Radši oželí mě než svého psa
Mám přítele, chodíme spolu přes půl roku a před Vánoci jsme se sestěhovali do jednoho bytu. Rozumíme si, je nám spolu fajn. Plánujeme budoucnost, na spoustu věcí máme stejné názory. Až na jednu. Na jeho psa.
Dokud jsme spolu chodili, nevadilo mi, že má psa. Je to takovej ten „smeták“, nic čistokrevného, je mu šest let. Bral ho na naše společné výlety, neměla jsem s tím problém. Ten nastal až teď co spolu bydlíme. Ten pes je totiž strašně nevychovanej a mně to začíná přerůstat přes hlavu.
Přítel ho zbožňuje, různě mu podstrojuje, hodně si s ním hraje. V noci spí u nás v posteli a není síla, která by ho z té postele dostala pryč. Vadí mi to. Všude jsou chlupy, v posteli, na gauči, na podlaze. Mohla bych na tom bytě nechat ruce a vysávat furt dokola a stejně bych ty chlupy nezlikvidovala, Je to nekonečné. Pes smí všude, na křeslo, na sedačku, u stolu žebrá, že se člověk ani v klidu nenají. Já z toho rostu, příteli to připadá roztomilé a krmí ho ze svého talíře. Pes neposlouchá, dělá si co chce, rozkousal mi dvoje boty a zničil kabelku.
Opravdu jsem se snažila si na to zvyknout, ale nejde to. Jsem na toho psa úplně alergická, několikrát jsem ho už i plácla, což se přítelovi nelíbilo a reagoval na mě dost podrážděně.
Ten pes je náš jediný problém, jinak je mezi námi všechno v pořádku. Když jsem o tom s přítelem mluvila, navrhla jsem, jestli by si psa nevzali třeba jeho rodiče. No, to jsem si dovolila dost, byl úplně nepříčetný, jestli si prý uvědomuju, co po něm chci. Prý by se ho nikdy nezbavil, ať něco takového už nikdy neříkám. Tak jsem se ho zeptala, co by dělal, kdybych se kvůli tomu psovi rozhodla odejít já. Na to mi řekl, že to by se nedalo nic dělat a respektoval by to jako mé rozhodnutí. No, tohle mě dostalo.
Od té doby přemýšlím, jestli má ten vztah cenu, když je pro něj pes důležitější než já. Co si o tom myslíte vy? Má právo mne stavět do téhle pozice a požadovat po mě, abych se proti své vůli s tím jeho nevychovaným a obtížným psem smířila?
25.2.2018 Rubrika: | Komentářů 93 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Radši oželí mě než svého psa
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.hrosinka72:
No, nepřispívám sem často, ale dnes mi to opět nedalo....
Váš problém není pes. Ale nedostatek empatie, komunikace, schopnosti kompromisu, pochopení pro druhého, nadhledu atd. atd.
Zamyslela jste se, prosím, také trochu nad tím "smetákem"? Člověk psa (jakékoli zvíře) k sobě připoutá, sdílí s ním svůj život cca půl psího věku (pes není "rozmazlený", pes jen uznává hranice, které mu "šéf" smečky vytýčil), a najednou by se ho měl zbavit? Víte, jak takový odložený tvor následně strádá? Tady by měl Váš přítel "zastříhat ušima", tady se odhalujete coby charakter plácající jeho psa.... Zařadila bych Vás mezi ty dlouhé řady nezodpovědných blbů, co se svých zvířat zbavují z nedostatku času, kvůli očekávanému narození dítěte, kvůli stěhování, atd. Ještěže se takto nedají odkládat děti - z nedostatku peněz, kvůli brýlím a rovnátkům, jako každý den udělaly binec v celém domě, a mě už to nebaví denně uklízet atd.
Buď psa mám (ve Vašem případě přijmu) se vším všudy nebo prostě život s pejskařem nedáte. A já jako pejskař, kočkař, "hlodař" (a kdoví co ještě) bych Vám nedala ani na výběr....Promiňte.
Mohu jen napsat,ze ses sobecka mrcha.Tvuj pritel ma toho psa rad a ty si myslis,ze pritel bude delat co ty si usmyslis.Kdyby se tvuj pritel psa zbavil,nestal by jako clovek za nic stejne jako ty.Jeste stesti,ze tvuj pritel ma srdce a vi co je laska,coz ty postradas.Fuj je me z tebe doslova spatne
Draha Olino, dat mi nekdo takove ultimatum, jake jste dala vy, tak mu udelam papa okamzite
Vas pritel k sobe pripoutal ziveho tvora a stara se o nej, neodkopne ho kvuli nekomu dalsimu. Vazim si ho.
Misto biti psa, jste mohla zkusit toho psa neco naucit.
YXH:
Taky si myslím, že je Olina hodně manipulativní. Pokud dá ultimátum já nebo pes, myslím si, že je jasné, co si její přítel vybere už z principu, pokud je aspoň trochu charakter. Olina má podle mého dvě možnosti - buď se se psem smířit a pokusit se ho trochu převychovat k obrazu svému, nebo odejít rovnou.
A k psovi v bytě: dcera měla vlčáka v garsonce a myslím, že to byl nejšťastnější pes na světě. Chodila s ním na dlouhé procházky, na cvičák, a měla i štěstí, že měla práci, kam ho mohla brát s sebou. Dneska už jsou v domku se zahradou, je to samozřejmě plus, ale podstata je v páníčkovi, jak se psovi věnuje. Znám psy v kotci u baráku, kterých si nikdo, kromě toho, že jim dá jednou za den najíst, nevšímá - vsadila bych se, že by s leckterým byťákem měnili hned.
Koukam, ze se to zvrhlo spis na uvahu o psech nez o Oline, o ktere ten clanek vlastne je. Tak pridam trochu k uvazeni.
~V panelaku je slyset i sousedovic deti jak rejdi po byte na trikolce (pripad nasich znamych), takze jakykoliv hluk se roznasi.
~Co se tyce hromadek po okoli, nejsou tam vinou psu, ale linych panicku (pes kajdit musi, ze je panicek liny to sebrat, neni jeho vinou).
~Psu zavrenych v bytech je mi lito taky, ale vetsina zodpovednych chovatelu ma nekoho, kdo se o zviratko postara, v pripade nemoci nebo dlouhe dovolene.
~Nejela bych na mesic na dovolenou, kdybych nevedela, ze bude o smecku dobre postarano. (ne kazdemu bych je sverila, ac se nabizeji). ~Nez si lidi pejska poridi, meli by si uvedomit, ze je to dlouhodoby zavazek se zivym tvorem a zviratko neni hracka pro deti nebo modni doplnek. Pes je clen rodiny, musi se o nej take tak starat, at uz co se tyce vyzivy, tak po zdravotni strance. Pokud si to lidi neuvedomuji, konci pripady tim, ze pejsek je v nejlepsim pripade v utulku.
A k Oline, podle meho je to manipulativni dama a mysli si, ze ji kazdy podridi, takova ta "milacku, kdybys mne mel opravdu rad, tak...." Dneska chce aby se zbavil psa, zitra bude mit jine pozadavky (at uz to jsou kamaradi, kteri se ji nebudou libit atd.)
Jasně, vesnice je vesnice. Psi mají svůj dvůr, zahradu, taky co je to za život, když mají chuť proběhnout se a musejí jít způsobně na vodítku a vyvenčit se na povel, když páníček přitáhne z práce?
Nemluvě o tom, když se něco na páníčkovi pokazí a nastoupí do špitálu. Kam s tím zvířetem? Nelze ho zavřít na týden dva do skříně, než se člověk vrátí. A když člověka sklátí chřipka, je rád, že si uvaří čaj a plácne sebou zpátky do postele.
No ono stačí, když marodí lidi v práci. Chodím domů tenhle měsíc tak dorvaná, že mít doma psa, sežerem se asi navzájem...No ještě dva dny a bude odpočinek....
Linda: vidím u nás problém panelákových psů.....hlavně těch co štěkají o závod sotva páníčci ráno vypadnou do práce a děcka do školy........slyším čokla jedné kadeřnice z vedlejšího vchodu ráno nejmín hodinu asi než pochopí že panička MUSELA do práce, štěkot se rozlíhá celým domem a posraná je půlka sídliště.....
rychlonožka: PEGG: ... naprosto s vami souhlasim. Jako dite jsme meli doma psa v panelaku. Dodnes si pamatuji jak SILENE nerada jsem vecer chodila vencit napul rozespala a rano jsem musela vstavat minimalne o pul hodiny driv a litat venku v jakemkoliv pocasi ,aby se pan pec unavil a pak dopoledne spal a neotravoval sousedy . Prave proto jsem si v dospelackem zivote porizovala psa az kdyz jsem mela na bydleni na vesnici a se zahradou a tudiz jsem eliminovala to co mi na psu nejvice vadilo a vadi = vecne nastvany sousedy a venceni rano a vecer a v noci pokud je pes nemocny. Takhle otevru dvere na zahradu a nez se rano vysprchuji jsou chlupaci samovyvenceni. Samozrejme s nimi porad chodime na prochazky a delame vsechno ostatni, ale delame to protoze jsme pejskari, protoze nas to bavi, protoze to CHCEME delat. To co me nebavilo na psu to jsme eliminovala existenci zahrady. A potkala jsem chlapa ,ktery je jeste vetsi cvok do psu nez ja, takze ani jeden neresime to co Olina.
