Nechci, aby dcera skončila jako anorektička
V naší rodině nikdy nebyla žádná žena hubená, nebo alespoň štíhlá. Těžko říct, jestli jsou na vině geny, nebo po generace děděné stravovací návyky. Když budu upřímná, myslím, že spíš to druhé. S mnoha kily navíc se potýkala moje babička, maminka i všechny tety a pratety. Ani muži na tom u nás nejsou o moc lépe. Jakoby každý, kdo se do naší široké rodiny narodí nebo přivdá či přižení, musel zaplatit nějakou daň v podobě obezity.
Já sama vážím ve svých třiačtyřiceti letech hodně přes devadesát kilo, manžel má víc než metrák. Měla jsem období, kdy mi to vadilo a chtěla s tím něco udělat, ale k ničemu to nevedlo. Není jednoduché změnit své od dětství zažité stravovací návyky. Ty spočívají hlavně v tom, že si velmi často dopřáváme tak zvanou českou klasiku – knedlíky, vepřové, smetanové omáčky, bramboráky apod. Máme to prostě rádi.
Teď však řeším problém s naší dospívající dcerou. Je jí patnáct let a mám podezření, že se z ní stává anorektička. Od dětství se potýká s nadváhou, zažila kvůli tomu i dost posměšků od dětí ve škole. Co se kvůli tomu naplakala. I kvůli ní jsem se už dřív snažila stravu v naší rodině změnit, ale nepodařilo se to. První se „pořádného“ jídla začal dožadovat manžel a k němu se nakonec přidala i dcera a já. Nikdy jsme to delší dobu nevydrželi.
Jenže teď se v ní asi něco zlomilo, podle mne to má souvislost s dospíváním. Chce se líbit, hezky oblékat a kila navíc jsou překážkou. Měří 168 centimetrů a váží 85 kg. To je v jejím věku opravdu hodně. Patrně se rozhodla vzít svůj osud do vlastních rukou a začala držet dietu. Nejdřív jsem to moc neregistrovala, ale poslední měsíc jsem se na ni více zaměřila. Ona totiž téměř nejí. Maximálně ji občas vidím s jogurtem nebo nějakým ovocem. Večeře ve všední dny odmítá s tím, že opravdu nemá hlad a o víkendu u oběda se ve všem jen porýpe.
Pravda, už nějaká kila viditelně shodila, což je určitě dobře, ale já mám obavu, aby se jí to nevymklo z rukou a neskončila jako ty anorektičky, které se postupně vypracují k absolutnímu odmítání jakékoli potravy.
Sedla jsem si s ní a promluvily jsme si. Nejdřív se jí nechtělo, ale pak mi řekla, že už nechce být tlustá, že je to hnusné a nerada by dopadla jako já a babička. To mne tedy docela zabolelo, ale svým způsobem ji chápu. Já už jsem na sebe rezignovala, ona ještě ne. Přála bych jí, aby se jí podařilo být se sebou spokojená, ale zároveň mám .jpg)
strach. Zkusila jsem jí navrhnout hubnutí pod dohledem odborníka, nabídla jí zprostředkování návštěvy na obezitologii, ale o tom nechce ani slyšet, prý si zhubne hezky sama. Ujišťovala mne, že se z ní anorektička rozhodně nestane.
Jenže já tomu moc nevěřím. Schválně jsem ji sledovala celý minulý víkend, kdy nešla nikam ven a byla oba dva dny doma. V sobotu snědla dvě jablka, jogurt a půlku kuřecího řízku s jedním bramborem. To bylo vše. A v neděli toho bylo ještě méně, za dopoledne nepozřela vůbec nic, oběd odmítla (měli jsme svíčkovou s knedlíkem) a místo toho si vzala z lednice tvaroh, který jsem měla připravený na upečení moučníku a půlku ho snědla s rajčetem. A to bylo za neděli jedno jediné její jídlo.
Nevím, jak to vyřešit. K doktorovi ji násilím přivést nemůžu, s vařením je to taky složité. Peněz nazbyt nemáme, vyvářet a nakupovat pro ni extra je nereálné. A když začnu nakupovat a vařit stejně jako pro ni i pro nás, tedy nějak dietně, tak nevydržím s manželem a přiznám se, že asi ani sama se sebou.
Asi mi tady dáte co proto. Nicméně bych byla ráda, kdybyste mi napsaly, jak byste to v naší situaci řešily vy. Já teoreticky taky vím, že naše stravovací návyky jsou špatné a na dceřině stavu mám vlastně velký podíl já sama. Ale když ono to opravdu není snadné změnit, hlavně u manžela určitě narazím, už jsem to zkoušela několikrát.
24.2.2012 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 90 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechci, aby dcera skončila jako anorektička
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
jo - a jaké má kamarádky? Má vůbec nějaké? O klukách ani nepíšu, ti mají svou ideální představu krásy a s "tlustoprdkou" se ukazovat nebudou, v tomto věku mají děvčata tak trochu na chlubení. Aby si pak kvůli komplexu méněcennosti nenašla nějakou známost od popelnic, když přeženu přirovnání
Někde jsem četla, že docela funguje "jez jen polovic". A na malých talířkách. Co to zkusit? Ať přídá zeleninu, ovoce - v syrovém stavu, přitom potřebuje kvalitní tuky, aby to vůbec mělo smysl. No, a samozřejmě hodně pít. Hlad je převlečená žízeň.
