Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Markýza: Naši psi taky vždycky olizovali a i ten nový olizuje rány a potvrzuju, že se to dobře hojí. Ale když jednou omylem jeden z nich kousnul syna do ruky (psi se rvali spolu a syn se je snažil odtrhnout), tak z toho měl pěknou polízanici, jak se mu do rány dostalo svinsto ze zubů. Ovšem manželovi říkali na kurzu první pomoci, že i pokousání od člověka je pěkně nepříjemné a špatně se to hojí, protože na zubech je spousta bakterií, které se dostanou do rány.

My jsem vždycky měli doma psa, bydleli jsme na vesnici a nebyl to problém. Ale co jsem vdala,tak už žádný pes. Nemohla bych mu to udělat, celý den není nikdo doma a vracíme se velmi nepravidelně. Bylo by mi ho líto,ale psy mám ráda.
Ono s tím oblizováním to je těžké, ten pes vám tím vyjadřuje pokoru a lásku. Vítá vás takhle váš manžel?
Milá Ivano, já bych se toho nebála. Jistě jsou případy,že pes ublíží i domácím, ale nikdy to není bez příčiny, takže až bude prcek větší,raději víc hlídat,co psovi dělá,ale většinou si nechají líbit hodně. Mého syna pokousal pes, kterého znal roky.(byl kamaráda,kam chodil často) Jenže ho pohladil po hřbetě ve chvíli kdy měl pes bolesti v kříži a asi si myslel,že mu to způsobil on. Pořád je to jenom zvíře, které nedokáže správě vyhodnotit nějakou situaci.

Markýza - 13.9.2011 11:06 tomu věřím, pozdravuj psa

Almega: Riki: no vidíte holky, a mně naše čuba olizováním vyléčila dlouho se nehojící odřeninu na noze - ani doktři si nevěděli rady, nakonec mě posílali i na kožní, jestli to nejsou bércáky - no nebyly. Chodila jsem s tím půl roku, vše možně, mazal, sypala, balila i nebalila - a nic a pak jednou už to ta naše potvůrka nemohla ydržet, tak mi to začala olizovat a olizovat a nedala se odehnat - tak jsem ji nechala - a ono to pomohlo, do čtrnácti dnů nebylo ani poznat, že jsem kdy něco na té noze měla

Máme 2 fenky rhodéského ridgebacka (5 let matka, 2 roky její dcera), k tomu 2 děti: 4 roky a necelý 1 rok. Taky jsem byla "poučena" jak to udělat po příchodu z porodnice, nejdřív nechat pejsky přivítat paničku, nebyla 5 dnů doma a ty moje závislačky z toho byly hotové, takže vcházela jsem já, pomazlila je.. a kousek za mnou šel manžel s miminkem. Holky mě přivítaly a pak koukaly co to nesem, tak jsme je nechaly očuchat syny a okamžitě je přijaly. Starší byl dokonce oblíznutej, mladší jen očuchanej (aspoň co jsem viděla), oba přežili

Vítání mladšího vypadalo asi takto:


Já psy miluju (vyrůstala jsem také se psem - fenkou německého ovčáka) a oba synové také. Bylo období kdy děti začínají lézt a chodit a psa pořád otravuji a neudělají mu nic dobrého, ale naši psi to řeší tím, že se zvednou a jdou si lehnout jinam když už je to neúnosné. Záleží hlavně i na výchově a povaze psa - pokud je labrador milý a nekonfliktní a má rád svou rodinu, věřím, že bude zbožňovat i vaše miminko

A k těm alergiím - i naše dětská doktorka říká, že sterilní prostředí není nic pro děti, pak by vám marodily ve školce i ve škole jakmile se kolem nich mihne cokoliv ne stoprocentně "čistého".. je lepší aby žily např. se psem a získají přirozenou imunitu. Pokud pes žije doma, je samozřejmě potřeba víc uklízet, ale i tak mi to za to stojí je mít

Almega: s tím olizováním souhlasím, naprosto není důvod, proč by měl pes lidem olizovat obličej. A samozřejmě se to dá naučit, aby to nedělal. Nebo ještě líp vůbec mu to od malička nedovolit, nechápu lidi, co se musí se psem cicmat, dávat mu pusinky na čumáček a podobné fíkoviny. Stejně jako se dá naučit, aby pes nelezl k lidem do postele a řadu dalších věcí. Poslušný vychovaný pes, který ví, kde je ve smečce jeho místo a kdo je šéf, ten problémy nedělá a takového bych se nebála nechat s dítětem bez dozoru. S dítětem od takových 6 let vejš, kdy už má trošku rozumu i to dítě.

Psa si nechte! Navic labrador je pomerne rodinny pes.
Sama jsem si porizovala deti a psy v opacném poradi, takze vlastni zkusenost nemám. Ale mám vycteno a odposloucháno od chovatelu, ze pes vycití, ze jsi tehotná a proste rozsirujes smecku - prirodni pud psa. A pry az dorazite domu z porodnice "neuklizej" dite do postylky a na psa fuj, ale chovej se jako ve smecce - poloz decko na zem a at si ho pes v klidu ochuchá, mozná ze i olizne (nerikám ze mu musi rovnou umyt oblicej, kdyz nechás mrne rozbaleny, tak at mu klidne olizne záda, prdelku a tak). Proste aby pes prijal nového clena do smecky.
Osobne nejsem pro aby pes sdílel s mimcem postel apod, napriklad pokud je pes zvykly spát u vás v posteli a ted najednou pribude prcek, ale to zálezi vyhradne na vás. Nevidím problém ,proc by pes nemohl spát treba pod detskou postylkou pokud si zamane hlídat "mláde". Ale to je jenom na tobe a manzelovi, jaká pravidla nastavite. Rozhodne nepouzívat FUJ ve spojenim s miminem, protoze mláde neni zakázané stejnym zpusobem jako treba jist ze stolu a nebo co má vás pes zakázano. Musite najit nejaký rozdilny prikaz, aby pes pochopil, ze novy clen smecky se smí hlidat / oliznout / apod, ale nesmí se mu lézt do postylky / kocárku / brát hracky apod. Neboj pes to pochopi, labradori jsou ucenliví a dvoulety neni stary rozmrzely pes (kdyby mu bylo 10roku, bude si na vetrelce zvykat hur).
Tak a ted si jdu precist zbytek rad

