Dětská pomoc v domácnosti. Za úplatu?
Milé čtenářky, ráda bych vás požádala o vaše názory na téma dětská pomoc v domácnosti. Stojím totiž v podstatě sama proti celé své rodině, a ačkoli bych podle nepsaných zákonů měla ustoupit a podřídit se většině, nějak se mi nechce. Náš spor se týká dětské pomoci v domácnosti a odměně za ni.
Máme dvě děti – devítiletá dvojčata, chlapce. Myslím, že by se vzhledem ke svému věku měli začít alespoň malou částí podílet na domácích pracích. Vynést odpadky, vyklidit nádobí z myčky, uklidit si do skříněk své prádlo apod. Dosud to u nás totiž vypadá tak, že všechno dělám já, občas – velmi zřídka – se zapojí manžel. Kluci jsou zvyklí, že nemusí v podstatě nic dělat, s bídou a po dlouhém přemlouvání si jakž takž uklidí hračky ve svém pokoji.
Začala jsem si připadat jako služka. Uklízela jsem po nich doslova vše, odhozené svršky po příchodu ze školy, nechají všude všechno ležet tak, jak jim to odpadne od ruky. Drobí jídlo po celém bytě, cmrndají pití, nevynesou do odpadků ani prázdný sáček od bonbónů.
Dlouho mi to nepřipadalo divné, až to přišlo najednou. Uvědomila jsem si, že doma dělám služku a dělám i věci, které by dva devítiletí kluci měli bez problémů zvládnout sami. Rozhodla jsem se tedy, že je začnu do péče o domácnost zapojovat, aby se trochu naučili samostatnosti a také aby viděli, že za vším je práce, do které musí člověk vložit nějaké úsilí.
Se svým plánem jsem seznámila manžela a po jeho prvotním odmítnutí, kdy mu kluci připadali pořád ještě malí, nakonec souhlasil. Oba dva jsme pak po večeři promluvili s chlapci a sdělili jim, že od zítřka se začnou chovat jako velcí a budou si po sobě uklízet a pomáhat i s ostatními pracemi. Jejich reakce mne zaskočila, a to velice nemile. Oba dva se unisono zeptali, kolik za to budou dostávat peněz.
Nechápu to, peníze nejsou v naší rodině tématem číslo jedna, pravděpodobně to pochytili u spolužáků. Nicméně manžel jim odpověděl, že o výši odměny se ještě poradíme.
Tak jsme se tedy radili a nedokázali se dohodnout. Muž by byl ochoten jim za práce v domácnosti platit, já jsem tvrdě proti. Preferuji jiný způsob odměňování, než peníze takhle malým dětem. Mne přece za práci v domácnosti také nikdo neplatí, to je něco, co člověk dělá pro svou rodinu, nezištně a přirozeně, myslím, že tento pohled bychom měli vštípit i našim synům.
Na návštěvě u manželových rodičů přišla na tuto záležitost řeč a i oni se přiklánějí k finanční odměně, která by prý syny motivovala.
Příčí se mi to, nechci na něco takového přistoupit. Proto bych se ráda zeptala vás: Jak to máte zařízené u vás doma? Odměňujete děti třeba za vynesení koše nějakým finančním obnosem? Nebo zastáváte stejný názor jako já?
18.12.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 82 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dětská pomoc v domácnosti. Za úplatu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Tak u nás to vypadá tak, že dcera (8 let) pomáhá nepravidelně s pracemi kolem domácnosti - třeba včera se sama od sebe zeptala, jestli může utřít prach. Občas vyluxuje (i když to jí moc nebaví), připravuje na stůl, uklízí část nádobí, na které dosáhne do linky (čehož bohužel moc není 
), po sobě si uklízí tak nějak přiměřeně svému věku. Rozhodně to není vše, občas se rozčílím že někde něco nechala ležet a tak. No a hračky? Jak to neuklidí, tak to "uklidí" manžel do úložného prostoru gauče se slovy, že až bude mít narozeniny, tak jí všechny schované hračky vrátí 
Docela to funguje 
No a mladší dcera (2 roky) tu starší hodně napodobuje, snaží se taky pomáhat a baví jí to.
A finanční odměna? To u nás nikdy nebylo (ani za známky), měli jsme s bráchou pravidelné měsíční kapesné pro naší potřebu (10,- Kčs/měsíc ) Dceři taky neplatím za to, že mi pomáhá a ani platit nebudu. Když na mě zkusí argument "já Ti nepomůžu, to není moje" tak obvykle následuje moje odpověď "nevařím, nemám hlad, jestli chceš něco jíst tak si něco ulov" Funguje to! Zkus na kluky taky argument "dobře, budu Vám platit tolik a tolik za tohle a tohle, kolik zaplatíte Vy mě za to, že Vám vyperu, vyžehlím, uvařím...? Myslím, že to brzo pochopí, hlavně to nevzdej!
