Jak máme přijmout „cizí“ vnoučata?
Naše dcera zůstala po rozvodu sama s tehdy dvouletým chlapečkem. Pomáhali jsme jí s manželem, jak to šlo, několik let. Když šel Lukášek do školy, seznámila se se svým současným přítelem. Na rovinu přiznávám, že jsme z její volby nebyli nejšťastnější.
Nelíbí se nám, na první pohled je to samolibý člověk. Dcera k němu ale z jakéhosi důvodu vzhlíží, patrně si ji získal svou velice slušnou finanční situací a uměním pohybovat se ve společnosti. Je to takový ten klasický blahosklonný a navenek okouzlující muž, ale pod touto slupkou se skrývá velký sobec.
Dozvěděli jsme se, že ke své bývalé ženě se zachoval velice nefér, a dokonce usiloval o svěření svých dcer do vlastní péče, opravdu chtěl matku připravit o děti. Už to o něm dost vypovídá. Dcery nezískal, takže si je bere každý druhý víkend a půlku prázdnin.
A to je ten problém, o kterém vám chci napsat. K našemu osmiletému Lukáškovi jsme „vyfasovali“ dvě dospívající slečny. Jedné je třináct, druhé patnáct. Chováním i vzezřením jsou celý otec. Namyšlené holky, kterým kolikrát nestojíme ani za pozdrav. Když k nám přijdou, vždycky se z toho nějakou dobu musím vzpamatovat.
Nezdraví (to až na upozornění), neděkují, neumí požádat. Všechno chtějí a mají pocit, že ostatní jsou od toho, aby jim sloužili. Nás, včetně naší dcery, oblažují povýšenými pohledy, na Lukáška neumějí promluvit normálně, urážejí ho, vysmívají se mu. Jakž takž respektují jen svého otce, ale ten je usměrní málokdy, nechce si prý kazit ty krátké chvíle, které s nimi může být.
Vrchol nastal minulý týden, kdy u nás dcera se všemi třemi dětmi byla na chalupě, samozřejmě i se svým přítelem. Vypadalo to tak, že ostatní si užívali dovolenou a my s dcerou jsem jim vařily praly, uklízely po nich. Když jsme chtěly zapojit i ty dvě slečny, nafoukly se naprosto neuvěřitelně a byly doslova drzé.
Dcera jen pokrčila rameny a radši to vzdala, jejich otec u toho nebyl a nechtěly jsme žalovat, takže jsme to nechaly být.
Vidím na dceři, že jí ta dvě děvčata nejsou vůbec příjemná, necítí se v jejich společnosti dobře. Ony ji vůbec neberou, chovají se k ní strašně. Dceřin přítel však považuje za zcela samozřejmé, že ona jim bude poskytovat dokonalý servis, když on je s jejím synem vlastně trvale. Zkusila jsem s dcerou promluvit, otevřít jí oči, ale marně. Ona je taková ta trpitelská povaha, hodně si nechá líbit, a i když jí není dobře, radši všechno překousne, aby byl klid.
Vím, že mi do toho nic není, je to její život, a jak si ho zařídí, je zcela v její moci, přesto mi není jedno, když se na tu celou situaci koukám. Řekla jsem jí alespoň, že pokud budou mít na víkend ty dvě protivné holky, ať návštěvy u nás vynechají, že na dvě věčně nafouknuté a drzé bubliny zvědavá nejsem. Se zlou jsem se potázala, vyčetla mi, že se pořád snažím jí organizovat život a nedokážu přijímat její rozhodnutí a styl života. A prý by se mi mohlo snadno stát, že tím pádem neuvidím ani ji a Lukáška.
Je mi z toho nějak úzko. Vidím na ní, že není šťastná, a ona od sebe začne odhánět ještě i tu jedinou oporu, kterou má – své rodiče. Dokázaly byste se dívat na neštěstí svého dítěte jen tak nečinně a nezkusily byste na ni nějak zapůsobit, aby otevřelo oči? Já se o to snažím a asi je to špatně.
