Mateřská jako galeje. Už to nevydržím.
Je mi 32 let a mám desetiměsíční dcerku. Oba dva s manželem jsme si ji přáli, a když se narodila, byli jsme ti nejšťastnější rodiče na světě. Přestože jsem měla zajímavou a perspektivní práci, plánovala jsem zůstat s malou doma alespoň do jejích tří let.
První měsíce jsem si skutečně užívala. Když pominulo poněkud splašené šestinedělí a obě dvě jsme najely na docela rozumný režim, bylo všechno fajn. Necítila jsem se ani přehnaně unavená, jak si často maminky malých miminek stěžují, ani frustrovaná.
Jenže přibližně po půl roce se to změnilo. Najednou jsem si začala uvědomovat ten příšerný stereotyp, od rána do večera vlastně stále to samé kolem dítěte a domácnosti. Nejdřív jsem si myslela, že je to jen přechodná krize a že to přejde, ale mýlila jsem se. Už to trvá čtyři měsíce a já se cítím čím dál hůř.
Manžel se sice snaží mi trochu ulevit, takže převzal například starost o večerní koupání a uspávání, o víkendu jde odpoledne na pár hodin sám s kočárkem na procházku, abych měla chvíli pro sebe, jenomže i to je málo. Připadám si doma nevyužitá, cítím, jak ztrácím takovou tu životní jiskru. Stala se ze mě utahaná mamina, která nemá na starosti nic jiného než přebalit, uklidit, vyprat, nakoupit a učit paci paci.
Chtěla bych z toho kolotoče trochu vypadnout, alespoň na pár dní v týdnu nebo občas na půl dne. Ale u nás taková místa nejsou. Někam do práce můžu nastoupit leda na plný úvazek. Mohla bych se vrátit na původní místo, kde jsem měla velice slušný plat. Už jsem to zjišťovala a podařilo se mi sehnat i hodnou paní, která by za rozumný peníz ráda dělala Evičce chůvu.
Avšak u manžela jsem tvrdě narazila. S něčím takovým hrubě nesouhlasí, nepřeje si, aby se o naši dceru staral kdokoli cizí. Tvrdí, že mi bude klidně pomáhat ještě víc, abych nebyla tak frustrovaná, ale doslova mi zakázal začít chodit do práce.
Jsem z toho nešťastná. Evička mi jde stále víc na nervy, začala lézt a je to s ní víc a víc náročné. Někdy mám pocit, že jestli zůstanu doma ještě jeden den, tak se zblázním.
Měly jste také takové stavy, když jste byly na mateřské? Přejde to? Jsem opravdu vyčerpaná.
16.2.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 94 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mateřská jako galeje. Už to nevydržím.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Křeček: 
mám děti cca dvacetileté a pamatuju si moc dobře, jak jsem hajuškala papuškala a kakuškala ještě dva roky po návratu z MD, btw - tahle debilní slova se v mém pracovní kolektivu ujala a žijí vlastním životem 
na MD jsem se nenudila ale chce to občas vypnout a být sama za sebe ane jenom za mámu....
Dítě nemám, předpokládám, že budu mít, ale už teď vím, že pokud to půjde a nestane se mi nějaká nenadálá změna (což se mi skutečně neděje), půjde v roce do jeslí a jsem moc ráda, že je ve městě máme.
Chápu, že to většinu z Vás asi pobouří, ale já sama chodila do jeslí od necelého roku a necítím se tím nějak "nestandardní" nebo odstrčená (a do teď můžu říct, že moje mamina je ta nejlepší ženská na světě - takže rozhodně nemáme chladný vztah) můj miláček chodil do jeslí taky, takže si říkejte co chcete, ale my budeme ty krkavčí rodiče, kteří budou chodit do práce. A myslím si, že je to pořád lepší, než když jsou některý ženský doma a přece se dítěti nevěnují a celý den tráví u televize.