A k Oline - holka mela by ses do budoucna naucit jednu vec (a je jedno jestli k vuli psovi nebo necemu jinymu).... pokud chces komukoliv davat ultimata tak bud pripravena nato, ze si protistrana muze vybrat tu pro tebe osobne horsi moznost a pak nebrec. A pokud pripravena nejsi tak holt ultimata nedavej.
rychlonožka - 27.2.2018 19:16
Mluvíš mi z duše.
Psa jsme měli vždycky, ale bylo to na vesnici a v době, kdy pes měl boudu a v podstatě volnost. lítal s námi po celém okolí, ale neválel se doma v posteli.
Teď bych psa nechtěla, protože bydlím v paneláku a chodím domů pozdě. Pes by byl chudák a já nemám nejmenší touhu, přileť z práce, letět ven s čoklem a ještě po něm sbírat hovna
rychlonožka: super napsáno.....
Ale jistě, hromádky, loužičky a okusy jsem použila jako příměr. Těžko lze Olině ovšem taky vyčítat, že nejásala nad zničenými botami či kabelkou. Mít doma hafana je ale určitě práce navíc. Jasně, třeba je vyvážená kamarádstvím s ostatními pejskaři, někdo s nimi jezdí na závody, sbírá medaile, atd. Jenomže je to záležitost na deset patnáct let a každého pejskaře to asi potká, že o to svoje zvíře časem přijde. Taky to stojí peníze, krmivo, veterinář, je potřeba to mít v bytě víc promyšleno, já nikdy neměla potřebu mít psa doma a spíš jsem se divila, že známí mají v paneláku dvě děti a dva veliké psy, taky přiznám, že by se mi nechtělo letět ven do zimy no ani do jara či léta a podzimu brzy ráno a pozdě večer venčit, ale zase se obejdu i bez jiných věcí v životě, které ostatní mají, třeba nepotřebuju auto, jezdí autobusy, vlaky, zkrátka já ji chápu, že to nechce uklízet, že na to není zvyklá, a ani ji neodsuzuju. Pán je zásadový, je při svém zvířeti, bylo tu dřív, než ona, no pes si s ním večer povídat nebude a děti s ním taky mít nelze, nádobí mu neumyje, za sebe říkám, ať si lidi mají doma, co chctějí, když to neobtěžuje ostatní. Ovšem když v paneláku x krát denně slyšíte vytí, štěkot, ano, pes za to nemůže, může za to člověk, když se proti vám vyřítí po schodech velké tele, co se žene ven, taky za to ta němá tvář nemůže, když po x té šlápne vaše dítě do psí hromádky na chodníku a že ta nevoní, když to doma čistíte, pak soudný člověk prostě dovede pochopit i tu druhou stranu, kam ať se vám to líbí nebo ne, patřím, teda že bych ty čokly a jejich páníčky poslala někam, kde by mohli žít svorně pohromadě a vzájemně si ten život zpříjemňovat. Někteří mí známí mají psa nikoli, že zvířata tolik milují, ale aby si nepřipadali sami a měli za kým spěchat domů. Jsem si tím na sto procent jistá. Pak zaobalí tuhle svou životní samotu a nejistotu do toho okřídleného - miluji zvířata - ty ne, proto jsem lepší člověk, než ty - a to mně přijde tedy dost scestné. Já to aspoň řeknu na rovinu. Že psa nechci z více důvodů. Klidně i proto, že jsem na něj pohodlná. A jistě to neznamená, že jsem líný člověk, což rodina a pracoviště určitě potvrdí.
sharon:
rychlonožka: žiji přes 50 let s pejsky a ani jednou jsem nezažila loužičky, hromádky a zničený byt Štěňátka jsem si pořizovala zásadně mimo podzim a zimu a než se naučila čistotě, spávala jsem v zimní zahradě, kde se dalo i vařit ap. Pokud mají dost kousacích hraček, dohled a od malinka důslednou výchovu, nemusejí poničit NIC
Na gauči a křeslech byly vždy deky nebo náhradní návleky a pejsci spali vedle postele v pelíšku /dvě kolie by se těžko vešly do postele/
Za sebe mohu říct, že jen díky "nejlepším přátelům člověka" jsem překonala různá životní úskalí a facky (dvakrát vdova ap.)
Nyní žiji uprostřed přírody spolu se dvěma bílými pejsky a naprosto bez problémů. Na vedl.posteli mají svou deku, jejich dech a mírné chrupkání mne uspává a ranní mazlení je skvělé, kdyby ten velký prostor byl jen můj, měla bych haf mnohem více -jsou jich plné útulky
denkas: ............my už psa dlouho nemáme tak si nadáváme vzájemně... ovšem láskyplně po 43 letech......