Mladá matka, stará matka... nebo žádná matka?
V posledních letech jako by se mezi ženami rozhořel boj na téma mateřství. Matky obtížně chápou ty, pro něž je mateřství cosi jako naplnění nejhrůzostrašnějšího snu, a naopak. Mladé maminky si pochvalují vitalitu, dostatek energie a některé si myslí, že když se matkou stane žena starší pětatřiceti let, její dítě je odsouzeno k nudnému dětství v područí vyhaslé, přespříliš starostlivé maminky.
Jenže život neřídí žádné modely ani všelijaké předsudky. Některé jsou mezi lidmi velmi oblíbené, jelikož podle nich je všechno předem jasné. Každá jsme jiná, každá máme odlišné priority, názory, dispozice.
Zeptala jsem se několika žen ze svého okolí. Ačkoli jsou naprosto rozdílné, jedno mají společné: se svým životem jsou spokojené a neměnily by.
Tereza, 25 let, maminka dvouletého Tomáška
„Když jsem zjistila, že jsem těhotná, zaskočilo mě to. Dítě jsem chtěla, ale později. Bála jsem se, jak všechno zvládnu, a přiznám se, že mi bylo líto i svobody, kterou ztratím. S postupujícím těhotenstvím jsem se ale na miminko těšila čím dál víc a dnes si neumím představit, že bych Tomáška neměla. Sportujeme, cestujeme, žijeme aktivně, i když samozřejmě všechno musíme přizpůsobit jemu. Nemám pocit, že bych o něco přišla. Naopak.“
Majka, 39 let, maminka půlročního Tadeáše
„Nikdy jsem nebyla vyloženě mateřský typ. V době, kdy moje spolužačky rodily jako na povel, jsem se modlila, aby mě něco takového taky nepotkalo, a poctivě jsem polykala antikoncepční pilulky. Ve třiceti jsem se vdala a v názoru na rodičovství jsme se s manželem shodli. Ani jeden z nás se netoužil rozmnožovat. Jenže pak se mi přehoupla pětatřicítka a já se nepoznávala. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, po dítěti jsem začala neuvěřitelně toužit. Muž byl chvíli vlažnější, ale nakonec ´podlehl´. Teď jsme oba šťastní rodiče a nechápeme, proč jsme tak dlouho otáleli.“
Kristýna, 47 let, bezdětná
„Když mi bylo dvacet, bylo téměř povinností každé dívky v tomto věku vdát se a co nejdříve přivést na svět potomka. Já byla ještě v pětadvaceti svobodná a bezdětná a okolí mě považovalo za starou pannu. Bylo mi to jedno. Po dítěti jsem netoužila a všechny řeči o tom, že jednou budu litovat, ale to už bude pozdě, mi šly pěkně na nervy. Dnes je mi 47 a musím říct, že nelituji. Nemyslím si, že bych o něco zásadního přišla. Jsem šťastně vdaná a žiju tak, jak mi to vyhovuje.
Blanka, 33 let, čtyři děti
„Takhle velkou rodinu jsem neplánovala, ačkoli po dítěti jsem toužila už na střední škole. Kamarádky si ťukaly na čelo, ale já jsem si nemohla pomoct. První syn se mi narodil v jednadvaceti a druhý deset měsíců poté. Otěhotněla jsem ještě v šestinedělí. Tenkrát to byla pěkná honička, protože starší ještě nechodil a k tomu novorozenec. Nijak zvlášť mi to však nevadilo. Byla jsem utahaná, ale brala jsem to tak, že se s tím musím porvat. Když byl mladšímu synovi rok a půl, otěhotněla jsem potřetí. Plánovaně. Moc jsme si přáli holčičku a to se nám vyplnilo hned dvakrát, protože se mi narodila dvojčátka. Teď už jsou všechny děti z nejhoršího vypiplané a je to fajn.“
Myslím, že podobně by se dalo pokračovat donekonečna. Každá jsme jiná a jeden jediný univerzální recept na zaručeně šťastný život neexistuje.