.gif)
Monik: taky vařím i svíčkovou , baramboráky a řízky a zdr.problémy fakt nemáme...spíš se pos... z těch dnešních jogurtů...
chutně vařit se dá i bez tuků a mouky....třeba v parním hrnci, plátek masa, brambor , brokolici , mrkev.....všechno si zachová živiny, minerály, vitamíny ........jistě nedá se to denně , ale je to dobré a zdravé.....myslím že ani manžel by nepohrdl, nic jinýho by mu nezbylo...
jak já bych chtěla mít tu vůli...nežrat...
Jo a hodne dobre je to, ze si to alespon uvedomujes a ze uz zacinas hledat pomoc. To je prvni dobry krok 
Tak kdyz jsem vychladla a abych nebyla na Kvetu jenom oskliva, napda me toto:
Kveto, nikde nepises, kolik bezne jite syrove zeleniny a ovoce, jogurtu zda to mate doma k dispozici nebo to jen mimoradna koupite pro dceru aby aspon neco snedla.
Zacala bych na vasem miste asi tim, ze bych treba k obedu udelala jeste zeleninovy salat a kdyz dcera nebude chtit jist omacku, muze si dat alespon ten salat. K snidani bych treba dala na stul krom jineho ovoce, jogurt apod. Zase at si dcera vezme alespon ten jogurt.
Proste tak aby mela na vyber i zdrave veci a ne jen to "vase" jidlo. To by se potom opravdu mohlo stat, ze prestane radsi jist uplne.
A k odbornikovi bych ji netahala, kdyz nechce, ale zasla za nim sama a snazila se podle jeho rad davat jidlo alespon dceri, kdyz uz teda bych sama rezignovala a manzelovi to vyhovovalo.
.jpg)
Kassy: Já myslím, že to Verera myslela víceméně jako fór (s tím psem).. Taková narážka na to, že se tady pod jakýmkoli čtenářským dotazem doporučuje v diskusi pes a procházky, i kdyby to byl dotaz typu "co mám dělat, mám alergii na psy" 
Verera: Pořídit psa patnáctileté dívčině? Slečna za čtyři pět let odmaturuje a půjde někam na vysokou, na koleji psa mít nemůže a co pak s ním? Zůstane rodičům. Nebo si najde práci, bude chtít vlastní bydlení a pes bude zase na obtíž... Pořízovat psa dítěti, natož takovému, které pravděpodobně odejde z domu v době, kdy pes ještě bude v plné síle, je nesmysl. Pes se kdyžtak kupuje do celé rodiny, ne jednomu jejímu členovi. To jen tak na okraj. Myslím, že kdyby slečna z článku o psa stála, dávno by si o něj řekla, není malá a vlastní hlavu a ústa evidentně používat umí.
Měla bys jí vysvětlit, že když nebude dostatečně jíst, tak nezhubne. Koukni se s ní občas na pořad Jste to, co jíte, tam to doktorka Cajthamlová vysvětluje snad pokaždé každému. Hrozba anorexie na ni asi nezafunguje, ale hrozba toho, že se jí zpomalí metabolismus na minimum a bude přibírat i při tomhle hladovění, by zafungovat mohl. A ono se jí to opravdu může stát.
Monik: vymluvy to asi nejsou, otec stále vyžadoval a vyžaduje pravou českou kuchyni, přestože jsme všechny 3 ženský frflaly a prostě matka vařit pro něj musela, jinak by jí nedával peníze do společné domácnosti. S manželem teď vedu taky "boje", kdy vařím něco jinýho pro sebe a něco pro něj nebo si pro sebe ubírám před zahuštěním atd. Zrovna včera jsem mu dala leták-talířky od STOBu a zjistil, že vše co vyžaduje a považuje za top má červenýho mračícího se smajlíka. Ale on se prostě změnit nechce a brblá, že doma nic neni, když tam není nějaká uzenina, tučné maso.
Kdyz se chce,vsechno jde. Svadet to na manzela jsou vymluvy.
Divim se, ze jeste nemate z takove stravy nejake zdravotni problemy a dceru docela chapu.
To je uplne prvotni, co me napadlo a jaky z toho mam pocit.
A co bych delala ve vasem pripade? Zacala se hodne rychle zajimat jak jidelnicek "ozdravit".
Hlavne nechapu tuhle jednu konkretni vymluvu: Peněz nazbyt nemáme, vyvářet a nakupovat pro ni extra je nereálné.
.jpeg)
Darina - 24.2.2012 9:03 - ty procházky jsou dobrý nápad, ještě budou mít holky k sobě blíž, vždyť mít mámu jako kamarádku je super věc.
Zajdi sama do nějaké poradny, získej informace,poradí ti minimálně obecně i o dceři.
Nastuduj správné zásady, popovídejte s o nich. Tím že bude jíst málo a občas akorát naučí tělo šetřit a hubnout nebude,je potřeba jíst pravidelně a správné věci.
Je jí 15, už by měla zvládnout uvařit oběd sama, nebo může aspoň pomáhat, vyrobit si svoje jídlo. Takže žádné vyváření pro ni extra, své si udělá sama a nijak o moc dráž to nevyjde.
A jak to, že ještě nikdo nenavrhl, abyste jí pořídili psa? 
Jestli ji neláká pohyb a kvůli postavě se cítí nějak odstrčená z kolektivu, tak by ji to třeba uvítala chodila by několikrát denně ven a pokud by se dala třeba na agility, měla by pohybu dost.
Teď jsem si teprve všimla té věty "Peněz nazbyt nemáme"... . Když nemáš peněz nazbyt, tak proč vaříš svíčkovou s knedlíkem??? To je jedno z nejdráž vycházejících jídel.... Buď na tom nejste s penězma tak špatně, nebo je pro vás jídlo alfou a omegou... A to je špatně.
