Mateřská jako galeje. Už to nevydržím.
Je mi 32 let a mám desetiměsíční dcerku. Oba dva s manželem jsme si ji přáli, a když se narodila, byli jsme ti nejšťastnější rodiče na světě. Přestože jsem měla zajímavou a perspektivní práci, plánovala jsem zůstat s malou doma alespoň do jejích tří let.
První měsíce jsem si skutečně užívala. Když pominulo poněkud splašené šestinedělí a obě dvě jsme najely na docela rozumný režim, bylo všechno fajn. Necítila jsem se ani přehnaně unavená, jak si často maminky malých miminek stěžují, ani frustrovaná.
Jenže přibližně po půl roce se to změnilo. Najednou jsem si začala uvědomovat ten příšerný stereotyp, od rána do večera vlastně stále to samé kolem dítěte a domácnosti. Nejdřív jsem si myslela, že je to jen přechodná krize a že to přejde, ale mýlila jsem se. Už to trvá čtyři měsíce a já se cítím čím dál hůř.
Manžel se sice snaží mi trochu ulevit, takže převzal například starost o večerní koupání a uspávání, o víkendu jde odpoledne na pár hodin sám s kočárkem na procházku, abych měla chvíli pro sebe, jenomže i to je málo. Připadám si doma nevyužitá, cítím, jak ztrácím takovou tu životní jiskru. Stala se ze mě utahaná mamina, která nemá na starosti nic jiného než přebalit, uklidit, vyprat, nakoupit a učit paci paci.
Chtěla bych z toho kolotoče trochu vypadnout, alespoň na pár dní v týdnu nebo občas na půl dne. Ale u nás taková místa nejsou. Někam do práce můžu nastoupit leda na plný úvazek. Mohla bych se vrátit na původní místo, kde jsem měla velice slušný plat. Už jsem to zjišťovala a podařilo se mi sehnat i hodnou paní, která by za rozumný peníz ráda dělala Evičce chůvu.
Avšak u manžela jsem tvrdě narazila. S něčím takovým hrubě nesouhlasí, nepřeje si, aby se o naši dceru staral kdokoli cizí. Tvrdí, že mi bude klidně pomáhat ještě víc, abych nebyla tak frustrovaná, ale doslova mi zakázal začít chodit do práce.
Jsem z toho nešťastná. Evička mi jde stále víc na nervy, začala lézt a je to s ní víc a víc náročné. Někdy mám pocit, že jestli zůstanu doma ještě jeden den, tak se zblázním.
Měly jste také takové stavy, když jste byly na mateřské? Přejde to? Jsem opravdu vyčerpaná.
16.2.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 94 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mateřská jako galeje. Už to nevydržím.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
Jo pardon, přehlídla sem asi dvě stránky novějších příspěvků...mám ještě deset dopoledne...
Mirabelka: svěřila se že jí mrňus leze na nervy a proto ho neměla rači mít? Mi momantálně taky leze šéf na nervy a proto sem neměla chodit do práce?
ko21: jak může říct matka o svém dítěti že je spratek? Úplně normálně, tak jako o cizím když se tak chová...
Za domem jsme měli malý lesík a louku, v létě jsme tam my maminy měly nafukovací bazénky pro mrňata, byly tam houpačky,pískoviště a slunečníky. Ležely jsme s dětma na dekách, povídaly si a hlídaly děti v bazénu. Bylo to moc prima, vzpomínám na to ráda.
sharon: Rodiče pracovali a nikdo u mě a dětí nebyl. Ani bych to nechtěla, nemám ráda, když mně někdo kecá do věcí, které si chci udělat podle svého.
Mladší dcera v zahraničí má jedno dítě, nestíhá, nevaří, kupuje malému hotová jídla, pleny má jednorázové,na mimi všechny možné vymoženosti a přesto si tchýně vzala neplacené volno a jela jí tam na 3 měsíce pomáhat. Já jsem nemohla, v práci bych se možná neměla už kam vrátit. Druhá, starší dcera byla na dva kluiky ve věkovém rozdílu 3. roky skoro sama, manžel dělal kolotoč a na MD vařila, pletla, šila na celou rodinu a ještě dělala při MD vysokou školu a všechno stíhala i školu dodělala. Kdybych dnes byla mladá, tak se vůbec nerozmýšlím a pořídím si více než dvě děti.
Soni, jak já Ti rozumim!!! Mojí Helence je 20 měsíců a cítím to úplně stejně jako Ty, ten stereotyp je děs a hrůza. Ale jak už tady někdo psal, ono to není jen o návratu do práce, z toho se ten stereotyp časem stane taky.... Je to taky o tom dělat něco pro sebe, vzdělávat se, chodit mezi lidi, cvičit, na jazykový nebo nějaký tvořivý kurz, najít si vlastního koníčka (-y), prostě neustále si nějakou tu změnu obstarávat - teda, aspoň mně se to tak osvědčilo.... Pokud je malá nemocná nebo prostě musíme strávit třeba týden úplně samy bez možnosti nějaké změny, je to naprosto na bednu. Hlavně si nepřipadej divně, tyhle stavy jsou úplně normální!! 
.jpg)
jezus marjá řekněto někdo Soně
ŽE ZVLÁDLA TO NEJHORŠÍ A O TO NEJLEPŠÍ SE CHCE PŘIPRAVIT!