Ps. jsem švagrová křečka, takže až budete soudit, můžete nás hodit do jednoho koše - myslím, že obě razíme heslo, že rodičovství je součástí života, ale ne jeho plnou náplní.
A přízvisko Držka je pro dítě někdy zcela na místě.
Naše děti miluju, ale když už mě hodně naštvali, taky jsem jim občas řekla, že jsou spratci. Ale to až když byly větší.
Soni.. drz se... a jak jako zakazal chodit do prace? copak jsi nesvepravna? nebo jinak.. byla Tva prace natolik perpekltvni, aby zustal doma on? co si to na rok vymenit? ( tedy pokud byste to z Tveho pripadneho platu utahli....
.JPG)
Almega: ty brďo, takvou matku mám v blízkém okolí, "miláčkovi" už je 26, je podruhé v base, ale oan má pořád pocit, že za to můžou všichni okol a on to chudinka zase odnesl
ruinuje rodinu, aby mu platila drahé právníky.... 
asi se měla včas naučit mu říct, že je spratek, nařezat mu prdel a sem tam ho nechat vymáchat v průseru, kterých měl odmala nespočet
Mirabelka: nemůžeš být připravená na všechno
a zvlášť, když nemáš doma zrovna andílka.
Taky nazývám své děti všelijak
Nejsem svatá a nevydržím všechno
Pojmenovat dítě spratek,když si to v té chvíli zaslouží,není podle mě na tom nic špatného.Nejhorší je podle mě přetvařování nebo vylepšování imiče,moje dítě sice zabilo 10 lidí,ale je to MOJE dítě,tak ho musím i přesto mít rád!!
dadaza: když si ho pořizovala, tak nevěděla, že se z něj vyklube spratek 
doufala v hodné miminko jako všechny matky, ne? 
dadaza: ko21: ve slovech ta mateřská láska není 
Nechápu to. Co bych dala za to, abych si mohla užívat dlouhou mateřskou dovolenou. Bohužel to nešlo, protože máme rodinnou firmu. S klukem jsem si dovolila ten luxus být šest měsíců doma, byla to krásná doba. A to mi manžel ještě k tomu sehnal nadoma práci, abych se nenudila, když kluk spal - nahrávala jsem do počítače nějaké 40 let staré audio pásky. Mezitím zaskakovala v práci tchýně. S dcerou už to nešlo, babička přece jen zestárla a už nestíhala - po 14 dnech pobytu v porodnici jsem mazala hned i s dítětem dávat dohromady průšvihy, které tam za tu dobu nakupila (nedávala zaplatit včas faktury). Takže obě naše děti vyrůstaly částečně doma, částečně v práci. Taky jsme to museli zvládnout a nehroutila jsem se u toho.
Křeček: Jo přehlédla jsem ten věk....ale o to víc je ten přístup zarážející... kdyby takto mluvila 20 letá matka asi bych se tolik nedivila, ale u 32 leté matky by se předpokládala zralost, ale jak vidno ani to není zárukou. ženské tohoto typu by neměly mít děti a věnovat se sobě a kariéře, udělaly by méně škody.
ať zůstane doma chytrák manžel
Nebo ho zapřáhni tak, jak si o to říká, a nejmíň 2x týdně choď cvičit, tančit, do jazykovky, na kafe s kámoškama, nebo si jít sednout do kavárny a číst si, .......
Almega: ježíííš - jaký spratek? To bych o svém dítěti teda nikdy neřekla. Hrůza. Neměla sis dítě asi vůbec pořizovat. 
Já mívám občas tyhle vlny, zrovna nedávno jsem měla pocit, že už nic nemůže být horší..ale pak to najendou přešlo..je mi zase fajn...ale ponorka to tedy byla hustá
Je třeba si najít čas jen na sebe, na svoje zájmy...být prostě občas sobecká...
Almega: jak může matka říct o svém dítěti že je spratek? Děsný! chudák dítě!
