Mladá matka, stará matka... nebo žádná matka?
V posledních letech jako by se mezi ženami rozhořel boj na téma mateřství. Matky obtížně chápou ty, pro něž je mateřství cosi jako naplnění nejhrůzostrašnějšího snu, a naopak. Mladé maminky si pochvalují vitalitu, dostatek energie a některé si myslí, že když se matkou stane žena starší pětatřiceti let, její dítě je odsouzeno k nudnému dětství v područí vyhaslé, přespříliš starostlivé maminky.
Jenže život neřídí žádné modely ani všelijaké předsudky. Některé jsou mezi lidmi velmi oblíbené, jelikož podle nich je všechno předem jasné. Každá jsme jiná, každá máme odlišné priority, názory, dispozice.
Zeptala jsem se několika žen ze svého okolí. Ačkoli jsou naprosto rozdílné, jedno mají společné: se svým životem jsou spokojené a neměnily by.
Tereza, 25 let, maminka dvouletého Tomáška
„Když jsem zjistila, že jsem těhotná, zaskočilo mě to. Dítě jsem chtěla, ale později. Bála jsem se, jak všechno zvládnu, a přiznám se, že mi bylo líto i svobody, kterou ztratím. S postupujícím těhotenstvím jsem se ale na miminko těšila čím dál víc a dnes si neumím představit, že bych Tomáška neměla. Sportujeme, cestujeme, žijeme aktivně, i když samozřejmě všechno musíme přizpůsobit jemu. Nemám pocit, že bych o něco přišla. Naopak.“
Majka, 39 let, maminka půlročního Tadeáše
„Nikdy jsem nebyla vyloženě mateřský typ. V době, kdy moje spolužačky rodily jako na povel, jsem se modlila, aby mě něco takového taky nepotkalo, a poctivě jsem polykala antikoncepční pilulky. Ve třiceti jsem se vdala a v názoru na rodičovství jsme se s manželem shodli. Ani jeden z nás se netoužil rozmnožovat. Jenže pak se mi přehoupla pětatřicítka a já se nepoznávala. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, po dítěti jsem začala neuvěřitelně toužit. Muž byl chvíli vlažnější, ale nakonec ´podlehl´. Teď jsme oba šťastní rodiče a nechápeme, proč jsme tak dlouho otáleli.“
Kristýna, 47 let, bezdětná
„Když mi bylo dvacet, bylo téměř povinností každé dívky v tomto věku vdát se a co nejdříve přivést na svět potomka. Já byla ještě v pětadvaceti svobodná a bezdětná a okolí mě považovalo za starou pannu. Bylo mi to jedno. Po dítěti jsem netoužila a všechny řeči o tom, že jednou budu litovat, ale to už bude pozdě, mi šly pěkně na nervy. Dnes je mi 47 a musím říct, že nelituji. Nemyslím si, že bych o něco zásadního přišla. Jsem šťastně vdaná a žiju tak, jak mi to vyhovuje.
Blanka, 33 let, čtyři děti
„Takhle velkou rodinu jsem neplánovala, ačkoli po dítěti jsem toužila už na střední škole. Kamarádky si ťukaly na čelo, ale já jsem si nemohla pomoct. První syn se mi narodil v jednadvaceti a druhý deset měsíců poté. Otěhotněla jsem ještě v šestinedělí. Tenkrát to byla pěkná honička, protože starší ještě nechodil a k tomu novorozenec. Nijak zvlášť mi to však nevadilo. Byla jsem utahaná, ale brala jsem to tak, že se s tím musím porvat. Když byl mladšímu synovi rok a půl, otěhotněla jsem potřetí. Plánovaně. Moc jsme si přáli holčičku a to se nám vyplnilo hned dvakrát, protože se mi narodila dvojčátka. Teď už jsou všechny děti z nejhoršího vypiplané a je to fajn.“
Myslím, že podobně by se dalo pokračovat donekonečna. Každá jsme jiná a jeden jediný univerzální recept na zaručeně šťastný život neexistuje.
Na závěr jsem připravila stručný výběr „vražedných vět“ o ženách a mateřství. Kterou z nich slýcháte nejčastěji? Případně – používáte je také? Klidně můj výčet ještě doplňte o své oblíbené perly.
19.3.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 95 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mladá matka, stará matka... nebo žádná matka?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.hancze: vše nej k narozeninám
mně teda nejstrašnější přijde věta: Až zjistíš, že bys dítě chtěla, bude možná pozdě.
to si mám dítě pořizovat proto, že teď ho sice nechci, ale jednou možná chtít budu, ale pak už třeba bude pozdě? to mi fakt přijde postavený na hlavu.
hancze: Všechno nejlepší, pěkně začerstva
Sheeni: elephant: diky
...jo, treba zaklada spolek zoufalych matek
Sheeni: další doplnění:
dvě děti: "Třetí dítě? A proč, už máte kluka i holku, už jsou odrostlejší a zase se budeš piplat s miminem?"
hancze: vše nej
třeba v tom nechce být sama, tak poňouká ostatní, aby měli taky caprty
hancze: Vše nej k narozeninám
mam to hned zacerstva, prave mi znama gratulovala po telefonu k narozeninam, a pry uz jsem dost stara na to abych si poridila potomka A to je prosim o dva roky starsi, ma dve deti a furt rika kde by byla, kdyby tak nespechala
Malé doplnění:
Po svatbě: "Kdy budou děti?"
jedno dítě: "Kdy bude druhé?"
Stanik: ahoj!
Jinak - myslím, že každej by si měl zařídit život podle sebe a nikomu jinýmu do toho nic není....ale to je marný boj. Takoví prudiči vás odstihnou všude - už jsem se taky doslechla, jestli prý to mám dobře rozmyšlené a jestli na to druhý dítě už není trochu pozdě
Pak mě tady dostala jen Sally, se kterou přesně souhlasím - ten, kdo tvrdí, že těhotenství je nejkrásnější období v životě ženy, se musel pomátnout.
teb: tak tos vyjádřila naprosto přesně
já po dětech netoužím, třeba to ještě přijde, třeba ne. mám půlročního synovce a zbožňuju ho, ale při představě, že bych měla vlastní, mě jímá hrůza
Sheeni: hele my zase doma řešíme, jestli fakt nejsme divný, když se tak vymykáme
muj nazor je vseobecne znamy, takze se nebudu opakovat ... vsem normalnim matkam fandim.. iritujou me jenom ty s postojem "ja jsem matka , kdo je vic", ale ty nastesti nechodi prudit na ŠŽ
teb: tak to je presny
i kdyz s temi detmi uz nam dali pokoj, protoze jsme se od zacatku naseho vztahu a to uz je deset, z toho sedm manzelstvi, vyjadrovali oba stejne a dosta jasne.. deti? ne dekujeme, libi se nam, jak zijeme.
Florencie: Když oni ostatní asi nemají doma o čem mluvit, tak řeší všechny okolo
Sheeni: my jsme spolu dva a půl, takže času dost Naši známí jsou zase většinou o 2-3 roky starší. No a nebo mají svoje bydlení... My chceme stavět, takže děcko nechcem dokud nebude dům. Ale je fakt, že rození dětí považuju za nutné zlo