Od miminka do práce aneb Jak dlouho byste chtěly být s dětmi doma?
V posledních letech je stále častější trend, kdy matky předávají malá miminka chůvě a vracejí se do zaměstnání. Někdy není vyhnutí z finančních důvodů, jindy tak činí kvůli nastartované kariéře a z obavy, že několik let na mateřské dovolené ji může vážně ohrozit. V žádném případě nechci nikoho soudit; každý žijeme svůj život a děláme taková rozhodnutí, která považujeme za správná. A co vyhovuje jednomu, může být pro druhého nepřijatelné.
Jenže to, co v dané chvíli považujeme za nejlepší řešení, se může v budoucnu jevit úplně opačně. A v případě útlého dětství našich potomků čas nikdy nevrátíme, i když bychom to někdy udělat chtěli. Jako moje známá Mirka.
Byla úspěšná, pracovní postup měla díky svým schopnostem rozjetý a v zaměstnání byla jako ryba ve vodě. Její práce ji neskutečně bavila a trávila v ní spoustu času. Když otěhotněla, těšila se na miminko a celá jako by pookřála. Naštěstí neměla v těhotenství žádné potíže, takže mohla pracovat téměř až do porodu.
Po narození holčičky si mateřskou dovolenou užívala přesně půl roku. Pak si najala chůvu a nastoupila do práce na plný úvazek. Tvrdila, že už toho měla doma tak akorát, že to není nic pro ni, pořád kolem kašiček a plínek. Prý je klidná, protože chůva je skvělá a zodpovědná. Mirka ví, že je o malou dobře postaráno. Nutno podotknout, že i Mirčin manžel byl pracovně velmi zaneprázdněný.
Nějakou dobu všechno běželo tak, jak si Mirka představovala. Hodná chůva jí přes den udělala i drobný úklid, uvařila. Mirka se domů vracela večer a přebírala koupání a ukládání dítěte ke spánku.
Po několika letech však přišla rána. Reorganizace, rušení míst, výpovědi se rozdávaly jako na běžícím páse. Mirka se ocitla bez práce. Sice s tučným odstupným, ale na dlažbě. Hodně ji to vzalo. Tolik toho pro firmu obětovala a najednou ji vyhodili jako nepotřebnou věc, jako někoho, na kom vůbec nezáleží a bez koho se obejdou.
Zůstala doma a rozhodla se, že s hledáním nového místa si dá na čas. Její holčička v té době chodila už do druhé třídy. Tehdy jsem Mirku potkala a sedly jsme si na kávu. Napovídaly jsme toho spoustu a Mirka se mi mimo jiné svěřila, jak ji mrzí, že si svou dcerku víc neužila v době, kdy byla ještě malinká.
„Víš, měla jsem tehdy pocit, že když z toho rozjetého vlaku ve firmě vystoupím, už nikdy se mi podobná příležitost nenaskytne. Myslela jsem si, že dělám dobře. O Lucinku přece bylo skvěle postaráno. Ale teď už to vidím jinak. O práci jsem stejně přišla a vím, že si najdou jinou. Ale to, co jsem ztratila u Lucky, už nikdy nevrátím. Nebyla jsem to já, kdo ji učil chodit a dělat paci paci, její první slovo nebylo „máma“ ale jméno naší chůvy. Když si odřela kolínko, neběžela za mnou, ale za ní. Tehdy mi to nedocházelo. Až dneska. Kdybych se měla znovu rozhodnout, možná bych do práce šla znovu, ale vymínila bych si alespoň zkrácený úvazek“.
Nechci tímhle článkem vyvíjet nějaký laciný citový nátlak na kohokoli. Je mezi námi spousta rodin, kde je časný návrat maminky do práce nutný z finančních důvodů. Jen interpretuji příběh, který se opravdu stal a v němž je toho řečeno tolik, že jsem se rozhodla podělit se o něj s vámi. Mirka byla ve svém plném pracovním nasazení asi extrém. Možná že její příběh pomůže některé mamince v rozhodování, kdy se od malého dítěte vrátit do práce a za jakých podmínek. Protože... pracovní život nás všech trvá několik desítek let, ale to nejcennější, co můžeme v životě získat, mnohdy jen tak rychle přeběhne a už se nikdy nevrátí.
Mirčin příběh jsem použila s jejím svolením.
