažím se nevnímat, co se začíná dít. Přestalo pršet a na obloze se ukázala světlá mezera mezi mraky. Pomalu se sune do míst, kde by právě teď měl být měsíc.
Kousek stříbrného srpečku vykoukne a paprsek se rozlévá mezi temnými obrysy stromů. Snažím se Dana postrčit za velký keř, ale on stojí pevně na cestičce a nemíní uhnout. A pak zasáhne paprsek i mne. Jsem zoufalá, přesto se to začíná dít. Je to velká a rychlá proměna a já jí nemůžu zabránit, i když bych tolik tolik chtěla.
Do paží se mi vléva síla a z dlaní, které ho před chvílí něžně hladily, se staly dravčí pařáty. Pak můj mozek ovládne ta temná síla, které nemůžu zabránit.
Dan vykřiknul, když se moje spáry bolestivě zabořily do jeho zad. Jeho zářivé oči ztmavly. Hrůzou a poznáním. Je mi strašně, ale 
nemůžu už ničemu zabránit. Jsem zuřivý netvor. Cítím, jak se moje oči zalévají krví. Zuby se mi mění ve zvířecí tesáky a to štíhlé, krásné, milované tělo se přede mnou mění ve změť cárů, páchnoucích krví. Rybí oko měsíce zalije děsivý výjev studeným světlem a mně z hrdla vytryskne hrubé, vítězoslavné zavytí. Jsem netvor a právě jsem stvořila další zrůdu.
*
Je teplá letní noc a v šeru stromů se k sobě tisknou dvě postavy, chlapec a dívka. Na obloze vyšel kulatý, medově žlutý měsíc.
"Miluješ mě, Dane?" zeptala se nesměle.
16.11.2007 Rubrika: | Komentářů 79 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Zrádný úplněk
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Ota: Taktéž nejsem šťoura, ale při oblém tvaru mraku, může z celého měsíce vykouknout srpeček
a z těch krvavých kousíčků vyrostli literární kritici
Ota: tak už jí nech, nebo nám už příště nic nenapíše. a já si to fakt ráda čtu ráno u kafíčka 
.jpg)
Vikina: jsem prostě štoura z astronomického hlediska měsíc zpola zakrytý mrakem není prosím pěkně srpeček ale měsíc zakrytý mrakem.
Vikina: 
A při nedostatku vlkodlaků by se občas mohli zrodit i z těch kousíčků poházených po okolí.Byli by celkem neagresivní,ale mohli by se pak se zjevovat kritikům a kdyby to nestačilo,hryznout je do ritiska.Hojilo by se to měsíc.Na pamětnou.
Vikina: to se mírně pleteš, to že je země kulatá církev připouštěla již ve středověku , nepřipouštěla že není středobodem všehomíra.
Konečně i biblické osoby jako Apoštol Pavel ( při jeho transportu jako římského vězně z Jeruzaléma do Říma viz Lukáš Skutky apoštolů a svatí ( například svatý Brendan Mořeplavec) uváděli ve svých spisech důkazy o kulatosti země ... například to že na moři jsou napřed vidět stěžně a až pak trup lodi 
Neznám jen poukazuji na fakt , že co jsem poslední dobou přečetl vždy musela obět přežít aby mohla pokračovat v životě bestie ...... oni totiž ani vlkodlaci "nemají zájem " si pěstovat moc konkurence
Nessy: když je přes měsíc mrak, skutečně můžeš z něj vidět jen srpeček, dokud nevyleze celý. Co se týče konce - nová oběť
Ota: nevidím důvod jít po proudu. Ty se znáš s nějakým skutečným vlkodlakem, že přesně víš, jak se rodí?
Můžeš mi hmatatelně dokázat, že to není tak, jako to píšu já, ale že to je tak, jak to píšou jiní? Pokud vím, ve středověku, kdo tvrdil, že země je kulatá, byl kacíř
Ota: http://www.daemon.cz/kniha/9108/powers-tim-plout-na-vlnach-podivna.htm?SID=015cf44afb7feb6c95c9561f97748213
jj, kouknu :-) chtěla jsem si teda dokoupit nějakou zeměplochu a jestli dostanu vánoční prémie tak Gaimana, ale uvidíme, uvidíme
elephant: pokud máš někde v dosahu scifistický obchod tak tam jí budou mít
Já ji napřed četl z knihovny a pak jsem si ji koupil ve zlevněnkách do sbírky a musím říci že sem ji už četl minimálně 5x ... a pořád se mě líbí...
Která nová ?
Ota: nedávno mu vyšla nová knížka, četla jsem recenzi a hodně ho vychvalovali.
našla jsem si na netu tu poslední výzvu, vyšla v roce 1998, takže nevím jestli by to v Levných knihách ještě měli 
já většinou u těhle pro mě zatím neznámých (nečtených autorů) dávám na doporučení někoho,o kom vím, že se mu líbí stejný knížky jako mě.
za sebe můžu říct, že v poslední době mě hodně nadchla Susanna Clarke
elephant: jen říkám že Vikina jde proti proudu
elephant: ještě bych měl jedno doporučení pokud ti něco neříká jméno Tim Powers tak je to škoda minout .
V češtine vyšel jeho výbornej okultně-karbanistickej dvoudílnej horor "Poslední výzva". Celé se to odehrává na západním pobřeží USA a ve Vegas. Dalo se to dokonce koupit ve Levných knihách.
Musím říci, že když sem byl ve Vegas po přečtení téhle novely tak to byl naprosto odlišnej zážitek než předtím.
Pak napsal dobrej "parní punkový horor-fantasy " Brány Anubisovy ..... taky slušná četba .
.GIF)
No, změť cárů mě taky zarazila... To, že za úplňku vykoukává srpeček je taky divný a to, že mu na začátku řekla, že nikam nejde a najednou bez řečí vyběhne ven, to mi taky nějak nesedí... Ale isknoucí se dvojice není hned tu noc, ale za čas, řekla bych...
Ota: no co, tak snad má autor/ka nárok na vlastní ztvárnění příběhu Viki do toho míchá i romantiku. třeba kdyby napsala, že milýho Dana druhý den sbírali po širokém okolí, tak by se to tu většině čtenářek nelíbilo
elephant: to sem rád ...
No spíš chci říci že pokud si člověk veme nějaký horor nebo podobnou literaturu tak se v 99,9 procentech moderních verzí razí teorie ,že ze změti cárů oběti se nový lykantrop prostě nerodí ...
A ve většině knížek je "znovuzrozený netvor" pěkně zmatený a na tisknutí k "mistrovi/mistrové iniciace" nemá nijak zvlášť náladu
