Velké nákupy. Jak je máte zorganizované?
Ženy prý rády nakupují. Nevím, zda o tom byl někdy proveden seriózní výzkum, nicméně si myslím, že obecně tradovaná láska žen k nákupům úplně pravdivá není. Ženy možná nakupují skutečně rády, ovšem jak co... Troufnu si tvrdit, že při nákupu potravin a potřebného proviantu do domácnosti málokterá z nás prožívá orgastickou rozkoš.
Alespoň já rozhodně ne. K velkému nákupu se odhodlám, až když se situace ve spíži stane katastrofální a hrozí nám smrt hladem. I tak se na takovou akci vždycky musím alespoň trochu duševně připravit. A nejen já. Nejméně den předem partnerovi oznámím, že „zítra bychom mohli zajet nakoupit“. Oběma nám hlavou prolétne zrychlený film, jehož hlavním dějem je vybírání zboží, skládání do vozíku, vyndávání na pás u pokladny, ukládání do tašek, převoz k autu, přeložení do kufru... Posléze přenášení k výtahovým dveřím až po konečné úložné manévry. Když se s tou představou vyrovnáme a cítíme se dost silní, společně se usneseme, že „tak teda jo, zítra.“
Sotva vkročíme do útrob „spotřebitelského ráje“, rozprchneme se. On si jde po svých, tedy prozkoumat nejnovější elektrotechnické vymoženosti, a já se věnuji poněkud přízemnějším činnostem, jako je počítání rohlíků, a dalších kratochvílím. Musím říct, že za léta společného soužití si můj partner asi vypěstoval jakýsi šestý smysl. Zjeví se u mě totiž přesně ve chvíli, kdy už mi dělá potíže naložený vozík fyzicky zvládnout.
To já jsem si na nákupy bohužel žádný smysl nevypěstovala. Spoléhám na svou paměť a – většinou mylně – předpokládám, že nakoupím skutečně všechno, co nám doma chybí a co potřebujeme. Pravda, většinu věcí do vozíku naložím, avšak pokaždé na něco zapomenu. Nejčastěji takové potřeby a ingredience, které nekupujeme pokaždé. Teprve doma zjišťuji, že „ježíš, vždyť jsem chtěla vzít ještě sůl, vanilkový cukr, prášek do pečiva, šampón a různé druhy koření“. V takových chvílích mám vždycky chuť reklamovat sama sebe a svatosvatě si přísahám, že příště si na papír napíšu alespoň málo frekventované položky. No, co myslíte? Další nákup se koná opět bez podpůrného seznamu.
Jak nakupujete domácí zásoby vy? Častěji, po menších dávkách, nebo to radši dvakrát, třikrát do měsíce strhnete ve velkém, abyste měli klid? A co seznamy? Píšete si je poctivě, nebo spoléháte na svou hlavu? A když někdy zapomenete něco koupit, co to nejčastěji bývá? Také máte nějakou začarovanou nákupní položku, na kterou chronicky zapomínáte?
18.7.2014 Rubrika: | Komentářů 85 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Velké nákupy. Jak je máte zorganizované?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Petruša: Nemusela bys to kupovat pri velkem nakupu a lovit ve spajzu 
Ale asi bych taky prozrala majlant, vubec v zime
.jpg)
sharon: přesně jak pišeš i u nás mouka ,cukr po3kg vejce taky plato prostě vím co a jak spotřebuji ,ale maso to musí být v mrazáku furt a stále všeho druhu 
jinak máme pečivo za rohem ,ovoce zeleninu na trhu taky blizko čerstvou ,taky kupuji a dost prostě jíme rádi 
.jpg)
Hanča: myslim že to není věkem, ale prostě tím "chlapem" Mým synům je 6 a 10 a je to totéž
Petruša: no, ač je mu teprve 16, tak je to typický chlap, nepamatuje si 3 věci a ani když mu dám papírek, tak nekoupí to co má, takže pak mají smůlu a nezbývá ji m nic jinýho než chleba
YXH: já mít krám v domě co bydlim, tak bych musela mít druhý pracovní poměr, věčně mě "honí mlsná", tak bych nedělala nic jinýho než tam běhala
Hanča: neco do nese, ale jinýho než rohlíky a máslo ne?
jinak teda takhle velký nákup děláme jen po výplatě,jezdíme do Globusu a zbytek co je potřeba běhámě do sámošky u nás, cca 3x týdně
koukám že máme podobná přístup k nákupu. Absolvovali jsme minulou sobotu a nejradši jsem když už je to doma a uklizené.
