Velké nákupy. Jak je máte zorganizované?
Ženy prý rády nakupují. Nevím, zda o tom byl někdy proveden seriózní výzkum, nicméně si myslím, že obecně tradovaná láska žen k nákupům úplně pravdivá není. Ženy možná nakupují skutečně rády, ovšem jak co... Troufnu si tvrdit, že při nákupu potravin a potřebného proviantu do domácnosti málokterá z nás prožívá orgastickou rozkoš.
Alespoň já rozhodně ne. K velkému nákupu se odhodlám, až když se situace ve spíži stane katastrofální a hrozí nám smrt hladem. I tak se na takovou akci vždycky musím alespoň trochu duševně připravit. A nejen já. Nejméně den předem partnerovi oznámím, že „zítra bychom mohli zajet nakoupit“. Oběma nám hlavou prolétne zrychlený film, jehož hlavním dějem je vybírání zboží, skládání do vozíku, vyndávání na pás u pokladny, ukládání do tašek, převoz k autu, přeložení do kufru... Posléze přenášení k výtahovým dveřím až po konečné úložné manévry. Když se s tou představou vyrovnáme a cítíme se dost silní, společně se usneseme, že „tak teda jo, zítra.“
Sotva vkročíme do útrob „spotřebitelského ráje“, rozprchneme se. On si jde po svých, tedy prozkoumat nejnovější elektrotechnické vymoženosti, a já se věnuji poněkud přízemnějším činnostem, jako je počítání rohlíků, a dalších kratochvílím. Musím říct, že za léta společného soužití si můj partner asi vypěstoval jakýsi šestý smysl. Zjeví se u mě totiž přesně ve chvíli, kdy už mi dělá potíže naložený vozík fyzicky zvládnout.
To já jsem si na nákupy bohužel žádný smysl nevypěstovala. Spoléhám na svou paměť a – většinou mylně – předpokládám, že nakoupím skutečně všechno, co nám doma chybí a co potřebujeme. Pravda, většinu věcí do vozíku naložím, avšak pokaždé na něco zapomenu. Nejčastěji takové potřeby a ingredience, které nekupujeme pokaždé. Teprve doma zjišťuji, že „ježíš, vždyť jsem chtěla vzít ještě sůl, vanilkový cukr, prášek do pečiva, šampón a různé druhy koření“. V takových chvílích mám vždycky chuť reklamovat sama sebe a svatosvatě si přísahám, že příště si na papír napíšu alespoň málo frekventované položky. No, co myslíte? Další nákup se koná opět bez podpůrného seznamu.
Jak nakupujete domácí zásoby vy? Častěji, po menších dávkách, nebo to radši dvakrát, třikrát do měsíce strhnete ve velkém, abyste měli klid? A co seznamy? Píšete si je poctivě, nebo spoléháte na svou hlavu? A když někdy zapomenete něco koupit, co to nejčastěji bývá? Také máte nějakou začarovanou nákupní položku, na kterou chronicky zapomínáte?
18.7.2014 Rubrika: | Komentářů 85 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Velké nákupy. Jak je máte zorganizované?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Almega:
To je dobrý nápad, nakupovat jen do tašky, u nás se musí s košíkem, ale máš jistotu, že to uneseš. Já jdu pro maličkosti, ve vozíku se to uveze a potom to sdotva narvu do dvou tašek, které mám sebou.
Dříve jsme bydleli v domě s výtahem, to bylo dobré, ale přestěhovali jsme se do velkého bytu ve
3.poschodí bez výtahu a jak roky přibývají, nákup se pronese. Ještě že mám dvoumetrového silného chlapa, který nákupy vynese nahoru.
Máme naproti přes ulici kaufland,tak tam chodím klidně denně.Lístek mám vždy,jsem sklerotik a zapomínám.Nějaké velké nákupy neznám,my toho obvykle ve dvou potřebujeme málo a to se vejde do 1 tašky,maximálně do dvou,to unesu vždycky.Někdy chci změnu,tak jedu jinam,např.do lidlu pro chleba,zásadně nakupuji bez vozíku!!! jen do tašky,abych měla jistotu,že to unesu.Cpaní do vozíku nemám ráda,neb se nakoupí toho moc a zbytečnosti,neb se to veze a nenese.Manžel nesnáší tohleto nakupování-potraviny,ale např. v baumaxu či v obi se klidně ometá a dumá u všeho hodinu....
Vzhledem k pobytu ve dvou domácnostech (byt a chalupa), používám běžně sklerotikon (sešit s poznámkami, co kam dopravit a koupit). Jednou týdně se vezme auto a buď s manželem nebo s někým z dětí zajedem buď do Kauflandu, který máme cca 10 min od domu, nebo na Zličín, pokud chceme vlézt i jinam než do potravin. A je vymalováno a všechno je na svém místě.
