Proč porod bolí?
Tak, jak svět běží, je dokonalý. Nic není náhodné. Vše má své místo, smysl. Hlad nás nutí se najíst, únava odpočinout si, strach schovat se nebo zaútočit. A jaké místo má bolest? Na něco nás upozorňuje. Na to, čemu se máme vyhnout. Pokud se nožem řízneme do prstu, je to jasné. Máme být trochu opatrnější. Ale co porodní bolesti? Proč se porodní cesty, když přijde ten pravý čas, prostě bezbolestně neotevřou a nevydají dítě? Vím, anatomicky je to jasné, ale bolest má vždy své místo…
Nedávno jsem rodila své čtvrté dítě. Všechny moje předchozí porody proběhly normálně, ale přesto jsem se bála. Ať je to, jak je to, a každá matka mi to bezesporu potvrdí, bolest při porodu je největší fyzická bolest, kterou na světě znám. Mnoho let se zabývám šamanismem a ve své poradně, spolu s manželem, pracuji s energiemi a léčím. Tak jsem se rozhodla, že prozkoumám, co se to vlastně při porodu děje. Proč probíhá zrovna tak jak probíhá. To, co jsem uviděla, mě nesmírně překvapilo.
Vše začíná tam. Všechny budoucí rodinné vazby začínají porodem. Celý porod provázejí děložní stahy. Stupňují se ve zrychlujících se intervalech až do okamžiku neúnosnosti. Nejprve ženu stahy zaskočí, pak se snaží před nimi uhýbat a nakonec začne spolupracovat. Dál už to prostě nejde, moc to bolí. Nastává třetí doba porodní. Žena si uvědomuje, že už před bolestí neuteče, protože není kam, a odevzdá se jí. Bolestí projít a porodit je pro ženu jediná možná cesta. V tom okamžiku se vše stane. Vznikne energetická vazba mezi dítětem a matkou. Žena pod tlakem bolesti vydá ze svého lůna „energetické vlákno“, které bude dítě provázet a sytit energií celé dětství až do dospělosti a mnohdy i mnohem dál.
Je zřejmé, že pro dítě je tato vazba prospěšná. Bez ní by zahynulo. Poskytuje mu ochranou náruč, pozornost, láskyplnou péči. Ale co pro matku? Co pro mě? To už není tak jednoznačné. S každým porodem se vzdávám části své energie ve prospěch svého dítěte. Nevzdávám se dobrovolně, ale pod nátlakem bolesti. Zůstává ve mně pocit ztráty. Odtud pramení všechny pocity známé z šestinedělí – únava i deprese. Vše, co medicína označuje pojmem laktační psychóza. V šamanské terminologii jde o jasné projevy ztráty části duše. Vše se časem zacelí. Zranění duše se překlene různými mosty. Ale uzdraví se po takové energetické ztrátě žena docela? Je to možné, ale způsoby, jak se zranění zahojí, patří individualitě každé ženy. Většina matek se upne k dítěti, naplní celý jejích svět. Může jim to pomoci, ale energii, která jim stále odchází z lůna, to nepřeruší. Vytvoří to pouze most od dítěte k matce. Pokud by se žena opravdu chtěla „vyléčit“, musí umožnit sobě i svému dítěti postavit se na vlastní nohy, odpoutat se z energetické vazby. Pak se jí energie vrátí zpět a dítě na oplátku získá svou vlastní svobodu. Jejich vztah tak získá nový rozměr, a to lásku dvou svobodných lidí a ne vztah vycházející ze závislosti.
V každé kultuře existuje rituál, který tuto věc řeší. Mám na mysli křesťanské biřmování nebo židovské Bar micva. Také všechny přírodní národy mají své tradice, které otvírají dětem vstup do dospělosti, nezávislosti, samostatnosti a tím i k svobodě. Bohužel naše moderní společnost na energetickou podstatu rituálu už dávno zapomněla. Vazby tedy přetrvávají. A škodí dětem i jejich rodičům. Žádná z žen už nevyslovuje větu, která zaznívá v závěru židovské Bar micva: „Nechť je požehnán Ten, který mě nyní zprostil od veškeré odpovědnosti za mé dítě.“ A to je škoda. Tehdy by totiž došlo k velkolepé léčbě. Ženě by se vrátila zpět její síla. Ta síla, pomocí které ochraňovala, pečovala a starala se o své milované dítě.
Vaše Margot
Autorka je členkou Věštírny Květy Fialové.
Diskuse Věštírna pro vás právě dnes!
Každé pondělí a čtvrtek můžete využít možnost on-line výkladu zdarma. Na této diskusi vložte dnes do 11 hodin svůj dotaz a během dnešního dne na něj dostanete odpověď.
(Vstup do diskuse najdete v horní části magazínu v sekci speciály – Věštírna.)