Já osobně bych hlavně určitá plemena psů s dítětem dohromady nedala!! Myslím,že úplně nejhorší je rotvajler,už jsem slyšela od lidí,jak např. z ničeho nic pokousal jejich vnučku,ačkoliv ji dobře znal....Pes je prostě němá tvář a může se zachovat nevyzpytatelně,takže já vždycky,když jdu někam na měření,první věc chci,aby zavřeli psa někam dovnitř-už se mi stalo,že údajně "hodný" pes mě vystartoval po ruce a jen více oblečení mě zachránilo před pokousáním....Nikdy bych nenechala jakéhokoliv psa s dítětem bez dozoru o samotě! Psí olizování je kapitola sama pro sebe-nejdřív si olíže zadek,pak olíže jinému psu zadek a pak jde,a olízne vám obličej....FUJ!

dadka: kdyby olízal, seděl u postýlky a podával hračky A neuvěříš, děti přežily a dokonce v plném zdraví a síle

Ivano, s přijetím miminka určitě problém mít nebudete. Tedy samozřejmě že existuje minimum psů v každé rase, které těžce nese své zařazení ve smečce a nepochopí, že mimčo ho v hierarchii přeskočí, ale to je vážně výjimka. Píšeš, že pejskovi jsou dva roky, to už by měl mít pubertu za sebou.
Já když čekala první dítě, měla jsem a stále mám, křížence NO a velkého knírače, takže temperamentní pes po kníračovi a ostrý po ovčákovi, vcelku to vypadá jako katastrofa, ale pes mě bere jako autoritu a není blbý, takže o mém těhotenství a o tom, že bude další člen smečky moc dobře věděl, viděl že se chystá nové "místo" a když jsem přivezla syna z porodnice, dala jsem mu autosedačku s miminem na zem a nechala jsem ho normálně očichat. Zároveň jsem se přivítala s nim a od té doby dobrý. Přijal ho a nikdy mu neublížil ani na něj nevrčel. Další věc je, že je dobré pořád psa malinko hlídat. Labrador je mírumilovný a po pravdě s takovýmhle psem zkušenost nemám, ale jistota je jistota, aspoň než se ujistíš, že se opravdu nic nestane. Já se ujišťovala do synových 4! let. Zvlášť při krmení, nebo když si chce dítě půjčit pejskovy hračky. A taky psa os miminka neodstrkávat, nebo třeba oddělat čenich, ať ho neslintá, ale rozhodně ho nějak ostře posílat na místo, nebo odmítat ho pohladit, když máš miminko na rukách, to by si mohl vzít osobně a začít žárlit.

A ještě, nemůžu si pomoct, ale hlavně se vybodnout na Dostála a jeho "psí školu", jak tu někdo radil, některé jeho názory a praktiky

Jinak jsem teda nikdy neslyšela, že by se nějak nedoporučovalo nebo zakazovalo mít psa kvůli hygieně. Logicky by se to přece tedy mělo vztáhnout i na jiná zvířata (a i některé lidi ), ovšem děti obvykle přežívají kojenecký věk i v rodinách, kde se vyskytuje jak domácí, tak hospodářské zvířectvo, a bez následků. Mně osobně připadá značně přehnaná i ta občasná mediální hysterie kolem koček x těhotných žen, jak se tak člověk občas dočte, že by se měly odstranit kočky z širokého okolí, kde se čeká mimino, protože toxoplazmóza. Nevím, ale rozhodně bych nedávala psa pryč proto, že si někdo myslí, že je nehygienickej, nebo kvůli nějakým možným teoretickým alergiím kdesi v budoucnosti.

Naši poctivě spali pod dětskou postýlkou a hlídali kočárek když se při první návštěvě zdravotní sestry a lékaře sestřička vyjádřila, že dítě+pes v jednom životním prostoru níkdy!!!!! ...pan MUDr se usmál a pravi: jen ho nechte - pár zdravých bacilů dítěti jen prospěje takže máme zdravé tři děti, v průměru za ty roky tři psy, 5 koček, 5 koťat i ty bacily

Náš jezevčík věděl, že k miminku sám nesmí. Nikdy nechodil do patra, vždycky zůstával v obýváku, kuchyni a předsíni v přízemí. Jednou jsem přišla nahoru do ložnice a v dětské postýlce spinkalo miminko pod dečkou a na druhé straně z ní čouhal ocásek. Když jsem deku odklopila, ležel tam náš jezevčík natažený podél miminka a dělal, že tam vůbec není (věděl, že provedl něco, co se nesmí). Troch jsem ho sepsula, ale ne moc, aby si to nespojil s mimčem. Vyrůstali spolu v pohodě pak ještě 9 let a bylo to fajn.

dadka: to je vidět, že jste nikdy neměli psa

Psa jsme nikdy neměli a ani mít nebudeme....psy prostě nemusím. Ať čtenářky ŠŽ souhlasí nebo ne, myslím si, že pes k malému dítěti nepatří.Nikdy nevíte, co se může stát, tak proč riskovat?Když tady čtu, jak pes malé miminko na přivítání olízal, tak mně naskakuje husí kůže.