Na závěr jsem připravila stručný výběr „vražedných vět“ o ženách a mateřství. Kterou z nich slýcháte nejčastěji? Případně – používáte je také? Klidně můj výčet ještě doplňte o své oblíbené perly.
19.3.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 95 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mladá matka, stará matka... nebo žádná matka?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Sheeni: elegatním řešením by byla dvojčátka
Ota: Je super,když se sejdou dva, co mají na ten počet dětí stejný názor...já bych chtěla dvě, přítel jedno...říkala jsem mu, že mě teda mrzí, že na to druhé si budu muset sehnat dalšího tatínka tak teda že dvě zvládne Ale kdoví, jaká bude realita. Za deset let bych měla napsat...
no my občas mluvíme o čtvrtém a nikdo z těch kdo nás zná se nediví
Takže žádné záporné reakce nemáme, tedy když nepočítám tchána, který je sice šťastný dědek ale po každém oznámení těhotenství se mnou nějakou dobu nemluvil ...... asi si myslel že mu chcu dceru zabít nebo uvést do područí nebo co?
Obzvlášť první vnouče nemohl vydýchat, už viděl dcerku někde na pozici v nadnárodní firmě jak bude 20 let honit kariéru a pak si pořídí jedno dítě který ji obstará bona a ona bude tím co on ve svém životě nestihl tedy generálním ředitelem vesmíru nebo tak
Znám dost manželů, kteří plánovaně nechtějí mít děti. Někdo se na ně dívá jako kdyby byli prašiví, ale prostě někomu to tak vyhovuje.Buď se na to ještě nebo už necítí, vědí, že by byli špatnými rodiči, někdo pro kariéru, nebo úplně pro něco jiného, ale každý si rozhoduje sám za sebe a je štěstí, když se potkají dva, kteří na plození dětí mají stejný názor, ať už chtějí nebo nechtějí děti.Já děti miluju, zvlášť do tří roků,ale někteří rozmazlení fracci jsou fakt stoprocentní antikoncepcí.
Florencie: si myslím
dadka: presne...
jinak na otazky znamych.. co uz maji male dabliky a vyzvidaji proc my porad ne... staci mi ty vase.. jeden vikend u vas.. dokonala antiko na pul roku nejmene
nebo taky... mame straktay chlupaty.. kozich ma vlastni, nepotrebuje pliny, muzu ho vzit temer vsude s sebou a tolik toho nesbasti
mamince.. co porad ja? domluv se s bratrem
elephant: tak to si s dovolením nechám zajít chuť
pavlina: To poslání je fakt děsný, ale nejen v souvislosti s dětmi, ale i v souvislosti se zdravotními sestrami. Jakýpak poslání? Vybraly si to jako povolání, nikdo je k tomu nenutil a jsou za to celkem dobře placené. Jako poslání bych to brala, kdyby byly jeptišky.
Zaffira: Teď docela zabírá to s tím, že už máme určený přesný termín podle fází měsíce,takže máme docela klid. Jen chlapci fotbalisté už se asi dlouho pořádně neožrali, že nás otravují - tedy přítele - se svatbou a pořádnou svící Jinak můj vedoucí, to je totální ďábel.
Sheeni: firemní školka?
Florencie: no jestli máš rád starší,omšelý, nelibě vonící, klidně si posluž.
teb: 10:11
dadka: no rodina jsou jen děti, partner, rodiče a sourozenci se nepočítaj
elephant: to máš ale dobrou pozici, můžeš vyjednávat o platu
Sheeni: musíš je nějakou vtipnou větou n ebo protiotázkou odrazit, co je jim taky po tom... zeptej se jich, jestli vám najdou a zaplatí bydlení, pak jdete do dětí hned
elephant: beruško, myslím, že ač tvýho šéfa neznám, raději bych šla do něj, než do toho mýho.
I když zase na druhou stranu, ten můj by mi dokázal vyčíslit i svůj genový potenciál
elephant: Můj vedoucí, to je starý proutník Říkal, že miminko bych mohla, ale v případě, že to bude s ním, že bysme se tady o něj v práci hezky postarali
dadka: