V osmnácti nás odstřihla ze svého života
Jsme s manželem oba ve velkém šoku. Naše osmnáctiletá dcera nám oznámila, že se vdala a bude se stěhovat ke svému manželovi. Málem to s námi seklo. Bohužel, je to pravda.
Dcera byla vždycky trochu komplikovaná, od malička s ní nebylo jednoduché vyjít. Pořád se stavěla na zadní, bojkotovala snad úplně všechno od návrhů na výlety až po naši snahu o výchovu. Museli jsme mít pevnou ruku, možná jsme to přehnali, nevím. Hlavně manžel byl velmi tvrdý a držel ji dost zkrátka.
Ale za zadkem jsme jí pořád stát nemohli, takže nám to nakonec bylo k ničemu. Když jí bylo sedmnáct, zjistili jsme že chodí s třiatřicetiletým rozvedeným mužem. Okamžitě jsme se snažili jí ten vztah rozmluvit, ale jako když hází hrách na stěnu. Dcera byla zamilovaná až po uši a oznámila nám, že hned, jak jí bude osmnáct, tak se vdá a odstěhuje se od nás. Mysleli jsme si, že jen tak blafuje, že jsou to jen takové ty puberťácké řeči. Je teď teprve ve třeťáku na střední škole, měla plány jít na vysokou, předpokládali jsme, že naše zázemí a podporu bude ještě několik let potřebovat.
Zatraceně jsme se spletli. Ona skutečně udělala to, čím vyhrožovala. Minulou sobotu se jednoduše vdala, pouhé tři týdny po svých osmnáctých narozeninách. Nám to oznámila jako hotovou věc a začala si balit věci. Prý se stěhuje ke svému manželovi do pronájmu a on ji bude živit, dokud nedostuduje. Dala nám to pěkně sežrat. Jak se říká, i 
s chlupama.
Nevíme, co máme dělat. Sice je už plnoletá, ale rozhodně ještě není dospělá. Pořád je to nezkušené telátko, máme strach, že si pěkně naběhne, nedej bože otěhotní a co pak? Toho jejího vůbec neznáme, respektive jednou jsme ho viděli, ale nemluvili jsme s ním. Zahlédli jsme je spolu ve městě. Na pohled v nás moc důvěry nevzbuzuje. Navíc má z prvního manželství dvě děti, takže alimenty, návštěvy, jak chce proboha osmnáctiletá holka něco takového zvládnout?
Nejhorší je, že asi nezmůžeme nic. Když na ni budeme tlačit, aby zůstala doma a rozvedla se, ztratíme ji úplně. A tak nám asi nezbývá nic jiného, než se modlit, aby ji nepostihl nějaký zásadní a ošklivý životní karambol. Myslíte, že je nějaká šance ji získat zpět? Co byste dělali a jak byste se zachovali na našem místě?
16.2.2012 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 83 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - V osmnácti nás odstřihla ze svého života
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
denda04: určitě, pokud si nabije hubu, nabije si ji ona a pokud jim to vydrží , bude spokojená ...budou snad spokojeni i rodiče.......
Po dobrém neuděláte nic, po zlém ještě méně.Já osobně bych jí řekla, že se nebudu vnucovat, ale když k nám s manželem přijde třeba na nedělní oběd a budeme se občas vídat, , budu ráda. Všechno má svůj čas... Žádné výčitky, žádné domluvy ani slzy.
nečetla jsem ještě reakce.
teda já nevím, ale já to tý dceři hrozně přeju! konečně se může svobodně nadechnout, žít si po svým, vymanila se ze skleníku, kde na ní - jak si podle článku představuju - neustále jen někdo řval, peskoval jí a říkal, co má a co nemá dělat. naopak, jestli má za sebou takovou "výchovu", tak může být dospělá až až.
myslim, že byste jí teď měli nechat nějakou dobu bejt. hlavně jí nebombardovat esemeskama a telefonátama typu: Jak jsi mohla? Víš o tom, že si kazíš žívot? rozhodně bych ani nedolejzala s nějakýma ručníkama nebo nabídkou na nedělní oběd, jak tu někdo radil. dejte tomu čas. odhaduju, že tak za rok by se vztahy mohly začít pomalu rovnat.
denda04: netyrat a nebit neni všechno. od rodice, kterej se snazi chapat a rozumnet nikdo v 18 neuteče.
pohled dcery by me taky zatracene zajimal.
sharon: tak to jo. To chapat lze.. ze se rodicum neco nelibi, ale halt nechaji dospele dite, aby se zaridilo, jak uzna za vhodne.
.jpg)
nechci se zastávat p. Radmily, ale určitě ví proč byla na dceru přísná určitě ji netýrala ,nebila ?? víte děti umí být taky svéhlavé a někdy přísnost musí být jinak by třeba chodila za školu ,nebo něco horšího (škoda ,že nemůžeme vyslechnout dceru )
podle mě už se stalo dcera je vdaná udělat první krok pak se uvidí co jak
já bych bez děti být nemohla přeji hodně 
držím palce
Stanik: ale to ne, ale taky mi nebylo jedno když mladá vypadla.....ale držela jsem hubu....
sharon: prosm, co na tom chapes? ze holku drzeli ve zlyt kleci chteli by znova? 
Radmilo klídek...u nás bylo něco obdobného . jen on nebyl rozvedený ale svobodný , bydleli spolu od 18 ....dnes je dceři jednou tolik , má dvě krásné děti, bydlení vlastní a je spokojená......přijměte vše tak jak to je tím že budete vyčítat a nadávat nic nespravíte ba naopak.......ale jinak vás chápu !
Bellana: 
Renee: Kdyby si začala chodit s jakýmkoliv klukem, tak by se jim nelíbil. To je neřešitelnej problém, u takovejhe lidí.
Renee: Proboha a jak si to tak dlouho vydržela? 
Stanik: 10:05 To je další argument hned po osumnáctejch narozeninách 
.JPG){kind=avatar}
Tohle by si povinně měly přečíst rodiče, kteří si myslí, že svéhlavé dítě násilím zlomí. Je normální, že pak uteče při první příležitosti. A vůbec se jim nedivím. Právě takovým dětem je třeba dát od útlého věku rozhodovací pravomoci a nechat je nést odpovědnost za své činy. Nejprve, kterou si vzít čepičku, potom jestli si ji vůbec vzít a pak, jestli si vůbec nějakou koupit. (Ta čepička je samozřejmě paralela.) Pak se necítí v kleci a nemá důvod zdrhnout.
Tak mě se dceruška odstěhovala ke své lásce 14 dní před osmnáctými narozeninami. Taky jsem nevěřila, že to udělá. Holt ty děti někdy podceňujeme
S chlapcem už žije téměř dva roky, jsou pořád v pohodě, spokojený, děvenka se naopak usadila, už necourá po nocích,studuje, má velmi zodpovědný vztah k penězům a dokonce jsem zjistila, že začala dbát na zdravou životosprávu.
Jestli ji chceš získat zpět, tak jedně dobrým zacházením, dej jí najevo, že respektuješ její volbu. A jako vstřícný krok jí nabídni, že když je tou vdanou paní, že jí koupíš něco do nové domácnosti, rovnou jí tam k nim přines nějakou výbavu- ručníky, povlečení, tím jí dáš najevo, že jí považuješ už za samostatnou.
