Mateřská jako galeje. Už to nevydržím.
Je mi 32 let a mám desetiměsíční dcerku. Oba dva s manželem jsme si ji přáli, a když se narodila, byli jsme ti nejšťastnější rodiče na světě. Přestože jsem měla zajímavou a perspektivní práci, plánovala jsem zůstat s malou doma alespoň do jejích tří let.
První měsíce jsem si skutečně užívala. Když pominulo poněkud splašené šestinedělí a obě dvě jsme najely na docela rozumný režim, bylo všechno fajn. Necítila jsem se ani přehnaně unavená, jak si často maminky malých miminek stěžují, ani frustrovaná.
Jenže přibližně po půl roce se to změnilo. Najednou jsem si začala uvědomovat ten příšerný stereotyp, od rána do večera vlastně stále to samé kolem dítěte a domácnosti. Nejdřív jsem si myslela, že je to jen přechodná krize a že to přejde, ale mýlila jsem se. Už to trvá čtyři měsíce a já se cítím čím dál hůř.
Manžel se sice snaží mi trochu ulevit, takže převzal například starost o večerní koupání a uspávání, o víkendu jde odpoledne na pár hodin sám s kočárkem na procházku, abych měla chvíli pro sebe, jenomže i to je málo. Připadám si doma nevyužitá, cítím, jak ztrácím takovou tu životní jiskru. Stala se ze mě utahaná mamina, která nemá na starosti nic jiného než přebalit, uklidit, vyprat, nakoupit a učit paci paci.
Chtěla bych z toho kolotoče trochu vypadnout, alespoň na pár dní v týdnu nebo občas na půl dne. Ale u nás taková místa nejsou. Někam do práce můžu nastoupit leda na plný úvazek. Mohla bych se vrátit na původní místo, kde jsem měla velice slušný plat. Už jsem to zjišťovala a podařilo se mi sehnat i hodnou paní, která by za rozumný peníz ráda dělala Evičce chůvu.
Avšak u manžela jsem tvrdě narazila. S něčím takovým hrubě nesouhlasí, nepřeje si, aby se o naši dceru staral kdokoli cizí. Tvrdí, že mi bude klidně pomáhat ještě víc, abych nebyla tak frustrovaná, ale doslova mi zakázal začít chodit do práce.
Jsem z toho nešťastná. Evička mi jde stále víc na nervy, začala lézt a je to s ní víc a víc náročné. Někdy mám pocit, že jestli zůstanu doma ještě jeden den, tak se zblázním.
Měly jste také takové stavy, když jste byly na mateřské? Přejde to? Jsem opravdu vyčerpaná.
16.2.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 94 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mateřská jako galeje. Už to nevydržím.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
talenka: občas s láskou na syna zavolám "prevíte" a taky si nepřipadám jako odpad společnosti... 
v oslovení to není, někdo mluví sladce a kape z toho přitom takové zášti, že by naplnila moře... mmch - jeden ze způsobů manipulativní komunikace je, že použiju oslovení, které naprosto neodpovídá obsahu sdělení ... radši dětem od srdce řeknu, že je miluju, i že jsou to haranti...
spolecnosti.. pardon, tohleme vzdycky tak vytoci, ze bych nekomu lipla... pokud chce nekdo mluvit v souvislosti se spatnymi matkami, tak rozhodne ne v pripade Soni...
máša h.: já to občas beru hromadně jako haranty... A teda jako odpad společnosti si nepřipadám 
talenka: hajzlík je taky povolený
evelyn: nebo vetřelec
, v pubertě hmyz
Mirabelka: no tak jako odpad společnosti - pokud bych kdy vůbec použila takový výraz 
- bych rozhodně nebrala mámy, které občas o svém dítěti řeknou, že je spratek 
máša h.: vsak o Tobe jsem vubec nemluvila..
to mirableka tu hazela vyrazy jako je odpad sloucnosti apod.
Lubar: 
ja teda neverim, ze i ty, co se tu prezentuji jako super matky, nebyly obcas na smradata vytocene. Starsi byla urvanej hajzlik, ze jsem nekolikrat drzela v ruce polstar a chtela ji ubrat kysliku, v tu chvili jsem ji tak nenavidela, ze se dodnes divim, ze prezila
Ale to neznamema, ze bych ji nemela rada, jen proste jsem maly cholerik
já nikoho neodsuzuji, jenom říkám, jak jsem to měla já... taky mi lezly děvenky občas na nervy, to zas jo...
Tak jako jsou krasobruslaři od pánaboha, kuchaři od pánaboha, tak jsou i matky od pánaboha... a jiní se holt klopotně jakž takž naučí stát na bruslích, jakž takž uvařit a jakž takž postarat o dítě... a přitom to neznamená, že jsou neschopní, jen prostě mají dar na něco jiného... Nebudou sice nominovány na matku roku, ale pořád ještě můžou mít šťastné a spokojené děti, jen se musí přestat snažit bruslit jako Verner, ale musí se smířit s tím, že bude bruslit jen na rybníku a často s sebou flákne a myslím, že tom je základ pro to, aby se člověk nestresoval a i tu "hroznou dobu" mateřské si jakž takž užil...
Křeček: souhlasim z tebou... tady uz snad o nekterych dokonalych matek chybi reciciky o tech krkavcich...
ja obdivuju vsechny co se rozhodly mit a starat se o dite.. protoze ja osobne bych byla do pul roka v Bohnicich...
a myslim, ze nikod, ale opravdu nikdo, byt byla jako mama sebedokonalejsi nema pravo odsuzovat nekoho, kdo se osve dite stara, ale radeji by byl v praci.. pokud ma financi zajisteni na to, aby mu mohl poridit chuvu
Kawa: jistě že jsou chvíle kdy musíš zatnout zuby...ať je to v případě šéfa v práci, nebo starání se o své dítě, není vše růžové v životě, ale pokud máš své životní priority ujasněné, tak se nad to povzneseš, chudáci ti co v tom nemají jasno a pak se takto stresují a své dítě vnímají jako spratka, ale každá společnost má i svůj odpad bohužel.....
.JPG)
máša h.: orinka: někdo si mateřskou užívá, někdo ji spíš přežívá. V tom druhém případě je lepší jít raději do té práce, na dítko se těšit a po návratu se mu věnovat, než být celé dny otrávená a přenášet to na dítě.
Ale to už tu padlo.
Autorka by měla jít do práce a buď najmout tu chůvu nebo poslat na rodičovskou manžela, když si myslí, že chůva je špatná věc.
máša h.: to jsme na tom stejně. Nikdy jsem nechápala maminky, které letěly do práce, jakoby tam čekalo bůhvíjaké štěstí a atrakce. Můj názor je ten, že děti máme malé jen jednou v životě, ale do práce můžeme chodit až do smrti (nebo dokud nás nevyrazí:). Mít finanční zajištění, z domu mě nikdo nedostane, nejšťastnější jsem byla doma a na zahradě. Bohužel - nebylo mi přáno.
já vdávala se mladá a hloupá ještě víc...
...měla jsem dceru, starala se o ni a učila se k maturitě. Pak jsme měli další dceru a do práce jsem šla, když té mladší bylo něco přes dva roky. A myslím, že kdyby se dalo žít z jednoho platu, tak bych do práce nespěchala