31.10.2012 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 96 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Od miminka do práce aneb Jak dlouho byste chtěly být s dětmi doma?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Piafka
Piafka: Svatá pravda.
Nessie: tak to jo, to bych nesla...
Viv :o): Dobře, tak se shodněme, že se nebavíme o možnosti nepracovat vůbec nikdy, ale o možnosti nepracovat dokud jsou děti malé (řekněme do nástupu do školy).
Já si teda umím opravdu představit, že bych nepracovala vůbec nikdy - mám po téhle stránce skvělého chlapa, který by mě rád a ochotně živil (samozřejmě výměnou za to, že veškerá péče o domácnost by byla na mě, ale to pak považuju za samozřejmost). Bohužel nevydělává tolik, aby to bylo možné .
Ale pořád pracuju jenom na zkrácený úvazek (a doufám, že ještě dlouho budu), dítě se snažím vyznedávat z MŠ co nejdřív, chvilek s ním si užít co nejvíc a rovnou říkám, že vyhrát ve Sportce, zejtra dávám výpověď a po zbytek života mě v práci nikdo neuvidí. A syn by šel do školky nejdřív jako předškolák jen na dopoledne.
Být doma i když už děti odrostou bych asi nechtěla, tak dlouho by mě to nebavilo. Navíc je to celkem riskantní. Může se cokoliv stát, a člověk zůstane sám s dětma a bez práce (případně taky skoro bez kvalifikace nebo praxe). Ale lidi, co jdou třeba do předčasného důchodu kvůli různým pracovním peripetiím, které už se nedají unést, celkem chápu.
Nessie: Jsem se puvodne nechtela vubec zapojovat, protoze jsem ve fazi planovani materstvi... ale urcite vim, ze kdybych byla hooodne movita a nemusela bych uz nikdy makat, stejne bych do prace chodila, ale neeee jako ted - proste jen na par hodin a nekde jinde nez jsem ted. Mozna bych zkusila podnikat, ale uplne bych doma byt nechtela a to jsem silnej introvert a domased.
A jinak, jestli se mi postesti a dite mit budu, vim, ze si ho budu chtit uzit naplno a do prace chvatat nebudu, jedine snad, kdyby nas nouze nutila, zvazovala treba nejakej malej uvazek, ale pokud by to slo, chtela bych byt s ditetem... jeste uvidime az to bude aktualni...
Nessie: Já bych asi do práce chodila. Jsem po rodičích hodně činorodá. KDybych měla fakt bohatého partnera, tak bych se určitě chtěla věnovat charitě nebo malým dětem, jen tak - dobrovolnicky. Být doma zavřená, to by pro mě bylo spíš za trest (nemluvím o tom, že je člověk několik let doma s malými dětmi, ale pořád).
.gif)
Capelucita: Nessie: 
to by bylo najednou volných pracovních míst
Capelucita: No to by mě zajímalo taky, kolik chlapů by chodilo do práce dobrovolně 
Já myslím, že taky by to procento nebylo nijak vysoké.
Já jsem tím ale reagovala na tvrzení, že práce je zábava a že někdo chodí do práce raději, než aby byl doma, že se lidi v práci "realizují" - co to proboha je?, že je to v práci lepší než být doma a podobné řeči.
Já tomu nevěřím ani za mák - proto by mě zajímalo, kolik žen (dobře - a mužů) by skutečně chodilo do práce, kdyby nemuselo z finančních důvodů. kdo by tam chodil jen pro zábavu, aby "nezakrňoval" doma.
Já teda ani omylem.
Mě osobně přijde nejhorší kombinace, kdy holčiny tvrdí, že zvládnou i pracovat, i mimčo. Takže si zařídí práci z domova, popř. z domova podnikají - tj. pracují na 100 % a do toho se na 100 % starají o miminko. Tohle je za mě hrozné, protože jsou špatné z toho, že nestíhají - a ani stíhat nemohou, protože den nemá 48 hodin.
Verera: Nevím, proč se s řešením frustrace obracíš přímo na mě, ale budiž......
