Pes a miminko. Jak je skamarádit?
Chtěla bych požádat čtenářky o radu a zkušenosti ohledně soužití psa a malého dítěte. Máme dvouletého labradora (kluka) a brzy čekáme narození našeho prvního dítěte.
Chtěli bychom, aby jejich soužití probíhalo od počátku co nejlépe. Slyšeli jsme, že psi, když jsou v rodině jako první, tak prý na miminka dost často žárlí. To bychom neradi. Samozřejmě, že pro nás bude na prvním místě naše dítě, ale v žádném případě nemíníme našeho pejska odstavit na druhou kolej. Je to náš miláček, moc hodný, trpělivý.
Hledáme různé rady a zkušenosti, jak jejich soužití co nejlépe zvládnout. Tak, aby nebylo ohrožené miminko a zároveň tím netrpěl pejsek. Bydlí s námi v bytě, a tak to zůstane i do budoucna.
Slyšeli jsme i názory, že bychom měli psa dát pryč, prý je to k malému dítěti nehygienické a hrozí vznik alergií, ale tento názor nám připadá přehnaně úzkostný.
Budu moc ráda, když mi napíšete vaše osobní zkušenosti, jak probíhalo „seznamování“ vašeho pejska s miminkem. Jak bychom ho měli na příchod miminka co nejlépe připravit? A čeho se máme vyvarovat? Všem vám moc děkuji.
13.9.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 91 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,6/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pes a miminko. Jak je skamarádit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Nemám vlastní zkušenost,ale co jsem kdy viděla v mém okolí,nikdy nikdo s tím neměl problém,dokonce mám sousedku a ta před rokem porodila chlapečka a její 3 letá fenka jorkšíra malýho od první chvíle zbožňovala a je to tak i nadále,takže já bych se toho určitě nebála
přeju hodně štěstí a hlavně zdravé mimi
Juana - tak podobně jsem se zachovala i já.
Někde jsem slyšela, donést domů z porodnice i počůranou plínku.
Měli jsme dva psy, když se nám narodil první syn. Chodila jsem na předporodní kurzy a tam mi sestřička řekla, že až přijdeme z porodnice, tak máme nechat dítě psům očuchat, aby se s ním seznámili. Opravdu jsme to po příchodu z porodnice udělali - a nikdy jsme neměli žádné problémy s hierarchií ve smečce, psy nežárlili, syna adoptovali jako dalšího člena smečky a hlídali ho. Pravda, pesani byli malí, pětikiloví, ale soužití s nimi bylo bezproblémové. A to jeden z nich, jezevčík, původně žil v rodině, kde měli malé děti, které mu zjevně ubližovali, protože se dětí bál, ale díky tomu, že s našimi dětmi žil od jejich narození, tak jim nikdy neublížil, jedině když se mu syn snažil asi v roce věku sahat do očí, tak ho jemně kousnul do ruky. Nekousl ho, jen stisknutím varoval, že tohle teda ne.
