Nejkrásnější i nejstrašnější vánoční dárky. Pochlubte se.
Určitě se každému z nás někdy stalo, že rozbalil pod stromečkem něco, co mu radost rozhodně neudělalo. Jsou to docela prekérní situace. Dárce s napětím čeká na vaši reakci a přeje si, aby byla bouřlivě radostná, nebo alespoň radostná, a obdarovaný je v pasti.
Jeho vnitřní „já“ mu na tvář nutí kyselý, protáhlý obličej, zatímco to druhé, správně vychované „já“ ho nabádá, aby projevil alespoň jakési povinné nadšení. Většinou se vzmužíme, to vychované „já“ poslechneme a naoko jásavě hýkáme: „To je pěkné, děkuji, to se mi hodí...“
Jenže někdy se to semele tak, že nám povinná radost jaksi nejde přes ústa. Jako mně, když mi maminka mého muže rok co rok pravidelně pod stromeček nadělovala pantofle a nákupní tašku. Pěkně na střídačku. Podezírám ji, že si dokonce vedla nějaké záznamy, protože se nikdy nespletla. Když jsem jeden rok rozbalila nové apartní pantoflíčky, mohla jsem se spolehnout, že ten další budu mít pod stromečkem prostornou a praktickou tašku na nákupy. Ovšem ať jsem se snažila, jak chtěla, po několika letech jsem nad těmito dary nedokázala jásat ani z povinnosti.
Dlouho jsem si myslela, že nic horšího mě pod stromečkem potkat nemůže. Mýlila jsem se. V době, kdy už jsme si s bývalou tchyní žádné dárky nenadělovaly, zažila jsem jeden Štědrý večer takový malý nadílkový šok.
Slavili jsme tehdy první společné Vánoce i s mým přítelem. A samozřejmě s dcerami, které už byly větší a dárky pro rodinné příslušníky vybíraly pečlivě a s láskou. Třeba mladší dcerka koupila babičce jedno přadénko vlny a jehlice a se zářícíma očima sledovala, jak babička rozbaluje. Když se dobrala obsahu balíčku, dcerka jí podala náležitou instruktáž: „To aby sis mohla uplést svetr, babičko.“ Tahle příhoda byla velmi roztomilá a všichni jsme ten večer ještě více zjihli.
V roce, o kterém mluvím, jsem tou nejvíce obdarovanou byla já. Pod stromečkem se mi sešlo hned několik dárků, až jsem tím množstvím byla překvapená. Začala jsem netrpělivě rozbalovat... Z krabiček a ozdobného papíru jsem tahala jednu „perlu“ za druhou: krém proti vráskám, sadu nožů, kartáč na celulitidu, svetr, který mi byl malý... A ve finále knížku od Haliny Pawlovské „Proč jsem se neoběsila?".
Jak jsem se tak koukala na tu nešťastnou hromádku, došlo mi, že na mně visí tři páry očí a čekají, co já na to. No a co myslíte? Měla jsem radost, a jakou. Konec konců, ono zas tolik nezáleží na tom, co dostaneme, ale jestli víme, že ty dárky pro nás byly vybírány s láskou. Tyhle určitě byly.
A co vy? Dostali jste někdy nějaký dárek, který vám vyrazil dech, a to v kladném i záporném slova smyslu? Pochlubte se.
16.12.2015 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 80 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nejkrásnější i nejstrašnější vánoční dárky. Pochlubte se.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
A já mám radost ze všeho a největší z radosti druhých. Vánoce jsou hlavně pro děti. My si žádné dary nedáváme, jen drobnosti, takže vím, že dostanu nějakou kosmetiku
Ale i kdyby to bylo mýdlo s jelenem, budu mít radost. Hlavně, že jsme všichni zdraví. Mně stačí, že si můžu udělat velký řízek
Měla jsem dva "nejhorší" dárky, V sedmé třídě jsem pod stromečkem našla sadu utěrek. Prý do výbavy. No, neustála jsem to a radost předstírat nezvládla.
Podruhé už jsem byla starší, takže jsem to společensky zvládla. Tchyně mi nadělila pod stromeček krajková tanga a košilku lehounkou jako vánek. Když pominu ten trapas to rozbalovat před tchánem, tak tanga jsem nikdy nenosila (už jen ta představa šňůrečky mezi půlkama je mi protivná) a pokus rozproudit náš sexuální život tímhle způsobem mi přijde dost nevhodná.
Přidávám se k Zuzilce. Nejkrásnější Vánoce byly v dětství a pak, když byly děti malé. Teď máme vnoučka, tak 25.12. si na ty krásné chvilky vzpomeneme, když rozbaluje u nás nárečky. Myslím si, že Vánoce se dají strávit vždycky pěkně, jenom chtít. S malými dětmi je to nejhezčí, ale i velké udělají pěknou atmosféru. Nejde o velké nebo drahé dary, ale jde o to, abychom dali dárky od srdíčka a věděli trošinku nebo se trefili do přání těch druhých a nemusí to být kožich, auto nebo něco drahého.
.jpg)
Poslednich par roku primo nesnasim stedry vecer a tesim se na 25. Prosinec travim presvedcovanim sama sebe, ze je to JENOM jedno odpoledne a vecer a zivot pujde zase dal
. A proc? Protoze moje dcery jsou dve naprosto odlisne natury a nejsou shopny setrvat ve vzajemne pritomnosti ,takze je pouze otazkou casu kdy se jedna prestane ovladart a druha praskne dvermi. A nic s tim nenadelam
. Druha vec jsem nucena stedry vecer travit s manzelovou rodinou, muzu vysvetlovat horem spodem, nemam sanci aby manzel pochopil, ze to nezvladam...opet nic s tim nenadelam. V tomto skupenstvi je mi sumak co najdu pod stromeckem a pokud to projde v klidu tak se budu klidne radovat i nad provazem k obeseni (a ma draha tchyne je schopna mi ho nadelit) 
Nejkrásnějším dárkem pro mě byly štěstím rozzářená očička mých dětí))))))a nejhorší jsem zatím nedostala))))))
