Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Získat jí zpět

Kaliban: Dřív byl člověk ve 20 opravdu dospělý, to jen dnes, když skoro každý studuje nejméne do 25, tak děláme z potomků nesvéprávné děti. Je otázka, zda je to dobře. Ta moje zmiňovaná prababička se provdala ve 20, pradědovi bylo 21 let a měl v té době na krku provoz celé fabriky. V 25 letech už byla prababička trojnásobná matka. Proto bych si neodvážila až tak s jistotou jako Linda tvrdit, že to dotyčná dcera nezvládne a že se k rodičům vrátí. Spíš tipuju, že i když jim to nevyjde, tak domů zpět nepůjde.

Chovat se ke mně jako vy ke svojí dceři (považovat ji za telátko a nedospělou), tak vám taky zdrhnu. Já to úplně slyšim: "dokud ti není osumnáct, tak budeš poslouchat." Proboha, kdy už si lidi uvědomí, že to, že někoho porodili neznamená, že ho budou drezůrovat jak cvičenou opici a te bude dělat jenom to co se jí přikáže

Johanka74: Naprosto souhlasim. NEdramatizovat a byt oporou!

Linda: Moje matka si ve dvaceti vzala vdovce se dvěma dětmi, já se narodila tři roky poté a to, že moji sourozenci nejsou tak docela moji jsem se dozvěděla asi ve třinácti, kdy jsem na přihlášku na střední školu musela vyplnit data narození svých sourozenců a zjistila jsem, že nejstarší sestru by matka musela mít v patnácti. Svou matku za to obdivuju, prostě jsme a vždycky jsme byli všichni odjakživa její. Jak to zvládla ve dvaceti, nevím, ale vytvořila šťastnou rodinu. S otcem jsou šťastní doteď. Takže možná ji ty děti prostě "bavit" nepřestanou.

Nedělala bych nic a snažila se je brát jako manželi.

Kousla bych se do zadku, pozvala je na nedělní oběd a snažila se být velmi příjemná. Aby dcera viděla, že kdyby náhodou něco, tak má ve Vás oporu. Dnešní doba je zvláštní v tom, že každý by chtěl mít děťátko za zadkem aspoň do třiceti. blbost, dospělí lidé byli v 18 před sto lety stejně jako nyní. V 18 jsem se vdala, v 19 porodila a nepřišlo mi na tom nic divnýho. Prostě člověk rychlejc dospěl a měl povinnosti.Akorát že jsem to musela zvládat bez podpory rodičů. pokud ona jí ve vás bude mít, bude to fajn.
Moje dcera se taky v 18 odstěhovala k příteli (ač je tedy svobodný a je mu "jen" 27) a dál studuje a učí se a dál jsme kamarádky.A ví, že se kdykoliv může vrátit domů, pořád má svůj pokojíček .
Pevné nervy.

sallie - naprosto souhlasím.

1) neboj ona to zvládne a lip nez ty a manzel.
2) zivot ji nauci, az bude mit ty dve deti doma kazdy druhy vikend vcetne prádla, nemoci apod tak ji to driv ci pozdeji prestane bavit. Jedna vec je vzit je obcas do zoo v rámci rande a odevzdat, druhá vec je mit je na krku vcetne domácnosti. Dostane sice holka poradne na frak a modre´mámeni ji casem opusti ,ale zvládne to.
3) az se vráti, coz drive ci pozdeji stejne udelá, tak proboha zadné vycitáni zádne my ti to rikali, ale proste zacit od nuly. I kdyz jak popisujes vás vztah tak bych rekla, ze i kdyby dostala od zivota pres hubu tak tu radost vratit se a potrebovat vás vám neudelá. To radsi bude zivorit, ale bude se starat sama o sebe jen aby tobe a manzelovi ukázala, ze to zvládne i bez vás. A ver mi to jsem si nevycucala z prstu ,ale vim o cem mluvim, bohuzel. Za prvé jsem sama taková (a dodnes platim za svoji tvrdou hlavu - ve 20 jsem se den ze dne odstehovala do ciziny a do dvou mesicu se vdala) a za druhy mám starsi dceru stejného razeni jako je ta vase.
4) jeji pripadné tehotenstvi je vás nejmensi problém, ver mi. Sice dite by mohlo nebo pomohlo urovnat vztahy v rodine, ale vasim rodinnym problémem neni jeji odstehovani a snatek a eventualni tehotenstvi, vasim problémem je ze ty a ani tvuj manzel jste si za 18 let neuvedomili, ze dceru nevlastnite. Ano chcete pro ni to nejlepsi (to chce kazdy rodic), ale to co je nejlepsi pro vás evidentne neni nejlepsi pro vasi dceru. Zivot si musi kazdy odzit sám. JSte klasicti rodice, chcete pro dite to nejlepsi, umetate ji cestu atd... ale ona to nechce, ona chce neco jiného a to u vás nenasla. Treba to nasla u toho pána (=manzela), treba ani nevi co chce, ale vi ze nechce to co ji dáváte vy.