Tak prostě bude pěkně pracovat, řešit ty úkoly dneška a milá paní hlídačka ji každý den oznámí co asi se tak dělo a tak, a paci a pacičky, mluvení, dětské srandy a žaly a všechno ostatní milá Soňa neuvidí ...
Křeček: pravda je taková, že když dva dělají totéž, nemusí to být ve finále totéž... mám dvojčata chlapce, pravda už větší, a že to byla honča když byli malý, ale takto jsem nikdy nesmýšlela, prostě bylo to údobí kdy jsme si jim zcela věnovali a nebyli to také žádní andílci, teprve po 5 letech jsem se vrátila do práce.
Desetiměsíční dítě uhlídat je velmi náročné. Všude chce vlézt, všechno by chtělo strčit do pusy. Hlídat je je velice únavné, obzvlášť když si svou vůli prosazuje velice vehementně.
Držím Soně palce, aby to vydržela.
.gif)
dadka: 
přesně tak i já, i když je to už dávno...a dokonce jsem jela i s kámoškou na dovču do Tater.....jak tu kdosi píše, jaký si to uděláš, takový to máš.........a já osobně mám takovej dojem, že ty mladý dnes nic nevydrží.....(ne všechny), ale vidím a slyším to kolem sebe
Od 1.1.2009 je možné, aby se manželé na rodičovské dovolené o dítě střídali. Zkuste manželovi navrhnout, ať si to zkusí a na půl roku se stará on..Vy zatím můžete do práce
Kdybych mohla vrátit mládí,tak bych chtěla být pohádkově zazobaná,mít dětí klidně haldu,ale samozřejmě k nim chůvy,kojné ,bony a vychovatelky.No a mohla bych si vybrat,kdy s dětmi budu chtít být a kdy ne.....Tuhle jsem četla životopis anglické královny,tak ta se tedy s dětmi moc nemažňala,jen u oběda nebo ve chvíli pro ně vyhrazené,(taky na to zvlášť ten Charles doplatil),a jinak měla čas jen na "vládnutí".Tak to je zas druhej extrém.
me teda prijde, ze soni manzel je nejakej divnej...ze se milostive uvolil vecer koupat a o vikendu si vezme kocar, to mi prijde jako naproste minimum otcovske pece, ktere melo byt zcela samozrejme od zacatku....a ze sona chce do prace, to je ciste jeji vec, pokud nechce, aby dite hlidala chuva, muze na materskou on 
jinak ale musim rict, ze materske mi prijde jako zkouska toho, jak si kdo umi zaridit zivot, kdo si z toho udela stereotyp, ten to jako stereotyp ma a vydrz....myslim, ze si prezila to nejhorsi...dite, ktere se zabavi maximalne chrastitkama, coz je pro normalniho dospeleho na palici...ted uz roste, sice se hybe, ale taky uz se bude dat chodit do zoo, cist si, zpivat, stavet lego, hrat si na hristi...proste delat relativne zabavnejsi veci...ale pokud te ani tohle neuspokoji, tak chapu, ze chces do prace a jdi do toho i kdyz jak pise lubar, stereotyp ze zivota nezmizi ani praci 
to chce jiny pristup k zivotu
dadka: jaký si to uděláš, takový to máš. Přesně.
.gif)
Nemysli si, že tím, že půjdeš do práce, ten stereotyp zmizí, nezmizí, jen na chvíli ho nebudeš vnímat... v tom to není 
Jsem doma s dětmi už přes čtyři roky a tři roky z částečně toho pracuju... a stejně ten stereotyp zažívám... když mám moc práce, lituju, že nemám čas na děti... když mám málo práce, lezou mi děti na nervy přesněji, lezly mi, dokud jsem nezjistila, že si prostě potřebuju odpočinout... od všeho a od všech...
V tu chvíli mi došlo, že potřebujeme chůvu... Od té doby, co minimálně jednou v týdnu chodí na dopoledne a to dopoledne je moje a já si můžu dělat co chci, tak jsem klidnější a vyrovnanější.
Vím, že můj výlet na kosmetiku neznamená, že manžel musel utéct z práce dřív, vím, že si na to dopoledne můžu nechat právničinu a ídky tomu si můžu v klidu večer dát s manželem víno... a taky vím, že děti jsou natěšený... teta chůva přijde, celých pět hodin si s nimi hraje (klobouk dolů, ani kdybych na to ten čas měla, tak na to nemám nervy 
), děti jsou "vyhrátý" do zásoby 
A manžel je nakonec taky spokojenější, protože já i děti jsme spokojenější ...
Možná se nemusíš vracet do práce, možná by ti pomohlo mít jedno dopoledne v týdnu jen pro sebe...
Každá práce, i sebevíc zajímavá, je stereotyp.Když jsem byla na MD, ráno jsem vstala, zapla pračku, nakrmila děti, uklidila, pověsila prádlo a šly jsme ven a do obchodu. Nakoupila jsem, prošly jsme se venku,potom jsem uvařila oběd, nakrmila mladší, starší jedla sama, uklidila kuchyň,dala děti spát, pokud starší už nespala, tak jsme si hrály, po spánku svačinka a šly jsme ven. Starší na pískovišti, mladší v kočárku, nebo procházka. po příchodu domů si holky ještě hrály, já udělala něco na večeři, potom koupání,večeře a pohádka, když usnuly, tak žehlení u televize. Když přišel manžel dříve domů, šla jsem za kamarádkami, nebo i do kina. Měla jsem čas i na knížky a manžela.Vůbec se mně nezdálo, že bych se z toho zbláznila.Bavilo mě to.
