Proč porod bolí?
Tak, jak svět běží, je dokonalý. Nic není náhodné. Vše má své místo, smysl. Hlad nás nutí se najíst, únava odpočinout si, strach schovat se nebo zaútočit. A jaké místo má bolest? Na něco nás upozorňuje. Na to, čemu se máme vyhnout. Pokud se nožem řízneme do prstu, je to jasné. Máme být trochu opatrnější. Ale co porodní bolesti? Proč se porodní cesty, když přijde ten pravý čas, prostě bezbolestně neotevřou a nevydají dítě? Vím, anatomicky je to jasné, ale bolest má vždy své místo…
Nedávno jsem rodila své čtvrté dítě. Všechny moje předchozí porody proběhly normálně, ale přesto jsem se bála. Ať je to, jak je to, a každá matka mi to bezesporu potvrdí, bolest při porodu je největší fyzická bolest, kterou na světě znám. Mnoho let se zabývám šamanismem a ve své poradně, spolu s manželem, pracuji s energiemi a léčím. Tak jsem se rozhodla, že prozkoumám, co se to vlastně při porodu děje. Proč probíhá zrovna tak jak probíhá. To, co jsem uviděla, mě nesmírně překvapilo.
Vše začíná tam. Všechny budoucí rodinné vazby začínají porodem. Celý porod provázejí děložní stahy. Stupňují se ve zrychlujících se intervalech až do okamžiku neúnosnosti. Nejprve ženu stahy zaskočí, pak se snaží před nimi uhýbat a nakonec začne spolupracovat. Dál už to prostě nejde, moc to bolí. Nastává třetí doba porodní. Žena si uvědomuje, že už před bolestí neuteče, protože není kam, a odevzdá se jí. Bolestí projít a porodit je pro ženu jediná možná cesta. V tom okamžiku se vše stane. Vznikne energetická vazba mezi dítětem a matkou. Žena pod tlakem bolesti vydá ze svého lůna „energetické vlákno“, které bude dítě provázet a sytit energií celé dětství až do dospělosti a mnohdy i mnohem dál.
Je zřejmé, že pro dítě je tato vazba prospěšná. Bez ní by zahynulo. Poskytuje mu ochranou náruč, pozornost, láskyplnou péči. Ale co pro matku? Co pro mě? To už není tak jednoznačné. S každým porodem se vzdávám části své energie ve prospěch svého dítěte. Nevzdávám se dobrovolně, ale pod nátlakem bolesti. Zůstává ve mně pocit ztráty. Odtud pramení všechny pocity známé z šestinedělí – únava i deprese. Vše, co medicína označuje pojmem laktační psychóza. V šamanské terminologii jde o jasné projevy ztráty části duše. Vše se časem zacelí. Zranění duše se překlene různými mosty. Ale uzdraví se po takové energetické ztrátě žena docela? Je to možné, ale způsoby, jak se zranění zahojí, patří individualitě každé ženy. Většina matek se upne k dítěti, naplní celý jejích svět. Může jim to pomoci, ale energii, která jim stále odchází z lůna, to nepřeruší. Vytvoří to pouze most od dítěte k matce. Pokud by se žena opravdu chtěla „vyléčit“, musí umožnit sobě i svému dítěti postavit se na vlastní nohy, odpoutat se z energetické vazby. Pak se jí energie vrátí zpět a dítě na oplátku získá svou vlastní svobodu. Jejich vztah tak získá nový rozměr, a to lásku dvou svobodných lidí a ne vztah vycházející ze závislosti.
V každé kultuře existuje rituál, který tuto věc řeší. Mám na mysli křesťanské biřmování nebo židovské Bar micva. Také všechny přírodní národy mají své tradice, které otvírají dětem vstup do dospělosti, nezávislosti, samostatnosti a tím i k svobodě. Bohužel naše moderní společnost na energetickou podstatu rituálu už dávno zapomněla. Vazby tedy přetrvávají. A škodí dětem i jejich rodičům. Žádná z žen už nevyslovuje větu, která zaznívá v závěru židovské Bar micva: „Nechť je požehnán Ten, který mě nyní zprostil od veškeré odpovědnosti za mé dítě.“ A to je škoda. Tehdy by totiž došlo k velkolepé léčbě. Ženě by se vrátila zpět její síla. Ta síla, pomocí které ochraňovala, pečovala a starala se o své milované dítě.
Vaše Margot
Autorka je členkou Věštírny Květy Fialové.
Diskuse Věštírna pro vás právě dnes!
Každé pondělí a čtvrtek můžete využít možnost on-line výkladu zdarma. Na této diskusi vložte dnes do 11 hodin svůj dotaz a během dnešního dne na něj dostanete odpověď.
(Vstup do diskuse najdete v horní části magazínu v sekci speciály – Věštírna.)