Seznam si píšu jen tehdy, kdy potřebujeme koupit něco navíc než běžně (právě třeba to koření), jinak kupujeme pořád tak nějak to samé. A v sobotu jsme zapomněli hned na tři položky, který právě kupujeme pořád
Jediny nakup co mne opravdu bavi je pro vnoucata 
at uz to je obleceni nebo hracky.
Barča Z:
To mas bezva ze mas kramek hned v dome 
To by se mi libilo hlavne v zime, kdyz je snih a mraz a cloveku se nechce vystrcit ani nos.
Ve velkem kupuju trvanlive veci a ostatni se da dokoupit. V krame co je kousek od nas je vsechno o dost drazsi, nez v obchodaku co je asi 5 km od nas, tak prave tam kupuju jenom to nejnutnejsi, a mensi baleni.
Já teda nakupuju ráda, ale třeba oblečení, boty, hračky pro malou a vůbec věci pro radost. Ne potraviny v hypermarketu. Ostatně myslím, že ten předsudek o ženách, které rády nakupují, se taky potravin zrovna netýká.
Nicméně jíst se musí a vlastmí farmu nemáme, takže nám nic jiného než nakupovat nezbývá. Dřív jsme zhruba jednou za 14 dní vyráželi na velký nákup autem, vybaveni předem pečlivě sestaveným seznamem. Vždycky jsme v tom obchodě strávili 3 hodiny a vrátili se totálně vyšťavení. Obchodem teda procházíme spolu, maximálně se občas rozdělíme ve stylu "já dojdu pro mlíko, ty ven jogurty a sejdeme se u rohlíků". Muž u všeho detailně studuje složení a porovnává jednotkové ceny, takže je to s ním někdy o nervy. Ale tím, že se radíme, odpadá to, že bychom nakupovali vyložené blbosti jen proto, že jsou ve slevě (vzájemně se ohlídáme) a taky nemůže nikdo nikomu vyčítat, že na něco zapomněl.
Od té doby, co k nám Tesco zavedlo dovoz, si velmi rádi zaplatíme tu stovku za ušetřené 3 hodiny a kýbl nervů. Úplně bez námahy to sice taky není, pořád je potřeba udělat inventuru a vyklikat v aplikaci objednávku, ale s tabletem doma u kafe je to pořád pohodlnější než v obchodě. Navíc dovézt si můžeme nechat ještě víc než bychom zvládli v jednom vozíku, takže jsme si navykli dělat mega-nákupy trvanlivých potravin a drogerie zhruba jednou za měsíc s tím, že se většinou snažíme vychytat akce na nejdražší položky (momentálně zejména plíny a umělé mléko). Průběžně potom dokupujeme čerstvé pečivo, zeleninu, mléko a různé drobnosti, které by měsíc nevydržely, buď dojdu já tady u nás nebo se muž někde staví cestou z práce, to se vždycky domlouváme podle potřeby.
Už dlouho plánuju zavést si nějaký systém plánování vaření, něco jako týdenní jídelníček, aby se mi nestávalo, že den po velkém nákupu klušu znovu do obchodu pro chybějící suroviny na oběd, ale zatím se mi to nepodařilo.
.jpg)
Hanča: 
Kadla: no já pracuji na vesnici a manžel taky, tak se nikam nedojíždí, akorát ve školním roce kluk, ale tomu řeknu v pondělí kup rohlíky a máslo a možná v pátek něco donese
Hanča: Já to mám tak, že bydlím na vesnici, kde není vůbec žádný obchod. Každý den dojíždím do města do práce (35 kilometrů tam, 35 kilometrů zpět). Obchody mám po cestě domů, takže se tam obden na 10 minut stavím... Když mi doma něco chybí, tak holt vařím něco jiného.... večer si to doma už nekoupím
Kadla: no pokud máš obchod u ruky, když se dojíždí, tak se toho musí vzít víc, mně by asi chlap hnal, kdybych po něm chtěla zajet dvakrát za týden do města, a to musím cestu většinou sjednotit ještě s něčím, aby se vše odbylo najednou
