Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Máme labradora. 4letá a 8 měsíční vnučka si s ním dělají co chtějí. Opatrnost samozřejmě musí být. Problém vidím jenom, pokud děti chtějí pejskovi něco dát , nebo drží v ruce kus chleba a pod. Labrador, alespoň náš je hrozně nenažranej a je schopen ňafnout do ruky. Ne kousnout, ale dítě se lekne.

LenkaT:

hlavní je psa od dítěte neodhánět a nezakazovat mu to, co dřív směl, např. na pohovku, na křeslo, do obýváku. Pes se potom cítí odstrčený a žárlí. No a když dítko začne lozit, nenechat psu ubližovat ale musí si spolu naučit hrát. Pes nesmí cítit, že i když byl v rodině dřív, najednou je odstrčený a zanedbávaný. Zrovna jak se musí pes naučit chovat k dítku, tak i dítko ke psovi. Pak nebude problém.

Ještě jsem zapomněla dodat, abyste nebyla přehnaně úzkostlivá přes tu hygienu. Už to, že jako těhulka máte psa, dává Vašemu mimču velkou naději, že nebude alergik. Moje paní doktorka doporučuje maminkám, které zvířata nemusí a nemají, aby si právě z důvodů možnosti vzniku alergií po čas těhotenství něco pořídily. Nebo se alespoň snažily přijít se zvířaty do styku. Samozřejmě zdravými.

NA to ybch byla hodně opatrnánejlepší řešení dát ven.ZAmezit riziku uplně

Já jsem přinesla synka z porodnice 9tiletému ridgebackovi a 11ctiletému pointrovi. A bez problému, očichat, olíznout, nebránit v kontaktu a hlavně nepanikařit. Pes nesmí cítit Vaši nervozitu. Fakt je, že jsem je nikdy nenechala bez dozoru, pes je šelma a z toho se má vycházet. Pro něj bude dítě štěnětem, takže se může občas pokusit jej vychovávat. Dnes je synovi 8, máme 3 mladé hafany, výborně spolu vycházejí, ale myslím, že je to i proto, že jsem ho nikdy nenechala, aby je komandoval, manipuloval apod. Má dovoleno mazlit je a hrát si s nimi. Pokud mohu ještě něco poradit, podívejte se na stránky pana Viktora Dostála Psí škola Falco. Jsou skvělé a v jeho poradně najdete na téma pes x dítě mnoho užitečného.

Nika1: my teda psa neměli, když jsem byla dítě, ale v létě jsem si hrávala se sousedovic vlčákem a ten byl pěkně ostrý, ale já si mohla dovolit všechno. Lezla jsem s ním do boudy, ujídala z jeho misky ovesné vločky, lezla jsem na něj jako na koně a hlavně chytila od něj blechy . Babička měla zahradu spojenou s jejich zahradou, nebyl tam plot, takže pes měl obrovský výběh.

Kadla: jj, taky znám jerdnoho, co moc nerad přijal mého vnuka...ten pes je od kamarádky...museli se oba hlídat...jak bylo malému tak asi 3 roky, najednou samo od sebe ...klid

jinak, jak psala juana...v rodině byl klídek
ale
v určitém věku si dítě dovoluje na psa, tahá ho a pod...to potom nenechávat bez dozoru...pes si křivdy pamatuje

Nevím, mě jako dítě nikdo se psem neseznamoval, ale pes byl zlatíčko. Když jsem utekla, šel se mnou a hlídal, když pak mi mamka dala sekec tak na ní i vrčel a chránil mě. Válela jsem se se psem na dvoře v bordelu a vida žádná alergie. Je to na povaze zvířete, čím budete nervoznější vy při "seznamování", tím bude i zvíře.

když jsem přinesla staršího syna z porodnice, tak jsem ho dala naší jezevčici očuchat, aby se s ním seznámila, udělala to co každý pes - olízla mu celá obličej a bylo to. Mladému to nevadilo, ani nezafňukal (pak jsem ho umyla) a psice byla spokojená, přijala ho do rodiny a to tak, že když jsem ji uvázala u kočárku před obchodem - jo bylo to v tak prehistorických dobách, že se ještě nechodilo do obchodu s kočárky - a řekla jí, aby hlídala, tak nepustila ke kočárku ani moji mamku, kterou znala a milovala.
Jo a bydlela s náma v bytě, válela se s náma na gauči a s malým po zemi a potom i s druhým synem. Občas jí uzobli granuli z misky, občas jedli z jedné lžičky společně, kluci jsou a byli zdraví a nikdy netrpěli žádnou alergií, ekzémem, přecitlivělostí na cokoli.