Za mě - já bych řekla, a jsem ráda, že dnes už to je všeobecně známý fakt v odborné veřejnosti (a bude ještě dlouho trvat, než se dostane do veřejnosti jako takové), že dítě je spokojené, když je matka spokojená. Pokud matce vyhovuje uspokojovat potreby dítěte a nijak dál se nerealizovat, tak je to v pořádku. Pokud to ale makta tak nemá, tak já bych na ni nepořádala hon na čarodějnice, jako bohužl v naší české společnosti často bývá, ale - POKUD DOKÁŽE ZAJISTIT POTŘEBY DÍTÉTE JINAK - tak na tom osobně nevidím nic špatného. Určitě mi přijde lepší řešení, než to, co je dnes tak časté.
Je super, že tady na šťastných ženách jsou jen ženy-matky, které byly vždy šťastné a spokojené a tím, že se "obětovaly" dětem, tak na to jsou hrdé a udělaly by to tak znovu. A je úplně super, že v rámci té 100 % péče dětem se opravdu dětem věnovaly. A neříkám to ironicky, moje maminka byla taky taková a moje rané dětství - v porovnání třeba s dětstvím mého ex, kdy matka byla bohužel alkoholička - bylo naprosto nádherné a moc bych chtěla, aby i moje děti (teda budeme rádi alespoň za to jedno vymodlené) měli tak krásné vzpomínky a zážitky jako já.
Nessie: mě by docela zajímalo, kolik chlapů by chodilo do práce (myslím, že jsi to byla ty, která se ptala, kolik matek by se vracelo do práce, kdyby je nenutily ekonomické důvody), kdyby je k tomu nenutily ekonomické důvody.
Piafka: Ano, přesně tak. respekt k mateřské roli je mizivý, přitom "být matkou" je jedna z nejdůležitějších a nejcennějších věcí v aspoŇ mém životě......rozhodně stojí v mých očích daleko výše žena, která dokázala s láskou a dobře vychovat libovolný počet dětí než žena, která doma s miminkem "nevydržela" déle než půl roku a pak spěchala zpátky pokračovat třeba v závratné kariéře asistentky, bankovní úřednice nebo vedoucí pí ár oddělení
.jpg)
Kdyz se na to podivam z druhé strany - Dansko má nejakych 52 tydnu materske (poruznu rozdelene, ale to je momentalne nezajimavy), zacina 2 tydny pred porodem. Vetsina matek je doma 6-9 mesicu, malokdo cely rok. Je pomerne dobra moznost ukecat zamestnavatele na castecny uvazek, polovicni uvazek, zkracenou prac. dobu a co já vim co vsechno. Vyuziti tak max. 20% matek. A proc? Protoze se jim snizi i plat a vyzit z polovicniho pro "blaho" ditete a navic platit jesle nebo chuvu na to nikdo nemá!!! Takze v praxi jsou deti vecne nemocni, doma jsou doma prvni dva dny nez to nejhorsi prejde a nebo zacne zabirat penicilin a jdou nakazit zbytek kolektivu.Babicky funguji minimalne, ne pro nezajem, ale protoze samy makaji do nejakych 60-65 roku a více. Nikoho neodsuzuji, ale takhle to vypada z druhy strany. Ano deti jsou v kolektivu, ano jsou otuzili, ano vychova (tak jak ji znate z cech ) neexistuje....jak jsem psala uz rano já na to nervy (dat dite v par mesicich do jesli) a nebo finance (zustat doma) nemam, takze tretimu odzvonilo s mym nástupem do danskeho prac. procesu
Piafka:
Upřímně, za mnohem psychicky náročnější a vyžadující více sebezapření považuju setrvat ty 3 roky "doma" než chodit třeba na půl úvazku pracovat už od batolete a nechat si ho hlídat babičkou. Takže jak píše Verera, když má někdo potřebu pracovat dříve, dá se to pochopit, ale není to zásluha, je to jen potřeba, kterou si ten dotyčný uspokojil. Bohužel v dnešní době to opravdu většina pracujících matek jako zásluhu prezentuje, s tím, že "zvládají obojí a přece se nebudou doma flákat". Ne, nezvládají, pouze svůj čas dělí mezi dítě a práci, protože to tak chtějí.
Nicméně, ta možnost by tady být měla a mělo by jich být více (poloviční úvazky atd.).
Před mateřskou dovolenou jsem měla náročnou i zábavnou a dobře hodnocenou práci, práce mi občas chybí a hodlám se k ní vrátit.
Co tady všeobecně chybí je respekt k mateřské roli jako takové. Málokdo ocení, že ženská vychovala tři děti a starala se třeba o dožívající rodiče.
A to je chyba.
