Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Než si přečtu ostatní příspěvky, napíšu svůj názor. Zarazilo mě "Myslíte, že je nějaká šance ji získat zpět?" Je dospělá a navíc vdaná. Chcete ji zakazovat žít s vlastním mužem? Možná se sama po čase vrátí. Dělat školu a starat se o dvě cizí děti i když jen občas ji asi dlouho bavit nebude, ale kdoví. Třeba se z ní stane vzorná macecha, která bude dětem dávat lásku, kterou doma nepoznala. I když jste to mysleli dobře, tak ono má asi pocit, že ji nemáte rádi, že ji nerozumíte, jen ji přikazujete, zakazujete a trestáte. Spíš bych se snažila najít k ní cestičku jako k dospělé ženě, bez výčitek a požadavků. Zůstat s ní v kontaktu, kdyby to po začátku byly jen smsky, abyste věděli, že je v pořádku. Chápu, že se vám to zdá brzy, ale už se stalo.Třeba bude konečně šťastná a to je přece sen každé mámy, aby její děti byly šťastné. Nechtějme svým dětem život linkovat a ještě si myslet, že je to pro ně to nejlepší.

šmarjá,ještě spím,sory za hrubky

sallie:Radmilo,né že jste to ASI přehnali z tou tvrdou výchovou,vy jste si to přímo posr..i....chudák dcera,vůbec se jí nedivím,že zdrhla hned jak mohla....samozřejmě vím,že výchova je jedna velká alchimie,te´d sklízíte co jste zaseli,bohužel.....ale pokud vezmete rozum do hrsti,není vše ztraceno....stačí,jen když se k dceři začnete chovat jako k dospělému člověku a vše bude zase o.k. držím palce

Naprosto souhlasím se sallie Myslím, že i když vás to od dcery mrzí, nestalo se nic, co by znamenalo konec světa. Asi jste se na ní moc upnuli, moc jí dirigovali, a holka už toho měla dost. Jak už tu padlo - manželství buď vyjde, nebo nevyjde, to se neví nikdy, ani kdyby se vdávala ve 30. Vzpomněla jsem si na dceru mého bratrance, která udělala před maturitou něco podobného, vyhrožovala tenkrát, že skočí z okna a nikdo s ní nehnul. A teď, po pár letech už je vdaná za někoho jiného, má dítě, a školu si dodělala dálkově. Moje děti se taky navyváděly leccos, ale pokud nejde o život, moje heslo je, že každý si na všechno stejně musí přijít sám.

To je výsledek takové výchovy a špatné výchovy, když vám nic neřekla a vdala se. Svědčí o velmi špatných vztazích, pokud se nepoučíte jako rodiče ztratíte jí zcela a může dojít až k nenávisti. Teď už to celé nenapravíte ani nevrátíte zpět, ale pokud se s toho poučíte, můžete jednou být jako babička s dědou vnoučatům, pokus toto nepochopíte upřete si i toto !!!!!

sallie: naprostý souhlas. A navíc bych se alespoń pokusila o smír... zkus se ji zeptat, co by si přáli jako svatební adr. Zkus je pozvat v neděli na oběd.A dkyž jednou odmítnou, nedělej scény, ale řekni: tak až se to bude hodit, dejte mi vědět, a ráda vás pohostím.
Chudák holka, taky si myslím, že konečně potkala CHLAPA co ji bere jako ŽENU a se super velkým Ž, a ne jako malé dítě.
Dejte tomu čas, a spíč ji podpořte. Zatím jí jen zavrhuješ.

Myslím si, že důvod sňatku je hned na začátku článku. "Museli jsme mít pevnou ruku, možná jsme to přehnali, nevím. Hlavně manžel byl velmi tvrdý a držel ji dost zkrátka." Kdoví, jaký s vámi měla vlastně život, mohla si připadat jako ve vězení. Pravděpodobně narazila na člověka, který s ní jedná zcela jinak než vy, rodiče. Asi byste měli změnit své chování vůči dceři. Pokud jste ji vychovávali jen příkazy, demonstrováním své převahy a zákazy, vůbec se nedivím tomu, že čekala na první příležitost, aby vás mohla opustit.
Mimochodem, přesně toto byl i důvod sňatku mé babičky s dědou. A manželova sestřenice si taky vzala staršího, rozvedeného se dvěma dětmi, na které platil alimenty, navíc diabetika na inzulínu a navzdory všem černým scénářům jsou spolu už asi deset let, jeho děti už dospěly a ona samá má dvě malé děti.