Znám rodinu, kde mají 4 syny a fenku labradora. Bohužel fenka nechce být na poslední příčce hierarchie, a na nejmladšího syna často vrčí a cení zuby. Trvá to už 2 roky. Zatím se jim nepodařilo ji to nějak odnaučit. A probírali to i s odborníkem. Musejí ji hlídat.

my jsme měli psa co si pamatuji. Když jsem se narodila, tak rodiče měi psa a já jsem měla taky pejska když se děti narodily a nevidím v tom žádný problém. Dítě si podle méhu musí udělat imuinitní systém a když bude žít v úplném sterilním prostředí, tak pak bude náchylné na každou nemoc. Pejsek je přizpůsobivý a když s ním dítě vyrůstá od mala, tak by s tím neměl být problém, aspoň u nás to bylo vše v pohodě .

Osobně si myslím, že chyba byla v tom, že pes byl moc mladý. Půlroční štěně je samo skoro ještě mimino. Měli jsme počkat a pořídit psa až po narození potomka ( nebo vůbec ne, jak říká moje máti, že to je zbytečná starost navíc a vyhazování peněz ), ovšem tenkrát jsme si holt mysleli, že nemůže být problém, a zvládneme to všechno, zvěř i děti na jeden zátah.

Jestli se pod názvem labrador skrývá to, co si myslím, tak by to mohlo projít. Dvouletý pes už by si mohl nechat leccos vysvětlit, a obecně se o těchto psech tvrdí, že mají přátelskou povahu a skamarádí se s každým. Já s nimi žádnou zkušenost nemám, to jsme doma nikdy neměli, je to moc velký pes do paneláku.

Zkušenost dítě x pes mám negativní. Měli jsme štěně, fenku pudla, které bylo přibližně půl roku, když se narodil mladší syn. Se starším, v té době starým 2 a půl roku, čubina neměla problém, on už byl dost velký na to, aby pochopil, že není plyšová, a celkem to fungovalo. Ale mimino se jí nelíbilo, a nedokázali jsme ji přesvědčit, že je taky naše. Neublížila mu, ale odcházela zhnuseně z místnosti, když se někdo z "její smečky" začal zabývat tím malým vetřelcem, a někam uraženě zalezla. To by ještě šlo. Ale ona, čúza, našla způsob, jak se pomstít. Pokaždé, když dítko nebylo v postýlce, vyskočila si tam a znečistila. Což bylo nejmíň jednou denně, to se prostě uhlídat nedalo. Pořád prát prostěradlo a povlečení počurané a pokaděné od psa mě brzo přestalo bavit, a jelikož si nedala vysvětlit, že tohle dělat nesmí, šla z domu. Vyměnili jsme čubinu s rodiči mého manžela za korelu. Papouch byl v kleci, tam neškodně povykoval, občas jsme ho nechali proletět, pohoda, klid. Žádné nervy, co pes udělá, až dítě začne lézt, mluvit, chodit. Psíková si v bezdětné domácnosti rychle zvykla, za oblíbenou paničku si vybrala tchyni, a časem přestala být uražená, že jsme si dovolili pořídit mimino, a na návštěvách se už chovala slušně. Jiného psa jsme pořídili, až když potomkům bylo 3 a 5 let, pro jistotu.

když se narodil jeden z mých vnuků tak pejsek schi-tza ho miloval od miminka, dnes jsou malému 3 roky a pes ho obchází obloukem......malej mu totiž nedá pokoj , pořád ho tahá a otravuje a tak pesan před ním raději někam zaleze.... vůbec bych se toho nebála !