Více o Věštírně Květy Fialové se dozvíte na www.vykladzive.cz
2.12.2010 Rubrika: Věštírna | Komentářů 87 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,6/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Proč porod bolí?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Bety: 
Nika: Císařský řez není přece rovnocenná alternativa přirozeného porodu. K němu se přistupuje v případě komplikací, pokud není zbytí. A nevím, jestli to je pro matku příjemnější. Jak píše Pegg - po císaři je člověk rozbolavělejší jen jinak než po klasickém porodu, řekla bych, že se pak matka dává dohromady delší dobu
A jsem zbabělec, měla bych strach z epidurálu, to radši vydržím porodní bolesti. Nám naštěstí nedali nic na vybranou, takže jsme to měli v podstatě jednodušší než mají maminky dnes
.jpeg)
Bety - 2.12.2010 8:27 - tys na to kápla
Nika1 - 2.12.2010 8:49 - císař bolí. Mám za sebou 2 porody normální cestou a jednoho císaře a věř,že už bych ho znovu zažít nechtěla. Cítila jsem řez ještě než jsem usnula,jen jsem se nemohla bránit (prý to je proto,že to dítě musí být venku do pár minut,aby na něho nezačala působit anestezie-vysvětlení lékaře) a jelikož to je operace,bolelo to potom ještě kolik dní. Po normálním porodu si nemůžeš sednout,po císaři se narovnat(chodíš v předklonu) Musíš si uvědomit,že ti šijí dělohu a ještě břicho v několika vrstvách. Nechci tě strašit,ale císař není výhra a připravíš se o ten pocit úlevy, když konečně porodíš. 
Jo a miluju svoje děti stejně
Tak já nevim... mám mnoho kamarádek, které rodily s epidurálem a jejich dítě nezahynulo. Podle mne je důležitější vztah matky a dítěte (ev.už před porodem) a potom. A vlastně to ani nemusí být biologická matka. Kolik je případů, že dají adoptivní rodiče lásky "cizímu" dítěti a to vyrůstá v úplné pohodě a vzabě na náhradní rodiče.
Někdy bych spíš řekla, že ta bolest je jakýmsi zástupným důvodem, proč si toho potomka vážit a mít ho rád. Tak, jak to v nadsázce napsala Sofffie
Proč porod bolí? Abychom si milionkrát poté včas vzpomněli na to, jak je ten proces náročný, než podlehneme nutkání stávajícího potomka přizabít. 
Bolest se dá vydržet,i když trvá třeba 20 a více hodin...Ale neřekla bych nic o vláknu,já vždycky koukala na narozené dítko dost bez jakýchkoliv radostných pocitů a "matka" se ze mně vyloupla až po třeba týdnu i více,byla jsem sama hodně zdravotně rozhozená,že by mi bývalo pomohlo,kdyby se někdo postaral o mimino i o mě ,takto jsem vše tak nějak přetrpěla,ale nebyly to žádné "orgie štěstí"....
Annie: No nerodila a zatím se fakt nechystám. Tady v ČR není bohužel císař na přání (a že bych si ho i zaplatila). Stejně to dopadne tak, že zaplatím úplatek nějakému lékaři, aby to tak dopadlo. Holt tu možnost volby nemáme. Nechci mít přidušené dítě a své pánevní dno na ....... Ale ať si každý rodí,jak chce - kdo přirozeně, tak přirozeně, kdo s epidurálem, tak s epi, kdo CS, tak CS. Příjdu si tu nesvobodná v této otázce, jsem extrém, ale je to tak.
já myslím, že porod bolí proto, aby děcko nevypadlo jen tak za pochodu na hlavičku... (rodila jsem 3x)
.JPG)
A žena "rodící" císařem to energetické vlákno s dítětem nemá?
Myslím u plánovaného císaře, kdy ani bolesti nezačnou...
Že by měly vztah ke svému dítěti narušený? 
Nika - mě nepřipadá, že bych rodila v jeskyni. A bolest při porodu jsem - naštěstí- neměla tak silnou, abych musela mít epidurál.
Pokud nejsou komplikace, tak jsem pro přirozený porod.
A k poslední větě - já zase znám matky, co i přes velice těžký porod měly dítě u sebe od prvního dne a vztah mají nádherný. 
Mmch - Ty jsi ještě nerodila, jestli se nepletu...
Člověk si chce odůvodnit i tu hroznou bolest. Prostě to příroda blbě zařídila, evolucí se nám zvětšila hlava a to ostatní asi už ne. Na statku jsem viděla porody zvířat a nikdy se nám koza nebo prasnice neroztrhala jako skoro každá prvorodička (co není pro změnu nastříhnutá). Ptejme se, proč i v 21. století musíme rodit jak v jeskyni a proč už na tu podělanou bolest nikdo nic moc nevymyslel nebo to nemocnice používají zřídka a na krátkou dobu (epidurál). Naopak znám případy, kdy matky po těžkém porodu, dítě vidět nechtěly třeba týden - tak asi tak.
Zajímavý názor.
Jak potom by se vysvětlilo počínání mužů v některých primitivních jihoamerických kmenů, kteří asistují při porodu a stahují bolest rodičky. Zatímco žena "jen" spolupracuje s dítkem a stahy.
Možná mi autorka článku na toto odpoví.
