Mateřská jako galeje. Už to nevydržím.
Je mi 32 let a mám desetiměsíční dcerku. Oba dva s manželem jsme si ji přáli, a když se narodila, byli jsme ti nejšťastnější rodiče na světě. Přestože jsem měla zajímavou a perspektivní práci, plánovala jsem zůstat s malou doma alespoň do jejích tří let.
První měsíce jsem si skutečně užívala. Když pominulo poněkud splašené šestinedělí a obě dvě jsme najely na docela rozumný režim, bylo všechno fajn. Necítila jsem se ani přehnaně unavená, jak si často maminky malých miminek stěžují, ani frustrovaná.
Jenže přibližně po půl roce se to změnilo. Najednou jsem si začala uvědomovat ten příšerný stereotyp, od rána do večera vlastně stále to samé kolem dítěte a domácnosti. Nejdřív jsem si myslela, že je to jen přechodná krize a že to přejde, ale mýlila jsem se. Už to trvá čtyři měsíce a já se cítím čím dál hůř.
Manžel se sice snaží mi trochu ulevit, takže převzal například starost o večerní koupání a uspávání, o víkendu jde odpoledne na pár hodin sám s kočárkem na procházku, abych měla chvíli pro sebe, jenomže i to je málo. Připadám si doma nevyužitá, cítím, jak ztrácím takovou tu životní jiskru. Stala se ze mě utahaná mamina, která nemá na starosti nic jiného než přebalit, uklidit, vyprat, nakoupit a učit paci paci.
Chtěla bych z toho kolotoče trochu vypadnout, alespoň na pár dní v týdnu nebo občas na půl dne. Ale u nás taková místa nejsou. Někam do práce můžu nastoupit leda na plný úvazek. Mohla bych se vrátit na původní místo, kde jsem měla velice slušný plat. Už jsem to zjišťovala a podařilo se mi sehnat i hodnou paní, která by za rozumný peníz ráda dělala Evičce chůvu.
Avšak u manžela jsem tvrdě narazila. S něčím takovým hrubě nesouhlasí, nepřeje si, aby se o naši dceru staral kdokoli cizí. Tvrdí, že mi bude klidně pomáhat ještě víc, abych nebyla tak frustrovaná, ale doslova mi zakázal začít chodit do práce.
Jsem z toho nešťastná. Evička mi jde stále víc na nervy, začala lézt a je to s ní víc a víc náročné. Někdy mám pocit, že jestli zůstanu doma ještě jeden den, tak se zblázním.
Měly jste také takové stavy, když jste byly na mateřské? Přejde to? Jsem opravdu vyčerpaná.
16.2.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 94 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mateřská jako galeje. Už to nevydržím.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Ani netusís jak mi deti lezly na nervy, navíc kdyz pozdeji byly dve...to vecné hádání se o prd, jecení, rvaní...i kdyz se mi podarilo starsí dostat do skolky kdyz mladsí mela pul roku, tak kazdý víkend nebo svátek jsem protrpela. Prezila jsem to (netusím jak) a spolecne s dalsími "drobnostmi" to dohromady dává duvod, proc jsem nikdy nesla a ani nepujdu do tretího dítete...nervy mám jenom jedny. Ja vím deti jsou dulezití a kdyz se pro ne clovek rozhodne tak se jim má venovat, ale na druhou stranu muzes se jim venovat do roztrhání tela, ale pokud nejsi ty spokojená odrazí se to i na nich, takze já radím aspon obcas mysli sama na sebe.
A proc nejde manzel na rodicovskou a ty do práce?
kdyby na to byla 24 hodin denně sama, ale přece píše, že manžel se snaží pomáhat co to jde - tak proč to nevyužije k tomu, aby se dostala z domu za nějakou relaxací? Stačilo by přece pokecat někde s kamarádkou - anebo žádné nemá? Jde o to změnit prostředí, načerpat sílu a získat trochu nadhled a odstup od situace, ať je ráda, že je ona i děcko zdravé, mně se nelíbí, když se dospělá osoba sama chová jako malá.
.JPG)
Zmiňovaný stav u mě u obou holek nastal někdy po prvních narozeninách, když se začaly hodně prosazovat, pořád jsou s něčím nespokojené, ječí jak nadzvukové stíhačky, vztekají se kvůli všemu, co jim není po vůli - prostě mateřská s nimi opravdu není pohoda.
Soňu naprosto chápu, já mám druhou dceru, (ano, protože jsem si myslela, že to bude tentokrát lepší, protože jsme plánovali odchod do rodinného domku a měla jsem iluze o tom, že na rozdíl od paneláku to bude jednodušší. No - je to ještě horší.), je jí rok a půl a taky mi z toho všeho doslova hrabe.