A když vydržíš a domácí práce se pro ně stanou přirozené, Tvoje budoucí snachy Tě budou milovat 
No a oblečení a hlavně hračky. Na neuklizené bohužel šlápnu a jak se mi něco octne v ruce tak šup do koše. K vám přijde ježíšek s hračkama když je nikdo neuklízí???
Rady jsou jednoduché-něco za něco.
Držím palce a dozvíme se jak to dopadá???
Přečetl jsem si to s úsměvem, hlavně "co za to"???
Za prvé sis to zavinila sama a teď bude těžko, ale musíš vytrvat. neuklízet po nich a co oni zaplatí za čaj k snídani? Jinak jim podám studenou vodu a nasypu do ní zrnka čaje. Podám suchý chléb a když budou hodní tak si můžou namazat máslem, ovšem s prosbou. jak šáhnou na jakékoliv jídlo bez zeptání a prosby šup....
běžné povinnosti a především uklízení svého vlastního bordýlku, bych rozhodně neplatila. Zvážila bych finanční odměnu v případě nějaké mimořádné pomoci (např. - mytí oken) nad rámec běžného provozu domácnosti.
Ta první popisná část, to mi připadalo jako u nás doma. Oblečení odhozené, obaly kde jim odpadnou od ruky. Ví, že mají po sobě uklízet, když na něco takového narazím tak je bez milosti odvolám okamžitě od čehokoliv, po dlouhodobém úsilí to začíná nést ovoce, už po sobě uklidí tak v polovině případů, v druhé hned přijdou s omluvným "jejda já zapomněl" . Ale z počátku to bylo spousta protestů a řečí, takže to chce vydržet a být důsledná.
Po sobě by měli uklízet bez odměn, svoje hračky apod taky. Při větší pomoci bych proti nějaké odměně nebyla, ale ne finanční, ono motivuje třeba i to, že si budou moct hrát na počítači, přečtu pohádku navíc, dostanou něco dobrého.
Taky jsem uvažovala, jestli by děti neměly mít nějaké pravidelné domácí povinnosti (8 a 11 let) , ale když vidím, s jakým nadšením dokážou vysát celý byt ,umýt nádobí, vytřít podlahu, pokud je to jakoby jejich nápad a chtějí mi tím udělat radost a jak jsou okamžitě otrávení, pokud se z něčeho stane povinnost, tak jsem to (kromě úklidu jejich hraček a věcí) zavrhla a spíš se je snažím zapojit do společné práce. Za to jim očividně stačí pochvala, že mi pomohli a jsou moc šikovní.
Sama znáš kluky nejlíp, víš o co stojí a co na ně platí. Jejich požadavky na peníze jde poměrně snadno s úsměvem odbýt tím, že jim řekneš, že kdykoli ty budeš uklízet po nich, budou zase platit oni tobě. To by jim totiž brzo nic nezbylo .
V devíti letech skákat klukům okolo zadku, no nevím. Už jsou dost velcí, aby si mohli uklidit hračky, vysypat koš, dát věci na místo. Kdybys začala odmalička, teď by jim to nepřišlo vůbec divné. Ale platit jim za to, že po sobě uklízejí, to bych nikdy neudělala. Žijí s vámi v domácnosti, tak je jim třeba vysvětlit, že nic se neudělá samo, že musejí dle svých sil a schopností pomáhat. U nás by s odměnou za práci tvrdě narazili.
.jpg)
Tak většinou na články nereaguju, ale tohle mě nadzvedlo...kluky mám ještě opravdu malé (4 a 1), aby se dalo mluvit o nějaké velké pomoci v domácnosti, ale už i ten roční mi pomáhá vyndávat nádobí z myčky...u staršího je samozřejmé, že si odnese sáček od bonbónů, kelímek od jogurtu, že připraví před jídlem příbory na stůl...když budu mluvit za sebe, tak doma jsem pomáhala od malička a nikdy jsem za pomoc nedostala ani korunu, přijde mi to přinejmenším divné. A kluky jsi asi měla zapojit už dávno, trochu se dala předpokládat jejich reakce, ale na tvém místě bych neustupovala, lepší pozdě než nikdy. Problém vidím v tom, že nejste s manželem zajedno...