Více o Věštírně Květy Fialové se dozvíte na www.vykladzive.cz
2.12.2010 Rubrika: Věštírna | Komentářů 87 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,6/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Proč porod bolí?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Nika1: císařský řez u nás nechtějí provádět jen tak z důvodu anestezie. Protože každá anestezie je zátěž pro organismus a po ní hrozí dost komplikací.
lonkue: to je sice pravda, že si spousta lidí nechá dělat plastické operace, ale to ještě neznamená, že to je v pořádku a bez rizika. Beru to tak, že to je věc každého, jestli to chce podstoupit a třeba mu to pomůže, aby přestal mít mindráky, ale pooperační komplikace taky nejsou zanedbatelné.
bolest je relativní.....každý jí vnímá jinak, zrovna tak jako třeba u zubaře či jiných operatitvních zákroků. Pro mne to nebylo nic tak hrozného, prostě bolest k porodu patří jak k velbloudovi hrby a tak jsem to tak brala.
punh: Císař na přání není, protože český pacient je považován za nesvéprávného tvora a možná se někomu i ty úplatečky hodí. Jo CS bolí potom asi víc, ale odstrašujícím případem jsou mé 2 kámošky, které měly 16 a 20 stehů při normálním porodu a měsíc si nesedly. To mi příjde stejný maso na závěr.
medved: Jedno dítě už jsem jakžtakž odstřihla od vlákna,ale druhé ještě bude nějaký ten roček studovat,tak nůžky zatím budou zahálet...ale těším se na ten okamžik,až se nebudu muset starat....
Bety: když vylučuješ, tak to taky nebolí
a víš kdy to příjde, takže nic jen tak nevypadne.
Bellana: ja si pamatuju spis, ze to byla drina. proste narocna prace, nebo tezkej sportovni vykon. clovek si makne a ke konci toho ma plny kecky, ale kdyz je v cili, tak to prejde.
Nika1: 8:49 - jo taky nevim proc nejsou v Cechach tzv cisare na prani. Nam se narodi dcerka pristi tyden prave tim cisarem na prani. Je fakt, ze neziju v Cechach a platim si peci v soukrome klinice, ale stejne mi to prijde jako hysterie kolem tech planovanych cisaru. Ja si totiz myslim, ze velka vetsina zen by se pro to stejne nerozhodla. Jedna kamaradka vedle druhe by radsi rodila tzv. normalne. No a pak je to velmi male procento zen (jako ja a ty), ktere z ruznych duvodu vidi tento zpusob jako jediny spravny pro ne. Nevim, proc neni moznost si proste tuhle moznost zaplatit....
. V dobe, kdy si muze kazda 16 leta nechat udelat silikonove poprsi nebo ti bez mrknuti oka udelaji interupci buhvi do kolikateho mesice je cisar na prani porad takove drama....
ja nevim, ale mam pocit, ze clanek sice zacal na tema porodni bolest, ale smeroval spis k myslence, ze dneska se na dite upneme (coz je v poradku), ale uz ho "nepoustime do sveta", coz je logicky nasledky krok, ktery je dnes v mnoha pripadech naruseny. pak jsou tu obyvatele mama hotelu, dospeli, kteri se o sebe neumi postarat a naprosto nechapou nejakou zodpovednost - financni, moralni. dyt mama dycky vsechno nejak urovna 
.JPG){kind=avatar}
tornado-lou: Taky jsem velice rychle zapomněla na porodní bolesti. Oba porody byly předčasné, tak jsem předcházejícím stahům nevěnovala pozornost (pokud vůbec nějaké byly), a pak to šlo rychle. Musím říci, že koliky jsou mnohem horší a navíc člověk neví, kdy to skončí. 
tornado-lou: Šťastná to žena!!!
tornado-lou: tak to je fajn, že už si to nepamatuješ.
Já si to dokážu vybavit i teď, ale když to zpětně hodnotím, tak víc než porodní bolesti mi vadilo nepříjemný chování jedný sestřičky. Naštěstí to byla výjimka, ostatní byli fajn
no to bude zajimava debata 
chtela sem se zeptat, vy si vazne pamatujete svy porodni bolesti? opravdu si pamatujete jak to bolelo? ja sem porodila nedavno a dneska uz prakticky o nicem nevim. udajne sem pry tvrdila, ze to boli, ale ted si to fakt nepamatuju.
jo a o energetickem vlaknu k diteti nic nevim.
Sofffie:
.gif)
Dobrej článek! Podle mě směřuje velmi dobrý směrem.
Zajímavé je třeba to, že autorka, podle mě, mimoděk, řekla, že naše moderní společnost není kulturou, když opomíjí neudržitelné a tím z toho dělá i neuchopitelné.
Možná by vše dávalo větší smysl, kdybychom bolest vnímali jako volání po pozornosti. Kam směřuje naše pozornost, tam směřuje naše energie. Když naše dítě křičí, volá tím po naší pozornosti, ne po tom, abychom se mu vyhli. Vyhnutí se bolesti je výsledkem uložené bolesti, která se v budoucnu vyplaví jako emoce strachu z ní, ale to už je mnohem složitější a podstatu článku to, podlě mě, dost zamlžilo. Stejně tak slova jako třeba vlákno. Mnoho lidí v tom bude hledat něco příliš konkrétního, co nikdy nenajdou.
Dítě chce naši energii a tak musí upoutat naši pozornost. Porodní bolest pozornost upoutá, ale není to jen ona, je spíš jednou z pojistek, aby to vyšlo. Když není porodní bolest, dítě má další šance, jak pozornost získat. Je mnoho kroků, které mohou a nemusí zafungovat. A takový je celý život.
.gif)
Bety: 8:27......a přitom to u nás vypadá , že jich na hlavičku vypadlo docela dost