Stačily by mi 2 hodiny denně nebo den - dv av týdnu prostě dlěat něco úplně jiného, ale takové pracovní nabídky se opravdu nehrnou.
Ano, mám zájmy a koníčky, ale zkuste vytáhnout plátno a barvy, když se vám ratolest motá pod nohama a všechno potřebuje pokud možno ochutnat. Vzít si knížku? Dítko nechápe, proč ji nesmí roztrhat a sníst 
Jinak dámy, promiňte, ale připadá mi, jako kdby sem spíš psaly vaše babičky.
Máma má sedět s dítkem na zadku tři roky a hotovo. 
dadka: ženy chtějí první dítě proto, že si nedovedou představit, jaké to bude. Druhé chtějí proto, že si myslí, že bude hodnější než to první 
Mirabelka: přečti si úplně první větu, ať víš, kolik je jí let.
Majolka: 
Příspěvky jsem ještě nečetla, ale proč jsi vlastně to dítě chtěla, když od něho teď utíkáš? A jakou jsi měla představu o mateřské? Že to bude jeden velký mejdan?
Já jsem byla s každým dítětem 3 roky na MD a spokojenější období jsem nezažila.A to mně nikdo nepomáhal, protože tchánové a moji rodiče chodili do práce, stejně tak jako manžel.Prostě jsem děti chtěla a byla jsem ráda, že si můžeme dovolit, abych s nimi byla doma. A jít od batolete do práce a vzít k němu cizí osobu na hlídání, tak to jsi dítě nemusela mít vůbec. Plně tvého manžela chápu.
Takové stavy jsem naštěstí neměla, mateřskou dovolenou jsem si opravdu užívala. Nikdy jsem nebyla "utahanou maminou"... každý to má asi jinak
Já tě chápu. Taky jsem si dítko moc přála, ale nedovedla jsem si dopředu představit, co to znamená. A slovo galeje mi přijde hodně výstižné. Byla jsem zvyklá na hodně volnosti a svobody a to všechno s mateřskou bylo najednou pryč. Stejné stavy jak,o ty jsem měla hodně dlouho, skončila jsem u psychologa. Měla jsem pocity, že už neexistuju, že není žádné já, protože i plnit si základní potřeby jako jídlo, hygiena a vyměšování (o spánku ani nemluvím) byl problém.. Prostě že už jsem jen stroj na přebalení a krmení. Naštěstí to zhruba v roce to dost zesláblo. Až ten třetí rok si to už víc užívám, protože mrňous už je komunikativnější, dá se s ním podnikat víc věcí. U mě naštěstí babička a děda hlídali ve druhém roce jeden a teď ve třetím dva dny v týdnu, abych mohla chodit do práce. Je to záhul na celý den, ale zároveň relax z denodenního stereotypu.
A to nemáš žádného koníčka? Píšeš jenom, jak tě to doma nebaví a přitom máš muže, který ti umožňuje mít čas sama pro sebe. Copak je smyslem života chodit jenom do práce? Já jsem si na mateřské četla, jezdila jsem s děckem na výlety po okolí, hrabala jsem se na zahradě, chovala kočky...
si pis, ze mi to taky lezlo na nervy
Nejsi sama
, nejsem zadnej materskej typ a ten stereotyp kolem mimin mi prisel desny. Tady davaji deti od roka do jesli a v pohode, nechapu, proc by malou nemohla hlidat nejaka pani. Ty budes stastna, na malou se budes tesit a tak i vas vztah se bude vyvijet mnohem lip, nez kdyz budes utrapena a davat ji za vinu, ze diky ni nemuzes delat neco, co bys rada.
Nevím, ale na mateřské jsem byla hrozně ráda. Nikdy jsem to nebrala, že mě to omezuje. Prostě jsem děti chtěla a práce kome nich jsem brala normálně. Dnešním maminkám se hrozně divím, neperou, nevaří a pořád nemají na nic čas. Co tedy dělají?
Soňo, zkuste se s manželem domluvit a vyrazit s kamarádkou na nějaký relaxační pobyt. Na týden, nebo jenom prodloužený víkend. Odpočinete si, odreagujete se a bude líp.
.gif)
Píšeš "plánovala jsem si", ono kolikrát všechno nejde tak, jak by jsme chtěli. Nevím, jak dlouho jsi vdaná, ale po několika letech manželství bez dětí, je mimino velká změna a cítíš se uvázaná. To je pochopitelné. Ale z vlastní zkušenosti bych ti radila " začni si mateřskou užívat, hledej na tom to lepší. Ono to uteče a nikdy to nevrátíš. Práce počká, nebo si najdeš jinou. Sama bych se na mateřskou ráda vrátila, i když mám dobře placenou práci, která mi baví.