Radmilo, myslím, že jsi si odpověděla sama, momentálně Ti nezbývá než to zkousnout a doufat v lepší zítřky. Nemáš možnost ji ochránit a prostě se můžeš jen dívat, to je na rodičovství to nejtěší. Zkus se s nimi domluvit na návštěvě bez moralizování a předsudků, kousej se do jazyka a zkus si připustit, že výchova neselhala, že jste vychovali sebevědomou ženu, která si jde za tím co chce, zkus být na ni hrdá a hledat to pěkné a hlavně ji nezapomeň říct, že dveře jsou u vás vždy otevřené a , že se může vrátit a vy neřeknete ani popel. Doma si klidně zařvi, jsi máma a máš o ni strach, to je jasné, ale s ní mluv jako se ženou ne s nepovedeným dítkem. Výchova se přeceňuje ... :-) :-) Držím Ti palce a dcerce je 18 má život před sebou a věř, že ani miminko by jí ho nezkazilo, možná by to měla těší, ale určitě ne ztracený. A školu si může dodělat i při zaměstnání, to zvládne :-).

Bych chtela videt chlapa, nota bene se dvema detma, na ktere plati alimenty, jak divku nekolik let plne vyzivuje, aby ona mohla studovat
Nic neni tak horke, jak kdyz se to uvari. Pockejte chvili, az vychladnou vasne a uvidi se. Bud to manzelstvi dopadne dobre...nebo dobre nedopadne. Nic horsiho se stat nemuze. Si predstavte, ze by si nabalila fetaka, ktery by Vam vybilil byt, nebo alkoholika, s kterym by zacla chlastat taky, a hned Vam bude lip.

hmm... já mít matku, co o mě na internetu píše, že jsem telátko, tak taky asi vezmu roha
Dovolili jste jí vůbec dospět? Nebo jste jí furt předhazovali, že je telátko, že to nezvládne, že si špatně vybrala partnera (jednou jste ho zahlídli ve městě a víte, že je nedůvěryhodný?), že vás přeci potřebuje, že to nezvládne, že to bude karambol a nedej bože kdyby otěhotněla....

Možná narazila na muže, který jí miluje, nepředhazuje jí že je blbá a nemožná, který jí RESPEKTUJE a jedná s ní jako s dospělou.

Co teď můžete udělat? Počítat do deseti (ve vašem případě do deseti tisíc a možná ještě dále), pak jí pogratulovat ke svatbě a ujistit jí, že je nadále vaší dcerou a může přijít pokud bude cokoliv potřebovat. Nevyčítat, neshazovat, neponižovat, nepředhazovat jí svoje předsudky.... ze dvou důvodů - buď jí ten vztah vyjde a dcera zvládne start do života i bez maminky za zadkem a časem nejspíš přijde na to, že je fajn mít rodiče (ovšem rodiče respektující a pohodové, ne dva teroristy) - a nebo ten vztah bude průser - a pak bude potřebovat se mít kam vrátit - ovšem k rodičům, kteří mi budou kázat na téma "my ti to říkali" a prudit a shazovat a dělat ze mě debila, bych nešla ani náhodou....

... takže - dejte si čas na rozdýchání a zkuste vymyslet jak s dcerou začít vycházet jako rovnocenní partneři a dospělí lidé....

Dospělost není dána jen věkem. To víme my rodiče. Bohužel ne každé dítě s námi souhlasí. Zakazovat cokoli - to není moc rozumné. Může vést k tomu, že v době plnoletosti je dítě jakoby utržené ze řetězu.
Netrap se. Nech dceru. To, co udělala, to má. A navíc to chtěla. Pokud to bude dobré manželství, bude dobře. V opačném případě se brzy vrátí domů.
Můj jeden syn měl podobnou představu o životě, ale nešlo o manželství. Jen bydlel s holkou u jejich rodičů. Trvalo to asi 2 roky... potřeboval s něčím pomoci, přijela jsem pro něho... a i když mi neřekl mnoho podrobností, moc dobře mu tam nebylo. Vlastně se styděl vrátit domů. Nabídla jsem mu to. A jsme doma opět kompletní. Prostě někdo musí na vlastní kůži okusit realitu života.