.gif)
nákupy mi nevadí ale co mi vadí je že i když si všechno doma vypíšu na papír to co je potřeba a něco třeba i z letáku tak stejně se mi ten seznam nějak děsně prodlouží a pak zjistím že to co jsem si vypsala bylo cca za 600kč a v konečné fázi zaplatím i pokladny 1990 kč ....zrovna jako včera v Globuse...jak člověk denně vaří tak prostě nakupovat musí , ze vzduchu neuvařím ....
co mě ale včera udivilo , i když byl letákový čtvrtek tak v Olympii i v Globuse nebyl žádný nával , nakupovalo se bezvadně.....
.jpg)
Mivala jsem nakupovani rada, i potravin. Nevadilo mi cestou ze skoly a pozdeji z prace se zastavit tam ci tuhle a neco koupit. Tato vasen me presla kdyz me dcery dosahly puberty. Byly shopny kdekoliv obejit vsechny kramy, v kazdem VSECHNO prohlednout, pak premyslet za co utrati penize a druhy den opet obejit vsechny kramy a neco si koupit. Doma jsem je vypustila s kamoskama, na dovolenych jsem se prece jenom bala v neznamem meste ci dokonce zemi a tak jsem obchazela s nimi. Od te doby nakupovani cehokoliv nenavidim!!!! Dekuji vsem bozstvum za internetovy obchody 
.
Co se tyce potravin pisu si a (jak jsem popisovala v jednom clanku) neuspesne k tomu nutim i rodinu. Nejsem pocitac, abych si pamatovala vsechno co kdo kdy rekl ze doslo, chci papir a nechat mozek odpocinout! Nevadi mi jednou za 2-3 tydny (NE v patek) zajet do naseho odchodaku a udelat velky nakup, nahazet ho do auta a po prijezdu domu zamestnat rodinu (nebo koho zrovna odchytnu doma) - jdete vyklidit auto. Uznavam, ze v panelaku je to obtiznejsi, jenom jednou jsem delala velke zasoby s sebou do Dk kdyz jsem bydlela u znamych v 6. patre - to byl des vsechny igelitky z parkoviste do vytahu a z vytahu do bytu 
, jsem rada ze to nemusim delat kazdy tyden. A pokud neco zapomenu a nebo chci cerstve mleko a pod, tak bud jednou tydne zajedu do mesta do Lidlu a nebo mam cestou z prace samosku primo na kruhovem objezdu, takze nemusim k vuli drobnosti zajizdet do centra. Od lonskeho podzimu mame super samosku primo u nas na vesnici 
, sice je to porad 2 km, ale lepsi nez 10 do mesta, pokud neco zapomenu.
Co nesnasim je prolezani regalu, abych 10 minut hledala kari jenom proto, ze nejakyho magora manazera napadlo vtipne ho presunout. Chapu strategii obchodu, ale silene me sejri!!!
Tak taky nakupuji větší nákup jednou za týden a každý den kupuji rohlíky, uzeniny, zeleninu, maso a to co zrovna potřebuji. Stejně jako pisatelka zapomínám na sůl a hlavně na cukr, já totiž nesladím, tak pro mne není důležitý
Velky nakup delam jednou za tyden, nechavam si ho dovezt.
Já si myslím, že netřeba dělat s takové banality jakou je velký nákup žádnou bublinu a brát to jako nutnost, jíst se prostě musí.Pravda, jedu raději hned brzy ráno, tím se vyhnu frontám u pokladen, potřebné věci si napíši na papír předem. Člověk musí dělat spoustu věcí a prací spojených s chodem domácnosti, nad kterými zrovna nejásá, ale také není třeba z nich dělat problém !!
Chodím na velké nákupy docela ráda spolu s manželem. Za ty roky jsme už sehraní. Mám napsaný seznam, protože bych něco mohla zapomenout. Manžel si stoupne za pokladnu, já vyndávám zboží na pás a manžel ho zase dává zpět do vozíku s taškami.
Skoro všechno ale kupuje manžel, čte letáky a ví, co je kde levnější. Jak jede z práce, tak to všechno objede a přiveze. Mně stačí mu napsat SMS, co má koupit. Přinese i lepší maso než já.Když je velký nákup doma, nachystám si mikroténové sáčky a popisky, rozdělím a naporcuji maso do sáčků a dám do mrazničky ,ostatní hned ukládám na místo..Sama do obchodu chodím pouze pro drobnosti /drogerie, nějaké salámy, šunku, jogurty/. Bydlíme ve 3.patře bez výtahu a nosit těžké tašky do schodů už není pro mě.
tak nákupy nemám ráda, ale sleduju doma letáky a podle toho se rozhodnu...kam
když něco doma dochází, píšu na pamatovák...tam papírek i zůstává
, ale obchodem chodím po paměti a obvykle tedy donesu vše...a samozřejmě i něco navíc...