23.8.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 79 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak máme přijmout „cizí“ vnoučata?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Dokonce usiloval o svěření svých dcer do vlastní péče ?. Už to o něm dost vypovídá.
Ano ? A copak to o člověku, který si dovolil chtít mít v péči svoje děti, vypovídá ? To bych se ráda dozvěděla. Asi jsem divná, ale připadá mi to úplně normální.
Jinak, určitě máte právo odmítnot podstrojovat a trávit svůj čas ve svém domě s cizími dětmi, které vám nejsou milé, ale to je asi tak všechno.
Vzhledem k věku těch děvčat, nacházejí se v tom nejhorším věku - v tom, kdy jsou na zabití i vlastní děti. Hlavně, aby ten váš Lukášek nebyl ještě horší, až přijde do puberty.
Sice vás na jednu stranu chápe, že vás to štve, ale chápu i vaši dceru. založla novou rodinu a je správné, že ji vnímá jako celek, takže, když ne děvčata, tak ani chlapec
1) otec který chce děti do svojí péče není žádný sobec
2) vy jste s dcerou kolem všech skákaly, a když jste se snažily zapojit dvě puberťačky, tak dělaly ksichty. Se jim nedivím - jesltipak taky zapojujete milovaného vnoučka? Osmiletý kluk by už mohl lecos zvládnout, ne? 
Proč by to měly být jen ženské, které dřou a skáčou????
3) nekecejte dceři do života
.JPG){kind=avatar}
Holky se chovají jako většina holek jejich věku. Jenže u vlastních to člověk toleruje, u cizích ne. Nebyla jsem v podobné situaci, ale sedla bych si s nimi a vysvětlila jim, že chápu, že u nás nechtějí být, ale že to mají říci svému otci a navrhnout mu závavnější trávení víkendů a že se hluboce mýlí, jestli si myslí, že já je od této povinnosti osvobodím, když se u nás budou chovat hulvátsky. A rozhodně bych se neohlížela na jejich nafučené obličeje a neobsluhovala je.
To, že je otec chtěl do péče, nepovažuji za jeho sobectví. Možná je jejich matka špatná vychovatelka, ostatně jejich chování vypovídá nejen o jejich otci, ale i o matce.
A ještě mě zaráží, že mladí u vás tráví tolik času. To nemají vlastní koníčky? Divné... Své děti miluji, ale jsem ráda, když jim na mě zbude sem tam víkend, protože mají svůj život a své koníčky. Nechápu tento český zvyk, kdy jsou dospělé děti pořád připojeny pupeční šňůrou k rodičům a rodiče je nechtějí pustit do světa.
S tímhle zkušenosti nemám, tak radit nebudu, jen mám dojem, že dvě pubertální holky nejsou celkem přirozeně nadšené z nové známosti otce a dávají to najevo tak jak umí. Cítí, že tam nejsou vítány, tak proč by se chovaly nějak srdečně. Možná jsou namyšlené, možná že se ale jen chovají podle toho, jak reaguje na tuhle situaci jejich matka.
Docela mě zarazila formulace, že se zachoval nefér vůči své ženě, když chtěl získat dcery do své péče. Co je na tom nefér? Proč by měla mít výsadní právo na děti v péči matka. Vy máte možná víc informací, třeba to bylo opravdu provázeno nějakými schválnostmi, ale takhle jak je to napsáno, to klidně může být otec, který se chtěl o děti skutečně starat.
A co se týče toho otevírání očí dceři- nesnažte se o to. Buďte jí oporou, pomáhejte jí, pokud potřebuje a požádá o to, ale pokud jí při každé návštěvě vmetete, že ten chlap je hrozný a ona dělá chybu, tak ji vážně ztratíte. Pokud máte pravdu, třeba na to časem přijde sama, takhle jí jen utvrzujete v opačném názoru.