Motto toho článku je "ona je přece naše a o ní m´budeme rozhodovat my". Asi přesně tohoto měla plné zuby. Jinak mi to celý připadá, jako kdyby se té dámě zaběhl pes. "Máme šanci ji získat zpět?" Radmilo, máte, když s ní začnete jednat jako s dospělou vdanou ženskou. Mimochodem, už vidím, co se odehraje, pokud to manželství nedopadne. "Vidíš, my jsme ti to říkali a tys nás neposlechla." Chudák holka.

tornado-lou: Jak jsem psala o mé babičce, tak to bylo něco podobného. Praděda byl bohatý podnikatel, ovšem peníze měl vykoupené chatrným zdravím, nezdravým životním stylem a stresem - měl cukrovku a přitom chlastal a kouřil. Dožil se 45 let, takže prababička byla mladá bohatá vdova. Nicméně hlavní slovo v rodině měla vždycky ona a byla hrozný despota a babička prostě využila první příležitosti a vzala si prvního chlapa, který o ni projevil zájem, byť z hlediska majetku to byl totálně nevhodný kandidát. Měl akorát vzdělání na vysoké škole a spoustu nadšení, jinak nic. Přesto měli pěkné manželství, babička byla mírná osoba a dědu si pamatujeme jako hodného a laskavého pána a snad nikdy se ani nepohádali. Mně vždycky vrtalo hlavou, proč si babička - bohatá nevěsta - vzala zrovna chudého dědu a když jsem se jí na to ptala, tak mi to vysvětlila zrovna takto. Že dědu měla ráda, ale že hlavní důvod byl útěk z rodiny.

Speedy: jak jsem psala o té manželově sestřenici, tak ta se už narodila v Kanadě. Její rodiče jsou emigranti z roku 68 - takže tam žijou většinu života. Ale i tak právě oni měli strach, že to manželství špatně dopadne a rozmlouvali jí to.

dost by me zajimalo, co v tom pribehu chybi. pevne doufam, ze se tu pozitri objevi pribeh Odstehovala sem se od rodicu.

jinak jestli ji nechcete ztratit definitivne, tak se k ni zacnete chovat jako "k cizi" prestante hodnotit jeji rozhodnuti, prestante ji vychovavat, s jejim manzelem se seznamte, ale bez predsudku. (rozvedeny 33 se dvema detma mi pripada porad lepsi, nez svobodny 33 co bydli u maminky) no a jestli otehotni? tak budete mit vnouce. jsou horsi veci.

Nevim, prijde mi to ale jako nejaka ceska manie, tj. opecovavat, podporovat a kafrat detem do zivota az do dospelosti. V Kanade vetsina deti dostuduje stredni skolu a jde na sve. Vetsinou se sestehuje par deti do jednoho podnajmu a podileji se na najmu a platbach. Nektere rodice castecne podporuji na dalsich studiich, hodne si jich ale bere na dalsi studia pujcku + delaji brigady. Neznam moc deti po stredni skole, ktere zustanou zit doma u rodicu. Na jednu stranu musim smeknout, protoze pokud jsou tu deti detmi, jsou neuveritelne rozcapeni a rozmazlovani a pak najednou ze dne na den vjedou do "dospelosti" a vedou si kupodivu docela dobre.
Taky si myslim, ze pokud manzelstvi nebude klapat a podle popisu povahy vasi dcery, ktera si nenecha moc libit, rozvede se sama. Urcite ne ale proto, ze vam se jeji muz nelibi.
Delat nic moc nemuzete, maximalne ji dat najevo, ze pokud se zklame, na ulici ji nenechate.

Prostě to neřeš a respektuj. Nic jiného stejně nezbývá.
Možná bych měla strach aby takový chlap netáhl za sebou nějaké dluhy...